Psychologie přežití

Přečteno: 3656

Při svém studiu problematiky stresu se postupně dostávám do oblastí, kdy stres je rozhodujícím faktorem mezi životem a smrtí – do oblasti psychologie, které se říká „survival psychology“, tedy psychologie přežití.

Nedávno se mi dostal do ruky časopis American Survival Guide, který je vydáván takzvanými „preppers“, tedy lidmi, kteří se systematicky připravují na konec světa. Konec světa, ať už zapříčiněný nějakou přirodní globální katastrofou, anebo lidským přičiněním. Tito lidé si tak budují podzemní bunkry, staví energeticky soběstačné domy, sdílí svoje poznatky o přežití ve vlné přírodě, získání vody a potravy, atd. Co mě však překvapilo, je fakt že více jak 90% článků bylo pouze o fyzickém aspektu přežití (nové pomůcky, multifunkční nástroje, zbraně a taktika, apod.), ale nějak se zapomíná na to, že ikdyž člověk bude umět rozdělat oheň a přežít první noc, pokud nebude připraven psychicky, velmi pravděpodobně to nezvládne. Například při výuce sebeobrany už se stále více začíná využívat konfliktních scénářů a modelových situací, které připraví studenta nejen po fyzické stránce, ale i po stránce psychické. Ale to je na jiné povídání.

Přesto všechno jsem v tomto časopise (který jsem si nakonec objednal aj k pravidelnému odběru) našel krátký článek, který řeší také psychickou stránku. Jde o příspěvek amerického psychologa Thomase J. Nardiho, PhD., který vysvětluje, jak se má člověk chová v kritických situacích. Článek má název „Krizová kontrola – cvičení, která vás naučí zvládnout katastrofu“ a já vám z něj nyní uvedu pár zajimavých informací v celkovém kontextu věcí, kterým se dlouhodoběji již věnuji, protože spolu velmi úzce souvisí. Pro některé možná budou znít níže uvedené doporučení jako samozřejmé a známé, ale mějte na paměti, že „vědět“ je jedna věc, ale „umět tuto informaci/znalost využít i v praxi“, je zcela něco jiného….

Definice krize či katastrofy se může lišit dle toho, komu tuto otázku budete pokládat. Pro někoho je katastrofa hurikán či tornádo, pro jiného již fakt, že prošvihnul vánoční besídku své dcery. Pro někoho je krize ztráta povolání, pro jiného to může být cokoliv jiného. Intenzita definovaného zážitku se liší v zásadě dle toho, jak daleko od civilizace žijete. Asi se mnou budete souhlasit, že zhýčkaný obyvatel města bude mít jiné vnímání těchto pojmů než (zhýčkaný) obyvatel vesnice někde na Aljašce.

Je zajimavé, že čínské slovo pro krizi se skládá ze dvou znaků – „nebezpečí“ a „příležitost“. Věština z nás v krizi jasně rozeznává tu část týkající se nebezpečí, ale jen velmi malé procento lidí v něm vidí i příležitost. A přitom právě to je doslova klíč k přežití. Pokud totiž dokážete vidět příležitost i v kritické chvíli, pak velmi pravděpodobně nedojde k zablokování racionální částí mozku a vy tak budete moci využít své znalosti a zkušenosti k přežití. A to vše vám pomůže vyjít z krize silnější a odolnější, než tomu bylo před ní. Pokud však dojde k zahlcení mozku strachem a panikou, pak vaším největším nepřítelem není vnější prostředí (zuřící hurikán, sněhová bouře, či střílející nepřítel), ale vaše mysl. Mysl, která může způsobit dokonce větší škody než krize samotná.

Jak se tedy vaše mysl chová v okamžiku, kdy vznikne nebezpečí? Váš sympatikus (sympatický nervový systém) je okamžitě zaktivován. Zvýší vám krevní tlak a tepovou frekvenci a připraví tělo „na náraz“. Krev se začne stahovat z okrajových částí těla (ruce, nohy) a vytak přicházíte o jemnou a komplexní motoriku. Objevuje se tunelové vidění a slyšení, takže nejste schopni vidět, co se děje kolem vás, protože se soustředíte na nebezpečí přímo „před nosem“. To vše se stane automaticky, není tedy potřeba nad tím přemýšlet. Jakmile však nebezpečí pomine, zaktivuje se naopak váš parasympatikus (parasympatický nervový systém), který opět tělo zklidní a navrátí do stavu, kdy je člověk schopen uvažovat a opět využívat racionální část svého mozku.

