VYPRÁZDNI SVŮJ ŠÁLEK
Vzduch v Long Beachské sportovní hale – aréně toho dne léta 64′ byl dusný a smrdutý. Klimatizace nefungovala a dav diváků mezinárodního turnaje karate byl po sledování hodin bojů už neklidný. Ed Parker, sponzor tohoto výročního podniku, vzal mikrofon a uvedl Bruce Lee, který měl demonstrovat své Jeet kune do. Následovalo okamžitě ticho a hlavy všech diváků se natáhly vpřed. Už před svou filmovou kariérou byl Bruce Lee legendou mezi umělci boje.
Bruce nakráčel do vyvýšeného boxerského ringu v jednoduché, černé kung-fu uniformě. Chvilku pohovořil o svém umění a pak začala demonstrace. Je vždy působivé sledovat velkého svalnatého chlapa předvádět karate, ohromujícího diváky ukázkou razantní vibrující síly. Ale daleko působivější mi připadá sledovat štíhlého muže, předvádějícího techniky bleskovou rychlostí a jehož pohyby jsou tak rychlé a elegantní, jako pohyby ptáka v letu. Když Bruce skončil, bylo chvíli naprosté ticho a pak mohutný potlesk.
Několik týdnů poté mi jeden přítel dohodnul setkání s Brucem, u něhož jsem si přál mít privátní lekce. Bruce byl velice vybíravý, pokud šlo o potenciální žáky a tato schůzka měla pro mne být jakousi zkouškou. Protože Bruce dával pouze privátní lekce a neměl žádné formální dojo, byla schůzka u mne. Přišel načas a já přišel dolů ho uvítat. Na první pohled se zdál ještě menším než na scéně. Měl na sobě těsně padnoucí kalhoty a zelené tričko odhalující skvostné svaly. Když jsme si potřásli rukama, usmíval se, ale rychle přešel k věci… “Proč chcete studovat u mne?” “Protože na mne silně zapůsobila vaše demonstrace, a protože jsem slyšel, že jste nejlepší.” “Studoval jste nějaká bojová umění?” “Dlouhou dobu. Ale před časem jsem toho nechal a teď chci začít znovu.” Bruce pokývl a požádal mně, abych předvedl něco z technik, které znám. Šli jsme na příjezdovou cestu a on pozorně sledoval, jak provádím různé katy. Pak mne požádal, abych předvedl několik základních kopů, bloků a úderů do pytle, visícího z rohu garáže… “Uvědomujete si, že se musíte odnaučit vše, co jste se dosud naučil a začít znovu?” “Ne.” byla má odpověď. Bruce se usmál a lehce mi položil ruku na rameno… “Dovolte mi, abych vám řekl historku, kterou mi vykládal můj sifu. Je o japonském zen mistrovi, který přijal univerzitního profesora, který přišel, aby porozuměl zenu. Od samého začátku rozhovoru bylo mistrovi jasné, že profesorovi nešlo ani tak o to, dozvědět se něco o zenu, ale spíše o to zapůsobit na mistra vlastními názory a vědomostmi. Mistr trpělivě poslouchal a pak navrhl dát si čaj. Mistr naplnil profesorův šálek až po okraj a pak pokračoval v nalévání. Profesor sledoval, jak šálek přetéká, až se neudržel a řekl: “šálek je plný, víc už se do něj nevejde.” “Tak jako tento šálek”, řekl mistr, “i vy jste plný vlastních názorů a spekulací. Jak vám mám ukázat zen, když nevyprázdníte svůj šálek?”” Bruce sledoval mou tvář… “Chápete pointu?” “Ano.” řekl jsem, “chcete, abych vyprázdnil svou mysl od vědomostí, znalostí z minula a starých návyků, abych tak byl otevřen novému učení.” “Přesně,” řekl Bruce, “teď jsme připraveni začít první lekci.” To neznamená, že mi Bruce bránil aplikovat kritickou mysl na jeho učení. Ve skutečnosti vítal diskusi, dokonce i spor. Ale když jsem mu v nějaké záležitosti příliš dlouho odporoval, vždy odpověděl: “Tak vyprázdněte svůj šálek, a zkuste to.”
