Smrt bojovníka

Přečteno: 126

Když se Noritsune
utopil
Objevily se tři sloupce bublinek.

napsal: Dave Lowry
Tato báseň vždy patřila k mým nejoblíbenějším senryu. Jedná se o druh japonské poezie, který je spíše podobný mnohem známějšímu haiku. Ta je většinou bystrým postřehem o stavu člověka. Výše zmíněné krátké senryu nám má co říci o bojovném duchu skutečného bojovníka.

Noritsune Noto no kami byl generálem velkého klanu Taira, válečnického rodu, který usiloval o ovládnutí celého Japonska. Na jaře roku 1185 se Tairové nacházeli na konci staleté války s druhým nejvýznamnějším japonským samurajským klanem Minamoto. Minamotové pod vedením Minamota Yoritoma a jeho bratra Yoshitsuna pronásledovali síly klanu Taira po celém jižním Japonsku. Nakonec se vydali za Tairou do jeho pevnosti na jižním ostrově Šikoku. Při odvážném útoku za úsvitu vplul Yoshitsune s flotilou lodí do přístavu města, kde se Tairové shromáždili, a zpustošil většinu města. Tairové uprchli na své lodě; v mořské úžině u Dan-o-ury se rozpoutala zuřivá a vrcholná bitva mezi oběma klany. Ta měla navždy rozhodnout, který klan se stane nejmocnějším.

Noritsuneho taktické schopnosti byly legendární, stejně jako jeho schopnosti v osobním boji. Nikdy neprohrál bitvu, pokud velel vojsku. Byl mistrem lukostřelby i expertem na boj s naginatou. Při jednom střetnutí s Minamotem, Noritsune sám odvážně zaútočil až k nepřátelským liniím, když spatřil svého nepřítele Yoshitsuneho v odkryté pozici. Yoshitsunovi strážci viděli, že se Noritsune blíží. Rychle se postavili mezi něj a svého vůdce. Navzdory tomuto lidskému štítu Noritsune se svým proslulým lukem Shigeto vystřelil na nepřítele šípy opatřené jestřábími pery a skolil osm minamotských samurajů obklopujících Yoshitsuna. Jeden z jeho cílů byl dokonce probodnut od levého ramene až po pravý bok.

V závěrečné námořní bitvě u Dan-o-ury Noritsune bojoval jako démon. Naskočil na minamotskou loď a svou naginatou zabil hned několik nepřátel. Na kymácejících se a houpajících se lodích se rozpoutal boj zblízka. V tom zmatku to trvalo nějakou dobu, než Noritsune konečně zahlédl Yoshitsuneho. Jakmile se tak stalo, zaútočil. Ale Yoshitsune, který se podle legendy naučil bojovým dovednostem od horských skřetů zvaných tengu, použil metodu skoku ve zbroji, která mu umožnila úspěšně přeskočit na jinou loď. A pak, během doby, kterou veslaři potřebovali, aby se k němu znovu přiblížili, Yoshitsune opět unikl.

Noritsune, rozzuřený ztrátou další příležitosti zabít Yoshitsuneho, ze sebe strhal všechnu zbroj kromě náprsního chrániče, utkaného z jemného čínského hedvábí. Křičel na lodě svého nepřítele Minamota, které se houpaly všude kolem něj. “Copak mezi vámi není jediný bojovník, který by se se mnou chtěl utkat?

Aki-no-Taro Sanemoto, minamotský samuraj, který byl odborníkem na zápasení, výzvu přijal. On, jeho bratr Jiro a další Minamotův pobočník spustili malý člun směrem k většímu plavidlu, kde již čekal Noritsune. Vyskočili na palubu a zaútočili na něj koordinovaně jako skupina. Noritsune kopnutím srazil jednoho z nich do vody. Poté chytil Aki-no-Taro za zápěstí a pak ještě popadl i Jira za zbroj. “Pojďme,” zařval, “vydejme se na Horu smrti!“. A hned poté se svými nepřáteli v pevném držení skočil do zpěněných vln úžiny.

…Objevily se tři sloupce bublinek.

Noritsuneho oběť, stejně jako většina slavných obětí samurajů v celé jejich historii, se připomíná především proto, že nakonec byla k ničemu. Tairové přesto prohráli. Prohráli bitvu u Dan-o-ury a krátce nato prohráli i válku s Minamoty úplně. Jejich klan byl odsouzen k zániku. Ale duch Noritsuneho je dokonalým příkladem bojového ducha samurajů v jeho nejlepší podobě.

Násilí v boji, jak je populárně zobrazováno v moderních filmech nebo jiných formách fikce, bývá strašlivě klamavé. Oblíbení hrdinové v nich bojují s celou armádou nepřátel, vypořádávají s hordou teroristů nebo davem gangsterů. A přestože náš hrdina může být na konci trochu zkrvavený nebo potlučený – a jeho košile bude vždycky roztrhaná – můžeme si být jisti, že v době, kdy běží titulky nebo je otočena poslední stránka knihy, náš hrdina z toho všeho vyjde nakonec jako vítěz.

Však ti z nás, kteří měli to štěstí a v dětství se seznámili s příběhy o taženích mezi Tairou a Minamotem, dostali cennou lekci. Naučili jsme se, že hrdinové ne vždy vítězí. Někdy, jako v případě Noritsuneho, zemřou. Padnou a vezmou s sebou co nejvíce nepřátel – to je součást toho, co z nich dělá hrdiny. Ale přesto umírají.

V bitvě proti drtivé přesile není vždy možné zvítězit. Z toho však plyne poučení pro bojovníka: jít do bitvy s duchem Noritsuneho, s odhodláním zemřít, a vzít s sebou co nejvíce protivníků. Já vím, to vám nezaručuje úspěch ani vítězství. Ano, ne vždy se vám podaří zvítězit. Přesto však… může se o vás s takovým duchem vůbec někdy říct, že jste prohráli?

Zdroj: Traditions: Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *