Historie fyzického pohybu – část 4.

Díky formě fyzického tréninku, který se soustředil primárně na sílu a váhu (závaží) zažilo používání fitness pomůcek ve dvacátém století obrovský rozmach. Současně s tím začala vznikat i nová kultura síly. A tyto dva trendy následně vedly ke vzniku moderního fitness průmyslu tak, jak jej známe nyní. Dvacáté století se vyznačovalo úzce specializovanými soutěžními disciplínami stejně tak jako potřebou dobře organizovaného fitness trhu a průmyslu.

Vzestup moderního fitness průmyslu

Na počátku 20. století, tedy prakticky ve stejné době, kdy Georges Hebert vytvořil a začal propagovat svůj systém “Naturalle Methode”, se objevil na scéně další Francouz profesor Edmond Desbonnet, který jednak prostřednictvím časopisů (L´Athlete, Education Physique, La Culture Physique a Santé Par les Sports (Sportem ku zdraví)), jež postupně začal vydávat, ale i řetězce fitness klubů, zpopularizoval tělesnou výchovu. Položil tím velmi solidní základ pro rozvoj tělesné výchovy v Evropě, ale i pro fitness jako průmyslové odvětví.

Desbonnetův systém La gymnastique des organes (orgánová gymnastika) reagoval na období zvané Belle Epoque, během kterého se lidé o svou fyzickou kondici a zdraví příliš nezajímali. Na vrcholu své slávy pak již provozoval více jak 200 fitness center a někteří ze známých siláků a kulturistů té doby cvičili právě u Dubonneta (Louis Uni-Apollon, Charles Estienne-Batta, Pierre Bonnes, Charles Poire, Jacques Roumageon, Alexander Maspoli, Louis Vasseur a bratři Dériazovi).

Jelikož členství bylo dosti drahé, byli členy těchto fitcenter převážně lidé z vyšší třídy francouzské i evropské společnosti před první světovou válkou. Po válce se navíc v klubech začali objevovat i zájemci z řad dělnické třídy, kteří takto získávali přístup k metodicky vyučované tělesné výchově i nejnovějším vědeckým poznatkům v tomto odvětví.

Současně s Desbonnetem se v USA stal postupně známým jako americký guru tělesné výchovy a zdravého životního stylu Bernarr Macfadden. Ten doporučoval tzv. minimalistický životní styl založený na co nejčastějším pobytu v přírodě, každodenních náročných fyzických cvičeních a v rámci diety zdravého člověka eliminaci alkoholu, čaje, kávy i bílého chleba.

Macfadden začal prodávat speciální hrazdy, které bylo možné jednoduše upevnit na stěnu. V roce 1899 založil první časopis o tělesné výchově – Physical Culture (Tělesná kultura) a v roce 1903 v Americe uspořádal první závody, které se dají považovat za předchůdce současných závodů v kulturistice. A v roce 1921 a 1922 již v reklamě na tyto závody využil i slavnou legendu Charlese Atlase. Do roku 1935 již měl Macfaddenův časopis více jak 35 milionů čtenářů a o dvacet let později zemřel už jako multimilionář.

Desbonnet a Macfadden lze považovat za skutečné zakladatele fitness businessu, tak jak jej známe nyní. A od té doby se dá také říci, že to s tělesnou výchovou začalo jít z kopce. Hovoříme již o tvrdém businessu, kde forma prezentace převažovala nad skutečným obsahem i přínosem pro zdraví člověka. Stroje na cvičení se stávaly čím dál komplikovanější, a mohli jste je mít i doma.

Od té doby se změnilo skutečně mnoho….. Získali jsme přístup k různým “zkratkám” ve formě podpůrných látek, podezřelých diet, nebo „100% fungujících kondičních systémů“, které slibují, že vás dostanou do plavek během několika dnů. Máme tu bezpočet časopisů, knih a videí, které pohyb rozebírají z tolika možných úhlů, že běžný člověk ztrácí přehled o tom, které informace jsou skutečně důležité a relevantní právě pro jeho potřeby. V posledních letech se navíc začaly objevovat i různé aplikace do chytrých telefonů, které vás budou trénovat, sledovat pokrok, atd.

