S Rodney Kingem jsem v (ne)pravidelném kontaktu již delší dobu. Nedávno jsem získal svolení překládat a zveřejňovat jeho články i na našem webu bojovky.info a nyní mi nabídnul i možnost získat zdarma jeho knihu, pokud na ní následně napíšu recenzi (ať už bude jakákoliv). Než však tu pohovořím o samotné knize, asi bych měl krátce přiblížit jejího autora – Rodney Kinga. Ten je znám svým systémem Crazy Monkey System, který byl před několika lety prezentován i v České republice díky klukům z klubu RBSD.cz.
Abych pravdu řekl, v té době mne systém moc neoslovil, protože na mne působil jako další mix boxu a sebeobranných technik. Časem jsem však u něho začal pozorovat velice zajímavý posun v přístupu k výuce i samotné aplikaci bojových umění. Už to není takové to „bum bum“ řešení konfliktu, ale je to více o tom, jak bojová umění mohou vlastně člověku pomoci v jeho každodenním životě. A tady se právě dostáváme k této knize, ve které vysvětluje na šesti základních principech, jak lze aplikovat filozofii bojových umění do našeho života.
Kniha má podtitul „příprava na bojové umění každodenního života“ a plně vystihuje o čem tato kniha vlastně je. Již v úvodu se autor vyznává z toho, že měl poněkud zkreslené představy o výuce bojových uměních a sebeobraně. Před pár lety si proto sezval všechny své studenty a oznámil jim, že přestává učit nesmyslné agresivní techniky, které v člověku spíše probouzely paranoiu a negativní stránky jejich osobnosti a místo toho se bude věnovat více té konstruktivnější části bojových umění a sebeobrany, která člověka motivuje a umožňuje mu prožít svůj život naplno. Jak sám říká „nemyslím si, že proto, abyste uspěli v ringu, na ulici či v životě, musíte být násilní a agresivní. Ba naopak, opakovaně jsem se přesvědčil, že je tomu právě naopak a takoví lidé stráví svůj život v obavách z dalšího možného přepadení, zápasu či zkoušky, které nám osud nachystá. To není život…to je jedno velké utrpení.“ Ono je to jako vychovávat Dr Jekylla a Mr Hydea, kdy na tréninku v lidech cíleně probouzel agresivitu, pokud by je někdo chtěl napadnout, ale současně jim říkal, že se na ulici nemají rvát a mají se snažit konfliktu vyhnout. Ale zatímco jedna „osobnost“ se prakticky nacvičovala, o té druhé se pouze hovořilo. Výsledkem pak byli studenti, kteří uměli zvládnout konflikt pouze ve fyzické rovině, ale o prevenci a jiném řešení věděli pouze teoreticky. A toto nastavení mysli se samozřejmě projevovalo i v jejich práci a osobním životě.
Jak sám říká, svět bojových umění je plný ega a měření sil. Vyučuje se primárně vnější stránka a ta vnitřní, jež sestává z komplexní životní filozofie, se opomíjí, protože možná současní instruktoři ani nevědí, o čem je vlastně řeč.
Mnoho jeho studentů, kteří preferovali tvrdé tréninky a všemožné kombinace zakončené likvidačními technikami, od něj následně odešli. Rodney svého rozhodnutí však nelitoval a jak sám píše, je přesvědčen, že to byl krok správným směrem.
Principy chování v ringu, či na tatami, můžeme krásně aplikovat i v našem každodenním životě. Právě snaha být lepší, umět improvizovat a přizpůsobovat se a hlavně pochopit, že „90% hry se odehrává v hlavě“, jak kdysi řekla známá basebalová legenda Yogi Berra, je to, co si mohou ze studia bojových umění vzít všichni ti, kteří hledají více, než jak správně udeřit a kopnout.
Princip 1 – Wabi-sabi maximálního výkonu
Přirozeně se všichni snažíme, aby v našem životě bylo všechno perfektní. Francouzský filosof Voltaire kdysi napsal „dokonalost je nepřítelem dobrého“. Anebo slovy Konfucia „raději diamant s kazem, než dokonalý kámen“. Pravdou je, že nikdy nedosáhneme svých cílů, pokud budeme čekat, až bude vše 100% připravené, až budeme mít všechny informace, či až bude „ten správný moment“. Zatímco budeme takto čekat a plánovat, zjistíme, že nám již život protekl mezi prsty. Místo toho se raději ihned dejme na Cestu a svůj směr upravujme tak, jak budeme postupně získávat nové znalosti a zkušenosti. Právě toto je skryté v principu „wabi-sabi“, což se dá z japonštiny volně přeložit jako „dokonalost v nedokonalosti.“ Nic na světě není opravdu dokonalé, to je jen naše mylná představa, která nás zdržuje od naší Cesty.
