V Čechách patří clubbelly paradoxně k nejméně známým cvičebním pomůckám a přitom ve světě se řadí k nejstarším cvičebním nástrojům. Je zajimavé, že clubbelly jsou dokonce starší i než, dnes tolik populární, kettlebelly. V našem cyklu článků se nejprve dozvíte o historii clubbellů, principech cvičení a proč s nimi cvičit. Prakticky se s clubbely seznámíte na semináři TacFit 02 – Alfa, který pořádá Jarda Kolcun, certifikovaný TacFit Field Instructor.
Začněme však hezky od začátku a podívejme se do historie. David Webster v knize “Kulturistika: Ilustrovaná historie” vysvětluje, že co zpočátku začalo jako strategická a účinná zbraň i nástroj, se postupem času začalo měnit na propracovaný system cvičení, který byl předávaný z generace na generaci až do podoby jaký jej známe nyní. Na Západě je však clubbell znám především jako kyj/berla/hůl. Keltský bůh Dagda měl podobný kyj jako symbol života a smrti. I v historii Řecka a Římu byl kyj nedílným symbolem Herkula. Kyj však byl také symbolem galského boha Sucella “Velkého bojovníka”. A v Anglii se kyj v britském parlamentu poprvé objevil již na počátku 14.století a později se stal i oficiálním symbolem reprezentujícím autoritu jak parlamentu, tak i britské monarchie. A podobných příkladů bychom našli daleko více. Clubbell se v současnosti primárně cvičí ve dvou systémech – TacFit a CST. Oba vytvořil Scott Sonnon, který oživil krásu a funkčnost clubbellů na Západě. Sonnon čerpal z několika historických zdrojů, které využívaly v kondičním cvičení clubbelly:
- Ruský systém, kde clubbelly se nazývají BULAVA
- Iránský systém, kde clubbelly se nazývají MEEL
- Indický systém, kde clubbelly se nazývají GADA, JORI, KARELA a EKKA
- Britský a Americký systém, kde clubbelly se nazývají CLUB SWINGING
- Strongman Club swinging system ve dvacátém století
Pojďme si nyní podrobněji popsat výše zmíněné kondiční systémy.
Ruská bulava
V Rusku je bulava symbolem síly. Původně, v dobách středověku, byla bulava využívána jako zbraň, která byla ještě posázena hroty, případně pobitá železem, aby v boji déle vydržela. Zvláště účinná byla proti těžce ozbrojenému rytíři, protože její váha a dynamika úderu mohla vážně zranit i bojovníka v brnění. Později byla bulava využívána jako zbraň osobních strážců až do doby, kdy se definitivně stala symbolem autority a síly. Ačkoliv na Západě byl kyj spíše symbolem moci, v Rusku byla bulava velice dlouho používána pouze jako zbraň. Ve starých ruských legendách (“bylinách”) se například vypráví o velkých bojovnících, kteří si pořídili velký kyj a šli bránit svou “matičku Rus” před těmi, kteří chtěli narušit její suverenitu. Typická bulava je dřevěný kyj s tím, že bojová bulava byla ještě pobita hřeby, aby způsobovala nepříteli co největší zranění. Postupem času se začaly vyrábět bulavy i z jiných materialů jako kámen či ocel. Začaly se však vylepšovat i jinak, například rukojeť byla stále ze dřeva, ale hlavice již byla ze železa. Rukojeť navíc mohla být ještě potažena kůží, aby zlepšila pevný úchop.
Ruští válečníci byli známí zručným zacházením s bulavou. Využití těžké bulavy v boji jim umožňovalo dát do úderu velkou razanci při zásazích do hlavy a těla protivníka. Jsou známy i techniky hodů bulavou jejichž cílem bylo hlavně čelo protivníka. Ve středověku se bulavy navíc opatřovaly ostrými čepelemi, které dokázaly proniknout brněním jako nůž máslem. Právě proto byly mezi protivníky velmi obávané. Například na známém obrazu Tři bohatýři, vystaveném v Treťjakovské galerii v Moskvě, jsou znázorněni slavní ruští bohatýři – Dobryňa Nikitič, Ilja Muromec a Aljoša Popovič. Zde můžeme bulavu vidět právě u Ilji Muromce.
Později se bulavy vyráběly již čistě ze železa. Déle vydržely a způsobovaly i větší škody v řadách nepřátel. A tady se postupně, s uklidňující situací v celém světe, začíná měnit úloha bulav ze zbraně na pomůcku v kondičním cvičení. Ze zbraně se bulava nejdříve stávala “pouze” symbolem moci vojenských velitelů (tuším, že podobnou bulavu, u nás zvaný palcát, měl i Jan Žižka, že?). Během éry Sovětského svazu byla bulava používána hlavně vojenskými jednotkami v rámci fyzické přípravy na školách a univerzitách. Stejně tak byla bulava používána i při přípravě ruských olympioniků právě pro svou univerzálnost a komplexní rozvoj celého těla. V současné době je bulava doporučována jako jedna z nejkomplexnějších tréninkových pomůcek na zlepšení síly, pružnosti, rovnováhy a celkové kondice, což jsou přesně atributy, které potřebuje například (a nejen) závodník věnující se bojovým sportům. A právě proto je často využívána v přípravě i dnes, například ruskými kozáky, kteří bulavu využívají nejen jako zbraň, symbol, ale i jako tréninkovou pomůcku v kodičním posilování na zlepšení síly. Jak vidíte, bulava/clubbell přežila a spolu se znovu vzrůstajícím zájmem se stává jednou z nejvíce oblíbeným nástrojem v kondičním tréninku.
Ukázka cviků s ruskou Bulavou
Zdroj: The big book of clubbell training; Scott Sonnon; RMAX.tv Productions, 2006
