Jsem skalním příznivcem neustálého vzdělávání. Čím více se o tom kterém tématu dozvídám, tím více mne láká jít do větších detailů a jsem pak velmi příjemně udiven, jak vše souvisí se vším. Právě ono nalézání souvislostí je na tom studiu asi to nejúžasnější. Užívám si také čas strávený s podobně uvažujícími lidmi, kteří své zkušenosti již předávají, ale zároveň i investují svůj čas do dalšího vzdělávání.
Tito lidé totiž neusnuli na vavřínech po dosažení instruktorského stupně či získání černého pásu a uvědomili si, že to je vlastně jen jakýsi kontrolní bod, který pouze znamená „už máš minimum požadovaných znalostí na to, abys mohl učit základy, ALE musíš dále pokračovat v procesu sebevzdělávání, abys porozuměl i všem souvislostem a pronikl do skutečně podstaty věci.“
Pro ty z vás, kteří uvažují podobně, jsem zpracoval knihu Angely Duckworthové – Houževnatost. Považuji ji za velmi důležitou pro všestranné vzdělání dobrého instruktora/učitele/trenéra. Kromě jiného je zde také velmi dobře popsáno, jak pracovat se svými studenty, aby jednou naučené dovednosti a znalosti dokázali maximálně uplatnit i v běžném životě. Kniha vyšla díky vydavatelství Jan Melvil Publishing v češtině nedávno i u nás.
Naše povídání nejen o houževnatosti začnu na prestižní americké vojenské West Point akademii. Abyste se na tuto akademii dostali, musíte mít špičkový průměr na střední škole. Přihlášku podáváte již ve třetím ročníku a ideálně byste si měli zajistit doporučení některého člena Kongresu, senátora či dokonce viceprezidenta USA. A samozřejmě musíte být mít vynikající fyzickou kondici.
Každý rok se sem hlásí více jak 14.000 studentů. Náročným standardům vyhovuje jen asi 2.500 studentů a ke studiu je pak přijato pouze 1.200 studentů. Jak vidíte, síto je velmi přísné a dá se předpokládat, že přijati budou jen ti nejlepší. A přesto studium dokončí pouze jeden z pěti studentů. Jak vypadá program studentů během úvodního sedmitýdenního programu, který pro svou intenzitu dostal název „Beast Barracks“, v překladu „bestiální kasárna“?
čas – aktivita
05:00 Budíček
05:30 Ranní nástup
05:30-06:55 Fyzický trénink
06:55-07:25 Osobní hygiena
07:30-08:15 Snídaně
08:30-12:45 Výcvik / výuka
13:00-13:45 Oběd
14:00-15:45 Výcvik / výuka
16:00-17:30 Organizované sporty
17:30-17:55 Osobní hygiena
18:00-18:45 Večeře
19:00-21:00 Výcvik / výuka
21:00-22:00 Doplňkový výcvik dle úvahy velitele
22:00 Večerka
Většina jich opustí akademii již v prvním ročníku a právě v době, kdy probíhá výše uvedený intenzivní program. Zajímavé přitom bylo, že často končili i ti studenti, kteří měli vynikající fyzickou kondici i vyšší inteligenci. V čem byl tedy rozdíl? Krátce řečeno v postoji „nikdy to nevzdám“, o kterém jsem již psal v souvislosti s výcvikem SEAL zde.
Vojenský psycholog Mike Matthews k tomu dodává: “Někteří lidé jsou skvělí, když jde všechno dobře, ale jakmile se nedaří, zhroutí se a nedokážou jít dál.“ A to platí nejen v armádě, ale i v osobním či pracovním životě.
Velký rozdíl je i v tom, že úspěšní lidé se neustále snaží na sobě neustále pracovat. Zdokonalovat se v tom, co jim ještě dosud nejde a nikdy nebýt spokojení s úrovní získaných znalostí. A pokud v něčem neuspěli, zbytečně se v tom nebabrali, ale své úsilí soustředili na to, co musí zlepšit, kde udělali chybu a jak ji příště nezopakovat.
