8. Kapitoly o zabíjení – stresory při výcviku

V tomto díle si řekneme, jak se zabíjením souvisí celková odolnost vůči fyzickému i psychickému zatížení. Následně si popíšeme princip výcviku zvaný “očkování stresem“.

“Nejdůležitější vlastností vojáka je schopnost vydržet nemožné. Odvaha je až druhou nejdůležitější vlastností„Po druhé světové válce se při výcviku vojáků ukázalo několik vážných nedostatků. Jedním z nich byla i nedostatečná připravenost na to, co čeká vojáka v boji. Ti, kteří neutržili žádné fyzické zranění, se často domů vraceli se závažnými psychiatrickými poruchami a pro armádu tak již neměli další využití.

Hlavní stresory v boji

S reorganizací výcviku se začalo nejdříve u elitních útvarů, které se do rizikových situací dostávali daleko častěji, než řadoví vojáci. Jejich výcvik byl podložen výsledky studií, které byly provedeny na konci druhé světové války a přesně ukázaly jakým směrem se dát, aby vojáci v kritických chvílích neváhali a zároveň dokázali přežít i za náročných (nejen) přírodních podmínek, které na tělo i ducha vojáka válka klade. Učili se tak působit v horách, bažinách, ale i ve vodě či na poušti. Neexistovalo prakticky prostředí, které by speciální jednotky neznaly. Poté, co se naučili zvládnout jakékoliv překážky, zjistili, že jediné limity, které existují, jsou pouze v jejich hlavách. Zjistili také, že dokážou pokračovat, ikdyž mají velký strach, jsou velmi vyčerpání či hladoví. Vyzkoušeli si, jak jejich tělo a hlava reaguje v takových náročných podmínkách a naučili se jak je zvládnout. To byla jejich fyzická příprava.

Současně se museli připravit na kombinaci následujících stresorů:

1. Psychologický stres vzniklý ze situací Fight-Flight-Freeze
2. Nahromaděný stres vzniklý z nedostatku spánku
3. Snížené množství jídla, které měli vojáci během boje k dispozici
4. Další faktory jako je déšť, chlad, horko, tma, atd.

Kombinace těchto čtyř hlavních faktorů oslabovala jejich psychiku a tedy i jejich výkon v boji. Proto bylo potřeba postavit a upravit trénink tak, aby jejich odolnost vzrostla.

Ukázalo se, že první faktor (Fight – Flight – Freeze) bude pravděpodobně nejnáročnější na zvládnutí, protože tělo reaguje ve velkém stresu na úrovni svých instinktů a proto bylo potřeba přizvat odborníky na psychologii přežití, ale i kteří by pomohli odbourat přirozený odpor člověka k zabíjení a pokud možno se pak s následky svých činů co nejvíce vyrovnat tak, aby takový voják byl co nejdéle pro armádu použitelný. Více si o této problematice povíme v dalším připravovaném cyklu článků (ale lehce jsme jej naťukli již zde), který se tentokrát zaměří jen a pouze na samotný mezilidský konflikt, který je na rozdíl od jiných traumatizujících situací (např. přírodní katastrofy) člověkem nejhůře snášený. Dle The Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-III-R), bible psychologie, je právě tento typ konfliktu (mezi dvěma lidmi) nejen nejhůře člověkem vnímán, ale i jeho devastující efekt trvá nejdéle.

Druhý faktor (nedostatek spánku) je v historii válčení relativně nový. Dříve platilo, že boj skončil se setměním a s rozedněním pak opět začal. Vojáci tak měli relativně dost času se vyspat a odpočinout si. V moderní době, kdy již existují přístroje s nočním viděním a další nástroje umožňující skvělou orientaci i v noci, se tato přestávka v boji již zcela eliminovala. A tak zatímco ještě za druhé světové války mohl voják spát v průměru 4-6 hodin denně, v současné době může teoreticky bojovat nonstop.

Třetí faktor, nedostatek jídla, je patrně nejvíce demoralizujícím faktorem na tělo vojáka. A to se následně odrazí i na jeho morálce. Proto si všichni velcí vojevůdci uvědomovali důležitost zabezpečené logistiky s pravidelným a pokud možno i teplým jídlem pro své mužstvo.

“Očkování stresem”

Proto, aby se člověk co nejlépe připravil na výše uvedené stresory, se používá metoda tzv. „očkování stresem“, což funguje prakticky na stejném principu jako klasické očkování. Pokud chcete například být imunní vůči chřipce, pak dostanete oslabený (nebo mrtvý) vir, proti kterému si tělo dokáže vybudovat imunitu. Později můžete dostat silnější vir a tak dále, až vaše tělo bude schopné porazit vir v plné síle. V tomto případě byl stresorem vir chřipky. V našem případě je stresorem člověk a konfliktni situace, ve které se voják bude nacházet. Právě proto je potřeba, aby konfliktní scénář (respektive modelová situace) byl co nejvěrnější, ALE zároveň plně pod kontrolou. Ostatně k čemu bude modelová situace, která vyústí v porážku vojáků? Lidská psychika funguje tak, že si člověk tento zážitek (kdy neuspěl) bude pamatovat a pokud se dostane někdy v budoucnu do podobné situace, pak se velmi pravděpodobně zachová stejně, plus k tomu ještě přibude obava, že opět zklame. Proto musí být modelová situace během výcviku plně pod kontrolou a ukončit se v okamžiku, kdy účastník nad ní již ztrácí kontrolu, což by následně vedlo k jeho porážce. Znamená to, že intenzita konfliktu na něj již byla příliš velká a je nutné udělat “krok zpět”, tedy snížit intenzitu a současně zlepšit procvičovanou dovednost vojáka.

Jde tedy o totožný způsob jako například v systému F.A.S.T. Defense (Adrenaline Stress Response Training). I zde je mezilidský konflikt používán jako hlavní stresor a účastníci se učí vypořádat s předloženým konfliktním scénářem. Pokud jej zvládnou, intenzita se stupňuje. Výsledkem pak je absolvent, který dokáže řešit drtivou většinou konfliktů s chladnou hlavou jak na úrovni verbální, tak i neverbální a fyzické obrany.

A přesně toto se děje i v armádních boot campech, kde se noví rekruti připravují na výkon svého povolání (více o psychické přípravě jsem psal například zde). Rekruti jsou podrobeni neustálému tlaku za strany drill seržanta, a ze kterého mohou uniknout pouze pokud provedou danou věc 100% správně a rychle. Jinými slovy to znamená správně a automaticky. Ani v boji nebudou mít čas přemýšlet o etické stránce svého konání, protože takové zaváhání je velmi pravděpodobně bude stát život. Výsledkem takto zorganizovaného „očkování stresem“ pak není rezignace (já to nikdy nedokážu, to se nedá stihnout), ale odvaha, statečnost, sebedůvěra a chladná hlava i v žáru boje.

Příště se řekneme již něco o pocitech při zabíjení jiné lidské bytosti.