Zen v bojových uměních 4

Přečteno: 19

NERUŠIT

Mnoha mých letních akcí Jeet kune do s Brucem Lee, se účastnil i Stirling Silliphant, jeden z nejúspěšnějších scénáristů v USA. Často jsme po lekci přešli na náš dvorek a tam poseděli a popovídali nad sklenkou džusu. Tyto okamžiky byly pro mne vzácné a drahé, protože tak jsem získával vhled do jednoho či obou svých přátel. Při jedné takové příležitosti jsme mluvili o rozdílu mezi mrháním času a trávením času. První mluvil Bruce… “Trávit čas, to znamená ztrácet ho specifickým způsobem, trávíme ho během lekcí, jako ho teď trávíme při konverzaci. Mrhat časem, to znamená ztrácet ho bezmyšlenkovitě či bezstarostně. Všichni máme čas, který lze trávit či promrhat a záleží na tom, jak se rozhodneme, co s ním. Ale jakmile minul, je nenávratně pryč.

Čas, to je to nejdražší, nejvzácnější, co máme,” souhlasil Stirling, “vždy vidím svůj čas jako rozdělený do nekonečných momentů, či transakcí nebo kontaktů. Každý, kdo mne okrádá o můj čas, mne okrádá o můj život, protože tak mi ubírá kousek mé existence. Jak stárnu, uvědomuji si, že čas je jediná věc, kterou ztrácím. A tak když za mnou přijde kdokoliv s nějakým projektem, uvažuji, odhaduji, kolik mi zabere času a pak se ptám sám sebe: chci, mám zapotřebí několik týdnů či měsíců z toho mála, co mám, strávit touto záležitostí? Stojí mi to za to, nebo je to prostě jen mrhání časem? Jestliže uvážím, že ten projekt stojí za určitý, mu věnovaný čas, dám se do něj. Aplikuji tu samou míru na společenské vztahy. Nechci dovolit lidem, aby mne obírali o čas. Omezil jsem své přátele jenom na ty, s nimiž míjí čas šťastně. Jsou v mém životě chvíle, kdy nedělám nic, než co chci sám. Volba, jak strávím svůj čas, je má a není diktována společenskou konvencí.” Když Stirling domluvil, Bruce se na chvíli rozhlížel kolem sebe. Když nakonec promluvil, zeptal se, jestli si může zavolat. Když se vrátil, smál se: “Právě jsem odřekl jednu schůzku s někým, kdo mne chtěl připravit o můj čas, nikoliv mi pomoci ho strávit.”

Když nás opouštěl, otočil se Bruce ke Stirlingovi a řekl: “Dneska jste byl učitelem vy. Poprvé jsem si uvědomil, kolik času jsem promrhal s určitými lidmi. Nikdy předtím jsem neuvažoval o tom, že mi ubírají mou existenci, ale opravdu to dělali.”

V té době jsem měl mnoho přátel, kteří měli ve zvyku bez ohlášení zaskočit na pokec, či jen tak z vrtochu mi zatelefonovat. Po pokecu jsem si uvědomil (s Brucem a se Stirlingem), že namísto tráveného času jsem jím jen mrhal. Koupil jsem si velkou ceduli “NERUŠIT!” a pověsil ji na zeď před dveře kanceláře a instaloval “odpovídající” telefon. K mému překvapení se můj výkon zdvojnásobil. Jsem krok směrem ke kontrole užití svého času.

“Můžete trénovat dlouho, hodně dlouho, ale jestli pouze pohybujete rukama a nohama a skáčete nahoru dolů jako loutka, pak se učení karate nebude lišit od učení se šanci. Nikdy nedosáhnete jádra věci, nepodaří se vám uchopit kvintensenci karate-do.”
Gišin Funakoši

“Mysl dokonalého člověka je jako zrcadlo. Nic nezachycuje. Nic neočekává.
Odráží, ale nezadržuje. Tudíž dokonalý člověk může jednat bez úsilí.”
Čuang-c’

KIME: NAPNOUT SVOU MYSL

Byl to zřejmě dost směšný pohled na dva muže středného věku s chrániči hlavy a v boxerských rukavicích mydlící do sebe na příjezdové cestě předměstského domu.