Dobrá zpráva je, že je možné se naučit ovlivnit okamžik, kdy se aktivuje sympatikus (nikoliv již následné akce poté, které jsou čistě instinktivní a nezávislé na jednání člověka), co se spustí. K tomu jsou například výše zmíněné modelové situace (velmi dobře řešené v rámci FAST Defense systému), případně různé fyzické zátěžové systémy (například TacFit systém), které učí člověka dostat se na hranici adaptabilního stresu, aby včas rozeznal symptomy převzetí řízení „plazím mozkem“ a jeho co nejrychlejší zklidnění do stavu, kdy může opět používat svůj „racionální mozek“.

Existují však i cvičení, které právě zmiňuje doktor Nardi ve svém článku a které je možná cvičit kdekoliv a kdykoliv. Nejprve je důležité si uvědomit, že negativní myšlenky logicky ovlivní výsledek jak jinak, než negativně. Jinými slovy, pokud si budete neustále opakovat „je to zlý, je to fakt moc zlý…“, pak velmi pravděpodobně svou situaci nezvládnete. Pokud však budete schopni lehce své tvrzení upravit například takto: „je to zlý, fakt hodně zlý, ale tohle zvládnu…“, pak hned máte vyšší šanci na přežití. Vše totiž začíná a končí v hlavě. Vaší hlavě. Pokud toto pochopíte, pak zvládnete cokoliv. To nejsou prázdné fráze, ale pravda, kterou vám potvrdí všichni ti, kteří dokázali přežít přírodní katstrofy, ale třeba i koncentrační tábory.

Někteří lidé považují instinktivní reakci těla (bojuj nebo uteč) za něco negativního, ale přitom je nutné si uvědomit, že tělo se připravuje na to, aby situaci zvládlo a jediné, co je potřeba, je přesvědčit i svou mysl, že vše zvládnete. Ne nadarmo již William Shakespeare řekl: „Vše je připraveno, pokud je připravena vaše mysl.

Paradoxně je někdy nejlepší reakcí na krizi nedělat vůbec nic. Často vidíte během nějaké krize panicky pobíhající lidi, kteří často ve zpanikařeném stavu ještě zraní nejen sebe, ale i ostatní (například hromadná havárie vlaku, apod.). Tito lidé mají subjektivní pocit, že když se hýbou, tak situaci začínají zvládat, ale přitom je to naopak. Jen tím svou paniku zvyšují. Pokud se tedy dostanete do stavu, kdy jste se ocitli v nějaké krizi, zkuste se co nejdříve dostat na bezpečné místo, v klidu si sednout, zklidnit své dýchání, uvolnit svaly a soustředit svůj pohled například na špičku svých bot. V tomto stavu zůstaňte do chvíle, kdy budete mít pocit, že prvotní nával emocí odezněl a nyní je čas se rozmyslet, co dále.

Je potřeba akceptovat fakt, že vnější události nedokážeme ovlivnit. Co však dokážeme ovlivnit a na co se připravit, je naše reakce na tyto extrémní události. Příroda nás vybavila vším, abychom dokázali přežít. Jen je nutné o tom přesvědčit i svou mysl a pak máte velkou šanci, že ráno uvidíte opět východ slunce.

My se problematikou psychologie přežití budeme na našem webu zabývat podrobněji. Čím dál více se ukazuje, že právě tato složka je pro člověka rozhodující během konfliktu/krize. A navíc je to velmi zajimavá oblast, která si zcela jistě zaslouží blíže prozkoumat a poznat.

Jarda Kolcun

 

Zdroj: Crisis Control – Exercises to teach you how to cope in a Catastrophe; American Survival Guide; page 56-57; Issue 8; Spring 2014

Metodologie systému TacFit a FAST Defense

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *