De-eskalace konfliktu

Přečteno: 2009

Lorena Christensena jsem znal již z jeho předchozích knih z oblasti sebeobrany, které považuji za velice kvalitní. Podílel se například na autorství knihy On Combat, kterou napsal spolu s Davem Grossmanem a Gavinem de Beckerem a která patří k tomu nejlepšímu, co v této oblasti bylo dosud napsáno.

Proto jsem se s ním spojil, představil náš web a požádal jej o svolení překládat a publikovat jeho články na našem webu. Povolení jsem získal, takže ode dneška budete mít možnost číst články i od další osobnosti světa bojových umění. Věřím, že se vám jeho příspěvky budou líbit 🙂

De-eskalace

Napsal Loren W.Christensen

Během své policejní služby jsem využíval níže uvedené techniky de-eskalace konfliktu a tyto techniky jsem take vyučoval i další policisty na akademii. Fungují vždy? Ne. Když jednáte s lidskou bytostí, neexistuje na světe technika, která by 100% fungovala za všech podmínek. Existují však techniky, které fungují většinou.

Pozice – “Nech mě být

Krása této pozice spočívá v tom, že má všechny potřebné vlastnosti bojové pozice, známé například v boxu či v jiném bojovém umění, ale přesto útočníka tolik neohrožuje. Většinou tato pozice dokonce dokáže útočníka uklidnit. Zde je několik detailů ke správnému provedení:

  • Nastavte své tělo tak, aby bylo k útočníkovi v úhlu 45°. Takto budete vůči útočníkovi menším cílem a přesto budete v dobré pozici k případnému kopu či úderu.
  • Chodidla jsou na šířku ramen, což vám zabezpečí stabilní postoj.
  • Kolena lehce pokrčená, směřující směrem k útočníkovi. To vám umožní posunout se kterýmkoliv směrem pokud útočník zaútočí.
  • Držte své ruce v úrovni hrudníku, dlaně směřují vpřed. Toto je tzv. neohrožující pozice, která ukazuje jak útočníkovi, tak i případným svědkům, že nestojíte o problémy. Někteří psychologové tvrdí, že když budete dělat rukama pomalé malé kruhy (spolu s verbální komunikací), na útočníka mají uklidňující účinek.
  • Snažte se udržet si celkový postoj uvolněný. Díky tomu budete působit klidně ikdyž vnitřně můžete mít obavy. Násilníci mají rádi strach. Nedejte jim příležitost jej u vás vidět.
  • Pohybujte se pomalu. I díky tomu budete působit jako člověk, který je uvolněný. Rychlé pohyby, které budou udělány bezdůvodně, mohou spustit útok. Rychle se pohybujte pouze v případě, když útočíte, saháte si pro zbraň, případně prcháte.
  • Neukazujte prstem na útočníka a nezatínejte pěsti. Vytrčený ukazováček, či zatnutá pěst většinou situaci eskalují.
  • Nedotýkejte se útočníka ikdyž považujte dotýkání se za běžné chování.
  • Mějte své ruce neustále tak, aby na ně útočník viděl. (Pokud ovšem zrovna nesaháte pro zbraň.) Vaším cílem není vyvolat v útočníkovi představu, že saháte po zbraní, pokud to ve skutečnosti neděláte.

Výraz tváře

Snažte se udržet si neutrální výraz. Znechucení, „drsňácký pohled“, zlost nebo strach jsou přesně to, co potřebuje k tomu, aby na vás zaútočil. Čím emocionálnější výraz, tím lépe pro útočníka.

Typy oslovení

Nenazývejte svého útočníka „s.áčem“, „z.rdem“, „magorem“, apod. Podobné nadávky jen podnítí jeho záměr na vás zaútočit, možná proto, že to skutečně s.ráč, z.rd a magor je. Pokud jde o absolutně cizího člověka, pomůže když jej/ji budete oslovovat „pane“, případně „paní“. Vím, že to může být divné oslovovat někoho, kdo vám chce ublížit, „pane“, ale věřte, že to má svůj důvod…a funguje to.