Ale Siliphant a já jsme se snažili prakticky použít něco z technik Jeet kune do, které nás učil Bruce Lee. Byl jsem tak zaujat tím, abych Brucemu předvedl, kolik jsem se toho naučil, že mé soustředění bylo “rozháněné”. Snažil jsem se předvídat Stirlingovy pohyby spíše než na ně reagovat, odpovídat, zabýval jsem se prací svých nohou, namísto abych se nechal přirozeně svým tréninkem dovést do správné pozice. Zabýval jsem se vším možným, jen ne bezprostředním cílem – dostat se “do” soupeře a skórovat. “Dobrá, to stačí,” zvolal Bruce, který fungoval jako rozhodčí a kouč. “Pohybujete se jako sloni, kopete jako tažní koně a telegrafujete své údery jako Samuel Morse.

Bruce se pak obrátil ke mně… “Joe, myslíte spíš na blokování Stirlingova úderu než na zadržení jeho pěsti a na svůj vlastní úder. Nevím, kde se toulá vaše mysl, ale rozhodně není tam, kde by měla být. Měl byste se zabývat tím, že na Stirlinga budete vyvíjet takový nátlak, že mu narušíte práci nohou, balanc a schopnost se pohybovat. A podívejte se, jak jste vyčerpán, a přece jste nedosáhl ničeho.” To byl pouze začátek devastující kritiky, končící: “Kolikrát jsem vám oběma říkal, že máte koncentrovat veškerou energii těla a mysli na jeden specifický cíl v tu kterou chvíli. Tajemství kime (zpevnění, napnutí mysli) je vyloučit všechny vnější nepatřičné myšlenky, které se netýkají dosažení vašeho bezprostředního cíle.

Později Bruce poklábosil ještě několik minut jen se mnou…”Dobrý umělec boje vloží svou mysl do jedné jediné věci v tu, kterou chvíli. Bere každou věc tak, jak přichází, dokončí ji a jde k další. Podobně jako zen mistr nezabývá se minulostí, či budoucností, ale pouze tím, co dělá teď, právě v tomto okamžiku. Protože jeho mysl je napnutá, zpevněná, je klidný a je s to udržet sílu v rezervě. A pak zde bude místo pro jedinou myšlenku, která vyplní celé jeho bytí, celou jeho bytost, tak jako voda vyplňuje džbán. Promrhal jste enormní množství energie, protože jste nelokalizoval a nezaměřil, nesoustředil svou mysl. Vždy si pamatujte: v životě jako na tatami, nezaměřená, nesoustředěná, “rozházená” mysl znamená mrhat energií.

A co když nemohu vyprázdnit svou mysl od ostatních myšlenek?” Bruce se usmál… “Pak vaše mysl není pevná, napjatá, “nepružná“, odpověděl poněkud oklikou. Trvalo mi dost dlouho zvládnout kime a stále k tomu mám ještě dost daleko, ale každopádně jsem zjistil, že když má mysl je pevná, má mentální a fyzická energie jsou spojeny “zaostřeny”, soustředěny. V těch dnech, kdy jsem pracoval s úplnou koncentrací, vykonal jsem toho více a končil den méně unaven než ve dnech, kdy jsem byl roztěkaný, roztržitý.