Za druhé jde o lidi, kteří mají jasný směr, kterým se chtějí dále vzdělávat. A zajímavé na tom je, že to ani nemuselo být v souladu s doporučením expertů, lékařů a kdovíjakých dalších autorit. A ještě zajímavější je, že takoví lidé, navzdory skeptickým odborným posudkům těchto expertů, uspěli a dostali se často až na vrchol (náš olympijský džudista Lukáš Krpálek je toho dobrým příkladem). A rozhodně se nejedná o vzácné výjimky….
Pokud byste tyto lidi viděli poprvé v životě v tom, co umí, pak si pravděpodobně zcela logicky budete myslet, že jde o tzv. „přirozené talenty“. Automaticky předpokládáme, že ať již se jedná o Michaela Jordana, či Alberta Einsteina, že jim byl dán do vínku jakýsi talent, oni jej nějakým zázračným způsobem objevili a následně „přes noc“ realizovali. Ve skutečnosti tito lidé „pouze“ objevili činnost, která je bavila. A bavila je natolik, že byli ochotni tomu věnovat maximum svého času a…nikdy se nevzdat i když je někdy neúspěchy srážely na kolena znovu a znovu a znovu.
Fridrich Nietsche kdysi napsal: „U všeho, co je dokonalé, jsme zvyklí neptat se na jeho vznik. Namísto toho se těšíme z toho, co před námi stojí, jako by se to rázem vynořilo ze země mávnutím kouzelného proutku. Naše ješitnost a sebeláska tak podporuje kult génia, neboť jen tehdy, myslíme-li ho jako od nás úplně vzdáleného, jako mirakulum, nezraňuje….nazvat někoho ‘božským‘ znamená: ’tady nemusím soutěžit’.“
K talentu Nietsche říká, abychom talentované jedince brali jako zručné řemeslníky: “Nemluvte o nadání, o vrozeném talentu! Ve všech oblastech lze uvést řadu velkých mužů, kteří byli nadáni málo. Avšak nabyli velikosti, stali se ‘genii’ (jak se říká)…. Všichni měli onu zdatnou řemeslnou vážnost, která se nejprve učí vytvářet dokonale části, než se odváží udělat velký celek; dopřáli si k tomu čas, protože je víc těšilo dobře utvářet maličkosti a věci vedlejší než efekt oslnivého celku.“
Jak je to tedy s talentem? Částečně jsem se tohoto tématu dotknul již v tomto článku. Je důležité si říci, že talent pouze ovlivňuje, JAK RYCHLE se dovednosti naučíte, nikoliv JESTLI se ji vůbec naučíte. Pokud tedy vezmete svoje naučené dovednosti a budete na nich dále pracovat a ladit detaily, pak uspějete, dříve či později.
Samozřejmě v tom hraje velmi důležitou roli i vaše okolí – rodiče, přátelé, učitelé, trenéři a další autority. Pokud vás přesvědčí, že na to nemáte, pak velmi pravděpodobně svého cíle nedosáhnete. Ostatně Henry Ford kdysi řekl „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“
Rozdíl mezi úspěchem a porážkou je tedy v jednom “malém” detailu – v houževnatosti. Ta má dvě složky:
- Vášeň – vášeň se často pojí s motivací, která je hybným elementem / motorem, vášně. Jenže jak už to tak bývá, motivace, podobně jako parfém, časem vyvane a nastupuje druhá složka – vytrvalost.
- Vytrvalost – vytrvalost se pojí s tím, jak stabilně se držíte svého cíle často se (nesprávně) pojí s disciplínou. Disciplína totiž automaticky evokuje odpor, který musíte překonávat a pokud je to již od počátku vašeho konání, pak je něco špatně. Dan Millman ve své knize Pokojný bojovník místo toho doporučuje maličko jiný (vnitřní) přístup k vytrvalosti – naučit se nalézat ve všem, co člověk dělá, pozitivní stránku. „Bojovník nevzdává to, co miluje, Dane. Nalézá lásku v tom, co dělá.“ Toto je daleko lepší přístup, než zmiňovaná „vojenská disciplína“, protože pokud naleznete lásku v jakékoliv činnosti, které se věnujete, pak snázeji naleznete i smysl, vášeň a samozřejmě i vytrvalost.
Zdroj:
DUCKWORTH, Angela, 2017. Houževnatost – síla vytrvalosti a vášně. Přel. E.Nevrlá, Vyd. 1. Praha: Melvil Publishing. ISBN: 978-80-7555-021-7
Jarda Kolcun
