Měl jsem možnost se zúčastnit kurzu DNS (Dynamická neuromuskulární stimulace) se zaměřením na sport, který v České republice proběhl vůbec poprvé. Kurz uvedla Doc. MUDr. Alena Kobesová, PhD. a následně předala již další výklad Mgr. Petře Valouchové, PhD., která nás pak celým kurzem provázela. V mých předchozích článcích jsem již psal, jak jsem skutečně hrdý na českou tradici zdravotní tělovýchovy a tento systém je zářným příkladem, na který můžeme být jako Češi právem hrdí.
Jména jako je profesor Václav Vojta, profesor Vladimír Janda, profesor Karel Lewit či právě profesor Pavel Kolář, jsou známá po celém světě a mnoho zahraničních instruktorů i tvůrců současných systémů diagnostiky i kondičních systémů těla čerpali právě od nich. Proto moc nerozumím lidem, kteří jezdí ven za znalostmi, které původně pochází od nás, a ještě za ně pak platí několikanásobně vyšší ceny. Ale to je již každého věc a pokud se někomu líbí mít hlavně hezky potištěné triko či pravítko, pak samozřejmě proti gustu…. 😉
Kurz DNS Sport je rozdělen do tří víkendových částí, mezi nimiž je přibližně půlroční přestávka tak, aby se získané informace dostatečně vstřebaly a byla i šance něco z toho aplikovat do praxe. Není to však o tom, že po „jedničce“ již můžete systém plně aplikovat, natož učit. Spíše jde o takový úvodní vhled do systému DNS, seznámíte se s několika testy a pochopíte, jaké posturálně lokomoční vzory u malých dětí jsou, jak se dále rozvíjí a jak je aplikovat do (rehabilitačního) cvičení.
Systém DNS (Dynamická Neuromuskulární Stimulace) vymyslel profesor Pavel Kolář, PaeDr., který čerpal od svých předchůdců – profesorů Lewita, Jandy i Vojty a následně jej rozpracoval do současné podoby. Dosti dlouhou dobu byl tento systém přístupný pouze pro fyzioterapeuty a právě díky Martinovi Snášelovi se letos otevřel kurz i pro další zájemce. Kurz, který proběhl právě v jeho Core Gymu, je cílen především na sport a jeho aplikaci při předcházení, případně léčení pohybových potíží vzniklých právě sportovními aktivitami.
Nejdříve jsme si proto vysvětlili, jak sportovní výkon ovlivňuje tělo a jaké požadavky klade na svalový a kosterní aparát. Dále jsme si probrali důležitost zachování optimální postury (stabilizační funkce) a správné dýchání (funkce respirační) během jakékoliv sportovní techniky.
Vysvětlili jsme si také, že příliš brzký specializovaný sportovní trénink u dětí je pro ně škodlivý hned z několika důvodů – svalový a kosterní aparát není na specializovanou, často jednostranně zaměřenou, zátěž připravený. Jejich znalost pohybových vzorců bude omezena jen a pouze na ty, které se využívají v tom kterém sportu, což následně může vést jednak k rozvoji svalové disbalance, či dokonce k rozvoji nesprávných pohybových stereotypů. A to následně vede i ke zpomalení, či dokonce zastavení jejich sportovní kariéry. Právě proto se u dětí doporučuje do nějakých 8-10 let věku dítěte co nejvšestrannější pohyb a až později se zaměřovat na více specializované drily a techniky pro ten který sport. Přesný věk pro věnování se úzce specializované sportovní aktivitě není jasně stanoven, protože každé dítě je jiné, ale pohybuje se řádově až mezi 10-15 lety.
Jinými slovy řečeno, šestiletí či dokonce čtyřletí tenisté, golfisté či hokejisté mají později velkou NEvýhodu oproti dětem, kteří s těmito, dnes tolik populárními, sporty začnou daleko později. Vše má svůj čas a v případě sportovního tréninku dětí to platí čtyřnásobně.