Později jsem se naučil, že Bruce praktikoval to, co učil. Jako mladík v Hongkongu studoval Wing chun, odvětví kung fu, u proslaveného mistra jménem Yip Man. Když přišel do USA jako teenager, sledoval Kenpo karate Eda Parkera, z něhož si vzal mnoho technik rukou, které se mu líbily. Z taekwonda si vypůjčil devastující kopy, které dělají tento korejský styl tak obávaným. Studoval i další styly bojových umění, a z každého si vzal to, co se mu zdálo užitečné. A i když byl považován za jednoho z nejlepších umělců své doby, stále se učil, stále byl v procesu změny a vylepšování. Skutečně vyprázdnil svůj šálek. Bruce nejenže rozvinul své fyzické schopnosti až k bodu dokonalosti, ale také brousil svou mysl studiem zenu. Jeho pokojík v Los Angeles byl obestavěn až do výšky stropu ošoupanými svazky zen mistrů, sepsaných v čínštině a japonštině. Od mé první lekce s Brucem uplynulo víc než deset let a teď je mi přes padesát let. Byť mám za sebou polovinu století životních zkušeností, nemám někdy trpělivost s nějakou novou ideou či technikou. Ale když jsem netrpělivý či dogmatický, vzpomenu si na lekce, které mi dával Bruce, a snažím se vyprázdnit svůj šálek, aby bylo dost místa pro nové metody a ideje. To byla má první lekce zenu v bojových uměních a jeho aplikace na život – i když tou dobou jsem nebyl s to poznat, že je to zen. Mělo to zatím jen smysl, což je to, čím zen ve skutečnosti je.
“Nic není nemožného mysli, která skutečně chce.” Kniha dynastie Han
“Vidíte-li to, nemůžete to najít.” Zen koán
“Patříš na ně a nevidíš je.” /na Tao/ podle Tao’ c
MOC KONCENTRACE
Bruce Lee měřil jen 5 stop a 8 palců (171 cm) a vážil míň než 150 liber (cca 73 kg) a přece množství síly, které byl s to generovat, bylo neuvěřitelné. Jednou z jeho demonstrací síly byl jeho “úder na vzdálenost palce” – maje ruku pouze palec daleko od hrudi muže daleko většího a těžšího než on, byl Bruce s to srazit, nebo odhodit toho muže nazad. Jednoho dne, když mne Bruce Lee trénoval na dvoře, přišel nás obhlídnout jeden můj přítel, černý pásek v judo a vzpěrač. Chvíli se na nás potichu díval, pak, protože Bruce nijak vzhledem neoslňoval, rozhodl se Bruceho vyzkoušet. Řekl mu, že byť jeho pohyby jsou působivé, rád by věděl, mají-li dost síly. “Tolik, kolik je zapotřebí.” řekl Bruce. Můj přítel byl tvrdohlavě rozhodnut vyzvat Bruceho a když bylo po tréninku, znovu položil otázku síly. Bruce ho požádal, aby si stoupnul takových 5 stop od bazénu… “Pevně se zapřete, pouze sbalím ruku do pěsti a svrhnu vás.” řekl mu, když kladl svou ruku, prsty nataženy na hruď přítele. “To určitě ne,” řekl přítel, ale nicméně se zapřel. Bruce náhle sevřel prsty v pěst, což je pohyb sotva půlpalcový a přítel sletěl nazad do bazénu. Když se vyšplhal ven z bazénu, pouze se zkrotle zeptal, zda by mohl zajít do koupelny a utřít se. Šel jsem za ním do domu a našel ho sedícího na kraji vany, těžce lapajícího po vzduchu a prohlížejícího si hruď. “Je mi jako bych dostal ránu kladivem. Nevěřil bych tomu.” Později jsem se zeptal Bruceho, jak to udělal. “Relaxoval jsem až do chvíle, než jsem zapojil do akce veškerý sval těla a pak zkoncentroval vší sílu do pěsti. Musíte nejdříve úplně relaxovat a pak koncentrovat mysl a veškerou sílu do zásahu cíle.” Rozhodl jsem se aplikovat princip zaměřené koncentrace na tenis. Během rozcvičení, kdy jsem normálně býval trochu v tenzi, vědomě jsem usiloval zrelaxovat a nashromáždit svou sílu až do chvíle, kdy jsem zasáhl míček. Pak jsem se koncentroval na správné trefení míčku, udržujíc mysl na tom místě kurtu, na kterém jsem chtěl míček umístit. Míček odlétl od mé rakety úžasnou rychlostí a šel přesně tam, kam jsem ho chtěl poslat. Byl to zdaleka nejlepší balon, jaký jsem kdy zahrál. A kdykoliv jsem si vzpomněl na Bruceho demonstraci zaměřené, koncentrované síly, byl jsem schopný takový balon znovu zahrát.
