Tajemství prázdné mysli
Proč skutečná síla a moudrost leží výhradně ve vašem nitru
Když se řekne moudrost starých mistrů bojových umění, mnozí z nás si představí mystický svět, který je běžnému člověku naprosto zapovězen. Představujeme si tajné techniky, nadlidské výkony a nepochopitelné filozofické hádanky, které vyžadují desítky let odříkání v naprosté izolaci. Přitom skutečnost je mnohem prostší a zároveň mnohem fascinující. Jádro toho, co tito mistři předávali dál, totiž není postaveno na slepé víře v nějaké nadpřirozeno, ale na hlubokém pochopení lidské mysli.
Základním stavebním kamenem každého skutečného poznání je princip, který výstižně shrnuje staré latinské rčení: Nullius in verba. Tento obrat lze do češtiny přeložit jako „nikomu na slovo“ nebo, ve volnějším a praktičtějším pojetí, „přesvědčte se sami“. Představte si, že vám někdo popisuje chuť exotického ovoce. Může použít tisíce slov, může popsat jeho texturu, vůni i barvu, ale dokud to ovoce sami neochutnáte, nikdy skutečně nepoznáte, o čem mluví. Přesně tento přístup je klíčový pro pochopení fungování našeho vlastního vědomí. Není důvod věřit zkazkám a legendám jen proto, že se tradují po staletí; je mnohem přínosnější provést vlastní, důkladný průzkum a postavit svá zjištění na racionální analýze.
Když aplikujeme tento analytický přístup, zjistíme, že učení takových legendárních postav, jakými byli Bodhidharma, Mijamoto Musaši, Masutacu Ójama, Gičin Funakoši či Bruce Lee, je absolutně nadčasové. Proč? Protože tito muži, ač žili v různých érách a na různých místech, objevili a popsali tutéž univerzální pravdu. Mluvili o konceptech jako „forma bez formy“ nebo o schopnosti „vidět bez očí“.
Pro laika to může znít jako poezie postrádající jakýkoliv reálný základ, jako pojmy, které nemají žádný hmatatelný způsob vyjádření a patří do tajnosnubného světa, kam obyčejný člověk nemá přístup. Pokud by někdo zkoušel „vidět bez očí“ doslova, narazil by na jasné fyzikální bariéry. Jenže tito mistři nemluvili o magii. Mluvili o konkrétním stavu lidské psychiky, který lze dnes poměrně přesně popsat jazykem moderní vědy, konkrétně poznatky o anatomii a fyziologii lidského mozku. Mistři bojových umění sice nedisponovali dnešními lékařskými přístroji ani terminologií, nedokázali procesy plně vědecky popsat, ale naprosto přesně jim rozuměli v praxi. Rozuměli neuvěřitelné síle mysli.
Prázdná mysl jako posun vědomí
V centru celého tohoto fenoménu stojí pojmy jako intuice, vnímání a stav bez myšlenek, často označovaný jako prázdná či svobodná mysl. Pokud tyto staré termíny přeložíme do jazyka moderní neurologie a psychologie, zjistíme, že dokonale popisují vědomí orientované na pravou mozkovou hemisféru.
Naše mysl obvykle funguje pod taktovkou levé hemisféry, která je analytická, neustále vše hodnotí, analyzuje, pojmenovává a tvoří onen neustálý vnitřní monolog, který nás provází od probuzení až po usnutí. Oproti tomu stav prázdné mysli nepředstavuje jakési magické vypnutí mozku, ale jedná se o zcela konkrétní kognitivní posun vědomí, při kterém se zapojuje právě pravá hemisféra. Pravá strana mozku vnímá svět celostně, v souvislostech, bez nutnosti neustálého verbálního komentování.
Představte si, že řídíte auto na známé trase. Vaše ruce a nohy přesně vědí, co mají dělat, reagujete na provoz naprosto plynule a bez přemýšlení. Vaše mysl je v tu chvíli volná. Pokud byste ale najednou začali úporně analyzovat každý pohyb nohy na pedálu a každý úhel natočení volantu – tedy zapojili levou hemisféru – vaše jízda by začala být trhaná a nejistá. Prázdná mysl je oním stavem dokonalého, nerušeného plynutí.
