Hledání Zóny je založeno na postupném zbavení se myšlenek od pochyb, strachu a jiných rušivých vlivů. V jistém slova smyslu tedy připomíná cíle meditace. Pojďme se tedy podívat na další tři aspekty, které nám mohou pomoci se do Zóny dostat.
5. Zůstaňte neustále v přítomnosti a konejte „Nikdy jsem se nesoustředil na výhru. Spíše to byl vedlejší produkt mých cvičení.“
Nejlepší sportovci se soustředí na to, aby neustále zlepšili například svůj start, či odpal, než aby marnili čas vyjadřováním se k výkonům svých soupeřů. Svůj čas investují do tréninku a tím dále posilují pohybové vzorce, na které se následně mohou při závodě spolehnout (Ostatně podobné to je i v oblasti obchodu. Pokud se budete příliš věnovat sledování a hanění konkurence, velice pravděpodobně brzo skončíte. Vaše konkurence totiž nebude ztrácet čas podobnou aktivitou a mezitím vyvine nový produkt/službu, díky čemuž pronikne na nový trh, upevní svou pozici, apod.). Vynikající učitelé dokonalého soustředění jsou malé děti, které se tak dokážou soustředit na nějakou hru, že zapomenou na čas, i kde vlastně jsou. To je dokonalý příklad setrvání v Zóně. Pro ně je „tady“ a „teď“ a nevnímají auto projíždějící pod jejich okny, případně štěkajícího psa na vedlejší zahradě. Čím více však rosteme, tím více naši mysl zaplavují další a další informace, které ve výsledku nakonec působí jako výše zmíněné „rušičky signálu“ při pokusech soustředit se podobně dokonale jako během dětských let.
Pokud se tak při hře basketbal budete zabývat příštím hodem místo tím, který by právě teď mohl nastat, pak jen plýtváte svou energii a rozbíjíte si své soustředění. Je to podobné, jako byste v roli rodiče neustále mysleli na to, jaká nebezpečí mohou v životě potkat vaše dítě. Výsledkem bude paranoidní, nevyspalý, unavený rodič, který nepustí své dítě ani na krok bez dozoru. A to již nehovořím o dopadu na dítě, jaký bude tento rodičovský přístup mít. Nebudete schopni si ani užít čas se svým dítětem (tj. dostat se spolu s ním do Zóny), protože vám myslí budou neustále probíhat všemožná rizika. Je potřeba přestat se starat o minulost stejně tak jako o budoucnost a žít právě teď a tady. Jedině tak si užijete život. Co v budoucnu přijde, to přijde. Budete to řešit, a následně i vyřešíte, díky svým znalostem a zkušenostem.
S tímto úzce souvisí termín „trans“, což je stav, kdy například řídíte auto z práce domů, ale přitom jste myšlenkami již na tréninku či stále ještě práci. Nejste tedy ani „tady“, ani „teď“. Lidská mysl je schopná tohoto duálního stavu bez problémů. Dokáže odrušit/odfiltrovat vnější signály a věnovat se „vnitřnímu světu“, což v praxi může znamenat, že sportovec dokonale odfiltruje rušivé hlasy fanoušků a plně se soustředí jen a pouze na svůj výkon – dostane se do Zóny.
Bohužel žijeme v době, kterou psychologové nazývají „kultura ADD“ (Attention Deficit Disorder – Porucha soustředění/pozornosti), jelikož je naše mysl neustále bombardována informacemi působícími na všechny naše smysly. Výsledkem je, že nejsme schopni „zaostřit“ svou pozornost na jedno konkrétní téma. A to nám znemožňuje excelovat v jakékoliv činnosti.
V zásadě existují dva způsoby myšlení:
A. Cílený na proces – sportovec se soustředí na každý jednotlivý hod, odraz, apod. Vítězství je až vedlejším přirozeným produktem jeho výkonu. Sportovec se soustředí na hru, nedělá se starosti, kolikátý skončí, prostě hraje, jak nejlépe umí. A ať už skončí jakkoliv, bude vědět, že hrál, jak nejlépe uměl. Statisticky je však daleko úspěšnější nežpřípadě druhého způsobu myšlení.
B. Cílený na výsledek – sportovec se soustředí na své skóre („musím ještě udělat tři body a mám to v kapse“). Tento druhý typ myšlení je nejčastější i ve sportu a často vede k frustracím sportovce a ještě větší neúspěšnosti střel, hodů, apod. Pokud se například soustředíte na to, že musíte porazit konkrétního soupeře v tom kterém závodě, pak s tím, jak se bude závod blížit ke konci, budete čím dále nervóznější, což samozřejmě ovlivní i váš výkon, jak jsme si již vysvětlili výše. A šance na porážku soupeře se tak budou rapidně snižovat se zhoršujícím se vaším výkonem.