MUŠIN: NECH SVOU MYSL TÉCT
Po intenzivním tréninku na slunci jsme si, Bruce a já, dali sklenici džusu na zahradě. Byl relaxován, a to se mi zdálo vhodnou příležitostí zeptat se ho na něco, co mi už dlouho leželo v hlavě… “Co byste si počal ve skutečné bitvě, kdybyste byl donucen bojovat o svůj život? Jak byste reagoval, co byste dělal?” Bruce zvážněl, položil sklenici na stůl a podložil prsty bradu – znamení, že má v úmyslu mou otázku pečlivě promyslet. “Myslel jsem na to často,” řekl nakonec, “kdybych byl v opravdovém boji, jsem si jist, že bych útočníka těžce poškodil, možná i zabil. Kdyby se to stalo a já byl donucen jít před soud, bránil bych se, že nenesu zodpovědnost za svůj čin. Odpověděl jsem na jeho útok podvědomě. Zabilo ho “to” ne já.” “Co míníte tím “TO“?”
““To”, je, když jednáte podvědomě, prostě jen jednáte. Jako když na mne hodíte míč a mé ruce, bez myšlení se zvednou a míč chytí. Nebo když vám pod auto vběhne dítě, či zvíře, automaticky šlápnete na brzdu. Jestli na mne vedete úder, já ho zachytím a sám odpovím úderem, aniž bych na to myslel. “to” se jen stalo.” Všiml si, že jsem zmaten a zasmál se. “To je něco dalšího pro knížku, kterou stále hodláte napsat. “To” je stav mysli, který Japonci nazývají mušin, doslovně “ne-mysl“. Podle mistrů zenu mušin operuje tehdy, když jednající osoba je oddělená od činu a žádná myšlenka nezasáhne do akce, neruší ji, protože podvědomý čin je nejsvobodnější a neinhibován. Když funguje mušin, mysl se pohybuje od jedné činnosti ke druhé, tekouc jako proud vody a vyplňujíc každý prostor.” “A jak lze dosáhnout tohoto stavu “ne-mysli”?”
“Jedině praxí, a ještě víc praxí až jste s to udělat něco bez vědomého úsilí. Pak se vaše reakce stane automatickou.” “Dojdu si do kanceláře pro magneťák.” “Dobrá, mezitím vám přinesu jednu knížku z vozu.”
Když jsem se vrátil do zahrady, měl Bruce před sebou ošoupaný svazek. Byla to knížka zenového mistra a šermíře Takuana, který byl jedním z prvních, kdo aplikoval zen na psychologii šermu. Bruce knihu otevřel a četl: “Mysl musí být stále ve stavu toku, “tečení”, neboť když se kdekoliv zastaví, znamená to, že tok je přerušen a je to právě toto přerušení, co škodí dobrému stavu mysli. V případě šermíře toto znamení znamená možnou ba přímo jistou smrt. Stojí-li šermíř proti soupeři, nesmí myslet na soupeře, na sebe ani na pohyby meče soupeře. Jen zde stojí se svým mečem, zapomenuv veškeré techniky, je připraven sledovat diktáty nevědomí. Muž “vymazal” sebe sama jako držitele meče. Když muž tne, není tím, kdo tne, vlastně tento meče, ale meč v rukách nevědomí. Už chápete, co je míněno tím “TO”?”
