Jedním z případů, kdy stres přemostí naše racionální uvažování, je panika. Panika je spontánní stav, kdy člověk přestává uvažovat jako civilizovaný dospělý člověk a následuje pouze své instinkty přežití.
Slovo panika pochází z řeckého Pana, což byl řecký bůh stád a lesů. Pan se podobal napůl člověku a napůl kozlovi a právě svým vzhledem a křikem budil strach u všech, kteří jej potkali. V tomto článku budu primárně hovořit o panice davové. Existuje několik typických kroků, které spouští paniku davu.
- Velká skupina anonymních lidí – fanoušci na fotbalovém utkání, návštěvníci diskotéky, cestující ve vlaku, to všechno jsou anonymní lidé.
- Omezený prostor – fotbalová tribuna, diskotéka či vlak nebo metro
- Lidé hledající své blízké – v okamžiku výbuchu či vypuknutí požáru se lidé instinktivně snaží najít své blízké. Jednak se u nich cítí v bezpečí (děti) a jednak je chtějí ochránit (rodiče)
- Výraz strachu na tvářích ostatních lidí umocní stres a fakticky akceleruje přechod k instinktivnímu jednání
- Předcházející zkušenost s příčinou strachu působí podobně jako v předchozím bodu. Člověku se vybaví požár, či nehoda kterou zažil. To vše zapříčiní, v kombinace s výše uvedenými body, že člověk přestává racionálně uvažovat a přejde do tzv. módu přežití.
„Je zajimavé, že při vypuknutí davové hysterie je jedno, jestli se jedná o falešný poplach nebo je hysterie způsobená reálným podnětem“, říká Anthony Mawson, americký epidemiolog z Univerzity v Missisippi. „Stačí aby několik lidí propadlo panice a většina davu již jen pak reaguje na jejich strach.“
Je prokázáno, že náš centrální nervový systém (CNS) nedokáže rozlišit mezi imaginárním a reálným ohrožením stejně tak jako nedokáže rozlišit, jestli se jedná o ohrožení psychické či fyzické. Jediné, co dokáže velmi přesně detekovat, je intenzita stresu působící na člověka. Dle toho produkuje chemické látky, které umožní člověku prakticky okamžitě přepnout do tzv. módu přežití.
U psychického ohrožení (například když vás někdo ohrožuje na životě) se u člověka spouští tři základní reakce: FIGHT-FLIGHT- FREEZE. To znamená, že buď se vrhnete do boje, utečete anebo zůstanete strnule zírat neschopen akce (podobně jako srnka osvětlená v noci na silnici). Dále zde dojde k “vypnutí” jemné a komplexní motoriky, tunelovému slyšení a vidění, zvýšení tepové frekvence, pocení, atd.
U fyzického nadměrného zatížení (musíte například co nejrychleji uběhnout nějakou trasu s těžkým batohem, zacvičit velký počet opakování ve velmi krátké době, zvednout opakovaně nadměrnou váhu, apod.) se tento stres projeví primárně zhoršující se čistotou provedení cviku, ale i výše uvedenými symptomy. Mezi další symptomy, respektive důsledky stresu z fyzického zatížení, však patří i bolest či dokonce zranění svalů, případně jiné dlouhodobější zranění lidského organismu.
I v případě fyzického zatížení je možné pozorovat podobný ekvivalent třech základních instinktivních reakcí. Výsledné projevy se od sebe minimálně liší, ale původní chemický koktejl (vyplavené stresové hormony – kortizol, noradrenalin, atd.) uvolněný ve stresu do krevního oběhu je totožný.
„Emoce jsou nesmírně nakažlivé. Důležité je to, co ve chvílích, kdy hrozí vypuknutí paniky, vidíme na tvářích lidí kolem nás“, říká Srini Pillay, americký profesor psychiatrie na lékařské fakultě Harvardovy univerzity. Právě emoce, respektive jejich intenzita, jsou klíčové pro další jednání. Pokud se například jen lehce bojíme u sledování hororového filmu, pak je intenzita nízká a my jsme schopni racionálně uvažovat a jednat. V okamžiku, kdy strach přesáhne určitou hranici (která je u každého člověka jiná), pak prefrontální kortex (přední část mozku zodpovědná za racionální uvažování) předává řízení amygdale (část mozku zodpovědná za instinktivní jednání v případě nadměrného stresu). Reakce člověka na původ strachu je rychlá, iracionální a primitivní (viz výše CNS). Pokud se tedy člověk dostane do hysterického davu, který již zachvátila panika, je velmi vysoká šance, že panice propadne také (vše záleží na jeho práhu odolnosti vůči stresu), protože prostřednictvím svých smyslů dostává neustále nové a nové podněty strachu z tváří a jednání lidí kolem.
Zajimavé je, že zatímco v případě nadměrného stresu v případě individuálního ohrožení člověk jedná dle výše popsaných tří vzorců instinktivního chování, v případě nadměrného stresu v davu jedná člověk zcela jinak. Podle psychologů je první myšlenkou lidí v hysterickém davu snaha nalézt a zachránit své blízké, kteří jsou v davu s nimi. Spíše než o morálku zde jde o obavu, že člověk zůstane sám a bude tak více zranitelnější. Tento jev se vyskytuje například i při přírodních katastrofách, kdy se rodina spíše semkne a zůstávají spolu i přes reálné ohrožení života. „Lidé v okruhu svých blízkých jsou klidnější a zároveň ase u nich projevuje výrazná tendence podceňovat nebezpečí,“ doplňuje Anthony Mawson.
Nicméně i zde platí, že v okamžiku, kdy dojde k přímému ohrožení života člověka, nastupují ony tři známé instinktivní vzorce chování.
Touha zachránit své blízké, zkombinavaná s pohybem davu, je pro člověka nejvíce nebezpečná. Lidé hledající své blízké zpomalují postup těch, kteří se z místa snaží uniknout a tím zvyšují jejich paniku. Pokud panika překročí určitou mez, pak již člověk nemá morální zábrany druhého ušlapat či jinak vědomě zabít. Le Bon ve své knize Psychologie davu píše: „Psychologie davu působivě prokázala, jak se svéprávní jedinci mění v lidi bez vůle, kterými lze manipulovat a kteří vždy plují s proudem, pokud je pohltí dav. Davový člověk je v hypnotickém stavu.“
Jak tedy čelit panice uprostřed panikařícího davu?
- Je nutné zareagovat okamžitě, dříve než se dav dá do pohybu.
- Osvědčilo se, když někdo rozhodným hlasem zakřičel „Klid, pomalu, je to v pořádku, nic se neděje. Odejdeme v klidu tamtím východem“ a tím snížil úroveň stresu ve svém okolí.
- Pokud toto nepomůže, je potřeba se postarat nejdříve o sebe.
- Pokud jste blízko východu, musíte ho opustit mezi prvními a uvolnit tak místo dalším.
- Pokud jste od východu daleko, v klidu vyčkejte a vyrobte si jakoukoliv improvizovanou ochranu dýchacích cest (v případě požáru) či se skryjte za nějaký pevný předmět (v případě výbuchu, kdy může hrozit i sekundární výbuch – plyn, apod.) Jakmile se uvolní prostor, co nejdříve jej opusťte únikovým východem.
Jarda Kolcun
Zdroj:
Jak vznikají zabijácké zákony davu? – časopis Svět na dlani, 7/2013, str.12-15
Psychologie davu; Gustave Le Bon; Vydavatelství Kra, Praha 1994
