Podíváme se opět maličko do teorie sebeobrany. Zde rozeznáváme tzv. konfliktní signály a signály před-konfliktní. Mezi konfliktní signály patří takové, které označují konflikt samotný, to znamená například verbální agrese („rozbiju ti držku“) či agrese fyzická (kop či úder). Jedná se tedy o takové signály, díky kterým je nám jasné, že jsme již účastníky konfliktu.
Před-konfliktní signály
Před-konfliktní signály jsou takové, které nám mají signalizovat, že se schyluje ke konfliktu a tady již výklad přestává být černo-bílý, protože jeden signál může znamenat více věcí, navíc zcela odlišných. Od známky, že tu je nějaká hrozba, až po neverbální gesto které je mylně druhou stranou vyloženo (jsi „jednička“, „vše je OK“,…)
Právě tyto před-konfliktní signály nám umožní identifikovat hrozbu ještě předtím, než se stane jasně viditelná, protože se fyzicky přiblíží až k nám. A nemusí se nutně jednat o člověka útočníka, hrozba může být i ve formě vlny tsunami, sopečné lávy, požáru, apod.
Tyto před-konfliktní faktory se například učí rozeznávat i tělesní ochránci, kteří tak mohou včas zasáhnout proti případnému střelci. Ostatně toto je názorný případ, kdy se tito lidé skutečně vyučují prevenci konfliktu a nikoliv pouze jeho (vy)řešení. Odzbrojit/zastřelit útočníka je již hodnoceno jako opožděná reakce ochranky. Ale identifikace a zadržení útočníka například již u vchodu, ještě předtím, než vůbec stihnul vytáhnout svou zbraň, to je správná a očekávaná reakce ochranné služby. A takto by se měla vyučovat i sebeobrana – jinak řečeno nesoustředit se na hašení požárů, ale na jejich prevenci 😉
A pozor, svým způsobem mezi před-konfliktní signály řadíme i (sexuální) zneužívání v dětství, časté násilí a nefunkční rodinu. Statisticky má nejvíce agresorů právě tuto historii.
Pokud si tedy uvědomíte a pochopíte, že tyto před-konfliktní faktory jsou fakticky již součástí konfliktu a nikoliv oddělenou částí, pak budete nazírat na konflikt a celou výuku sebeobrany v celé své komplexnosti.
Před-konfliktní faktory jsou fakticky totožné s těmi, které pomohly našim předkům přežít nástrahy evoluce. Pokud vám připadají jako nové, pak je to pouze proto, že zvláště u nás na Západě se toto fakticky nevyučuje. Ale zkuste cestovat do oblastí, kde dosud žijí primitivní kmeny a zcela jistě vám o nich velice zasvěceně místní domorodci budou vyprávět. Ale my vlastně ani nemusíme pryč z té takzvané civilizace. Pokud jste četli cyklus článků Quo vadis sebeobrano, pak si jistě vybavíte vojenský program Combat Hunter Program. Ten vzniknul díky zkušenostem lidí, kteří od malička vyrůstali v nebezpečných čtvrtích, případně se před svým nástupem k armádě živili jako lovci zvěře. Tyto osoby vám zcela jistě potvrdí, že proto, aby přežili v přírodě, či ve čtvrti jako je například Bronx, si museli vypěstovat určitý výstražný/poplachový systém, jakýsi vnitřní radar, který je včas varoval v případě, že se blížila hrozba.
