Lidé se neustále něčeho obávají. Ať už je byla Studená válka s Ruskem, globální oteplování, Al Kaida, ISIS, očkování, rakovina a nyní nově i uprchlíci, kteří jsou v médiích prezentováni jako zakuklení teroristé, jejichž jediným cílem je znásilnit naše ženy a povraždit naše křečky (anebo naopak, už si nevzpomínám 😉
Co mi však dělá starosti, je fakt, že lidé se nedokáží opravdu uvolnit, protože tu je neustále nějaká hrozba, která je drží stále ve střehu. Je to fakticky velmi podobný princip jako to, co zažívají naši vojáci na zahraničních misích, což u nich pak vede k PTSD. To je první problém – lidé žijí v neustálém stresu a to se samozřejmě odráží na jejich životosprávě a životě celkově.
Otupělost vůči skutečným hrozbám
Druhým problémem je, že se stávají otupělí vůči skutečným hrozbám a signálům (anomáliím). Buď mají pocit, že to tak hrozné určitě není (média přeci pořád zveličují a přehánějí), anebo si myslí, že až k nim se to nemůže dostat (povodeň, požár,…). A výsledkem jsou zranění a mrtví…opět ideální materiál pro média.
Samozřejmě je nutné udělat vše pro prevenci (požáru, povodně, přepadení), ale mnoho lidí věří, že musí být extra pozorní, protože „je někdo může přepadnout v tamtom parku,“ protože „je někdo může znásilnit v tomhle podzemním parkovišti,“, protože „jim může někdo unést dítě po této cestě,“ atd.
Paranoidní kurzy sebeobrany
Výsledkem pak je paranoidní, vynervovaný člověk, který má pocit, že svět je jedno velké bojiště plné nástrah, úchylů a nepřátel. Opakovaně takové lidi potkávám a upřímně je lituji, protože co takoví lidé vlastně ze života mají? Přihlásili se na co nejdrsnější kurz sebeobrany a místo sebedůvěry, kterou doufali, že získají tím, že zvládnou několik „efektivních sebeobranných kombinací“, v nich takový instruktor rozvinul velice slušnou paranoiu ze svého okolí. To nepřeháním, skutečně takové kluby existují. Svůj marketing staví na různých obavách, a ačkoliv se již v devatenáctém století ukázalo, že to není úplně nejlepší cesta, jak přilákat lidi k bojovým uměním, tak se tu stále najdou tací, kteří se snaží lidi přesvědčit, že svět je tak nebezpečné místo, že „pokud se ihned nenaučí bránit, pak velmi pravděpodobně skončí oloupení a znásilnění někde v parku….“ (doma mám pár takových inzerátů). Ale to je na jiné povídání.
Žít Tady a Teď
Je nutné si uvědomit, že veškeré scénáře kdy a kde může dojít k přepadení/znásilnění, máme primárně v hlavě, kdežto reálné nebezpečí vnímáme prostřednictvím naší intuice, o které tu neustále píšu. Právě intuice vám říká, co se právě děje, nikoliv, co se může stát. Přestaňte si tedy dělat hlavu tím, co se stalo, či se možná stane, protože ani jedno nemůžete ovlivnit.
Místo toho žijte tady a teď a věnujte pozornost své intuici. Zjistíte, že si najednou dokážete užívat svého života bez všech těch hloupostí, které se vám snaží namluvit média, či instruktoři neseriózních kurzů sebeobrany, kterým jde primárně o to, abyste se u nich zapsali a zaplatili si právě ten jejich kurz. Je samozřejmě dobré znát základy sebeobrany, ale rozhodně bych tím netrávil více času než je nutné, protože svět není tak nebezpečný. Opravdu není.
Obava
Obava je něco, co je uměle vytvořené naší myslí. Je to buď něco, co se stalo v minulosti, anebo se možná stane v budoucnosti. Rozhodně to není nic, co se děje právě tady a teď. Co jsou tedy vlastně obavy? Obavy jsou fakticky způsobem, jakým se bráníme nějaké změně. A když se něčeho obáváme, soustřeďujeme naše myšlenky právě a jen na obavy, místo toho, abychom se věnovali jeho prevenci. Jinými slovy obavy nám znemožňují přemýšlet o řešení, je to plýtvání časem a zkracuje nám život. A přitom se pouze stačí zeptat „k čemu mi pomůže to, že si dělám starosti?“
Navíc někteří lidé věří, že tím, že si dělají starosti, tím hrozbu fakticky eliminují. O tomto myšlenkovém přístupu obšírně píše například Daniel Goleman ve vynikající knize Emoční inteligence. Velmi často se však obáváme něčeho, co se nikdy nestane. Také máte pocit, že jsme skuteční masochisté?
Existují tři základní kroky, které bychom měli mít pokaždé na paměti:
- Pokud začnete pociťovat strach či obavu, naslouchejte.
- Pokud nemáte žádné obavy, nesnažte se je uměle vytvářet.
- Pokud zjistíte, že se neustále něčeho obáváte, zastavte se a zjistěte proč.
Pojďme si to nyní celé shrnout:
Fakt, že se něčeho obáváte, je již sám o sobě důkazem, že se to dosud neděje
Strach většinou vyvolává další a další představy, které vám říkají, co vše se může stát. Uvedu příklad – pokud budete stát na kraji útesu, budete mít strach, že spadnete, že se dole roztříštíte o skálu, či se utopíte v moři, že…ALE nic z toho se vám právě teď neděje a vy si tak fakticky děláte starosti z toho, co není, ale být může.
