V současnosti je běžné všechno svádět na své geny a/nebo talent. Jako by to bylo něco, co zcela předurčí, kým můžeme být. Pravdou však je, že každá lidská vlastnost je ovlivněna jak genetickým dědictvím, prostředím, tak i naším přístupem, viz nedávno publikovaný článek o principech používaných bojovníky NAVY SEAL.
Vím, o čem hovořím. Nemám totiž to, čemu byste řekli „talent na pohyb“. Pamatuji si, že když jsem začínal s judem, tak mému kamarádovi, který se mnou judo studoval, stačilo techniku jen jednou vidět a byl schopen ji provést prakticky dokonale napoprvé. Kdežto já jsem musel techniku udělat stokrát, dvěstěkrát, abych ji udělal podobně správně. Často to bylo frustrující, a kdyby člověk nebyl takový „houževnatý pitbul“, pravděpodobně bych se šel věnovat jiným aktivitám. Mělo to však i svou výhodu a i teď, po více jak dvaceti letech mi stačí malá chvilka a jsem schopen danou techniku předvést technicky správně. Věřím, že podobných „pitbulů“ znáte zcela určitě také dost, anebo jste dokonce jedním z nich.
Tím chci říci, že geny sice hrají určitou roli, ale rozhodující je prostředí, ve kterém vyrůstáme a způsob výchovy, který podstupujeme. A pokud vás rodiče (či jiné autority) naučili se nevzdat po prvním neúspěchu, pak „budete mít geny na vše“. Opravdu. O tom jsem pevně přesvědčen a vedu k tomu i svoje dvě dcerky. Je to tedy dobrá zpráva – můžete být skutečně čímkoliv, čím chcete. Nejsou to plané motivační řeči. Jediné, co se po vás chce, je…být houževnatý.
Samozřejmě pomůže, pokud se vám podaří nalézt i podobně smýšlejícího kouče/trenéra/instruktora/učitele, který vás dále povede a bude s vámi pracovat na optimalizaci technického provedení toho kterého pohybu (forehand, střela na bránu či trojskok).
Genetická výbava tedy neurčuje „jestli“, ale „za jak dlouho“ se naučíme danou dovednost. To je velmi důležitý poznatek, přečtěte si prosím předchozí větu znovu a zapamatujte si to.
Genetická výbava neurčuje „jestli“, ale „za jak dlouho“ se naučíme danou dovednost.
A příště již prosím nepoužívejte chabou výmluvu, „že na to holt nemáte geny“. Geny na to máte, ale nedokázali jste být dostatečně vytrvalí a vzdali jste se jako mnoho jiných před i po vás. Ale to se stává….může vás však utěšovat to, že to byla pouze vaše vina…ehhmm…volba.
Pokud však chcete dosáhnout svých cílů, připravte se na proces učení. Ten může být rychlý i krátký, bolestivý i jednoduchý. Již získané zkušenosti nám proces naučení nám zcela určitě zrychlí, protože mozek přirozeně pře-používá znalosti a dovednosti, které získal například z jiných oblastí.
I to je důvod, proč by se děti do nějakých 10 let věku měly věnovat převážně všestrannému fyzickému pohybu. To je naučí správně se hýbat a pohyb se tak stane přirozenou součástí jejich života. Ale co je daleko důležitější, získají obrovské množství pohybových vzorců, které mohou v budoucnu využít při specializovaných pohybových / sportovních aktivitách jako je tenis, hokej, anebo třeba tanec.
Jsem také přesvědčen o tom, že úpolové aktivity jako je judo, jujutsu či zápas, jsou pro děti ideálním způsobem, jak se toto vše naučit. Podobně všestranné aktivity jsou i gymnastika či tanec. Vše rozvíjí rovnováhu, pohyb ve všech rovinách, sílu, rychlost, výbušnost i vytrvalost. I proto často doporučuji rodičům dětí, které se ten který rok nedostaly k nám do jujutsu klubu, aby to zkusili opět příští rok a do té doby, nechť své dítě přihlásí na gymnastiku či tanec. Rozhodně to pro ně nebude ztráta času
Opět z vlastní zkušenosti vím, že judo mi například pomohlo rychleji zvládat jízdu na koni, protože je to vše o rytmu, reagování na soupeře (v tomto případě na koně), správné pozici, atd. Neříkám, že jsem teď profi jezdec, ale při jízdě aspoň nevypadám jak pytel brambor a také patrně hned tak nespadnu…a pokud ano, tak díky judo pádům se mi snad nic nestane. Ale pokoušet to samozřejmě nebudu 🙂
Zpět k tématu – rychlejšímu učení také pomáhá, pokud si ujasníme svou životní filozofii, která by nás měla učit, jak se oklepat z neúspěchů / odmítnutí či zklamání (viz články o psychické odolnosti, anebo o tom, čím se můžeme při výchově našich dětí inspirovat právě od SEALů), jak se naučit rozlišovat mezi jednotlivými cíli a „ostřit svůj směr“, aby se nerozpliznul mezi dvacet různých zájmů, z nichž ani jednomu se nemůžeme dostatečně věnovat. Jsme pak pouhými „slibnými začátečníky“, ale díky nedostatku času (ve skutečnosti jde pouze o absenci životních priorit) z nás pak nikdy nebudou experti.
