Ti, kdož se věnují bojovým uměním seriózně, jsou obeznámeni s knihami jako je například Bushido (Inazo Nitobe), Kniha pěti kruhů (Mijamoto Musaši) nebo O umění válečnickém (generál Sun C´). Knihy patří mezi skutečné drahokamy světa bojových umění a asi není tajemstvím, že jsou často využívány a studovány i velkými manažery současného světa. Ačkoliv byly napsány před několika stovkami let, svou univerzální moudrostí jsou aplikovatelné i do světa našeho.
Tento webový portál se snaží přiblížit svět bojových uměním i těm, kteří odmítají věřit podobě, která je médii často vykreslována – tupý boxer někde někoho na diskotéce zbije, arogantní thaiboxer dělá nájemnou sílu na špinavou práci, apod. V následujících článcích vám ukážu, jak se filozofie bojových umění dá snadno aplikovat i v normálním životě. Ne nadarmo se o těch, kteří svůj život zasvětili studiu bojových umění říká, že se vydali na Cestu, kde není důležitý cíl, ale sama cesta k němu. Nebojte se, nebudu tu zabíhat do velkých filozofických disputací, spíše jen spolu poodhrneme závoj filozofie, která se zrodila v krvi, aby mohla existovat v míru.
Filozofie japonských samurajů Bushido se dá do češtiny volně přeložit jako Cesta Bojovníka (Bushi – Bojovník a Do – Cesta). Filozofii Cesty bojovníka po reformách Mejdži následně adaptovali i obchodníci a později i manažeři firem, kteří na obchod nazírají podobně jako na válku. To je mimochodem velký rozdíl od západního pojetí obchodu, který preferuje zisky v co nejkratším čase, zatímco čínský nebo japonský obchodník se na obchod dívá v daleko širším měřítku, protože přemýšlí nikoliv v měsících či letech jako my, ale uvažuje v měřítku lidských generací. A jaké pojetí je lepší? Nu, stačí se podívat, jak je na tom nyní ekonomika USA či Evropské Unie v porovnání s ekonomikou Číny, Indie a další asijských tygrů. Ale o ekonomice tento článek není a proto se vraťme zpět.
Málokdo ví, že tato filozofie zdůrazňovala neustálý osobní rozvoj studiem všech dostupných oborů. Bojovník znalý pouze válečnického umění byl považován pouze za něco více než chytřejší zbraň. Skutečný bojovník se tak vzdělával i v oborech, které s válkou pramálo souvisely – kaligrafie, studium literatury, čajový obřad, apod. Jedině tím, že bojovník studoval i jiné obory než umění války, získal větší přehled, jeho mysl se obohatila o zajímavé informace, které následně mohl využít i v boji. Ideální bojovník byl ten, který byl i mužem učeným. Pro toto Japonci používají termín „bunbu ryodo“, což se dá volně přeložit jako „Cesta meče a pera“. Vzdělávání bojovníka se dalo rozdělit do dvou kategorií:
- Vnější učení, které zahrnoval studium války a výuku se všemi možnými typy zbraní. V zásadě jde však o jakýkoliv typ učení, který můžete následně vidět, jako například způsob prezentace, vyjednávání, znalost strategie, apod.
- Druhá kategorie zahrnovala takzvané Vnitřní učení, které zahrnovaly studium psychologie, odolnosti vůči stresu, apod. Již před několika stovkami let lidé věděli, že ne zbraň či jakákoliv jiná výzbroj, ale člověk je ten, který rozhodne bitvu. Velký šermíř Musaši věřil, že opravdový bojovník by měl být schopen pouze silou svého ducha porazit deset bojovníků, než by došlo na střet fyzický. Dokonce dokázali přesně určit poměr mezi technickou zručností té které zbraně a rozvojem lidského ducha. Podle nich bych 70% vzdělání bojovníka mělo být o posílení a vzdělání ducha a zbývajících 30% věnovat samotnému nácviku technik boje.
V zásadě existují dva typy protivníků, kterým musíte čelit v každodenním životě – vnitřní a vnější. Vnitřním nepřátelům se říká draci. Nejsou to však draci, které znáte z legend či pohádek, ačkoliv dle některých esoterických směrů každý člověk v sobě draka má a ten mu pomáhá například překonat strach a nabudit agresivitu. Tito draci představují například náš strach, který máme z opuštění zaměstnání, abychom zkusili něco nového, z absolvování zkoušky, ačkoliv jsme pilně studovali, oslovení hezké slečny, uzavření obchodní dohody, atd. atd. Tento drak se jmenuje „co když“. Vnitřní draci jsou překážkami v našem rozvoji, které pokud se jimi necháme ovládnout, posílí naše slabé stránky jako je lenost, ostýchavost, negativní pohled na život, apod. Porážku vnitřního draka samurajové nazývali „úder skrz dračí masku“. O tomto „úderu“ si později řekneme daleko více a nyní se pouze spokojme s tím, že již samurajové znali sílu pozitivního myšlení.
Vždy stůj k soupeři čelem
„Blokuj šípy svým čelem, nikoliv svými zády“ samurajské maximum
V okamžicích, kdy se lidé musí postavit svým drakům, reagují v zásadě třemi různými způsoby:
- V okamžiku problému zavřou oči, obrazně řečeno přetáhnou si přes hlavu deku a doufají, že to přejde. Tomuto přístupu Japonci říkají „hakarai“, které by se volně dalo přeložit jako „potlačení problému“.
- V okamžiku problému se rozhodnou jej ignorovat. Tomuto přístupu Japonci říkají „akirame“, které by se volně dalo přeložit jako „ignorovat problém“.
- Skuteční samurajští bojovníci však zaujímají zcela jiný přístup. Postaví se ke svému soupeři čelem, zaujmou přední postoj – „kamae“. Čelí soupeři čelně, s klidem v srdci a čekají na správný okamžik zaútočit.
Samurajové se učili „testovat svou zbroj, ale vždy jen její přední část“. A nyní i vy odedneška již zaujímejte pouze čelní postoj vůči všem nepřátelům a problémům ve vašem životě. Pokud natrefíte na soupeře, jakkoliv strašlivého a obludného, postavte se k němu čelem se všemi svými obavami a nejistotami jako skutečný samurajský bojovník.
Ignorování nebo odmítání problémů patří v současnosti mezi časté přístupy lidí. V osmdesátých letech byl proveden jistý experiment, aby psychologové zjistili reakce lidí na stres. Všem, kteří se dobrovolně zapojili do tohoto experimentu, poté řekli, že za chvíli dostanou bolestivý elektrický šok. První skupina (hakarai) se snažila myslet na něco úplně jiného, jen aby zapomněla na to, co je čeká. Druhá skupina (kamae) se rozhodla to mít za sebou co nejdříve. Věděla, že je to nemine, tak ať už je to za nimi co nejdříve. Místo ignorování nebo popírání problému se soustředili na to, co je čeká, a připravili se na elektrický šok, jak to šlo nejlépe v rámci možností. A zatímco tato skupina byla vcelku klidná, protože věděla, že té bolesti neunikne, druhá (hakarai) vykazovala daleko větší úroveň stresu ještě před samotným šokem. Samuraj je vždy pragmatik, čelí soupeři čelně, protože ví, že ignorovat jej, se mu dříve či později vrátí.
Pokračování příště
Zdroj: Fighting to Win; David J.Rogers, 1984; Doubleday & Company, Inc.
Jarda Kolcun