Nebo jiný příklad, pokud se bojíme, že se nám někdo může vloupat do bytu, tak v okamžiku, kdy se to stane, se již začínáme obávat toho, co nám udělá a už se dále nebojíme, že by se k nám mohl někdo vloupat. A tak dále a dále a dále. Místo toho byste však mohli udělat vše proto, aby se tam nedostal a spát klidně s vědomím, že jste pro svou ochranu udělali maximum. A pokud se přesto někdo vloupá, pak to již není něco, co se může stát, ale aktuálně se děje a pro to budete mít naučené kroky k eliminaci protivníka (v rámci prevence) a tuto situaci vyřešíte. Vidíte ten rozdíl?
Čeho se bojíte, je pouze zřídka kdy to, čeho si myslíte, že se bojíte
Mnoho studií ukazují, že největší strach, který má moderní člověk, je strach z veřejných proslovů. Ale pokud se nad tím zamyslíte, tak se fakticky nebojíte z proslovu, ale z toho, že budete směšní, trapní, apod. Opět dosti zásadní rozdíl.
Strach
Pojďme se podívat blíže na náš strach. V šedesátých letech proběhl zajímavý výzkum, který zjišťoval, čeho se lidé nejvíce bojí. Objevovaly se taková témata jako je pavouk, had, smrt, znásilnění, sexuální zneužití či vražda. Ale víte, co tehdy nejvíce lidi děsilo? Žralok. Ale proč, když většina z nás se žralokem do styku za celý život vůbec nepřijde? Protože žralok se k nám může přiblížit bez toho, abychom jej do poslední chvíle viděli, protože je velký a hrozivý, protože jsme pro něj jen maso, atd. Jenže právě tyhle důvody postupně odkrývaly skutečný strach a tím nebyl žralok, ale….člověk. Pokud nechcete být napadeni a sežráni žralokem, stačí dodržet jedno důležité pravidlo – neplavte v oceánu. V případě člověka to však není možné, pokud se ovšem nerozhodnete žít jako Robinson na opuštěném ostrově. V minulém díle jsem již vysvětloval, že právě konflikt s člověkem je tím nejvíce traumatizujícím konfliktem, který může člověk zažít.
Paranoia vs. Prevence
Je nutné nalézt rovnováhu mezi zdravým situačním povědomím a paranoidním očekáváním, pokud chceme prožít svůj život naplno a bez zbytečných obav. Mnoho lidí si kupuje střelné zbraně, protože „co kdyby“. Principiálně to není špatný přístup, pokud ovšem….se bere v úvahu kde bydlí, jak časté jsou tam přepadení, atd. Protože pokud chce skutečně být připraven ve stylu „co kdyby“, pak bude muset například zvážit možnosti ochrany před spadlým letadlem (pokud bydlí blízko letiště), uprchlou dravou šelmou (pokud bydlí blízko ZOO), uprchlým trestancem (pokud bydlí blízko vězení), před vlakovou nehodou (pokud bydlí blízko nádraží), před výbuchem čerpací stanice (pokud bydlí blízko), před….před…před….Proč se tedy takový člověk brání proti možnému přepadení, když podle statistik daleko více lidí (chodců) zemře díky dopravní nehodě? Anebo se vážně zraní při kutilských aktivitách na chalupě? Proč raději svou pozornost nezaměří tímto směrem?
Zbraně a falešné iluze jistoty
Tito lidé zapomínají, že i samotné nošení zbraně je vnitřně změní. Získají falešnou jistotu, že teď už jim nic nehrozí. Pamatuji si na rozhovor s mým kamarádem, který je skutečným mistrem nože. Kdysi jsem se ho ptal, jestli a kde u sebe nosí nůž a víte, co mi odpověděl? „Já už nůž nenosím, protože kolem sebe vidím dost hlupáků, kteří ho mají dostatečně viditelně tak, abych si jej v případě potřeby mohl vzít. A pokud si někdy nůž přeci jenom s sebou vezmu, tak je to jen proto, abych si opět připomněl, jak strašnou zbraní takový nůž je a získal znovu pokoru.“
Hororová média
Na závěr ještě posledních pár slov k tomu, jak nás všemožná média neustále děsí. A pokud náhodou není nic ke strašení, pak vytáhnou nějaký starý případ a připomenou, že „už je tomu rok, co v tomto malém městečku proběhl strašný masakr. Pojďme zjistit, jak se obyvatelům žije po této tragické události.“ Nechci být cynik, ale domnívám se, že drtivá většina obyvatel spala klidně již druhý den po oné události. Ale televize nás touto události budou bombardovat neustále dokola, dokud se neobjeví další „tragická událost“. Jak jsem psal již výše, jsme masochisté, neustále se musíme něčeho obávat, protože život přeci nemůže být v pohodě. Ale opravdu tomu tak je? Je na vás, jestli si vyberete svět plný nebezpečí a budete se obávat každou minutu svého života, anebo si vyberete svět, kde můžete jít v klidu na večeři, nikdo vás nepřepadne, v noci se můžete procházet městem, či třeba courat lesem. V obou případech budete mít pravdu a dostanete právě takový svět. Tak jednoduché to je.
„V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala…“ (Mark Twain)
Konec
Zdroj: The Gift of Fear and other survival signals that protect us from violence; Gavin de Becker; 1998; Little, Brown and Company; ISBN: 0-440-22619-8
Jarda Kolcun
One comment