Již odmala jsme se učili využívat své smysly – chuť, zrak, sluch, čich a hmat, které nám poskytují obrázek o tom, kde právě jsme. Nicméně je tu jeden smysl, který jsme, pravděpodobně nevědomky, významně utlumili.
Jakmile však znovu začnete chodit bosí, mozek začne dostávat ještě další sadu informací, protože začnou přirozeně fungovat i vaše chodidla. Už jsme si řekli, že na chodidle je soustředěno obrovské množství nervových zakončení, které posílají informace přímo do mozku. Takže chůzi naboso tak můžete vlastně brát i jako skvělé cvičení pro mozek 🙂
Tomuto setu informací říkáme propriocepce, což je informace o poloze a pohybu těla. Jedná se totiž o schopnost nervového systému zaznamenávat změny vzniklé ve svalech a uvnitř těla tím, jak se pohybujeme a tím pádem i jak zapojujeme do této činnosti růzmé svaly našeho těla. Samotný termín propriocepce se dá volně přeložit jako „cítění vlastní těla“.
Někdy se propriocepci říká šestý smysl právě proto, že dodává mozku takové informace, které jiné smysly dodat neumí. Právě díky propriocepci víme, že zrovna sedíme, ležíme, stojíme, či se pohybujeme. A není ani potřeba, abychom při všech těch pohybech museli myslet na následnou stabilizaci těla a umístění těžiště, tak skvělé je naše tělo 🙂
Proprioceptivní systém využívá naše nervové receptory rozmístěné po celém těle (a mnoho jich je právě i na chodidlech) k tomu, aby mozku předalo informaci nejen, v jaké poloze se právě nacházíme, ale i v jakém prostředí jsme (chladno, písečný povrch, vítr…) A teď si představte, že velkou část takových signálů odpojíte právě tím, že si vezmete boty. Samozřejmě máte na těle další receptory, ale již ta informace nebude úplná. Člověk si vytvořil boty proto, aby se chránil před ostrými předměty, ale pak to zašlo příliš daleko, a i když již máte relativně čisté chodníky, doma máte také uklizeno, přesto chodíme v bačkorách, botách i tam, kde bychom mohli v klidu chodit bosí a nechat naše nohy opět plně fungovat.
Hodně lidí proto používá chůzi naboso i jako prostředek si promyslet nějaký problém a rozhodnout se pro další postup. Během bosé chůze totiž mozek dostává maximum signálů celého těla, které mohou pomoci vyřešit i zdánlivě neřešitelnou situaci. Schválně to někdy zkuste a uvidíte 🙂
Naše chodidlo je uzpůsobené k tomu, abychom nejen chodili, ale i běželi a sprintovali. Pokaždé se technika maličko změní, jak je vidět na přiloženém obrázku. Zde je jasně vidět, jak se váha s narůstající rychlosti pohybu přesouvá na přední stranu chodidla. Kromě toho se také tělo naklání vpřed tak, aby umožnilo zvýšit rychlost. Mimochodem, právě technikou správného běhu se zabývá Danny Dreyer, autor vynikající knihy Chi Running, která u nás vyšla i v češtině.
Na obrázku je názorně vidět jak se vyvíjí technika pohybu spolu se zvyšující se rychlostí. Nejdříve jde o chůzi (walking), pak o běh (running) a následně již jde o sprint (sprinting). Stejně tak se mění i intenzita tlaku (získaný právě propriocepcí chodidla) na různé části chodidla při těchto aktivitách. Obecně řečeno, čím rychleji se člověk pohybuje, tím se zatížení posunuje do přední části chodidla.
Více jak 25letý výzkum potvrdil, že běžci běhající přes patu měli daleko více zranění, než ti, kteří zůstali u svých prošlápaných tenisek, případně běhali bosí. Výzkumy také potvrdily, že je tu daleko větší pravděpodobnost zranění na měkkém povrchu, než na tvrdém, protože na měkkém povrchu noha instinktivně hledá stabilní polohu a tak prošlapuje podrážku. Díky tomu docházelo ke zvrtnutí kotníku, apod.