“Fyzicky vás mohu porazit, ať mám či nemám k tomu důvod.
Ale mentálně vás porazím jedině tehdy, mám-li k tomu důvod. ”
Jim Lau

“Kdo přemůže druhé, je silný.
Kdo přemůže sám sebe, je mocný.”
Lao-c’

HLEĎ VPŘED S DUVĚROU

Jednou z prvních věcí, kterou se člověk učí v dojo, je to, že mysl je mocným faktorem ve všem, co děláte i včetně těch cvičení, která, jak se zdá, vyžadují maximum fyzické síly. Když jsem poprvé spatřil cihlu, kterou jsem měl přerazit malíkovou hranou, byl jsem si jist, že to bude má ruka a ne cihla, která pukne. Svěřil jsem se se svým strachem Pat Strongovi, dlouholetému instruktorovi a příteli. “Několikrát v mysli projdi cihlou. Mysli si: „Takto ji rozbiji.” Pak si vizualizuj spodní hranu cihly. Cítíš-li se připraven, vyčisti svou mysl od všech myšlenek, kromě obrazu své ruky procházející cihlou.

Pak postavil mou cihlu na další dvě, čímž vytvořil malý most. Klekl jsem si před cihly a pomalu zvedl ruku, stejně pomalu jsem ji vedl dolů, zastavujíc ji na vnějším, horním povrchu cihly, ale vizualizujíc si při tom ruku procházející cihlou až na její spodní stranu. „Teď!“, zvolal Pat. K mému překvapení jsem přesekl cihlu ve dví, aniž bych si uvědomil, že jsem to udělal. Brzy jsem se dozvěděl, že téměř všichni úspěšní sportovci používají tento systém vizualizace. Tou dobou jsem zrovna psal knihu o Billie Jean Ringové. Zeptal jsem se jí, proč tak zřídka udělá v zápase chybu. “Před druhým servisem si vizualizuji, jak jde míček do vymezeného pole. Nikdy si ani nepřipustím myšlenku, že bych mohla udělat chybu.”

Ale co když se do mysli vkradou negativní myšlenky? Během jednoho z mých posledních tréninků se má mysl držela dopisu, který jsem dostal od vydavatele, žádajícího přepsat množství kapitol knihy, nad níž jsem strávil hromadu času. Byl jsem v depresi, protože jsem byl přesvědčen, že má kniha nebyla nepublikovatelná. Bruce okamžitě vycítil, že má koncentrace je bůhvíkde a zeptal se, je-li tomu tak. Připustil jsem svou roztržitost a řekl mu, co mě žere. “Mysl je jako úrodná zahrada,” řekl, “vyroste v ní vše, co zasadíte, krásné květiny, či býlí. A tak tomu je i s úspěšnými zdravými myšlenkami či negativními myšlenkami, které jako býlí rdousí a umačkávají vše ostatní. Nedovolte negativním myšlenkám vstoupit do vaší mysli, neboť ty jsou tím býlím, které rdousí důvěru v úspěch.”

To zní pěkné, ale ty myšlenky tu jsou. Jak se jich zbavit?” “Řeknu vám své tajemství, jak zbavuji mysl negativních myšlenek. Když nějaká taková myšlenka vstoupí do mé mysli, představuji si, vizualizuji ji jako napsanou na kusu papíru. Pak si vizualizuji sebe, jak ten papír mačkám do pevné koule. A pak ji mentálně pálím na ohni a vizualizuji si ji, jak hoří až shoří. Negativní myšlenka je zničena a nikdy znovu nevstoupí do mé mysli.

Krásné, ale jak mohu rozvinout důvěru v to, že svou práci udělám?

Tím, že si představíte spíš úspěch než neúspěch. Tím, že věříte “mohu to udělat„ spíše než “nemohu to udělat”. Negativní myšlenky jsou mocné jedině tehdy, když je podporujete a umožníte jim, aby vás přemohly.”

Uvědomil jsem si, že negativní myšlenky mě skutečně zdolávají, byť jsem racionálně věděl, že jsem s to určitou práci udělat, že na ni stačím. Až do té doby jsem neměl nejmenší představu o vizualizovaní řešeného problému, či konané práce, jak mi to ukázal Bruce Lee. Ani jsem nepromýšlel problém “skrz”, jak mi to ukázal Pat s cihlou. Ale teď, když jsem začal přepisovat knihu, držel jsem se především myšlenky na úspěch a rychle to dokončil.

