O systému MovNat jsem se podrobněji začal zajímat už asi před rokem. Mou pozornost upoutal hlavně svým přístupem k pohybu. Nebyl to ani sport, nebyl to ani takový ten esoterický přístup, ale prostě a jednoduše praktický pohyb, který každý člověk potřebuje. Přiznávám, že zprvu na mě “moveři” působili jako “hipísaci pohybu”, kteří chtějí být za každou cenu zajimaví, ale naštěstí jsem se mýlil a jednalo se skutečně pouze o první dojem.
Sešel jsem se proto s Honzou Novosadem, o kterém jsem věděl, že je instruktorem tohoto systému a o MovNatu a pohybu obecně jsme si dlouze povídali. A postupně jsem začal zjišťovat, že tohle je směr, kterým se v budoucnu chci také vydat.
Mimochodem, pokud budete mít možnost, zcela jistě si s Honzou běžte zacvičit. Je to skvělý člověk, který o pohybu přemýšlí v širších souvislostech a zároveň zůstává hravý a veselý nejen při výuce, ale i ve svém přístupu k životu.
Takže jsem se začal připravovat na certifikaci spolu s mým kamarádem Kryštofem Radkem, kterému se tento systém také zalíbil. Zaplatili jsme certifikační poplatek a obratem obdrželi manuál i videa, jež nám měly pomoci v přípravě. Zkouška na každý level se totiž skládala v zásadě ze tří až čtyř částí. Nejprve musíte dobře nastudovat manuál MovNatu, protože písemný test prověří vaši znalost systému i jednotlivých technik.
Následně musíte zvládnout 36 technik na Level 1 a dalších 30 technik na Level 2. Asi nemusím zmiňovat, že techniky v druhém levelu jednak stavěly na základních technikách prvního levelu a jednak byly daleko náročnější na provedení.
Další součástí zkoušky pak byl test z koučinku, kdy jsme dostali určitou techniku (většinou šlo o takovou, která vám nejméně šla) a vaším úkolem bylo během 10 minut připravit plán, jak ji vysvětlit a naučit vaše kolegy, kteří mezitím dostali za úkol simulovat tu svalovou nerovnováhu (někteří ji ani nemuseli simulovat 😉 anebo prostě jen obavy z provedení (například z Front Vaultu). Měli jste pak 7 minut na to, abyste ji jednak naučili, ale zároveň i přesně identifikovali veškeré slabé stránky vašich kolegů a poradili, jak je odstranit. Nešlo ani tak skutečně něco naučit, ale jak byla postavená celá lekce a jestli jsme se vešli do 7 minutového limitu (většina z nás nevešla 😉
A poslední část nebyla povinná, nicméně se k ní přihlíželo při celkovém hodnocení. Jednalo se o domácí úkol, který jsme v každém levelu dostali podrobně vypracovat. Na prvním levelu jsme měli u každé techniky napsat její využití v praxi. Na druhém levelu jsme následně dostali případovou studii a měli jsme napsat program na míru pro klienta na tři měsíce s využitím principů a filozofie MovNatu.
Už během studia MovNat instruktorského manuálu jsme zjistili, že teorie je velmi dobře a metodicky zpracována. Ostatně to byl náš hlavní důvod, proč jsme do certifikace vůbec šli – získat podrobnou metodiku, protože s ní máme další plány 😉 Bylo vidět, že Erwin le Corre, tvůrce systému MovNat, je skutečný perfekcionista a nad každým detailem pečlivě přemýšlel. Možná i proto má jeho kniha The practice of Natural Movement už několik let (!!!) zpoždění.
Na druhou stranu nás velmi zarazila obchodní část tohoto systému. I když zvládnete úspěšně certifikaci, nemůžete použít jméno, logo, ba ani fotky v propagaci tohoto systému. Takže fakticky získaný certifikát se degraduje na prosté potvrzení o účasti, protože vás k ničemu dalšímu po certifikaci neopravňuje. I právě proto prakticky všichni certifikovaní instruktoři vyučují MovNat pod jiným jménem. Logiku této obchodní strategie nám nebyli schopni vysvětlit ani na semináři.