Bohužel obuvnický průmysl šel směrem, kterým nám spíše uškodil, než pomohl. O tom jsem psal více zde. Místo aby respektoval přirozený vývoj pohybu, přeučil většinu běžců na zcela nový pohyb, kdy opticky sice prodlouží krok, viz výše, ale výsledkem toho pak jsou velké otřesy, které se přes patu přenáší do celého těla. Výsledkem je pohyb, který získal jméno jogging. Takže se začaly vyrábět boty, které se soustředily na to, aby co nejvíce odtlumily tyto otřesy, ale zároveň také odtlumili propriocepci chodidla. Jenže se postupně začaly objevovat další a další zdravotní problémy běžců, až se naštěstí opět dostáváme zpět k minimalistické obuvy, případně chůzi či běhu úplně naboso.
Je tedy nutné pečlivě rozlišovat mezi moderní formou běhu – joggingem, který vznikl v šedesátých létech minulého století a skutečným během tak, jak je znám od počátků lidstva. Zatímco jogging zdůrazňuje běhání přes patu, běh upřednostňuje měkčí došlap přes bříška prstů, viz obrázek níže. Opět je zde vidět rozdíl v zatížení i technice.
Tento obrázek názorně ukazuje rozdíl mezi joggingem a klasickým během. Jogging fakticky používá techniku chůze, stejně tak jako zatížení při něm zůstává chybně na patě, ačkoliv by se již měl přesouvat dopředu. Jogging je tedy jakýmsi hybridem mezi chůzi a během, kočkopes optimálního pohybu. Pata svou konstrukcí není určená pro absorbování tvrdého dopadu, proto se do techniky zapojuje převážně při chůzi. Čím rychleji se pak člověk pohybuje, tím méně již zapojuje právě patu.
Pokud bychom tedy museli nezbytně chodit v botech, jak by tedy měla vypadat ideální obuv?
- Měla by umožnit co nejvěrnější kontakt s povrchem tak, abychom zapojili výše uvedené nervová zakončení a dostávali o sém prostředí maximální množství informací.
- Měly by nás chránit proti ostrým předmětům, apod. tedy měla by naplňovat svůj původní účel.
- Váha boty nesmí ovlivnit chůzi či polohu chodidla. S tím se potýkají hlavně děti a muži nosící tzv. „kanady“ a jiné těžké boty.
- Bota nesmí nikterak omezovat pohyb prstů, funkci klenby a celkově chodidlo ve své funkčnosti.
Jarda
Nadšený nelipot 🙂
Předchozí a příští díly:
- Chůze naboso – historie dobrovolných lidských deformací
- Proč nenosit boty
- Důvody, proč chodit bosý
- Propriocepce chodidla – zapomenutý lidský smysl
- Bosá chůze a ženy a muži
- Bosá chůze a děti
- Mýty a pověry o chůzi naboso
- Jak začít chodit naboso?
- Základní techniky chůze naboso
- Cvičení pro děti i dospěláky
Zdroje:
The Barefoot Book – 50 great reasons to kick off your shoes; Daniel Howell, PhD; Hunter House Publishers; 2010; First Edition; ISBN 978-0-89793-554-8
Barefoot Walking – Free your feet to minimize impact, maximize efficiency; michael Sandler and Jessica Lee; Three Rivers Press New York; 2013; First Edition; ISBN 978-0-307-98591-0
Proprioception – Making sense of barefoot Running; Lee Saxby; Terra Plana Intrernational; 2011; vivobarefoot.com
Stručný výtah z Metodiky turistiky naboso; Mgr. Igor Slouka; volně ke stažení na boskynaboso.cz
…a vlastní zkušenosti s během i chůzí naboso (ano, přesně v tomto pořadí 😉