Tón hlasu

Jakým způsobem hovoříte je daleko důležitější než co vlastně říkáte. Zvažte následující doporučení:

  • Nehovořte tišším hlasem, než je normální. Pokud budete hovořit tichým hlasem, útočník si může myslet, že jste naštvaný, případně jej vyzýváte k boji.
  • Nehovořte ani příliš hlasitě, protože útočník si bude myslet, že na něj možná chcete zaútočit. Tato nejistota může způsobit preventivní útok z jeho strany, ačkoliv by jinak nakonec nezaútočil.
  • Je jedno, jak vystrašení jste, hovořte pomalu, což působí uklidňujícím dojmem na útočníka. Nemluvě o tom, že to pomůže zůstat klidným i vám.
  • Dle útočníkova způsobu myšlení je zastrašování, případně vaše zranění, jediný způsob, jak si získat váš respekt. To, že ve své komunikaci budete používat slova jako „prosím“, „děkuji“ a „pane“ je možná právě to, co ve skutečnosti od vás chce slyšet.
  • Používat legrační tón je vždy dosti nebezpečné. Jelikož je humor abstraktní záležitost, může být velice snadno nepochopen, případně špatně vyložen a vyeskalovat celou situaci do fyzického konfliktu. Pokud přesto budete vtipkovat, což vám nedoporučuji, pak směřujte veškeré vtípky na svou osobu a nikoliv na osobu útočníka.

Ohrožení

Neříkejte útočníkovi „nakopu ti p.del,“ případně “zavolám policajty.“ Ikdyž můžete tyto věci ve skutečnosti chtít udělat, neprozrazujte útočníkovi své plány. Většinou jej to naštve a on udělá vše pro to, aby vám v tom zabránil.

Správně volená slova

Využitím správně volených slov, můžete (ne vždy se to však povede) zklidnit násilnou osobu. Dr. George Thompson vydal úžasnou knihu Verbal judo. Vřele ji všem doporučuji k přečtení a minimálně třikrát. Prozatím zvažte následující doporučení:

  • NE – říkejte „Klídek, uklidněte se“. V historii konfliktů není znám jediný případ, kdy by se po těchto slovech útočník zklidnil. Touto větou dáváte najevo člověku, že vy jste klidný, ale on se chová jako blbec. Podobné věty tedy spíše vyprovokují konflikt než jej zmírní.
  • ANO – říkejte „To bude v pohodě. Řekni mi co se děje. Jak ti mohu pomoci.
  • NE – říkejte „co máš za problém?“ ještě většinou podrážděným tónem a vyzývavým pohledem. V baru jde většinou o znamení ke rvačce.
  • ANO – říkejte „Co se děje? Jak ti mohu pomoci? Co pro tebe mohu udělat?
  • NE – říkejte „Koukej, kam šlapeš, kreténe“, pokud vám někdo šlápne na nohu.
  • ANO – říkejte „Omlouvám se, moje chyba.“ Říkejte to ikdyž to ve skutečnosti vaše chyba není. Je to těžké? Jistě. Ale přesto to radši řekněte, protože s největší pravděpodobností se situace nebude dál rozvíjet směrem, kdy byste mohl skončit na JIPce. Pokud však budete provokovat, zvláště v situaci, kdy je útočník opilý, situace může velice rychle eskalovat, stát se násilnou a skončit zraněním, zatčením a žalobou. Spolkněte svou pýchu. Život je příliš krátký.
  • NE – říkejte „Zapomeň na to, že ti dám svou peněženku ty s.ačko zku.vená.
  • ANO – říkejte „Dobře, tady ji máš,“ nasledně ji hoďte co nejdál od sebe a utečte.

Na závěr ještě pár dalších doporučení, které bych nedoporučoval dělat:

  • Vyzývat jej k boji
  • Říkat mu, že mu nakopete p.del
  • Nadávat mu
  • Proklínat jej
  • Zesměšňovat jej
  • Informovat jej o tom, že se umíte bránit
  • Říkat „Tak pojď, ukaž mi, co umíš.
  • Ptát se jej „To je vše, co umíš?“, poté co vás uhodí

Staré rčení „klacky a kameny mohou zlámat mé kosti, ale slova mne nikdy nezraní“, je ve skutečnosti lež. Slova jsou velmi mocné. Slova mohou zranit, dodat odvahu, rozzuřit a podněcovat k akci, ale i zklidnit situaci. Zvolte raději druhou možnost. Ano, může to znamenat, že budete lhát, spolknete svou pýchu a čest, ale díky tomu také získáte čas, který může odradit útočníka od dalších kroků. Tím, že ztratíte tvář před útočníkem, si ji fakticky můžete zachránit – doslova.

Loren W. Christensen je autorem více jak dvou tuctů knih a videí vydaných ve vydavatelství  Paladin press. Loren je bývalý vojenský policista, který sloužil během konfliktu ve Vietnamu a následně v Portlandu, stát Oregon, jako policista další dvě dekády. Lorena můžete kontaktovat například prostřednictvím jeho webové stránky www.lwcbooks.com

Zdroj: De-escalation, Loren W.Christensen, Paladin Press Blog

Přeložil Jarda Kolcun