Pokud byste přesto chtěli tento systém vyučovat pod jeho skutečným jménem, pak si buď musíte pořídit takzvanou „class license“, což je oprávnění vyučovat systém „vy víte jaký“ v nějakém fitku, anebo „affiliate license“, což vás opravňuje si založit vlastní pobočku. Pravidelný poplatek se pak pohybuje mezi 200 a 300 dolary měsíčně. Vzhledem k tomu, že pro nás s Kryštofem byly důležitější spíše informace, než lejstro či logo, toto nesmyslné omezení nás ani moc netrápilo.
Každý jsme se pečlivě na certifikaci pravidelně připravovali a musím říci, že to nebyla legrace. Mě hodně pomohl TacFit, kdy jsem v závěrečné přípravě jel i několik protokolů za sebou na předposlední nejtěžší úrovni náročnosti a Kryštof pilně nacvičoval v parkour klubu v Říčanech, kam pravidelně docházel. I přesto všechno jsme měli pocit, že to bude hodně náročný výlet….a nemýlili jsme se.
Můj batoh obsahoval kromě oblečení i hromadu energetických gelů, které mi doporučili v běžeckém obchodě TriExpert. Sice kroutili hlavou nad tím, kam že to vlastně jedu a hlavně co že tam budu vlastně dělat, tak jsem to zjednodušil a řekl, že jdu na takového čtyřdenního ironmana 😉 Kromě energetických gelů jsem měl ještě hroznový cukr, hořčík, vitamín C a jako poslední pomoc jsem si vezl i speciální kofeinové tablety, které podle slov prodejce měly probudit i mrtvého 😉 Naštěstí jsem je nemusel využít díky pečlivě voleným a dávkovaným energetickým gelům, hroznovému cukru a proteinovým tyčinkám, takže možná někdy příště 🙂
Norimberk, 06.11.2015, 1500 – 1800
Do Norimberku, města konání, jsme dorazili kolem poledního. Musím přiznat, že jsme celou cestu přemýšleli nad nějakým solidním argumentem, proč výlet zrušit (a odložit tak celou certifikaci na dobu, kdy budeme ještě lépe připraveni), anebo kdy se alespoň vymluvíme z certifikace na druhý level, protože jsme slyšeli, že je to fyzicky skutečně hodně intenzivní. A jak jsme tak přemýšleli a konstruovali věrohodné výmluvy, za necelé tři hodiny jsme již vjížděli do Norimberku, takže už nemělo cenu to otáčet. Řekli jsme si proto, že si alespoň celou akci pořádně užijeme a pokud nepřijedeme s certifikáty, ono se vlastně vůbec nic neděje (viz výše uvedené důvody). I to nás částečně uklidnilo, takže jsme zašli do blízké indické restaurace a dali si lehký oběd (poznámka – zjistit, proč se tak velmi liší termín „středně pálivé“. To, co jsme dostali na stůl jako „středně pálivé“, rozhodně „střední“ nebylo, a oba jsme se slušně orosili již při prvním soustu 😉
Seminář začal ve tři odpoledne a konal se v Reebok CrossFit centru, kde byl dostatek místa i „pomůcek“ pro následující 4 dny. Ben Medder, jenž vedl celý seminář, nás uvítal a celé odpoledne jsme strávili výkladem teorie (což nám nijak nevadilo ;-).
Během úvodního představování jsem zjistil, že patřím mezi nejstarší účastníky, což u mne vyvolalo dvě protichůdné reakce. Jednak jsem si uvědomil, že na podobné legrace jsem možná už přeci jenom starý (a tato myšlenka mi hlavou během certifikace prokmitla ještě několikrát) a pak jsem objevil svého Mr.Hydea, kterému jsem pak důvěrně začal říkat „Tasmánský Jarda“, protože se v mé hlavě začal usmívat takovým tím buldočím šíleným úsměvem. No zkrátka řečeno jsem věděl, že tohle si budu pamatovat hodně dlouho. Teď to spíše vypadalo, jako že nás čeká MovNat hell week 😉 A následující dny měly ukázat, že jsem se až tak moc nemýlil…
