napsal: Dave Lowry
Počkejte, ještě neodpovídejte: ale…pokud budete jednat hned, přihodíme vám k tomu ještě tuto praktickou kombinaci struhadla na sýr a fénu na vlasy. . .. Takže zavolejte hned, operátoři jsou připraveni.
Tento přístup se zdá být oblíbenou metodou reklamy i na bojová umění, zejména když se snaží získat lidi, aby přišli na speciální výukové semináře. Běžně se setkáváme s reklamami, které slibují výuku “skutečných” technik skrytých v kata nebo “skutečně reálnou sebeobranu” té či oné bojové cesty.
Podívejte se, milí spotřebitelé, mně není nic do toho, jak se rozloučíte s penězi. Jeden z mých vlastních předků je v naší rodině dodnes „oslavován“ za to, že se rozhodl neinvestovat do začínající společnosti AT&T, ale místo toho své peníze utopil v plánu na křížení melounů s ananasy, takže ani já nejsem dobrým zdrojem investičního poradenství. Ale opravdu věříte, že “tajemství” něčeho tak starého a složitého, jako jsou bojová umění, se mohou nebo budou prodávat jako zboží ve výprodeji?
Neříkám tím, že kvalifikovaní učitelé na seminářích by nebyli schopni instruovat studenty v řadě oblastí tak, abyste se zlepšili ve svých dovednostech boje. Zrovna včera večer jsem se po večeři rozloučil s několika karatisty z JKA (Japan Karate Association), s nimiž jsem měl možnost trénovat. Strávilili jsme týden v Chicagu na seminářích vedených učitelem JKA Hidetakou Nishiyamou a vrátili jsme se domů s vylepšenými tréninkovými nápady a spoustou dalších bodů k procvičení, které byly určeny i pro ostatní studenty v klubu. Kromě jiného nám tyto semináře zavedených a důvěryhodných učitelů poskytují příležitost potkat se s vynikajícími instruktory a kolegy. I proto se zcela jistě vyplatí se jich zúčastnit. A je asi jasné, že tyto druhy seminářů jsou obvykle zaměřené na konkrétní umění nebo styly, berou v úvahu předchozí zkušenosti účastníků.
Ne však tak ty semináře, o kterých jsem před časem četl a které slibovaly naučit řadu “klasických kata s mečem” studenty, kteří dost možná ani nevěděli, jak se meč drží. A jsem si jistý, že to vše učitel, který seminář vedl, zcela jistě věděl. Hmmm….když o tom tak přemýšlím, tak ta neznalost zacházení s mečem se nejspíš týkala i onoho “velmistra” na zmiňované pochybné akci.
Mám také na mysli i takové semináře, které tvrdí, že odhalují “dosud skryté metody” nějakého umění každému…kdo má na vstupné.
Studenti bojových umění, kteří očekávají na podobných seminářích nějaká hluboká odhalení, musí pochopit, co to vlastně kuden je, ústně předávané “tajemství” bojového umění, a jak se tradičně předává.
Jedním z charakteristických rysů japonských bojových způsobů je, že musí být bezpodmínečně předávány tzv. “z ruky do ruky”. Svitky, písemné instrukce, dokonce i videokazety, či online videokurzy, které se staly nesmírně populárním zdrojem výuky: to vše má čistě doplňkový charakter.
Budó se vyučuje, alespoň na těch vyšších úrovních, stejným způsobem, jakým se v Japonsku po staletí vyučovala všechna umění…a to nehovořím jen o těch bojových.
Pouze “sdílením stínů” se svým mistrem, tedy dlouhodobým těsným tréninkem s ním, může student začít získávat vlastní dovednosti. Po celou dobu, kdy se tento tréninkový proces rozvíjí, mistr hodnotí pokrok svého studenta. To je nesmírně složitý úkol. A musí být správně vyvážený. Učitel nesmí dát studentovi více, než je schopen strávit, nikdy ho nesmí nechat hladovět po nových výzvách, či dokonce se při výuce nudit.