A zde přichází to největší odhalení: k dosažení tohoto stavu prázdné mysli nepotřebujete strávit nespočet hodin meditací nebo celé roky bezhlesně zírat do zdi v temné jeskyni. Tento posun vědomí je přístupný komukoliv z nás a jeho praktické důsledky pro každodenní život jsou ohromující. Když se člověk naučí zvýšit svou všímavost a vědomí prostřednictvím pravé hemisféry, získá přístup k podstatně vyšším kognitivním schopnostem. Tento stav otevírá dveře k nevídanému kreativnímu myšlení a nesmírně efektivnímu řešení problémů, což má obrovskou a reálnou hodnotu v našem běžném, každodenním světě. Někdy zkrátka stačí jen nechat svou mysl sklouznout do stavu bez myšlenek, předat úkol pravé hemisféře a nechat ji pracovat. Výsledky takového procesu mohou být naprosto ohromující.
Vynikajícím praktickým příkladem, jak tento kognitivní přesun do pravé hemisféry trénovat, jsou umělecké techniky. Významný vědecko-pedagogický základ pro tento trénink poskytuje práce dr. Betty Edwards, autorky revolučních metod ve výuce kreslení (více o jejím vědeckém přístupu k zapojení pravé mozkové hemisféry najdete v dostupných publikacích o kreslení pravou hemisférou). Její umělecké vedení přímo vychází ze schopnosti potlačit analytickou levou část mozku a nechat naplno projevit prostorové a vizuální vnímání části pravé.
Vše, co potřebujete, už máte
To naprosto nejúžasnější na celém tomto procesu je skutečnost, že k dosažení veškeré dokonalosti, o které mluvili dávní mistři, nepotřebujete vůbec nic ze svého vnějšího okolí. Nepotřebujete speciální vybavení, tajemné artefakty ani magická místa.
Zenový mistr Dógen tuto pravdu formuloval s odzbrojující jednoduchostí. Ptal se: “Pokud nejste schopni najít pravdu přesně tam, kde se právě nacházíte, kde jinde byste ji proboha chtěli najít?“. Jeho poselství je jasné – nedívejte se nikam jinam než sami do sebe. Slavný šermíř Musaši tuto myšlenku ještě rozvedl, když prohlásil, že vně vás samotných neexistuje absolutně nic, co by vás mohlo učinit lepšími, silnějšími, bohatšími, rychlejšími nebo chytřejšími. Všechno již existuje uvnitř vás. Nemáte hledat vůbec nic ve vnějším světě. Cesta k dokonalosti nemůže být popsána s větší jasností a jednoduchostí.
Krásně se tato myšlenka zrcadlí i v samotném původu slova „vzdělávat se“. V angličtině se používá výraz educate, který pochází z latinského slova educare. Toto slovo je složeninou předpony e- (znamenající „ven“) a základu ducere (znamenajícího „vést“ nebo „přinést vpřed“). Skutečné vzdělávání tedy historicky a etymologicky neznamená pouhé přijímání dat zvenčí, jak do nás často vtlouká moderní školství. Znamená to „vytáhnout ven“ to, co už je skryto uvnitř nás. Vzdělávat se znamená rozvíjet se ze svého vlastního nitra.
Tuto skutečnost nelze zdůraznit dostatečně. Kdokoliv vám může ukázat Cestu, může vám dát mapu, ale ty kroky musíte udělat vy sami. Musíte to pochopení vytáhnout ze svých vlastních vnitřních rezerv. A tento proces začíná u naprostého základu – u získání kontroly nad vlastní myslí.
Jediná věc, kterou můžeme ovládat
Když se podíváme na svůj život, zjistíme jednu poněkud znepokojivou pravdu: nemáme pod kontrolou téměř nic vnějšího. Neovládáme počasí, neovládáme ekonomiku, neovládáme to, co si o nás myslí nebo co dělají ostatní lidé. Máme naprostou a absolutní kontrolu pouze nad jedinou věcí v celém tomto životě, a tou jsou naše vlastní myšlenky.
Pokud selžete v ovládnutí vlastní mysli a vlastních myšlenek, můžete si být naprosto jistí, že neovládnete ani nic jiného. Vaše jednání bude vždy jen chaotickou reakcí na vnější podněty. Právě z tohoto důvodu mistr Funakoši tak naléhavě kladl svým studentům na srdce, aby nejprve poznali sami sebe, a teprve potom se snažili poznávat ty ostatní.
Naučit se dosáhnout stavu prázdné mysli znamená stát se géniem ve svém vlastním životě. Znamená to získat trvalý přístup k vlastnímu zdroji nadřazené inteligence, hluboké moudrosti a neomezené kreativity. Není to výsada vyvolených; tento zdroj máme naprosto všichni. Je bez výjimky uložen v každém jednom z nás.
Iluze naší vlastní studny
Abychom však tohoto stavu dosáhli, musíme překonat bariéry, které jsme si často sami vybudovali. Naše vnímání bývá omezeno naším dosavadním učením, našimi zvyky a předsudky.