Já nevím jak vy, ale já mám pocit, že se z toho postupně vytrácí ta radost a volnost při cvičení. A to ještě nezmiňuji fakt, že nám dosti uniká, proč vlastně cvičíme. Skutečně je finálním cílem pouze zvednout větší váhu, nebo uběhnout delší vzdálenost? Mně to přijde jako že nám uniká skutečná pointa. Nedávno mne například příjemně překvapilo, jak jsem si skvěle užil běh bez sport testeru. Jen já, můj pes a příroda. Běžel jsem nikoliv proto, abych zlepšil svůj čas, či doběhl dále, ale prostě jen proto, že se mi běžet chtělo. Osobně tomu říkám “přístup Forresta Gumpa”.

Tím ovšem nechci říci, že sledování svého pokroku, plánování dalších akcí pro lepší výkon je přístup špatný, jen zjišťuji, že mne osobně sportovní forma pohybu již tolik neoslovuje a místo toho se raději hýbu, protože mne již uspokojuje pohyb samotný. A to, že při tom tělo sílí a stává se přitažlivé i po stránce estetické, je vedlejší přínos. Zcela přirozený a bez nutného záměru věnovat svůj čas pouze tomuto cíli.

Během těch století tu máme již tisíce metod a programů, které slibují se dostat do kondice v krátké době. Jenže s budováním fyzické kondice to máte podobné jako s přípravou steaku, jak jsem se nedávno sám přesvědčil na jednom kuchařském kurzu. Pokud jste nedočkaví a ho dáte na příliš prudký oheň, pak se pouze spálí vrchní vrstva, ale vnitřek bude fakticky netknutý. A podobně, i pokud se budete snažit během několika dnů či týdnů získat tělo dle vašich představ, pak si spíše ublížíte, než abyste dosáhli svého. Všechno, co za něco stojí, trvá a vyžaduje pravidelné úsilí a snahu. A samozřejmě i dostatečnou motivaci.

Ať nehovoříme jen v obecných termínech, v Americe byly svého času velmi populární například tyto metody a programy: the vibrating belt, Jack LaLanne’s TV tips and juicing, Jane Fonda’s aerobics, Simmons’s “Sweatin’ to the Oldies” videos, the Bowflex home gyms, Thighmasters, 8 Minute Abs a Ab Rollers, Tae Bo, Pilates, Spinning, P90X, Wii Fit, Power Plates, Sauna Suits, Power Wristbands a mnoho mnoho dalších. Když se dívám na tyto programy, nemohu se ubránit pocitu, že je to takové intelektuální fyzické “tlachání” o ničem, že skutečný smysl cvičení těmto lidem uniká. Právě proto je důležité znát historii fyzického pohybu a důvody, proč se vlastně lidé tělesné výchově věnovali.

Na počátku tohoto cyklu jsem zmiňoval Maslowovu pyramidu potřeb, kde na úplně nejnižší úrovni se nachází biologické fyzické potřeby jako je dýchání, spánek, jídlo. O úroveň výše se již nachází potřeby bezpečí a jistoty. Právě zde byl a je skutečný původ v potřebě být v dokonalé kondici. Umět se ubránit nepříteli a umět si obstarat jídlo. Pak už je potřeba sounáležitosti, následně potřeba uznání a úcty a úplně nahoře je potřeba seberealizace.

Je také důležité jasně říci, že tělesná výchova / kondiční trénink se dá realizovat ve všech těchto úrovních a ani jedna forma není lepší či horší. Jen se nesmí vzájemně zaměňovat a tvrdit, že například TaeBo vás naučí se i ubránit jen kvůli tomu, že (do rytmické hudby) napodobujete kopy či údery.