Z toho tedy vyplývá, že nejpravděpodobnější úspěch budete mít v případě, že se soustředíte na hru, užijete si pohyb a taktiku a minimálně se starejte o to, jak tento zápas dopadne. On nějak dopadne i bez vašich starostí.
6. Kontrolujte své emoce a myšlenky „Pokud se ocitnete v díře, přestaňte hrabat.“ Zenové přísloví (To v zásadě znamená, že budete-li donekonečna rozebírat svůj neutěšený stav, jediným výsledkem bude, že „budete od bláta ještě více“. Jediným rozumným řešením je ihned změnit způsob myšlení/jednání)
Pokud se zeptáte Itala, aby sám sebe popsal, řekne vám to, co cítí. Pokud se na to samé zeptáte distingovaného profesora anglické literatury, odpoví vám to, co si myslí. Je tedy člověk obrazem toho, co si o sobě myslí, či co cítí? Ve skutečnosti jsme daleko více, než naše myšlenky a pocity. Zajímavé je, zatímco máme nějaké onemocnění těla (například nachlazení), jsme schopni pochopit, že toto nachlazení je pouze dočasné a brzo zase bude lépe. Pokud se však jedná o „onemocnění“ mysli, připadá nám takřka nemožné akceptovat, že i když se nám nyní nedaří, není to trvalý stav. Jedním ze způsobů, jak toto „onemocnění“ překonat, je oddělit fakta od dojmů a uvidět situaci objektivně. I toto však vyžaduje, zvláště v počátku, pečlivý nácvik, protože naše mysl je naplněna názory převzatými od rodičů, přátel, kolegů, či autorit v našem životě (učitel, instruktor, atd.) Je nutné si uvědomit, že jejich názory vznikly částečně převzetím od jiných autorit a následně byly upraveny vlastní zkušeností. Ani to však nezaručuje, že tyto názory jsou již správné. Naše názory na lidi často stanovujeme na základě setkání s lidmi podobného vzhledu. Velice často jsme následně překvapení, že se daný člověk chová jinak, než jsme očekávali. Naše dojmy a pocity převážily nad fakty.
Je také nutné si uvědomit, že naše pocity a naše nálada jsou úzce spjaté. Pokud myslíte pozitivně, pak se i budete dobře cítit. Pokud se cítíme pod psa, pak i naše myšlenky budou negativní. Velice často lidé předpokládají (budují si „myšlenkové věže“), které čím vyšší, tím jsou vzdálenější realitě.
Tento přístup nejlépe vystihuje následující vtip: „Myška si hrabe díru, jde okolo ježek a povídá: Myško, zajdi za krtkem, ať ti půjčí lopatu a díru si vykopej. Myška tedy jde, a když je 5 metrů od domu krtka, říká si pro sebe: ten krtek je ale takovej lakomej, já nevím, on mi tu lopatu určitě nepůjčí…jde, ale dál. Když je 3 metry od domu zase povídá: ten krtek je ale fakt takovej lakomej blbeček, on mi tu lopatu určitě nepůjčí…jde však dál. Když už je metr od domu zase se zastaví a říká si: ten krtek je ale opravdu takovej debil on mi tu lopatu určitě nepůjčí…jde přesto dál, dojde až ke krtkovu domu a zaklepe. Krtek otevře, myška zvedne kámen, ležící poblíž a flákne ho s ním přes hlavu. A pak povídá: Tak si tu pitomou lopatičku sežer!“
A jak se tedy ve chvíli nejdůležitější cíleně cítit dobře? Vzpomeňte na své předchozí úspěchy. Připomeňte si, jak jste se cítili, co jste prožívali. Jakmile navodíte příjemné pocity, i myšlenky se dle toho vyladí. Tento způsob myšlení používá mnoho špičkových sportovců a pomáhá jim to zvládnout vypjaté chvíle v utkání. Odborně se tomuto procesu říká „myšlenková substituce“.