Bruce přerušil četbu. Tuto koncepci jsem pochopil intelektuálně, ale léta trvalo, než jsem ji pochopil i tělem. Po mnoha měsících cvičení jednoho specifického pohybu Wing chun s Jimem Lauem – pohyb je zván bong-sao, blok loktem ve vzduchu – přišel den, kdy můj loket náhle vyletěl vzhůru, aniž bych na to vědomě myslel. “Výborně“, řekl Jim. “Ani jste na to nemyslel a vaše bong-sao bylo perfektní.”
Časem se daleko více mých pohybů “událo” správně. Mušin začalo fungovat. Uvědomil jsem si, že jsem nechal svou mysl téct, namísto abych ji omezoval na přemýšlení o tom, co dělám. Mé reakce se začaly stávat instinktivními a okamžitými – výsledek mnoha hodin cvičení a důvěry v učitele i učení…
Brzy poté, co jsem si myslel, že jsem se mušin už “naučil”, šel jsem na tatami k utkání ve Wing chun plný sebevědomí, jist si tím, že nejsem-li neporazitelným, pak aspoň obávaným soupeřem. Od samého začátku však vše probíhalo špatně: můj soupeř skóroval s relativní snadností, zatímco já čekal, že “to” nastane, k čemuž stále nedocházelo. A čím více jsem na “to” myslel, tím více jsem byl rozčílený. Když jsem Jimovi vykládal o své porážce, zasmál se… “Myslel jste si, že jste se naučil lekci a pak, jak to děláme všichni, jste zapomněl na pointu lekce. Byl jste zablokován. Když myslíte na předvádění svých dovedností, či na porážku soupeře, vaše sebevědomí (vědomí vašeho já) zasáhne do vašeho výkonu a budete dělat chyby. Musíte být prost pocitu, že to děláte. Vědomí svého já musíte podřídit koncentraci. Vaše mysl se musí pohybovat svobodně, volně a reagovat na každou situaci okamžitě, bezprostředně, tak, že vaše já není do toho zapojeno. Například jste-li bázlivý, pln strachu, vaše mysl zamrzne, pohyb bude zastaven a vy budete poražen. Je-li vaše mysl fixována na vítězství, či na porážku soupeře, nebudete s to fungovat automaticky. Musíte umožnit své mysli volně plout, téct. V okamžiku, kdy si uvědomujete, že se snažíte o harmonii a usilujete o její dosažení, přeruší sama tato myšlenka tok a mysl se zablokuje. Tady máte klíč ke starému zen koánu “Hledáte-li to, nemůžete to najít”. Vaše mysl se nevyhnutelně zastaví, nasměrujete-li svou pozornost na myšlenku útoku či obrany. Tyto myšlenky vytvářejí “otevření” zvané “suki” – interval a žák dávají soupeři výhodu, protože nemůžete reagovat dost rychle nato, abyste čelil jeho pohybu.” “A jak se mám zbavit této blokády?” “Tím nejhorším, co v tomto případě můžete udělat, je snažit se blokovat blokádu. Nejlepším je jen akceptovat tuto blokádu, když k ní dojde. Shledáte, že blokáda sama zmizí.”
“Neexistuje jiný způsob, jak uvolnit mé myšlenky, umožnit jim pohyb?” “Existuje. Pokračujte v tréninku tak, až budete jednat nevědomě a nikoliv intelektuálně.” “A tak jsme se zase dostali k mušin.”
“Ano, všiml jste si někdy, jak jednoduše si dobrý profesionální sportovec počíná? Trénink a praxe nastupují na místo vědomého usilování a on prostě jen dělá to, co dělá. Jsem si jist, že Jimmy Connors nepřemýšlí o trefení míčku o nic víc, než se Arnold Palmer zabývá “odesláním” golfového míčku. Oni se do něj jen vloží. Sjezdaři cítí jen terén, na kterém se pohybují a když terén od nich vyžaduje adjustování, přizpůsobení, je toto přizpůsobení automatickým – bez myšlení – no prostě mušin.”
Přeložil: Anonym
Zdroj: Zen in the martial arts; Joe Hyams; Bantam; vydání Reprint (1 června 1982); ISBN-10: 0553275593
