Včera večer jsem na TED.com shlédnul velice zajímavou přednášku profesora Dana Gilberta na téma – O chybných předpokladech. Nebudu ji zde celou popisovat a kdo chce, může přednášku shlédnout zde, co mě však zaujalo, je způsob jak některé věci vnímáme. A jak se to následně odráží ve světě bojových umění.
Profesor Gilbert v přednášce zmínil jednu důležitou věc: když dělal rozhovory s běžnými Američany, ptal se každého z nich, ať odhadnou, kolik lidé zemře na tornádo, ohňostroje, astma, utopení, apod. Když pak jejich odpovědi srovnal se skutečnými čísly, uviděl zajimavý vzor – „tak především dvě věci jsou ohromně přeceňované, konkrétně tornáda a ohňostroje; dvě věci jsou ohromně podceňované: smrt utonutím a astma. Proč? Kdy naposledy jste si koupili noviny a titulek zněl “Chlapec zemřel na astma” ? Není to zajímavé, protože je to tak časté. Je pro nás velice snadné vzpomenout si na reportáže či pořady, kde jsme viděli jak tornáda ničí města nebo nějakého hlupáka který si utrhl ruce podomácku vyrobenou petardou. Utonutí a astma se do zpráv moc nedostanou. Proto nás nenapadají, a výsledek je, že je velice podceňujeme.
A podobné to je i v případu výskytu kriminality. Zatímco násilné činy jsou přeceňované, tak jiné případy, kdy člověk zemře jiným (než násilným) způsobem jsou…řekněme nedoceňované. Ostatně právě proto tu vidíme tolik neziskovek, které upozorňují na nebezpečí rakoviny prsou, problémy s prostatou, apod., protože nikdo jiný to dostatečně hlasitě nedělá. Tohle zkrátka není atraktivní materiál pro tisk, pokud ovšem na tu kterou nemoc nezemře známá osoba.
Profesor Gilbert toto téma pak dále rozvíjí:“Bill Lyell: Řekl by ste, že tento mechanismus je součástí toho, jak terorismus skutečně funguje a zastrašuje nás, a je nějaký způsob jak s tím bojovat?
Dan Gilbert: Toto jsem nedávno řešil s Ministerstvem obrany, které obecně věří, že dolary na Americkou bezpečnost by měly jít na bezpečnější hranice. Chtěl jsem jim vysvětlit, že terorismus je název vytvořený na základě psychologické reakce lidí na určité události, a že když je zajímá terorismus, měli by se ptát co způsobuje teror (děs) a jak můžeme zabránit, aby se lidé báli, spíše než – ne spíše než, ale paralelně k zabraňování ohavnostem, které nám všem vadí. Samozřejmě roli v tom hrají i Americká media – promiňte, ale v hrubých číslech jsou to velmi drobné nehody. Například už víme, že ve Spojených státech, více lidí zemřelo kvůli tomu, že nenastoupili do letadla – protože se báli – a tak jeli po dálnici, než kolik bylo zabito 11 září. Ok? Kdybych vám řekl, že je zde mor, který zahubí 15 tisíc Američanů příští rok, možná by vás to vyděsilo, dokud by ste nezjistili, že je to chřipka. Toto jsou malá neštěstí, a my by jsme se měli zamyslet zda mají být prezentována takovým způsobem, a tak často, jako jsou. To samozřejmě způsobuje u lidí přeceňování pravděpodobnosti že budou zasaženi nějakým takovým způsobem, a dávají moc do rukou těm, kteří nás chtějí děsit.
CA: Dane, tohle mě zajímá. Takže ty říkáš, že naší odpovědí na teror je, chci říct, je to rozumová chyba? Rozveď to.
DG: Je to nafouknuté. Chci říct, podívejte kdyby Austrálie zítra zmizela, teror (strach) je pravděpodobně správná reakce. Je tam strašně moc velmi milých lidí. Na druhou stranu, když vybuchne autobus a zemře 30 lidí, více lidí zemřelo na to, že neměli bezpečnostní pásy v té stejné zemi. Je strach správná reakce?
CA: A co způsobuje tu chybu? Je to drama události – že je tak poutavá? Je to tím, že je to mezinárodní útok od, “cizinců”? Čím to je?
DG: Ano, je to mnoho věcí a některé jste trefil. Především, je to lidský činitel, který se nás snaží zabít – není to pád stromu, který nás náhodou zabije. Zadruhé, tyto nepřátelé mohou chtít zaútočit znovu a znovu nám ublížit. Lidé jsou zabíjeni bez důvodu na místo dobrého důvodu – pokud zde vůbec je dobrý důvod, a lidé někdy myslí, že ano. Takže je to spousta věcí dohromady které z toho dělají úžasnou událost, ale nesnižujme význam toho, že noviny se prodávají pokud v nich lidé vidí něco co si chtějí přečíst. Takže je zde velká role, kterou hrají media, a která chtějí aby se tyto věci stávaly a tak spektakulární jak to jen jde.
