Clubbell – indická Gada, Jori, Karela a Ekka

V předchozích dílech jsme se seznámili s ruskou a iránskou verzi clubbellů. Nyní se seznámíme pravděpodobně s nejslavnější verzí clubbelů, s verzi indickou, která byla následně importována i na Západ. Posledně jsem uvedl, že do Indie se clubbelly dostaly díky perským zápasníkům, kteří utíkali před mongolskou invazí. Zde následně seznamovali indické zápasníky se svou formou tréninku, včetně fyzické přípravy. Indičtí zápasníci tak začali ve své kondiční přípravě používat následující typy: Gada (kyj), Jori (clubbell svým tvarem připomínající nanuk na špejli), Karela (clubbell svým tvarem připomínající okurku) a Ekka (clubbell svým tvarem připomínající masivní sloup).

Zápasníci tyto cllubbelly používali ke zpevnění a posílení úchopu, rozvoji svalů horní poloviny těla stejně tak jako i nohou. Každý typ měl různé váhy, což umožňovalo nastavit trénink progresivně a rozvíjet tak nejen sílu, ale například i vytrvalost a koordinaci. Zápasníci cvičili s clubbelly každý den, což jim umožňovalo velké pokroky v získání síly, vytrvalosti a samozřejmě také motoriky celého těla. Je zajimavé, že například gada určená k tréninku se významně lišila od gady určené pro ceremoniální účely. A tak zatímco tréninková gada připomínala obří lízátko, kde na metrové bambusové tyči byl na konci připevněn velký kámen vážící od 10 do 80 kg, gada určená pro ceremoniální účely měla většinou kovovou, dekorativně vyzdobenou dutou kouli, která byla skutečně spíše potěšení pro oko, než pro tělo 😉 Byly zde i další rozdíly mezi gada a jori. Zatímco jori měla minimum zdobení, gada byly bohatě zdobené stříbrnou a zlatou barvou.

Jori se používaly většinou v páru, zatímco gada se držela jednou či oběma rukama a šlo o různé dynamické švihové pohyby, které vyžadovaly koordinaci celého těla díky velké váze nástroje.

Jeden z nejznámnějších indických zápasníků “Velký Gama” trénoval v soukromé tělocvičně zvané Akhara. V této tělocvičně trávili zápasníci mnoho času, aby pronikli do všech tajů cvičení s gadou či jori. Jori zde využívali nejen jako tréninkový nástroj, ale i pro různé artistické programy, které předváděli užaslému obecenstvu. Jori se mohou lišit v různých Akharách, ale co je důležité, je fakt, že ve všech tuto nezbytnou pomůcku naleznete. Dokonce i dnes se pořádají soutěže mezi jednotlivými Akharami, kde zápasníci předvádějí jednotlivé cviky s co nejtěžšími jori. Je zde jedno důležité pravidlo – jori se nesmí během provádění cviku nikdy dotknout žádné části těla, to je hodnoceno jednak jako ostuda a naprosto nezvládnutá technika. Během podobných soutěží jste mohli vidět zápasníky cvičit i s 80 kg jori v každé ruce….asi není potřeba dodávat, že takový zápasník pak na žíněnce mohl demonstrovat obrovskou sílu. Například již dříve zmíněný indický zápasník přezdívaný “Velký Gama” zápasil v roce 1928 na mistrovství světa proti polskému zápasníkovi Stanley Zbyszco a zvítězil v pouhých 42 vteřinách!

Zatímco gada a jori se od sebe dosti lišily, jori a karela si jsou dosti podobné a jsou často zaměňované i při tréninku. Britové, kteří si přivezli tento systém z Indie, adoptovali právě tvar karely do dnes již známéno tvaru protáhlé kuželky, který se používá i v systému CST (Circular Strength System) Scotta Sonnona. Karele se na Západě přezdívá “indická palice“. A posledně uvedený typ clubbellu – ekka se používal jen zřídka, protože byly většinou dosti vysoké a cviky s nimi vyžadovaly hodně místa kolem sebe. A ještě jedna zajimavost na závěr – zatímco sovětští zápasníci preferovali velký počet opakování, indičtí preferovali spíše těžší váhy a menší počet opakování. Dle teorie sportovního tréninku tak sovětští zápasníci trénovali spíše vytrvalost, na rozdíl od indických, kteří se zaměřili hlavně na rozvoj síly.

Ukázka cviků s indickým clubbellem