Není možné udržet koncentraci několik hodin v kuse, stejně tak jako není možné se několik hodně nepřetržitě učit, aspoň ne efektivně. Proto se doporučuje pracovat na svém pozitivním způsobu myšlení vždy nějakých 15 minut a pak se opět věnovat něčemu jinému. Tímto způsobem nenásilně a postupně přeprogramujete své podvědomí a to se nakonec projeví tak, že dokážete být klidný například i během vypjatých závodů. Existuje několik základních pravidel a nástrojů, jak zůstat klidný a pozitivně naladěn:
- Snižte tempo/rychlost.
- Vizualizujte si všechny rušivé myšlenky na lístku stromu, který následně odvane vítr.
- Využijte výše zmíněnou „myšlenkovou substituci“
- Zkontrolujte si pozici těla – opravte si polohu těla, těžiště, protáhněte prsty a nadechněte se do břicha
- Pokud jste naštvaní, představte si, že držíte horký uhlík a ihned jej pusťte.
- Pokud jste frustrovaní, nahraďte tento pocit zvědavostí (co bude dál)
- Naučte se koncentrovat podobně jako puls krve – hluboká koncentrace, uvolnění, hluboká koncentrace, uvolnění. Jedna hluboká koncentrace trvá cca 15 minut, což vám na výkon stačí.
- Nemyslete příliš dopředu a nevytvářejte si „myšlenkové věže“. Pamatujte na filmovou hlášku – „Není konec, dokud není konec“.
- Vzpomeňte si na předchozí úspěchy.
7. Udržte si svou motivaci jasnou „Existují dvě páky, které člověka motivují – zájem a strach“
Zóna je místo, kde necítíte nátlak jiných, pouze svůj vlastní. Vysvětlím na příkladu – pokud sportujete proto, abyste se zalíbili svému trenérovi, matce či někomu druhému, pak je vaše koncentrace roztříštěna minimálně do dvou směrů – váš výkon a to, jak zareaguje osoba, na kterou chcete udělat při výkonu dojem. Fakticky tak nesportujete proto, že to sami chcete, že si to užíváte, ale proto, abyste uspokojili někoho jiného. Do hry se dostává strach jakožto náš primární motivátor. Je jasné, že tento faktor je spolehlivou překážkou dostat se do Zóny. Pro vstup do Zóny se musíte naučit věřit vlastním pocitům a instinktům a najít dostatek odvahy přestat se starat o to, co si o vás pomyslí ostatní. Je nutné si uvědomit, že mít rád sebe sama je velice odlišné od pocitu mít rád svůj image, svou pověst. V odborné terminologii rozeznáváme dva zdroje motivace:
- Vnitřní motivace – jde o motivaci, kterou máte vy něco konat. To, co vás pohání, co skutečně chcete udělat, dokázat. Pokud máte pouze tento zdroj motivace, dostanete se do Zóny relativně snadno.
- Vnější motivace – jde o motivaci z vnějšího zdroje – trenér, kouč, rodiče, kamarád, apod. Pokud vás motivuje někdo druhý, dostat se do motivace je vcelku náročné, protože vaše soustředění narušuje předpokládaná/očekávaná reakce okolí. To znamená, že se soustřeďujete na svůj výkon a zároveň i na to, jestli svým výkonem uspokojíte očekávání někoho druhého.
Pokud dokážete nalézt zdroj motivace uvnitř sebe, pak můžete například soutěžit na veřejném místě a nenervovat se tím, jak budete vypadat, případně co si o vás pomyslí jiní. Dostanete se lehce do Zóny a zůstanete v ní tak dlouho, jak budete potřebovat pro svůj výkon.
Abychom zůstali vnitřně motivovaní, musíme se neustále ptát sami sebe „Proč dělám to, co dělám?“ Díky tomu budete v každém okamžiku vědět, že například nesportujete pro slávu, peníze, ale pro pohyb samotný, pro dosahování nových osobních rekordů, apod. A pak sláva, peníze a vše s tím související přijde jako přidaná hodnota. Je to však sekundární přínos, který nesmí být upřednostněn na úkor radosti ze hry. Jinak ztratíte přístup do Zóny a následně i své úspěchy.
Použitá literatura:
Marian Jelinek a Jiří Kuchař; Poznej sám sebe; nakladatelství Eminent; 2006; ISBN 80-7281-247-5
Michael Lardon; Finding Your Zone: Ten Core Lessons for Achieving Peak Performance in Sports and Life; Perigee Books; 1 edition; 2008; ISBN-13: 978-0399534270
Mihaly Csikszentmihalyi; Flow – The classic work on how to achieve happiness; Harper and Row; 2002, ISBN 9780712657594
Další díly:
Jarda Kolcun
TacFit Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