CA: Chci říct, jak by bylo možné přesvědčit společnost aby to omezila?
DG: No, jděte do Izraele. Tam vybuchne obchod a všichni jsou z toho nešťastní, a tak hodinu a půl později – teda aspoň co já jsem tam byl, a byl jsem 45 metrů od obchodu když vybuchnul – jsem šel zpátky do hotelu a plánovaná svatba dál pokračovala. Jak říkala jedna Izraelská matka: “Nenecháme je vyhrát tím, že by jsme zastavili svatby.” Chci říct, tato společnost se už naučila – a jsou i další – kteří se naučili žít s určitou úrovní terorismu a nevadí jim to zas až tolik, jako těm, kteří nezažili mnoho teroristických útoků.
CA: Ale je zde racionální obava, že skutečně, důvod proč se bojíme je, že si myslíme, že jednou přijde den D?
Ano, samozřejmě. Kdybychom věděli, že toto byl nejhorší útok, který zde kdy bude, mohlo by být více autobusů s 30 pasažéry – asi by nás to tolik neděsilo. Nechci říct – prosím, nechci být někde citován že říkám, “Terorismus je v pořádku a netřeba se tolik rozčilovat.” To vůbec nechci říct. Chci říct, že, samozřejmě, racionálně, náš strach z věcí, které se stanou, z hrozeb, by měl být zhruba přiměřený rozsahu těchto hrozeb a hrozeb budoucích. Myslím, že v případě terorismu tomu tak není. A u většiny věcí, o kterých jsme tu dnes slyšeli — znáte někoho, kdo by se zvedl a řekl, chudoba! Nemůžu uvěřit, jak nás ničí. Lidé ráno vstanou, nezajímá je chudoba. Není to v novinách, není to ve zprávách, není to poutavé. Nestřílí u toho žádné zbraně. Chci říct, kdyby jsi mohl vyřešit jeden z těchto problému, Chrisi, co by jsi vyřešil? Terorismus nebo chudobu? Těžká otázka.
CA: O tom není debat. Chudobu, kvůli svému rozsahu, ohromnému rozsahu. Pokud někdo neřekne, že tu máme, víte, teroristy s jadernou zbraní a je pravděpodobné že ji odpálí. Ale podle toho co jsem četl a viděl si myslím, že je pro ně neuvěřitelně těžké to udělat. Pokud se ukáže, že nikoliv, budeme za blázny, ale s chudobou je to trochu…
DG: I kdyby to byla pravda, stále více lidí umírá na chudobu.
CA: Vyvinuli jsme se abychom byli vzrušení z těchto dramatických události. To proto, že v minulosti, v dávné minulosti, prostě jsme nerozuměli takovým věcem jako nemoc a systém který způsobuje chudobu atd. a proto nedávalo žádný smysl, abychom vynakládali energii a strachovali se o takové věci. Lidé umřeli; tak ať. Ale když na vás zaútočí, tak je něco, co s tím můžete dělat. A tak jsme vyvinuli tyto reakce. Je to tak?
No, víte, lidé, kteří jsou nejvíce skeptičtí k přijímaní evolučních teorií na všechno jsou sami evoluční psychologové. Hádal bych, že není nic tak specifického v naší evoluční historii. Spíše, pokud hledáte evoluční vysvětlení, můžete říct, že většina organismů jsou neofobové – mají strach z věcí, které jsou nové a odlišné. A mají k tomu dobrý důvod, protože známé věci vás nesnědly. Že? Je méně pravděpodobné, že když vidíte zvíře, které jste již viděli šlo o perdátora než u zvířete, které jste nikdy neviděli. Takže, chápete, když odpálí školní autobus a vy jste to nikdy neviděli tak naší obecnou tendencí je obrátit se na standartní přístup k novým věcem. Nemyslím, že by to byl tak specifický mechanismus jako ten, který jste zmiňoval, jde spíše o fundamentální základ.“
Co z toho plyne pro nás, kteří vyučují bojová umění, případně se v této oblasti pohybujeme? Zbytečně nestrašit lidi jak je důležité umět sebeobranu, protože svět je zlý a násilný. Statistiky EU opakovaně hovoří o jasně sestupném trendu násilné kriminality. Místo toho si více užívejme života. Je to lepší, než žít v neustálé paranoii, že člověka určitě brzo přepadnou, znásilní a zabíjí, „jak to přeci včera dávali v televizi“, že? 😉
Nevím, jestli je to krizí středního věku (letos jsem dosáhl solidních…..2×20 let 😉 anebo se jen už začínám na celý ten cirkus kolem výuky “reálné sebeobrany” dívat s větším odstupem….osobně zjišťuji, že mi více vyhovují kluby, kde si lidé užívají pohyb samotný…ať už se věnují brazilskému jiu jitsu, judu, karate či boxu. Prostě více si užívat života a méně přípravy “na válku”…..
Jarda Kolcun