Když učitel usoudí, že nastal správný čas, začne zdánlivě mimochodem trousit spoustu informací. Aikidokovi řekne, že “mimochodem”, jeho kote gaeshi (páka na zápěstí s vnější rotací) bude účinnější, “když takto natočíte lokty…” Kendoka je jednoho dne při tréninku potichu odveden stranou a je mu řečeno: “Udeř soupeře do zápěstí pod tímto úhlem a znecitlivíš ho; neudrží shinai.” V soukromé chvilce ukáže karate sensei svému žákovi: “Otoč svůj blok, když se dotkne jeho zápěstí tady, a způsobíš, že se mu na vteřinu zalesknou oči slzami bolesti, což ti otevře prostor pro protiúder.”
Zpočátku bude žák tyto rady vnímat jako podivné, nesouvisející útržky informací. Postupně jich bude dostávat od svého učitele stále více. A čím déle bude trénovat, tím více jich bude odhaleno. Nejsou to žádné konkrétní přesně definované lekce. Nejsou ani předávány každému studentovi ve stejnou dobu. Ve skutečnosti je někteří studenti nedostanou vůbec. Pokud neprojeví dostatečný, dlouhodobý zájem, pokud jim chybí trpělivost nebo postoje, které sensei považuje za nezbytné, mohou být vynecháni. Budó není demokratické. Ne každý v dójó dostane úplně stejné instrukce. Tento druh vysoce individualizované výuky má však specifický účel. Kuden, ústní výuka, dává upřímným a pracovitým studentům výhodu před těmi, kteří se tolik nesnaží. Odměňují ho za jeho úsilí. A co je nejdůležitější, díky kuden si student uvědomuje obrovské množství znalostí, které byly nashromážděny v rámci tradičních bojových způsobů. Pokud však bude kuden samolibě hltat a spoléhat se na tyto nové znalosti, pravděpodobně už žádné další nezíská.
A naopak, pokud je pokorně vstřebá a bude pokračovat v důsledném tréninku, získá další znalosti. Nakonec si uvědomí, že mu byly předány jeho učitelem přesně tak, jak mu je předává jeho mistr. Stejně jako u všech tradičních umění se i v budó dosahuje dokonalosti po kapkách.
Když jsem začal trénovat u svého senseie, součástí mých povinností bylo pomáhat s vařením v domácnosti. V průběhu let jsem pomáhal několika mužům a ženám vařit nejrůznější japonská jídla a naučil jsem se je pozorně sledovat a kopírovat jejich recepty, když mi chutnalo, co připravili. Všiml jsem si, že každý dobrý japonský kuchař má svůj vlastní recept na tsukejiru. Tsukejiru je vývar, ve kterém jsou nudle a nejrůznější další potraviny. V jistém ohledu se podobá našemu vývaru z polévky. Dobrá příprava tsukejiru je známkou dobrého kuchaře. Je to dovednost, kterou je třeba dlouho rozvíjet a velmi citlivě přizpůsobovat dle svého uvážení. Ať už to děláte jakkoli, musíte si dát záležet. Pokud se pokusíte tsukejiru připravit rychle, vznikne vám nesoulad, ve kterém se bude prát půl tuctu chutí. Skutečně vynikající tsukejiru se musí vařit pomalu a celý den. Během vaření se přidávají kousky mořských řas a sušených ryb, ale ne všechny najednou, ale až když je vývar připraven na další ingredienci. Výsledek je kombinace několika chutí, které jsou v dokonalé a lahodné rovnováze.
Nevím, jaké skutečné dovednosti se mohou předávat na takových seminářích, kde se na zákazníky během jednoho nebo dvou odpolední valí nejrůznější údajná tajemství a skryté techniky. Takových seminářů jsem se nikdy nezúčastnil. Proto to nemohu posoudit. Ale zajímalo by mě, jací kuchaři musí být učitelé těchto seminářů, a také by mě zajímalo, jakou hodnotu mají jejich narychlo uvařené a poté i narychlo naservírované produkty.
Zdroj: Traditions: Essays on the Japanese Martial Arts and Ways: Tuttle Martial Arts