Tato technika vizualizace je užívána umělci boje v mnoha situacích. Například instruktor karate Sam Brodský se chystal před svými žáky rozbít devět jednopalcových desek betonu jedním úderem pěstí… Dvakrát projel v mysli deskami, hluboce se nadechl a s výkřikem do nich zabořil pěst. Všechny až na poslední dvě pukly. Po potlesku jsem si všimnul, že Samova tvář bledne…

Našel jsem ho v šatně, zkoumajíc svou ruku. Byla pěkně poničená. I když měl bolesti, nedal to na sobě znát a když odcházel, zmínil se, že bude lepší zajít za doktorem. Později jsem se dozvěděl, že si rozdrtil množství malých kostiček pravé ruky. Podle lékařů šlo o komplikovanou frakturu a rozhodli se pro operaci. Po ní mu ruku zadrátovali a řekli, že bude trval 5–18 týdnů, než vůbec začne proces léčení. Možná bude trvat rok, než bude ruku moci alespoň částečně používat. Brodský, který studoval v Japonsku, věřil, že klíč k léčení je v mysli. Toho večera, když při šel domů z nemocnice s rukou v gypsu, ulehl do postele se zavřenýma očima, představujíc si, že jeho ruka je staveništěm. Zde je jeho historka: “Jak jsem ležel v posteli, představoval jsem si zapísknutí (začátek práce) a pak jsem si vizualizoval hordu malých mužíčků s maltou a cementem a svářecími přístroji, slézajíce dolů do gypsu a vyrážející do práce na rekonstrukci mé ruky. Mužíčci měli pracovní oděvy odlišných barev, helmy a trička s nápisy. Koncentroval jsem se intenzivně na to, jak jsou oblečení a jaké mají nástroje a vybavení, že jsem zapomněl na bolest. Ráno jsem se vzbudil, představujíc si, že jsem zaslechl odhoukání konce směny. Jako by ti mužíčci pracovali celou noční směnu, dávajíc dohromady kůstky v ruce. Každou noc, po tři a půl týdne, než jsem šel spát, slyšel jsem zapískání a viděl mužíčky při práci na mé ruce. Měli kladku přichycenou ke kosti s lany, vyztužovacími podpěrami a spojkami. Dva týdny na to, když jsem šel k doktorovi, vyňal mi ruku ze sádry a řekl, že proces ozdravování je pozoruhodný, ale že mé klouby dohromady zmrzly. Budu mít neohebnou ruku. Zavěsil mi ji do pásky a poslal mne domů. Každou noc, až do té doby, než jsem usnul, představoval jsem si zase ty mužíčky při práci. Ale jejich výbava se změnila. Ted pracovali s oleji, tuhou a materiály, které mažou a dělají věci hladšími. Začali vyplňovat a “pískovat” mé klouby. Když jsem zase po sedmi týdnech přišel k doktorovi, řekl, že je to zázrak.” Proces ozdravování, který měl odhadem trvat rok, si vyžádal jen deset týdnů. Šest měsíců poté, co se jeho ruka uzdravila, Brodský s úspěchem zrekapituloval svůj pokus před svými žáky.

Vloni jsem použil Brodského techniku vizualizováním léčebného procesu na pročištění vážného ucpání průdušek. Každé ráno a večer, po tři následující dny, jsem si pečlivě vizualizoval sněžnou frézu, projíždějící mými bronchiálními trubicemi, pročišťující ucpávky a otevírající průduchy. Viděl jsem se uzdravujícího a velice brzy jsem uzdraven také byl.

“Čím méně úsilí, tím rychlejší a silnější budeš.”
Bruce Lee

Přeložil: Anonym

PŘEDCHOZÍ DÍL

POKRAČOVÁNÍ

Zdroj: Zen in the martial arts; Joe Hyams; Bantam; vydání Reprint (1 června 1982); ISBN-10: ‎ 0553275593

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *