Historie fyzického pohybu – část 3.

Přečteno: 1811

Švéd Pehr Henrik Ling německý model starověké tradiční atletiky Turnverein převzal a následně rozpracoval principy fyzického rozvoje zdůrazňující dokonalé propojení fyzického rozvoje těla s estetickou krásou svalů.

Na rozdíl od německého systému Ling upřednostňoval “lehkou gymnastiku”, minimum tréninkových pomůcek (je například pokládán za vynálezce žebřin) a soustředil se na kalisteniku, dýchání a protahovací cvičení, včetně masáží.

Švédská gymnastika tak měla čtyři kategorie: pedagogickou, vojenskou, lékařskou a estetickou. Všechny pohyby musely být provedeny technicky co nejlépe. Cvičilo se ve skupinách pod dohledem vedoucího, což byl velký rozdíl od uvolněnějšího i praktičtějšího německého přístupu ke cvičení. Mimochodem, některé aspekty tohoto přístupu je možné nalézt i v současných moderních programech fyzického tréninku.

V přibližně stejné době Španěl Francisco Amoros y Ondeano založil svou vojenskou gymnastickou školu a poté se přestěhoval do Paříže, kde poté založil roku 1819 i občanskou (ve smyslu civilní) a vojenskou školu. V roce 1830 publikoval “Nouveau Manuel Complet D’Éducation Physique, Gymnastique Et Morale“(Průvodce fyzickým, gymnastickým a morálním vzděláním).

Poté, co byl propuštěn ze služeb vedoucího armádní fyzické přípravy, si otevřel v Paříži populární (civilní) tělocvičnou halu a stal se tak velkým propagátorem tělesné výchovy jak ve Francii, tak i ve Španělsku.

V roce 1847 další pionýr francouzské fyzické kultury, Hippolyte Triat, založil v Paříži velkou tělocvičnu, kde měšťané, aristokraté i osvícená mládež mohla pracovat na zdokonalování svého fyzického těla. Tělesné výchova se následně stala základním cílem ve francouzských školách a zástupy mladých mužů byly cvičeny k boji za svou zemi, protože v té době (roku 1870) musela Francie odstoupit území Alsaska – Lotrinska Německu, čímž vyvolala v zemi obrovské nacionalistické nálady.

Ve Skotsku se již od roku 1830 provozovaly tzv. „The Highland Games“(Horalské hry). Zahrnovaly tradiční fyzické výzvy, specifické právě pro skotskou kulturu, jako je hod kmenem stromu, hod kladivem i kamennou koulí spolu se závody v běhu, zápasu i skocích.

V Anglii mezitím Charles Darwin představil světu svou evoluční teorii přirozeného výběru a tím tak ještě více podnítil zájem o fyzický výcvik. Angličané chtěli být silní, aby stanuli na vrcholu evoluční pyramidy. V roce 1849 tak proběhla v Anglii první atletická soutěž, kterou zorganizovala Royal Military Academy (Královská vojenská akademie).

Skot Archibald MacLaren otevřel v roce 1858 na půdě oxfordské univerzity dokonale vybavenou tělocvičnu, kde nejprve vycvičil 12 vojenských důstojníků, kteří následně zapracovali jeho systém fyzické přípravy i do britské armády.

V tomto putování stojí za zmínku také český Sokol založený v roce 1862 Miroslavem Tyršem. Tyrš se nechal inspirovat německým modelem – systémem Turnverein (Gymnastické pohyby) a postavil na něm nový systém, který spojoval fyzickou, morální a intelektuální výchovu národa v jeden ucelený celek.

Vytvořil různé programy tělesné výchovy (soustředil se hlavně na pochody, šerm a různé formy zvedání činek), festivaly, sjezdy a zakládal i cvičební skupiny v každém větším městě. Tento systém se poté rozšířil mezi všechny lidi, bohaté i chudé, muže i ženy, prakticky do celého slovanského světa.

Polští Sokolové (1864) měli podobné cíle. K tomu všemu navíc přidali i kulturní akce jako jsou národní a tradiční písně a tance, včetně snahy o uchovávání původního polského jazyka.

Fakticky kamkoliv jste se v té době v Evropě poděli, tam všude vznikaly systémy tělesné výchovy, které měly své kořeny v etnické i národní identitě.

Se vstupem Evropy do dvacátého století, to byl právě francouzský námořní důstojník Georges Hebert, který sehrál klíčovou roli v další propagaci tělesné výchovy. Inspiroval se mnoha systémy a principy tělesné výchovy, které definovali již jeho předchůdci, včetně Jahna a Amorose a vytvořil svou vlastní „Méthode naturelle“ (Přirozenou metodu). Jeho systém je zaměřený pouze na přirozené pohybové dovednosti, jako je chůze, běh, rovnováha, skoky, lezení, šplhání, manipulační techniky (zvedání, házení,..) i sebeobrana – vše procvičované formou překážkových drah (parkour). Hebert měl také na starosti fyzickou přípravu všech námořníků francouzského námořnictva. V Remeši v roce 1913 pak otevřel největší a nejmodernější indoor/oudoor tréninkové centrum.

