Ráno jsme si dali lehkou snídani a vyrazili. Musím říci, že jsme se na následující čtyři dny extra netěšili, ale TacFit nás naučil jednu důležitou věc – pokud je potřeba něco udělat, tak klidně můžeš mrmlat i remcat jak dlouho chceš, ale nakonec to stejně uděláš. Tak proč nepřeskočit onu fázi trucování a rovnou to neudělat, ať je to co nejdříve za námi. 🙂
Reebook CrossFit centrum – 07.11.2015 – 0800-1800
Začali jsme nejdříve venku technikou běhu, kde jsme si vysvětlili jak běhat, vyzkoušeli jsme několik průpravných drilů i her a zároveň jsme si zdůraznili klíčové principy tohoto typu pohybu včetně jeho praktického uplatnění. Jelikož většina z nás byla aktivními běžci, Ben se zaměřil hlavně na metodiku výuky, než na samotnou techniku. Zde jsem ocenil humorný, typicky britský, přístup Bena ve výkladu praktické aplikace té které techniky, zvláště v případech, kdy jde o zcela jasnou věc. Například v případě běhu jsme jej měli použít v případě útěku před medvědem 😉
Po různých formách běhu jsme se přesunuli zpět do CrossFit centra a začali nacvičovat různé formy balancování na úzkém prkně, které mělo zvláště v počátku nahradit větev stromu anebo i tyč zábradlí, které je možné běžně nalézt ve městě. Chození, různé otočky, snižování těžiště, apod. Překvapilo mě, jak náročné to je, zvláště když to zkomplikujete s různě vysokými překážkami, které musíte přelézat, anebo podlézat a přitom neustále se udržet na tenkém trámu.
Po balancování přišly na řadu techniky skoku. Výskoky, seskoky, přeskoky a hlavně bezpečné doskoky zaplnily náš program po následující dvě tři hodiny. Opět jsem ocenil perfektní metodiku naučení každé techniky i relativně náročných skoků včetně jejich praktických uplatnění. Musím říci, že jsem nad skoky nikdy takto nepřemýšlel a tohle mi ukázalo zase jiný pohled na celou problematiku. Postavou nejsem zrovna určen ke skákání, ale přesto se mi dařilo s ostatními držet krok…tedy spíše skok 😉
No a následně jsme se začali věnovat lezení po zemi, což byla moje parketa. Chodili jsme po kolenou a rukách, po chodidlech a rukách, plazili se různými způsoby, prostě jsme se se zemí seznamovali velmi důvěrně. Tohle jsem si neskutečně užíval, protože jsem mohl použít mnoho pohybů z TacFitu i BJJ.
V závěru jsme měli první fyzický test, který prověřil, že umíme všechny techniky, které jsme si toho dne vyzkoušeli. Abych byl přesnější – již v instruktážním emailu několik měsíců před samotnou certifikací nám zdůrazňovali, že zde se techniky nebudeme učit, ale pouze pilovat detaily. Proto se předpokládá, že všechny techniky již umíme na solidní úrovni. Nu a byl tu konec prvního dne. Bylo nám řečeno, že hned ráno si dáme písemný test z teorie, takže doporučují si odpočinout a vyčistit si hlavu, protože ji budeme potřebovat 🙂
Reebook CrossFit centrum – 08.11.2015 – 0800-1800
Den začal písemným testem, jak nám Ben sliboval. Měli jste 25 otázek s výběrem z několika možností a na test jste měli celkem 50 minut. Takže průměrně 2 minuty na otázku. Ukázalo se, že problém ani tak není to, na co se ptají, ale jakou formou se ptají, protože test vytvořil Erwin le Corre, Kanaďan, jehož angličtina by zcela jistě ještě snesla nějaká ta vylepšení 😉 Naštěstí jsme při testu mohli použít i manuál, takže kdo uměl aspoň základy angličtiny a hlavně měl i nastudovaný manuál, tento písemný test zvládnul ještě před limitem.
Zatímco předešlý den jsme začínali rozborem běhu, nyní jsme se podívali na techniku bosé chůze. I zde se ukázalo, že ačkoliv se většina lidí domnívá, že na tom nic není, plné ordinace fyzioterapeutů a ortopedů hovoří o něčem jiném. Ukazovali a vysvětlovali jsme si jednotlivé nuance různých technik chůze, cvičili průpravné drily na zlepšení polohy těla, synchronizace ruky a nohy, ale i správném došlapu. Opět bylo vidět, že většina účastníků s tím má praktické zkušenosti, takže se Ben zaměřil na identifikaci a nápravu nejčastější chyb, kterých se lidé při chůzi dopouštějí a metody jejich nápravy.
Další část byla opět věnovaná nácviku rovnováhy na tenkém trámu. Opět hromada drilů a her. No, byla to zábava.
