Když před několika stovkami let vstoupil nový student do dojo, první věc, kterou musel zvládnout, bylo naučení se kihon, tedy základním technikám a principům toho kterého bojového umění. Základy zahrnovaly práci nohou, pozice těla během útoku, základní úderové techniky, případně techniky pádů a úniků, dále kondiční cvičení, nácvik základních technik se zbraněmi a poté útoky, ale i nácvik obranných technik proti těmto útokům.
Shoden – iniciační úroveň
Úroveň kihon studoval student do té doby, než se dostal na úroveň shoden, neboli první hlubší vhled do stylu školy. V mnoha vzdělávacích systémech bojových umění, ať už se jednalo o samuraje nebo nindžu, a ať už to bylo během Období válčících států (475-221 n.l.), případně v v období Edo (1603-1868) znamenala úroveň shoden přesně definovaný set technik (waza), principů (kotsu), kondičních cvičení (keiko) a stínových sestav (kata), které demonstrovaly, jak by se mohl boj vyvinout. V případě tradičních nindža sestav se jejich počet pohyboval mezi 8 a 16, ačkoliv existovaly i školy, které vyučovaly i více jak 20 kata. Jejich cílem bylo soustředit se na ty útoky, které s největší pravděpodobností nastanou a zároveň i ty kontra techniky, které by dokázaly útok neutralizovat.
Poté, co student získal skutečnou zručnost ve všech těchto činnostech, mohl obdržet svitek shoden, který byl podepsán mistrem a obsahoval seznam technik a principů, které se student naučil. Tento svitek shoden je jakýmsi ekvivalentem dnešního mistrovského certifikátu na první až druhý dan. Svitky většinou neobsahovaly detaily jak tu kterou techniku provést, a spíše se jednalo o diplom než manuál předaných technik. Obsahoval seznam technik a principů, které byly umělecky vypsané a na konci byla oranžová pečeť školy. Tento svitek také sloužil jako oficiální potvrzení, že jeho držitel si může otevřít své dojo (tedy něco jako náš živnostenský list ;-), pozn. překladatele)
Chuden – střední úroveň
Další úroveň výuky byla často nazývána chuden, neboli „střední úroveň učení“. Tato úroveň neznamenala, že techniky by teď byly více tvrdší nebo učení komplikovanější. Spíše jen dále rozvíjely to, co se student naučil na úrovni shoden. A tak zatímco shoden se zabýval spíše aplikací kihon technik v boji, chuden se posunul na úroveň taktik. Držitel tohoto stupně by se dal srovnat s úrovní třetího až čtvrtého danu.
Okuden – vnitřní učení
Poté, co student zvládnul učení na úrovni chuden, dostal další svitek, který toto potvrzoval. Další úroveň učení se jmenovala okuden (vnitřní učení). V některých tradičních školách bojových umění je tato úroveň již spíše o strategiích, než o dalších fyzických technikách. Aplikovat i jednoduché strategie do technik mohlo být často velice obtížné a vyžadovalo již pokročilou znalost studenta. Právě proto se strategie vyučovaly až teprve na této úrovni. Pokud bychom hledali paralelu se současností, pak je tato úroveň podobná například pokročilé sportovní psychologii, koučinku, apod. Nebo se dá srovnat například se studiem průběhu bitev jiných kultur a v různých dobách lidské existence. Šlo o to, aby student získal širší pohled na věc a nebyl omezen jen aktuálním konfliktem. V této fázi se již (na)učil přemýšlet jako stratég, který vede své vojsko do války. Tato úroveň se dá přirovnat k úrovni pátého až šestého danu.
Hiden – tajná učení
Výuka hiden, neboli tajnému učení, byla určena pouze pro několik nejlepších bojovníků, kteří se jednou mohli stát velmistry dané školy. Tato úroveň by se v současnosti dala přirovnat k úrovni sedmého až osmého danu.
Pokračování příště
Zdroj: Warrior Education, Stephen K. Hayes, Black Belt – March.2007
Napsal: Stephen K. Hayes
Přeložil: Jarda Kolcun