V roce 1912 publikoval Hebert svou první knihu “L’Education Physique ou l’Entrainement Complet par la Methode Naturelle” (Tělesná výchova nebo kompletní trénink prostřednictvím Přirozené metody) a následně vydal ještě řadu dalších knih na podobné téma. Za svůj celoživotní přínos byl v roce 1955 oceněn francouzskou vládou řádem Ordre national de la Légion d’honneur.

V USA

Jelikož pocit ohrožení nebyl v Americe tak aktuální, jako tomu bylo v Evropě, i potřeba připravit své občany na boj nebyl tak důrazný a objevil se až o něco později.

 

Catharine Beecher byla jednou z prvních propagátorů, kteří v Americe začali propagovat tělesnou výchovu. Jakožto skalní příznivce fyzického pohybu se snažila, aby se tělesná výchova napevno začlenila do školní výuky. Snažila se také, aby ve školách byly zavedeny pravidelné (denní) fyzické cvičení jak pro chlapce, tak i dívky. Vytvořila svůj kalistenický program cvičení na hudbu a v roce 1823 založila Hatford Female Seminar (Hatfordský ženský seminář), který se pro ženy stal první a zároveň i hlavní americkou vzdělávací institucí, kde tělesná výchova byla nedílnou součástí celého vzdělávacího programu.

Někdy v té době se v Americe díky novým imigrantům začíná objevovat i evropské pojetí tělesné výchovy. Mnoho “turnerů” (německých studentů Jahnova gymnastického systému) emigrovalo do USA a již v roce 1824 založil v Massachusetts německý učitel Charles Beck tělocvičnu pod otevřeným nebem, která se v mnohém podobala Jahnově tělocvičně. Jednalo se o vůbec první tělocvičnu a první školní gymnastický program v zemi.

Mnoho dalších turnerů se postupně dostávali do amerického veřejného vzdělávacího systému a zde začali být poté aktivními členy. Otevírali nové kluby gymnastiky po celé zemi a propagovali tělesnou výchovu a potřebu fyzického pohybu obecně.

Jeden z nejvíce činných propagátorů evropské tradice byl Dudley Allen Sargent, který je považován za zakladatele tělesné výchovy v Americe. Od roku 1879, až do jeho odchodu do důchodu v roce 1919, vedl Hemenway Gymnasium na Harvardské univerzitě, kde vyučoval jak německé, tak i švédské tělovýchovné systémy, které se naučil ještě jako mladý muž. Sargent se také přičinil o to, aby se změnil onen zastaralý viktoriánský pohled na ženy jako slabé bytosti a místo toho propagoval volnost v oblékání a všemožná fyzická cvičení pro dívky i pro ženy.

Sargent vynalezl mnoho tělocvičných nářadí. V roce 1902 vymyslel i “Universal Test for Strength, Speed and Endurance” (Obecný test síly, rychlosti a vytrvalosti), dále napsal mnoho článků a knih ohledně tělesné výchovy a varoval, že “bez solidní tělesné výchovy se lidé stanou tlustými, deformovanými a nemotornými.

Praktická tělesná výchova. Vaše prababičky již trénovaly na Spartan Race dlouho předtím, než tu vůbec něco podobného bylo.

Důležité je pravděpodobně zmínit fakt, že evropské i americké systémy byly fakticky velmi podobné a založené převážně na praktických cvicích pod otevřeným nebem (outdoor). Ať už se jednalo o gymnastické, či kalistenické systémy, žádný z nich nepreferoval akrobatické cviky, ale soustřeďovaly se hlavně na základní pohybové dovednosti a silový trénink, což byla optimální příprava jak pro vojenskou službu, tak i pro praktický život.

Výjimkou bylo představení cvičebních strojů, jako byl například Gymnasticon. Vynalezen byl v roce 1796 a byl jakýmsi “předskokanem” všech fitness strojů o mnoho let později.

Předchozí díl

Pokračování

Zpracováno z následujících zdrojů:

Fotografie a některé části textu použity z článku History of fitness – Erwin le Corre – https://www.movnat.com/history-of-fitness/ anebo http://www.artofmanliness.com/2014/09/24/the-history-of-physical-fitness/

Svojsík, Antonín Benjamin; Základy junáctví; 1991; vydání třetí; Nakladatelství Svépomoc; ISBN: 80-7032-001-X

Principy a filozofie hnutí Sokolského – https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokol_%28spolek%29

MovNat metodika pro instruktory Level 1 a Level 2

Jarda Kolcun
TacFit – Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
FAST Defense Global Senior Instructor
Jujutsu instruktor
Series Navigation<< Historie fyzického pohybu – část 4.Historie fyzického pohybu – část 2. >>

Autor

One comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *