Clubbell – íránský Meel

Přečteno: 3645
V první části našeho seriálu o clubbellech jsme si řekli základní fakta o clubbellech a následně se podívali na historii clubbellů v Rusku. V tomto díle si řekneme více o íránské verzi clubbellu – meel, které jsou v současnosti spíše známé jako indické palice/kyje (indian clubs).
Během mongolské invaze do Iránu  v roce 1296 př.n.l. uteklo mnoho iránských pahlavanů (zápasníků) do Indie, kde kromě jiného představili tamnímu obyvatelstvu i pahlavanské tradice a nástroje. Jeden z cvičebních pomůcek, které s sebou do Indie vzali, byly právě meely, které jsou nyní ve světě spíše známé jako indické palice/kyje (indian clubs).
Po mnoho století se v Indii měnil tvar i velikost meelu, které byly následně známy i pod dalšími jmény jako je ekka, karela, jori či gada (o indické verzi clubbellů si řekneme více v další části tohoto cyklu článků). Existují i mongolské literární prameny, které zmiňují clubbelly jako gavargah, takže je pravděpodobně, že tuto cvičební pomůcku znali i Mongolové. Zajimavé je, že zatímco clubbely byly na Západě osázeny hřeby, případně vybaveny čepelemi, aby mohly způsobit větší zranění, zde byly také podobně vybaveny, ale ze zcela jiného důvodu – aby se borec co nejrychleji naučil nedotýkat se hlavice meelu žádnou částí svého těla. Naštěstí se již podobně vybavené clubbelly při tréninku nepoužívají. Mezi nejslavnější pahlavany, kteří cestovali do Indie v další migrační vlně ve třináctém století, patřili Bozorg Pouriyaye Vali a Shirdel Kohneh Savar. Jejich cesta i četné zápasy jsou zdokumentovány v pahlavanských knihách, které byly předávány z generace na generaci. O několik století později byly clubbelly přivezeny i do Evropy jako “indické palice” a odtud následně evropskými imigranty do Ameriky počátkem devatenáctého století.
Meely jsou různé velikosti i hmotností. V zásadě však jejich typ určují dva rozměry – šířka a výška. Lehké meely váží cca 5 – 7,5 kg. Tento typ meelů se používá pro rozvoj vytrvalosti a mohou být používány pro cviky vyžadující stovky opakování.  Například pahlavan Bozorg Hassan Razaz prokazatelně cvičil každý den s podobnými meely tisíce opakování v rámci své přípravy na zápasy.
Těžké meely váží cca 12,5 – 30 kg a jejich výška může dosahovat až 1,4 metrů. Jelikož meely rozvíjí tělo komplexně, jsou i v současnosti využívány spolu s dalšími tréninkovými pomůckami světovými šampiony v Iránu. Meely kromě jiného rozvíjí sílu ramen, pevný úchop a posturální svaly, které jsou zvláště v bojových sportech velmi důležité.
Dle pahlavanské tradice se cvičí s meely při muzice Morshed, která udává tempo. Morshed se skládá ze zpěvů a bubnů a nejčastějším místem cvičení je nejčastěji Zoorkhaneh (“Dům síly”), kde zápasníci i trénují pahlavanské/zápasnické techniky. Cvičení s meely je také často praktikováno jako skupinové cvičení, kdy hudba koordinuje rytmus cvičení každého zápasníka. Kromě toho se v určitých úsecích i hudba zrychluje a tak i tempo cvičení je poté intenzivnější.
V současnosti lze stále ještě vidět i další formu cvičení s meely – divadelní, kde se s meely různě žongluje, apod. Nicméně je důležité poznamenat, že tato forma nikdy nepatřila a v současnosti ani nepatří do pahlavanského systému zlepšování kondice. Tato forma byla sice velice populární v sedmdesátých letech minulého století, naštěstí iránská pahlavanská organizace (Pahlavani Federation of Iran) se snaží tuto estetickou formu ze Zoorkhaneh tělocvičen vymýtit a uchovat pouze původní formu cvičení s meely.

Ukázka cviků s  íránskými meelemi v Zoorkhaneh

 

Příště si řekneme více informací o indických clubbellech – gada, jori, karela a ekka
Předchozí díl: Clubbell – Ruská Bulava
 
Zdroj: The big book of clubbell training; Scott Sonnon; RMAX.tv Productions, 2006
 
Jarda Kolcun
TacFit Field Instructor