Clubbelly přichází do Evropy

Přečteno: 2490

Na konci 18.století byli misionáři, obchodníci, ale i britský vojenský personál neustále udivováni výtečnou kondicí indických sluhů a místních policistů. Začali se proto zajímat o tamní způsob udržování kondice a zjistili, že velkou úlohu zde hraje propracovaný systém cvičení s dřevěnými kuželkami (clubbells). A to byl počátek příběhu o příchodu tohoto kondičního systému i na Západ 🙂

Donald Walker byl pravděpodobně prvním člověkem, který toto cvičební nářadí představil Evropě a Americe. V roce 1834 vydal knihu „British Manly Exercises“, která je považována za nejvíce průkopnickou knihu v oblasti kondičních systémů devatenáctého století. Následně v roce 1835 představil „Indické železo“, což byla kuželka vážící cca 2 libry. Tato kuželka byla určena pro ženy, které si chtěly zpevnit tělo cvičením. Aby dále podpořil vzrůstající zájem cvičení s kuželkou, vydal knihu „Exercises for Ladies Calculated to Preserve and Improve Beauty“, kde kuželky nazval „nejvíce univerzálním a nejkrásnějším cvičení, která kdy v kondičních systémech existovala.“ Je také důležité zmínit, že v případě ženského cvičení upřednostňoval kuželky před jednoručními činkami.

Sim D. Kehoe, jeden z dalších velkých zastánců tohoto kondičního systému, napsal v článku „Indian Club Exercise“ toto: „Cvičení s kuželkami patří k nejvíce účinným druhům atletického tréninku, který svět zná. V Indii je znám ve všech regionech. Kuželky jsou ze dřeva, liší se však vahou dle toho, jak fyzicky silná osoba je využívá. Výška kuželek je přibližně dvě a půl stopy a šířka konce je přibližně 6-7 palců. Kuželky jsou používané jak indickými otroky, tak i policisty, běžně však s nimi cvičí i lidé z různých kast, do kterých je Indie přísně rozdělena. Kuželky se používají všude tam, kde je vyžadována velká síla svalů. Kromě toho, že cvičení jsou vcelku jednoduchá, jejich použití je prakticky bez omezení. Výhodou těchto cviků je, že rozvíjí člověka komplexně.“ Článek vyšel roku 1866 v indických novinách určených Britům zde žijícím a pracujícím. Ve stejný rok od něj pak vyšla i kniha The Indian Club Exercise: With Explanatory Figures and Positions. Knihu je možné i nyní zakoupit například na Amazonu. Zde popisuje základní principy cvičení s kuželkami, které se využívají i nyní.

Kuželky tak velice rychle získávaly na popularitě a kromě Donalda Walkera či Sima D. Kehoea je začal prosazovat do atletické přípravy i profesor Harrison, významný londýnský učitel gymnastiky. Harrison vydal knihu Indian Clubs, Dumb-bells and Sword Exerices, kde se soustředil na cviky s kuželkami s velkými váhami. Již 14.srpna roku 1852 se objevil pochvalný článek v Illustrated London News, kde jeho redaktoři napsali: “Zjistili jsme, že pan Harrison začal cvičit s kuželkami už před třemi lety a tehdy jeho svalový korzet nepatřil mezi nejlepší. Začal nejprve cvičit se 7 librovými kuželkami, aby se postupně vypracoval na současných 37 liber v každé ruce, které perfektně ovládá i při ukázkách jednotlivých cviků. Během těch tří let, co se systematicky věnoval cvičení s kuželkami jeho tělo posílilo a zpevnilo jako celek.Profesor Harrison cvičením s kuželkami dosáhl takových výsledků a popularity, že si dokonce zasloužil osobní audienci u královny Viktorie. Britská armáda následně převzala systém cvičení i do svého výcvikového systému. Postupně se kuželky staly velmi oblíbeným cvičebním nástrojem i u veřejnosti, která však využívala kuželky hlavně s menší váhou. Indické kuželky tak dobyly Británii a chystaly se na svou úspěšnou expanzi i do Ameriky. O ní si povíme opět příště 🙂

Ukázka cvičení s kuželkami v britském podání

Příště si povíme o vývoji na americkém kontinentu

Předchozí díly: Clubbell – Ruská Bulava, Clubbell – Íránský Meel, Clubbell – Indická Gada, Jori, Karela a Ekka, British Club Swinging

Zdroj: Clubbell Training for Circular Strength – An Ancient Tool for Modern Athlete, Scott Sonnon

Jarda Kolcun

P.S. Fotografie krásně vyřezávaných dřevěných kuželek naleznete například zde.