Starý čínský filozof Čuang-c’ (Zhuangzi) k tomu používá brilantní příměr. Říká, že žába, která žije na dně studny, nemůže nikdy smysluplně diskutovat o oceánu. Proč? Protože její celé chápání reality je striktně omezeno rozměry její studny. Letní hmyz nemůže diskutovat o ledu a mrazu, protože zná jen své vlastní horké roční období a chybí mu zkušenost přesahující jeho krátký život. Stejně tak úzkoprsý učenec, který je spoután svými dogmaty, nemůže diskutovat o Cestě (Tao), protože je limitován rigidními mantinely vlastního učení. Teprve když opustíte své dosavadní bezpečné břehy, když vylezete ze své studny a pohlédnete na Velký oceán, poznáte svou vlastní malost a inferioritu. Až v ten moment, s touto nově nabytou pokorou, jste schopni diskutovat o velkých principech bytí.
Čuang-c’ nás varuje před tím, abychom se omezovali na jakékoliv konkrétní učení. Každé fixní dogma, každé pevně dané přesvědčení, které odmítáme přehodnotit, představuje limit. A skutečná Cesta žádné takové limity nezná.
Odvaha prázdnoty a Lao-c’ovo zrcadlo
Dosažení mistrovství a pochopení těchto principů vyžaduje obrovskou žízeň po poznání a touhu rozvíjet své nitro. Dokonalým zrcadlem toho, jak vypadá mysl oproštěná od balastu a vnějších tlaků, je staletí stará báseň, kterou po sobě zanechal mistr Lao-c’.
Lao-c’ nám radí věc, která je modernímu, stresem přetíženému člověku téměř cizí: přestaňte přemýšlet a ukončete tak své problémy. Upozorňuje na absurditu neustálého hodnocení. Jaký je vlastně propastný rozdíl mezi souhlasem a nesouhlasem? Mezi naším konceptem úspěchu a selhání? Většinou jde jen o umělé konstrukty, které jsme přejali od okolí. Musíme nutně oceňovat jen to, co oceňuje dav, a vyhýbat se tomu, čemu se vyhýbají ostatní? Z pohledu prázdné mysli je takový konformismus vyloženě směšný.
Básník někdy popisuje dav lidí, jako bytostí, kteří jsou neustále vzrušení a pobíhají, jako by byli na nějaké ohromné, nikdy nekončící přehlídce. Jsou zachyceni v kolotoči neustálé stimulace levé hemisféry. On sám o to však vůbec nestojí. Zůstává klidný a bez výrazu, nezkažený snahou o reprezentaci, přirozený jako nemluvně ještě předtím, než se naučí rozdávat společenské úsměvy.
Zatímco ostatní lidé hromadí majetek a to, o čem si myslí, že to nezbytně potřebují, on sám nevlastní nic. Nechává se unášet životem jako bezdomovec bez pevných vazeb, působí jako blázen, protože jeho mysl je naprosto prázdná a klidná. Zatímco okolní svět je plný bystrých, ostrých a dravých jedinců s jasně narýsovanými plány a cíli, on sám o sobě tvrdí, že je temný, tupý a neví nic o tom, jaký má mít účel. Nechává se jen tak volně unášet jako vlna na oceánu, vane životem bez konkrétního cíle stejně jako vítr. Přiznává, že je úplně jiný než obyčejní lidé, ale na rozdíl od nich pije přímo od zdroje – z prsou Velké matky, tedy ze samotné podstaty bytí.
Závěrečné vyprázdnění šálku
Abychom mohli začít z tohoto zdroje čerpat, musíme si uvědomit, že vše, co ke skutečnému pochopení podstaty potřebujeme, je už odedávna ukryto v nás samotných. Správná praxe, ať už fyzická nebo mentální, není cílem sama o sobě; je to pouze nástroj, cesta k dosažení tohoto vnitřního pochopení.
Je nanejvýš důležité zachovat si kritickou mysl a nepodléhat dogmatům. Neberte nic z toho za bernou minci jen proto, že to tvrdí autority. V duchu rčení Nullius in verba musíte onen pověstný, přetékající šálek vašich dosavadních přesvědčení nejprve vyprázdnit, aby do něj mohlo natéct něco nového. Musíte se pustit do vzdělávání a vytahování potenciálu ze svého vlastního nitra.
Zpochybňujte, co vám kdo říká. Vždyť koneckonců, i ten nejsečtělejší člověk toho vlastně ví tak málo. Slovy těch nejmoudřejších: my sami nevíme nic. A právě v tomto vědomém uvědomění si vlastní nevědomosti – v prázdnotě, kterou uvolníme pro novou zkušenost – se rodí ten největší a nejhlubší potenciál pro změnu.