Tělo již začínalo protestovat po předešlém intenzivním dnu, takže i jednoduché balancování byla docela výzva. Zjistil jsem, že má TacFit příprava měla jen částečný přínos. Zatímco TacFit protokol je o velmi intenzivní (i opakované) zátěži během relativně krátké doby (cca 20-30 minut), tak zde jsme jeli ve střední intenzitě prakticky nepřetržitě deset hodin denně. Tedy maličko něco jiného. Naštěstí v krizových chvílích převzal „řízení“ Tasmánský Jarda a také se mi (naštěstí) vybavilo pravidlo tzv. mikro cílů, o kterém jsem již psal v cyklu článku o psychické odolnosti dle bojovníků SEAL. To krátce řečeno říká, že když máte před sebou velmi intenzivní výkon, a jste již hodně utahaní, soustřeďte se na nejbližší cíl a další neřešte. Jakmile jej dosáhnete, soustřeďte se opět na nejbližší a tak dále, až zvládnete celý okruh/den/kurz. A samozřejmě je klíčové si udržovat neustále pozitivní mysl, takže jsem si neustále opakoval, že „zbývá už jen 8 hodin, to dám…už jen 4 hodiny, to už je brnkačka…“ atd.
Po balancování jsme opět přešli na další část lezení a ukázali si další způsoby lezení po zemi. Opět moje parketa, takže jsem načerpal sil k dalšímu bloku, na který jsem se vůbec netěšil – šplhání a všelijaké další blbnutí na hrazdě. Mám lehce přes devadesát kilo, a ačkoliv jsem spokojený se svou postavou, pořád je to 92 kilo, které musíte na hrazdě různě rozhoupat a pak i udržet. Začali jsme tak od úplného začátku – volného visu, aktivního visu, houpání, traverzování vpřed, stranou, atd. Ještě, že se jednalo o CrossFit tělocvičnu a měli dostatek magnézia na ruce, protože se mi podařilo si relativně brzo strhnout mozoly. Další cviky pak byly zajímavou výzvou na utužení nejen těla, ale i mysli 🙂
Po skocích přišel na řadu blok se zvedáním a nošením objektů. V našem případě se jednalo o medicinbaly i kettlebelly různé váhy. Učili jsme se, jak je bezpečně zvednout ze země, jaký technický rozdíl v úchopu a zvedání je mezi kamenem, kládou, apod. Učili jsme se také, jak, kdy a proč změnit typ držení (přecházíme přes překážku, potřebujeme snížit těžiště, apod.) Opět velmi zajímavé, protože jsem až tak podrobně nad zvedáním čehokoliv nepřemýšlel a většinou zvedal, jak mě zrovna napadlo. Tady jsem se naučil zvedat věci efektivněji a tím pádem i bezpečněji.
Poté jsme si ukázali různé formy přeskoků přes překážku. Zde měli výhodu hlavně ti, co se věnují parkuru. Názvy technik vám asi nebudou nic říkat, takže jen zmíním, že jsme vyzkoušeli několik způsobů přeskoků a přesně si řekli, kdy a který je nejvhodnější v souvislosti s určitou praktickou situací.
Závěr patřil chytání a házení objektů, v našem případě medicinbalů. Opět jsme si uvedli příklady, kdy kterou využít a následně jsme si vše, co jsme ten den procvičovali, i vyzkoušeli při MovNat překážkové dráze. Velice zábavná věc, a ačkoliv jsem byl utahaný už jako kotě (už jsem se zmínil, že jsem na podobné legrace opravdu starý? ;-), díky vysoké intenzitě jsem se opět dostal do “TacFit módu” a paradoxně si tak odpočinul na poslední část zkoušky na level 1 – koučování. Poté jsme se dozvěděli, že tato překážková dráha byla i druhou, závěrečnou částí fyzické zkoušky a že jsme ji všichni úspěšně zvládli 🙂
Koučovací část sestávala z toho, že jsme dostali za úkol vysvětlit a naučit techniku, která nám nejméně šla. Dostali jsme deset minut na přípravu a Ben mezitím instruoval ostatní, aby předváděli určitou nedokonalost pohybu (nezpevněné jádro, špatná synchronizace ruka – noha, strach z techniky, nedostatečná mobilita, apod.). Následně jsme měli sedm minut na prezentaci ukázkové koučovací lekce. Špatně jsem si naplánoval příjem cukrů, takže v okamžiku, kdy jsem měl přijít na řadu, jsem měl absolutní okno. Tím myslím, že mi hlavou neběžela vůbec žádná myšlenka, natož nápady, jak postavit lekci. Při meditaci jde asi o vytoužený cílový stav, teď jsem jen (já i můj notně unavený “Tasmánský Jarda”;-) s údivem sledoval, jak mám v hlavě absolutně vymeteno. Je to jako byste stáli před velkou knihovnou, ale mezi vámi a hromadou informací jste měli velké neprostupné sklo. Nebo ještě jinak – jakoby vám někdo vymazal v hlavě kompletní (znalostní) databázi. Víte, že informace “tam někde” jsou, ale vy k nim nemáte přístup. Svým způsobem zajimavý zážitek 😉 A proto přišla na řadu improvizace. Jelikož jsem však už měl v minulosti odkoučováno „několik“ lekcí, byl jsem schopen to dát relativně uspokojivě, ale i tak jsem s výkonem nebyl osobně spokojený. Nicméně na level jedna to Benovi stačilo a já si naplánoval změny v příjmu cukrů před příštím koučovacím kolem (na druhý level).
A certifikace na první level byla úspěšně za námi 🙂
Myslím, že právě v tuto chvíli jsme si s Kryštofem začali uvědomovat, že to možná zvládneme i dále. Sice jsme byli neskutečně unavení a reagovali již jen na pohyb a na světlo, ale teď jsme již věděli, co nás asi čeká a dokázali jsme si lépe rozvrhnout své síly i příjem cukrů a proteinů.