Jak vidíte, všechno souvisí se vším. A čtení těchto signálů je fakticky jen o tom, že jednak dokážeme zachytit anomálie v situaci či chování člověka a následně tyto signály správně interpretujeme. Skutečně v tom není žádná nadpřirozená či geneticky vrozená schopnost předvídat budoucnost 😉
Obsah vs. forma / kontext
Lidé často dávají větší důležitost obsahu, než kontextu či formě. Opět si uveďme příklad z praxe. Přečtěte si následující slova a řekněte mi, jaký z nich máte pocit:
- MRTVÝ
- ZABÍT
- JEDINÁ CESTA
- ZOUFALÝ
- STŘÍLET
- ZKUŠEBNÍ TEST / EXPERIMENT
- ZMĚNA
- RÁJ
A teď si je uvedeme do kontextu, v jakém byla skutečně použita: „Ráno jsem byl po probdělé noci úplně mrtvý. Uvařil jsem si proto kávu, tak silnou, že by zabila i slona, ale já věděl, že to je jediná cesta, jak se probrat. A ačkoliv mě tato káva docela nastartovala, přesto jsem byl zoufale ospalý a v následném testu ve škole střílel své odpovědi podle toho, jak mě napadlo. Vnitřně jsem tušil, že už na tom fakticky nezáleží, protože vysvědčení jsou již napsaná a toto je pouze zkušební test v rámci nějakého státního experimentu změny vzdělání. Za pár dnů škola skončí a já se ocitnu v ráji, protože jedu s rodiči na Mácháč 😉.“
A druhý příklad:
- LETNÍ DEN
- KVĚTINY
- RÁJ
- KRÁSNÉ ŽENY
- LÁSKA
- UŽÍT SI DEN
A opět si slova uvedeme do kontextu, v jakém byla skutečně použita: „Užij si tento letní den, bude tvůj poslední. Objednal jsem ti květiny, protože tě již brzo pošlu do ráje, kde tě čekají krásné ženy a nepodmíněná láska, po které tak toužíš a přitom jsi ji nechtěl dát mně.“
Kontext, kontext, kontext, to je oč tu běží. Právě proto je nutné analyzovat více signálů (anomálií) a vidět poté vše v kontextu, který je skutečně často daleko důležitější, než obsah.
Hrozba vs. výhružka
Je velice zásadní rozdíl mezi hrozbou a výhružkou. Ačkoliv to na první pohled může znít velice podobně, ne-li stejně, výhružka je například toto: “Jestli mi nedáš své peníze, uříznu ti hlavu.“, kdežto hrozba je jednoduché konstatování „uříznu ti hlavu“. Zatímco v případě výhružky máme jasno, o co agresorovi jde, v případě hrozby netušíme, jestli jde o náboženskou, politickou, sadistickou, apod. pohnutku. O to hůře se pak s agresorem vyjednává, případně volí odpovídající obrana.
Nejvíce traumatizující konflikt
Největší nebezpečí při vyhodnocování rizik tak paradoxně není ani tak agresor jako spíše obránce, který nesprávně vyhodnotí výhružku agresora dle svých etických měřítek, filozofie či výchovy. Většinou pak tito lidé říkají, „nedokážu pochopit, proč to udělal“, „to není možné, tohle se určitě neděje“, atd. Na seminářích FAST Defense Global (FDG) opakovaně vysvětlujeme účastníkům, že nejhorším, ve smyslu nejvíce traumatizujícím, konfliktem není srážka s přírodou (sopka, povodeň, zemětřesení…), či zvířetem (pes, žralok, tygr…), ale s člověkem.
Zatímco v případě srážky s přírodou „maximálně” uhoříme, či se utopíme a v případě srážky se zvířetem, na nás zaútočí “pouze” pomocí svých zubů a drápů, konflikt s člověkem je zcela jiná liga, protože agresor:
- Může zaútočit bez jakéhokoliv důvodu, jen proto, že je psychicky vyšinutý
- Může použít svou znalost neozbrojeného boje (techniky z bojového umění / sportu)
- Může použít zbraň – nůž, kámen, pistoli…
- Může navést někoho jiného, aby vám ublížil
- Může ublížit vašemu partnerovi, dítěti, aby primárně ublížil vám
- Může….
A teď, když toto máme na paměti, skutečně budete riskovat a půjdete do blízkého konfliktu s člověkem, od kterého skutečně netušíte, jak a čím vlastně zaútočí? Právě proto se mi systém FDG líbí, protože fyzický střet učí skutečně jako poslední možnost, v případě, že nám „nezafungoval vnitřní radar“ – intuice, kdy veškeré naše snahy o verbální (vy)řešení konfliktu také zklamaly a proto již skutečně není jiná možnost, než takto extrémně zariskovat.
Otázce verbální komunikace se podrobněji věnujeme právě na seminářích FDG tak, abyste měli větší šanci, že se konflikt nepřehoupne do fyzického střetu, kdy je velká pravděpodobnost, že se jednak projeví některý z Murphyho zákonů a jednak, že bude zraněn nejen agresor, ale i vy a můžete být přitom držiteli černých pásů v deseti sebeobranných systémech. Pokud to jde, udělejte skutečně maximum, abyste se nedostali do takové vzdálenosti k agresorovi, že již může zaútočit fyzicky.
A to se naučíte pouze na těch kurzech sebeobrany, kde nebude 90% času věnováno nácviku pouze fyzického řešení konfliktu…..
Zdroj: The Gift of Fear and other survival signals that protect us from violence; Gavin de Becker; 1998; Little, Brown and Company; ISBN: 0-440-22619-8
Jarda Kolcun
One comment