Malá odbočka – tuším, že to byla právě Masarykova univerzita v Brně, která dělala několik studií na pozitivní přínos úpolových drilů na celkový rozvoj dítěte. Proto dejte své dítě raději například na judo, jiu jitsu či jinou úpolovou aktivitu a uvidíte, že z toho bude mít užitek do pozdního věku (hovořím z osobní zkušenosti, ačkoliv v pozdním věku stále ještě nejsem 😉 A pokud není poblíž žádný takový klub, pak v Sokolech jsou vynikající oddíly všestranné dovednosti, které svůj účel splní také, alespoň dokud nebude dosti velké, aby samo mohlo dojíždět do klubu juda či jiu jitsu 😉
Zpět ke kurzu – blíže jsme si také popsali také důležitost držení tzv. neutrální pozice, kdy je v kontaktu s kloubním pouzdrem maximální povrch kloubních ploch. Samozřejmě jsme probrali nezbytné odborné termíny (ipsilaterální/kontralatelární vzor pohybu, uzavřený/otevřený kinematický řetězec, atd.) tak, abychom byli příště již schopni hovořit na odpovídající odborné úrovni.
Jak jsem naznačil již výše, velká část přednášky se týkala dýchání (respirační funkce). Asi nemusím podotýkat, že tak jako všude, i zde je dýchání opravdový základ a tajemství úspěchu. Nesprávný průběh dýchání vede při technice k zapojení více svalových skupin, než je nutné a to vede k velkému energetickému výdaji. Což znamená vyšší riziko zranění (nedostatečná kontrola nad provedením pohybu) i dřívější únavu. Zvláště pro nás v „pozdější fázi dětství“ nabývá hospodaření s energií stále výraznější prioritu 😉
Vše jsme si následně demonstrovali na vývoji posturálního lokomočního vzoru dětí od věku třech měsíců, kdy se začíná z poloh vleže na zádech, následně se přechází do polohy na břiše, vleže na vzpřímených rukách, poté na boku, na čtyři, atd. až do chůze. Osobně jsem ocenil, jak nám byl logicky celý lokomoční vzor vysvětlen a zároveň i co je na každé pozici zajímavé a důležité i pro dospělého člověka. Není to samozřejmě o „doslovném“ napodobování pozic, už jen kvůli tomu, že velikost a poměr končetin k tělu těla máme jinou než děti. Spíše je nutné se podívat na zapojování optimálních svalových skupin a správném dýchání, to je oč tu skutečně běží.
Praktická část byla věnována sedmi základním testům, které prověřily jednak techniku dýchání a následné udržení si onoho „cylindru“, který spojuje horní a dolní část těla během některých z předem daných poloh. Poté jsme si mohli i jednotlivé polohy vyzkoušet včetně přechodů z jedné polohy do druhé. A tak zatímco na ilustračních videích jsme měli možnost vidět, jak se děti do jednotlivých poloh dostávají zcela přirozeně a bez znatelné námahy, některým dospělým účastníkům kurzu to dalo docela zabrat 😉
Osobně jsem ocenil fakt, že vše bylo jasně vysvětlené, tedy nejen proč máme tyto polohy zaujímat (otestování/náprava/posílení stabilizační i respirační funkce), ale i proč jsou takové, jaké jsou (prapůvodní posturálně lokomoční vzor). Ocenil jsem i jistou volnost v dalších modifikacích pozic za dodržení původních principů, takže jsme mohli přidat do cvičení i theraband, míč, apod., což následně celou pozici ztížilo.
Celý kurz byl didakticky velmi dobře postaven, takže zatímco první den jsme se primárně seznamovali se základy a principy, to znamená, že jsme se hlavně dívali, den poté, jsme již jednotlivé testy, pozice a cvičení prakticky prováděli. Dozvěděli jsme se tak nejdříve PROČ a následně i JAK. Bylo vidět, že Petře šlo skutečně o to, aby nám předala maximum informací v co nejsrozumitelnější formě a to se jí, dle mého názoru, plně povedlo.
Co se mi na tomto systému DNS líbí, je jeho struktura, ucelenost a srozumitelnost. Nemusíte tedy k tomu ještě studovat jiné systémy, abyste tuto problematiku měli ošetřenou. A navíc je plně v češtině 🙂
Máte-li tedy možnost, pak neváhejte. Co já vím, tak kurz je však plně obsazen minimálně na rok dopředu, ale možná se vypíšou ještě další termíny. Sledujte tedy pravidelně jejich webové stránky a možná budete mít štěstí.
