Houževnatost aneb nikdy se nevzdat a stále se vzdělávat

Přečteno: 1918

Každý z nás má mnoho cílů (někteří až příliš mnoho), kterých se snaží dosáhnout s větším či menším úspěchem. Často to vypadá, jako když se snažíme chytit najednou dva zajíce a na konci dne jsme utahaní a frustrovaní z toho, že jsme nestihli prakticky nic (důležitého). Něco je tedy špatně…

Naše cíle se dají rozdělit do následujících úrovní:

Pojďme si to blíže vysvětlit na konkrétním případu: Jeden z mých hlavních (nikoliv nejvyšších) cílů je zajistit, že budoucí instruktoři systému FAST budou co nejlépe připraveni prezentovat tento systém. Že budou znát vše, co potřebují k tomu, aby perfektně věděli nejen JAK, ale i PROČ. To je můj „CÍL“. Jenže jak toho docílit?

Je potřeba si „slona rozkouskovat na menší části“. Jelikož mám relativně jasnou představu, jaké je minimum znalostí pro instruktora a jaké naopak optimální, rozhodl jsem se udělat dvě úrovně (Cíl 1 a Cíl 2). Každá úroveň bude pokrývat určité oblasti (cíl a-g) tak, aby šlo o logickou a strukturovanou výuku. Takto to zní velice snadno, ale věřte mi, že to trvalo několik měsíců, než jsem všechno dokázal shrnout do těchto pár vět. Ale věřím, že to stálo za to dle prvních reakcí zájemců o instruktorství v systému FAST.

Při sestavování cílů člověk pochopí, že jedna věc je snít o cílech vedoucích ke skvělé budoucnosti, ale dokud si nenajdete čas, nesednete si a tuto budoucnost nepřenesete do jednotlivých konkrétních úkolů, pak zůstane stále jen u hezkého snění a pravděpodobně časem i frustrace. Věřím, že takové lidi máte i ve svém okolí a ačkoliv zpočátku vám přijde jejich snění inspirativní a jste i ochotni věnovat jim svůj čas a osobně pomoci, jakmile zjistíte, že jde pouze o snění, rychle ztratíte zájem a raději svůj čas věnujete činnostem / lidem, kteří sní, ale zároveň i postupně realizují.

Myšlenka, nebo chcete-li vize, nejvyššího cíle by nám měla pomoci překonávat i chvíle, kdy nebudeme mít sílu pokračovat. Kdy budeme tak unavení, že nám přijde jakékoliv snažení zbytečné a marné. A tady přichází na řadu další aspekt houževnatosti, a tou je láska k tomu, co člověk dělá (viz předchozí díl). Někdo tvrdí, že tato láska se dá nahradit disciplínou, ale já jsem přesvědčen, že disciplína může udržet ve správném kurzu život jen po určitou dobu, ale do vytouženého cíle doplujeme, pouze pokud budeme mít skutečně rádi to, co děláme, a budeme tak často ve stavu flow, o kterém jsem psal například již zde.

Pomáhá také mít pouze jeden nejvyšší cíl. Vzpomínám si, jak jsem se kdysi bavil s Albertem Gallazzi, zástupcem systému TacFit, jestli je možné k tomuto systému cvičit i další systém jako doplňkový. Odpověděl mi otázkou: „kolik zajíců chytneš, když budeš současně nahánět více jak jednoho?“ Tato rada je přenositelná prakticky kamkoliv. Naštěstí se již ukazuje, že onen tzv. multitasking je neproduktivní a ve výsledku často i velmi demotivující, a že daleko lepší je soustředit se na jeden úkol a tomu se věnovat tak dlouho, dokud ho člověk nesplní. A až teprve poté přejít na další.

Angela Duckworthová doporučuje následující postup, jak si utřídit své životní priority:

  • Napište si seznam 25 životních cílů (dejte tomu čas a pravděpodobně přijdete na více, než těch 25…)
  • Prozkoumejte podrobněji svou motivaci k těmto cílům a následně zakroužkujte pouze pět s největší prioritou.
  • Pak se podívejte na oněch zbývajících dvacet a postupně je vylučte ze svého denního programu. Jen vás okrádají o čas.
  • Těch zbývajících pět cílů jsou většinou cíle střední úrovně. Popřemýšlejte, jestli a jak jsou vzájemně propojeny, případně jestli naopak vzájemně neodporují….Pokud naleznete společný účel, pak vaše vášeň bude silnější, protože budete konečně vidět „big picture“.
  • Zkuste najit společného jmenovatele všech těchto cílů, to bude vaše vize – CÍL. Stejně tak, jako jste se rozhodli, co budete dělat, jste se nyní rozhodli i do čeho již nebudete investovat svůj čas.

Při plnění svých cílů mějte na mysli motto mariňáků: „Přizpůsob se, improvizuj a překonej to.“ To v zásadě znamená dvě důležité věci:

  • Jestli se něco nepovede hned na poprvé, zkuste to znovu a znovu a znovu. Přesně dle starého japonského rčení „sedmkrát spadnout, osmkrát vstát
  • Jestli něco nejde, zkus to znovu, ale tentokrát jinak. Jak říkal Einstein: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky

Je také zcela v pořádku, pokud se vzdáte cílů nejnižší úrovně. V mém případě jsem upustil od cyklu, kde bych instruktorům vysvětlil formou eLearningu například principy správné prezentace, protože to jednak vyžaduje delší čas a zkušenosti a jednak fyzickou zpětnou vazbu (abych mohl například říci: „tohle je dobré, tady na tom ještě potřebuješ zapracovat, protože řeč těla neodpovídá obsahu tvých slov“). Neznamená to však, že tyto cíle zcela opustím, ale musím jen vymyslet jiný způsob, jak tyto znalosti předat. Prostě se budu řídit radou Alberta Einsteina.

Zajímavé a zároveň i uspokojující je na tom všem fakt, že „vysoká, ale nikoliv nejvyšší míra inteligence v kombinaci s nejvyšší mírou vytrvalosti dosáhne vyššího úspěchu, než nejvyšší míra inteligence s poněkud nižší vytrvalostí.“ Není to tedy nutně o inteligenci, věku a genetických předpokladech, ale hlavně o vášni a vytrvalosti. A jak vytrvalost vybudovat a dále rozvíjet si řekneme příště.

Pokračování
Předchozí díl

Zdroj:
DUCKWORTH, Angela, 2017. Houževnatost – síla vytrvalosti a vášně. Přel. E.Nevrlá, Vyd. 1. Praha: Melvil Publishing. ISBN: 978-80-7555-021-7

Jarda Kolcun

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *