Přečteno: 3743

Zatímco v předchozím díle jsem lehce nastínil o čem to celé bude, dnes se podívejme na vztah sexu a zabíjení. Ačkoliv se to nezdá, mají hodně společného…a asi to nebude to, co by vás na první pohled napadlo 😉

Proč vlastně studovat zabíjení? Ze stejného důvodu, jako studujeme sex. Víte, že Harmonie se zrodila ze vztahu boha války Arese a bohyně lásky Afrodité? Mnoho filozofů věří, že dokud lidé plně neporozumí problematice lásky a sexu, stejně tak jako války a zabíjení, na světe nebude mír, harmonie. Každá společnost má něco, čím se záměrně nechce zabývat. Před sto lety se jednalo o sex a nyní se jedná o zabíjení.

Vezmětě si, že ještě relativně nedávno spolu lidé vyrůstali a spali všichni v jedné místnosti (jeskyni, pokud půjdeme hlouběji do historie) a tak dětem například přišlo normální a přirozené vidět a slyšet rodiče souložící vedle nich. Některé kultury tak fungují dosud. A až donedávna si pouze velmi malá skupina lidí mohla dovolit mít oddělený pokoj či dokonce postel. Ačkoliv to dle současných standardů může být přinejmenším podivné, mělo to jednu výhodu – sexuální zneužívání dětí nemohlo proběhnout bez širšího souhlasu ostatních spolubydlících či rodiny. Další velkou výhodou bylo, že sex byl považován za přirozenou, zcela normální součást života, protože člověka provázel od narození až po smrt. A nikdo z toho nedělal esoterickou, temnou, odpudivou či kdovíjak pochybnou aktivitu.

A poté, koncem devatenáctého století, které se také někdy nazývá viktoriánské období, se vše začalo radikálně měnit. Rodina patřící do početné střední třídy si mohla pořídit vlastní dům s oddělenými pokoji. Děti, vyrůstající v takových domech, byly jen zřídka (či spíše nedopatřením) svědky soulože svých rodičů. Najednou se sex stával skrytou záležitostí, soukromou, tajemnou, odstrašující a špinavou. Ve společnosti musely ženy nosit takový oděv, který je zakrýval od krku až po chodidla. A paradoxně společnost, která zavedla podobná omezení, se sexem stávala i posedlou. Proto se pokoutně začala objevovat pornografie, narostla dětská prostituce, která ovlivnila děti po mnoho generací. V současné době se již objevují náznaky osvěty tak, aby se sex opět vrátil tam, kam patří – přirozená součást našeho života.

A se smrtí a souvisejícím zabíjením je to velmi podobné. Dříve byly děti svědkem smrti svých prarodičů, jejichž těla se musela následně omýt a připravit k pohřbu. Ale i zvířat, které následně končily na talíři. Ba dokonce děti byly podporovány, aby samy slepici či králika zabily a v dospělosti pak s tím neměly problém. Zabíjení bylo zkrátka přirozenou součástí jejich života. Troufnu si říci, že v současné době by nejen děti, ale i drtivá většina dospělých (mne nevyjímaje), s tím měla velký problém.

Na druhou stranu bylo vidět i méně krutosti. Pokud se mělo zvíře zabít kvůli jídlu, pak se to udělalo tak, aby co nejméně trpělo. Nebyl důvod protahovat umírání. Podívejte se občas kolem, jak se lidé chovají ke zvířatům a kolik z nich poté končí v útulcích, kde se snaží o zázraky, aby je zachránili.

Poté, co se vynalezly ledničky a mrazáky, které uchovají maso dlouho poživatelné (odpadá tedy nutnost chovat si vlastní drůbež, protože je možné ji dovážet a následně dlouhodobě zamrazit) a lidská medicína pokročila tak, že v mladém věku člověk umírá jen vyjímečně, lidé už tak nejsou často svědky umírání a zabíjení. Ba dokonce, při troše „štěstí“, s ní ani nepříjdou do styku, dokud nepříjde jejich čas. Lidé jen zřídka umírají doma, většinou se tak děje v domovech důchodců, v nemocnicích či LDNkách (Léčebna dlouhodobě nemocných) a smutná událost je lidem oznámena lékařem. Jakoby západní civilizace usoudila, že zabíjení a smrt je záležitost skrytá, soukromá, tajemná, odstrašující a špinavá. Vývoj tedy velice podobný jako v případě sexu.

Filmová studia jsou posedlé smrtí a různými způsoby zabíjení. Právě proto jsou tak populární filmy jako je Pátek třináctého, Texaský masakr motorovou pilou, Halloween, Vřískot, apod. Hlavní postavy těchto filmů jsou oslavováni jako hrdinové. Popularita Freddy Krugera či Jasona se dá srovnat s popularitou skupin jako je Megadeth či Gun N’ Roses. Raketový nárůst vražd a násilných činů v Americe je toho také důsledkem. A jako v případě sexu i nyní se pomalu opět odkrývá těžká opona schovávající vše co se smrtí a zabíjením souvisí. Stále více psychiatrů studuje agresivitu, násilí a zabíjení, aby pochopili, jaké jsou příčiny i spouštěče. Začínají se objevovat velmi zajimavé poznatky jako zmíněná bezpečnostní pojistka, kterou máme každý v hlavě a která nám brání zabít jiného člověka (pokud ovšem nejsem sociopaté, kteří tuto pojistku postrádají).

Jeden válečný veterán popsal instruktory (civilní) sebeobrany velice výstižně – „jsou jako pany studující sex“. Můžeme pochopit a dlouze diskutovat nad mechanikou pohybů, diskutovat nad různými polohami a do krve se hádat, která je lepší a proč, ale nikdy neporozumíme o čem to, dokud sami nebudeme souložit.

Jinými slovy řečeno, je velice těžké popsat pocity někomu, kdo nezabil jiného člověka. Nedávno jsem viděl ještě jedno přirovnání. Napsal jej válečný veterán, který se právě vrátil z mise z Iráku. Když se ho po příletu domů lidé ptali, jaké to je, co u toho cítil, atd. přirovnal takovou diskusi (bez záměru jakkoliv tazatele urazit), že je to jako kdyby dospělý hovořil s dítětem v mateřské školce. Jsou věci, které člověk zkrátka nevysvětlí a ten druhý nepochopí, dokud podobnou situaci nezažije.

A tady se právě dostáváme k jádru pudla v případě výuky likvidačních technik (tedy technik, kdy útočník s velkou pravděpodobností zemře). Tipnu si, že 99,99% civilních instruktorů systémů sebeobrany (mne nevyjímaje) nikdy nikoho nezabila. Jak tedy mohou s klidem v srdci učit ony tzv. likvidační techniky, když netuší, jestli a jak budou fungovat a hlavně, co se stane s obráncem a jeho myslí poté? A ne, rozdupávání melounů jako reálná simulace dupnutí na hlavu, není to samé…..ani zdaleka.

Příště se pobavíme (nejen) o instinktivních reakcích člověka ve stresu.

Další díly

Zdroj: Lt.Col. Dave Grossman; On killing; Back Bay Books; Little, Brown and Company; New York; Boston; First paperback edition; 1996; ISBN: 0-316-33011-6

Jarda Kolcun

Adrenaline Stress Training Instructor

Jujutsu instruktor