Nenechte se však zmýlit, nedokonalost v tom, co právě děláte, neznamená lenost. Jakmile akceptujte fakt, že nic nemůže být dokonalé, zbavíte se frustrace, „že to stále ještě není ono“ a právě následný mír v duši vám umožní pracovat na dalším vylepšení. Klíč tak je v důslednosti a disciplíně. V pravidelném tréninku a sebevzdělávání. A v síle nevzdat se při první překážce. Filmový hrdina Rocky to velmi výstižně shrnul takto: „Svět není jen samý slunce a duha. Je to hodně zlý a drsný místo. A i když jsi sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to připustíš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život. Ale nejde o to, jak inkasuješ. Tady jde o to, kolik ran uneseš, a přesto se znovu zvedneš. Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě. Jenom tak se vítězí. Chce to znát svou cenu a jít houževnatě za svým. Ale musíš umět snášet rány a ne si stěžovat, že nejsi tam, kde jsi být chtěl a ukazovat na toho, nebo na toho, že to zavinili. To dělají zbabělci a to ty nejsi. Jsi lepší, pamatuj.“
Princip 2 – Buddhova mysl, bojovníkovo tělo
Pokud chcete mít během zápasu velké problémy, začněte přemýšlet o tom, co asi váš soupeř udělá příště, jakou zvolí taktiku, jakou kombinaci. Nebo pokud chcete přijít o své podnikání, věnujte veškerý svůj čas monitorováním konkurence a odhadováním, s čím vyjede příště. Anebo pokud chcete promrhat svůj život, prostě jen plánujte….
Tato kapitola je o tom, že je čas na přípravu a je čas na činy. V období přípravy sledujte, monitorujte, plánujte, ale jakmile nadejde čas činů, je nutné konat. Takuan Soho japonský mistr zenu, to krásně shrnul takto: „mysl v boji, která je fixována na určitou věc, se zastaví a nemůže volně plynout. Jakmile mysl neplyne, nemůže reagovat na změnu situace a vy budete následně poraženi.“
Jakmile nadejde okamžik, na který jste se připravovali, pak důvěřujte svým schopnostem a ve svou předchozí přípravu. Vězte, že máte vše, co potřebujete k vítězství. Konejte záměrně. Je totiž velký rozdíl mezi spontánností a autopilotem. Autopilot jen spustí programy, které jste do sebe pracně programovali a vy tak jednáte bez záměrného vědomí. Je to jako stroj, nebo jako by v tu chvíli „nikdo nebyl doma“. Spontánnost však reaguje dle momentální situace, přizpůsobuje se, improvizuje. Své myšlenky necháváte plynout dle toho, jak se situace vyvíjí a tělo odpovídajícím způsobem reaguje a vy si tyto reakce vědomě uvědomujete.
Tenhle princip je krásně vidět u mistrů brazilského jiu jitsu, kde fakticky na každou techniku existuje kontra technika a na ní další kontra technika. Takže je to spíše o vnímání soupeře, než o nějakých naučených kombech (skupině technik), které byste aplikovali.
Princip 3 – Na řeči těla záleží
Francouzský filozof René Descartes před asi 300 let zveřejnil svou (mylnou) představu dualismu hmoty (těla) a mysli a tím tak šmahem zavrhnul například řecké principy systému kalokagathie, které naopak zdůrazňují, že tělo a mysl jsou těsně spojené a jedno bez druhého nemůže existovat. Tělesná nemoc či vyčerpání se automaticky projeví i na naší mysli a naopak, pokud máme depresi, ani naše tělo nevzkvétá (a například tloustne).
Opakované výzkumy také potvrzují, že mozek vyrábí jiné látky, pokud například sedíte vzpřímeně u stolu, anebo sedíte rozvaleně na pohovce. Pokud například roztáhnete hrudník, pohodlně si sednete, ruce založíte za hlavu, pak je relativně obtížné cítit napětí a strach. Naopak, pokud budete sedět tak, že vám ramena spadnou dopředu, hlavu stáhnete dolů a skrčíte se do embryonální polohy, pak v takové poloze cítit radost a štěstí bude také velmi těžké.
A v sebeobraně na řeči těla velmi závisí. Jak chodíte, jak hovoříte (nikoliv co říkáte, ale jak), to vše může být rozhodujícím momentem, jestli se stanete účastníkem konfliktu, anebo nikoliv. I v každodenním životě může vaše řeč těla rozhodnout, jestli uspějete v přijímacím pohovoru, zvládnete zkoušku, apod. Na řeči těla zkrátka závisí.