Podle studií, na které se v knize odkazuje Angela Duckworthová, se s věkem zvyšuje svědomitost, sebedůvěra, starostlivost a rozvážnost. Velká část těchto změn probíhá ve věku 20-40 let a ani pak se rozvoj nezastaví. To je dobrá zpráva pro všechny, kdož tvrdí, že jsou již na učení se novým kouskům staří. Nejste, jen jste si našli výmluvu pro vaši lenost. Psychologové tomuto období říkají „princip dozrávání“ a to znamená, že teprve kolem čtyřicítky dozráváte, abyste následně mohli své zkušenosti, znalosti a dovednosti využít. To je ta druhá dobrá zpráva.
Když vidíme v televizi například gymnastu či tanečníka, obdivujeme jejich ladný pohyb, který vypadá jednoduše a prakticky bez vynaložení větší energie. Automaticky předpokládáme, že tento člověk je zkrátka přirozený talent a my takoví nikdy být nemůžeme, protože „na to nemáme geny“. Věřím, že v tuto chvíli už víte, že nejde o to „jestli“, ale „za jak dlouho“ se to naučíte. A protože na planetě neexistuje tolik houževnatý tvor, který by se zároveň uměl adaptovat a improvizovat lépe než člověk, pak máte i vy všechny předpoklady pro to, abyste vše zvládli.
Vše nasvědčuje tomu, že houževnatost, vlastnost, která fakticky rozhodne, jestli dosáhnete svého cíle, není nic neměnného či geneticky daného. Dá se se naučit a dá se i dále rozvíjet. Jakmile získáte alespoň základní úroveň houževnatosti, směr, kterým jdete, bude najednou daleko zřetelnější a schůdnější. Houževnatost tvoří v zásadě čtyři osobnostní rysy:
- Zájem – skutečně si užíváte, to, čemu se věnujete. Ve stavu flow jste velmi často. Ačkoliv zde budou činnosti, která vás baví méně, jako celek si vše užíváte.
- Pravidelný trénink – jedná se o jednu z forem vytrvalosti, kdy se snažíme být lepší než včera. Pozor, i toto je velmi důležité – snažíme se dosáhnout lepších výsledků, než jsme MY měli včera. Nesoutěžte tedy a Petrem či Pavlem, ti bojují svoje vlastní bitvy. Soustřeďte se na zlepšení vlastního výkonu a tímto poměřujte svůj úspěch. A druhý krok je snaha být pokaždé o něco lepší. Neusnout na vavřínech, pokud se nám podaří nějaká technika či kombinace technik. To je jen jeden z mnoha cílů, které vedou k vašemu hlavnímu cíli, cokoliv to je. Toto chování je běžné například ve vědecké komunitě, kde se podaří nějaký objev a poté již vědec žije ze své slávy. Přednáší, píše, prezentuje, ale již tolik nebádá. A přitom mohl svůj výzkum posunout ještě dál, případně svůj vynikající mozek mohl využít při dalším bádání. Je to zkrátka zahozený potenciál.
- Smysl – pokud víte, že to, co děláte, má svůj vyšší smysl / účel, pak je snadné nalézt odpovídající vášeň. A není to jen o tom, aby to mělo smysl pouze pro vás, ale aby to dokázalo přinést nějakou hodnotu i vašemu okolí. A čím větší vyšší smysl, tím větší motivace a vášeň pro vás.
- Naděje – právě naděje je nerozlučnou kamarádkou s vytrvalostí. Byli, jsou a budou situace, kdy se vám nebude dařit, kdy se objeví pochyby. Neztrácet naději je váš záchranný kruh, který vás přes nebezpečné úseky cesty vždy dostane. A může se jednat o těžké období v životě (rozvod, blížící se zkoušky, chronické zranění…), anebo jednoduše fyzické přežití (ztroskotání, apod.). Jak si udržet naději se dočtete například v článku NAVY SEAL principy myšlení.
Všimněte si, že právě tyto vlastnosti obsahují různé motivační proslovy. Vlastně jen říkají – dejte do toho své srdce (emoce) a uvidíte, jaké zázraky se budou dít. Podle jedné studie společnosti Gallup je v USA „emočně nezapojených“ do své práce více jak dvě třetiny lidí. Jinými slovy pouhá jedna třetina lidí si užívá to, co dělá a za co dostává zaplaceno. Je to možná proto, že nenašli odvahu dělat to, co je skutečně baví, anebo nemají dostatečnou houževnatost projít si tou počáteční těžší „nácvikovou fází“, kdy se člověk učí nové věci, pohyby, znalosti, které pak může využít.
Zdroj:
DUCKWORTH, Angela, 2017. Houževnatost – síla vytrvalosti a vášně. Přel. E.Nevrlá, Vyd. 1. Praha: Melvil Publishing. ISBN: 978-80-7555-021-7
Jarda Kolcun
One comment