Je to velmi podobné jako v případě bojových umění. I zde máme formu sebeobrannou (potřeba bezpečí a jistoty). Pak je tu forma sportovní, kde jde hlavně o výkony a zápasy (potřeba uznání a úcty). Poslední formou je forma estetická, či chcete-li tradiční, kde je kladen důraz na zachování tradice, etiketu, filozofii, apod. (potřeba seberealizace). Žádná není horší či lepší, jen….ano…se nesmí zaměňovat.

Současný stav fyzické kultury: Ztraceni ve fitness

Jak jsme si zde postupně prošli evoluci fyzického pohybu a tělesné výchovy od fakticky nezbytné součásti našeho života až po jakousi luxusní (ve smyslu zbytečnou) záležitost, je načase si položit otázku: co jsme během těchto změn ztratili a co naopak získali?

Očividně tu je velký zájem i společenský tlak být v kondici. Nikoliv primárně proto, abychom bránili svou zem vůči nepříteli, ale proto, abychom hezky vypadali, byli zdraví a dožili se tak delšího věku (samozřejmě také proto, abychom nezatěžovali tolik náš zdravotní systém a déle pracovali / platili daně). Díky internetu máme možnost se dozvědět nejnovější vědecké poznatky, které možná naši předchůdci “intuitivně” věděli, ale teď jsme schopni je i změřit a jednoznačně prokázat. I to je velké plus.

A přestože tu máme bezpočet různých metod a fitness programů, lidé jsou pravděpodobně v nejhorší fyzické kondici v celé historii lidské evoluce. Často mi v této souvislosti vytane na mysli film Wall-E, kde lidé jsou velmi obézní, protože se nepohybují. Vše mají na dosah ruky a to co na dosah ruky nemají, tam se dopraví pojízdným křeslem. Hrozná představa, ale stačí se jen podívat na poslední statistiky obezity u nás i v Evropě a zjistíte, že tam pomalu, ale jistě spějeme také.

Maličko mám obavu, že jednou budeme mít pouze jako luxusní koníček procvičování různých způsobů chůze, či dokonce oblékání, protože v budoucnu se nám bude antialergické oblečení samo čistit, měnit barvu i hustotu dle počasí, takže nebude potřeba jej měnit. Už to nebude nutná potřeba, ale (postradatelná) zábava.

Zdraví současných lidí je čím dál horší. Stále více se projevují tzv. civilizační choroby, které naši předchůdci neznali, natož aby jimi trpěli. A jen díky vyspělé technologii se nám daří tento trend jakž takž brzdit. Ovšem na jak dlouho?

A i když máme tuny různých nástrojů, počítačových aplikací a informací o našem zdraví, než kdy měli naši předci, jsme v daleko horší kondici.

Zapomínáme totiž na motivaci, která je dle mého názoru nejdůležitější částí tréninku. Žijeme v relativně bezpečném světě. Nehrozí nám vypálení vesnice nebo města našimi sousedy, nehrozí nám hlad, dokonce i smrtelné choroby, které dříve decimovaly celou Evropu, máme jakžtakž pod kontrolou. Lidé zkrátka nejsou motivováni být v co nejlepší kondici jako tomu bylo dříve. A co jsme dříve zvládali jako děti (například strávit delší čas ve dřepu, což je jak zdravá, tak i pohodlná pozice), to dnes již nedokážeme.

Předchozí díl

Dokončení

Zpracováno z následujících zdrojů:

Fotografie a některé části textu použity z článku History of fitness – Erwin le Corre – https://www.movnat.com/history-of-fitness/ anebo http://www.artofmanliness.com/2014/09/24/the-history-of-physical-fitness/

Svojsík, Antonín Benjamin; Základy junáctví; 1991; vydání třetí; Nakladatelství Svépomoc; ISBN: 80-7032-001-X

Principy a filozofie hnutí Sokolského – https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokol_%28spolek%29

MovNat metodika pro instruktory Level 1 a Level 2