Princip 4 – „Surfování na ostří chaosu“
Tato kapitola hovoří o soustředění se na „tady a teď“. Přestaňte litovat věcí minulých a obávat se věcí budoucích. Žijte tady a teď, protože tohle je správný okamžik, kdy můžete změnit svůj život. Rodney tomu říká „žijte tak, jako by na tom měl záviset váš život“. Podle jedné studie lidé tráví více jak 80% svého času negativními myšlenkami. Jako bychom se sami trestali za něco, co jsme udělali v minulosti (a nyní máme pocit, že si nezasloužíme to lepší v životě), případně v mysli vymýšlíme všemožné katastrofické scénáře budoucího vývoje. To nám přijde smysluplnější, než se zamýšlet nad scénáři pozitivními…. Zkusme tedy aspoň jeden jediný den věnovat svou 100% pozornost věcem, které se dějí právě teď kolem nás, a možná zjistíme, že obavy jsou ve stejné kategorii nesmyslů jako hororové filmy. Velký římský filozof Markus Aurelius kdysi napsal: „Minulost není pro mne ničím, budoucnost se mne ještě nedotýká.“
Princip 5 – Dýchání je základ
Předposlední princip je věnován problematice dýchání. Ve starověkém Řecku (ale i v Asii) se věřilo, že mysl nesídlí v hlavě, ale v srdci či v břiše (hara). A pokud je naše mysl zaplavena negativními, sebe pochybovačnými myšlenkami, je dýchání vynikající metoda, jak se z toho splínu dostat. Platí zde jednoduché pravidlo – silný výdech a hluboký nádech.
V této kapitole proto vysvětluje vztah dýchání a našeho centrálního nervového systému. Hodně jsem o tom psal již na webu bojovky.info, takže se tu nebudu opakovat. Stačí jen když řeknu, že informace zde popsané sedí s tím, co jsem popsal například v tomto článku.
Princip 6 – „Plynutí s údery“
Zcela jistě znáte lidi, kteří prakticky celý svůj život plánují, jak jednou udělají to či ono a když je pak potkáte po x letech, jsou stále tam, kde byli předtím. A co je ještě zajímavější, mnoho z nich ani nemá věrohodnou výmluvu, proč jsou stále tam, kde jsou.
Pokud se však zeptáte úspěšných lidí, jestli dokážou identifikovat okamžik v životě, který změnil jejich život, velmi pravděpodobně toho nebudou schopni. Nikoliv proto, že by si jej nepamatovali, ale protože takový okamžik zkrátka není. Místo toho se jedná o mnoho malých krůčků, které je postupně přivedly tam, kde jsou nyní.
V něčem vynikat není otázka jednoho okamžiku, jednoho osvícení, či duchovního probuzení, ale konzistentní pravidelná práce na sobě sama. Pokud to řeknu drsněji, pak mistrovství v čemkoliv není ani tak otázka genetické výbavy, či talentu, ale naší lenosti, respektive osobní disciplíny.
Vše je otázkou priorit, a pokud si skutečně užíváte to, čemu se věnujete, pak si čas najdete, ať už máte svůj denní program nabitý jakkoliv. Uvědomte si, co je pro vás skutečně důležité a pokud se budete řídit principy, které Rodney King v této knize podrobně vysvětluje, pak máte slušnou šanci, že si budete život skutečně a plnohodnotně užívat.
Druhé nebezpečí je v okamžiku, kdy zakusíte první úspěch. Všichni vás chválí a píšou o vás. Rodney tomuto říká „Rockyho syndrom“ a bylo to vždy v období, kdy byl Rocky na vrcholu své slávy. Přestával trénovat, přestával na sobě pracovat a užíval si života celebrity. Ztratil to nadšení, tu dravost, ztratil prostě „pohled tygra“.
A jako bonus, Rodney King shrnuje všechny výše uvedené principy do jednoho, který nazval IGAMER a co to přesně znamená, to už neprozradím, ať se máte při čtení na co těšit 🙂
Pokud to tedy shrnu, pak jsem byl velmi mile překvapen, že někdo z prostředí bojových umění dokáže napsat tak zajímavou knihu, kterou bych spíše čekal až od nějakého staříka sifu/senseie, jenž má svá bouřlivá léta již za sebou.
Rodney King ušel za těch pár let, co jej sleduji, dlouhou cestu a musím říci, že osobně se mi moc líbilo, co napsal. Pokud se tedy věnujete bojovými uměním a zvládáte angličtinu na dostatečné úrovni, pak si tuto knihu rozhodně nenechte ujít. Jsem přesvědčen, že vám pomůže doplnit si další kousky puzzle do mozaiky zvané život.
Knihu je možné získat například na Amazonu, zde.
