Po náročné instruktorské části (viz předchozí díl) následovala cca hodinová pauza na odpočinek a hned začal oficiální seminář pro veřejnost nazvaný „48 hours of Adrenaline“…a věřte mi, adrenalinu zde bylo více než dost.
Veřejná část – „48 hours of Adrenaline“
Co mne však úvodem nejvíce zaujalo, bylo samotné složení přihlášených studentů, které bylo úplně jiné, než jsem osobně očekával:
Váleční veteráni z misí v Iráku a Afghánistánu, kterým tento systém úspěšně pomáhá zvládat následky PTSD. Sám jsem s několika z nich hovořil a potvrdili mi, že bez tohoto systému by patrně stále ještě byli doma v obavě, že když výjdou ven, někoho „sestřelí“. Je potřeba si totiž uvědomit, že během svých standardních 15 měsíčních (!!!) „tours“ ve výše zmíněných zemích byli fakticky neustále „aktivováni“ (tedy že jejich Sympatikus byl aktivní prakticky 24 hodin denně). A pak se vrátili domů, kde se od nich předpokládalo, že se automaticky dokáží adaptovat na změnu prostředí, ale také, že dokáží sami opět „zrestartovat své nastavení mysli do stavu, který měli ještě předtím, než odjeli na misi“. Ti, se kterými jsem hovořil, shodně potvrdili, že po návratu domů měli problém s kontrolou adrenalinu. Víte že v Americe si denně vezme život 22 veteránů, kteří již dál nezvládnou nést PTSD břímě? I o tom jsme si během instruktorské části hodně povídali….a nebylo to věru veselé povídání.
Dalšími účastníky byli majitelé a instruktoři různých bojových umění jako je Krav Maga (byli zde zástupci z USA i Izraele), MMA, BJJ, Karate, Kenpo, Jeet kune do i četné filipínské styly boje. Přišli sem nikoliv, aby poměřili své síly či otestovali FAST Defense systém, ale aby se dozvěděli o nových metodách „aktivace“, které následně budou moci využít při testování svých studentů či instruktorů.
Zaznamenal jsem zde i bývalou motorkářku, která si asi zažila své, či vojenského lékaře, který absolvoval hned několik nasazení v Afghánistánu, opakovaně přispíval do diskuze a potvrzoval to, co během tohoto víkendu zaznělo od Billa a Dika. Anebo veterán upoutaný na vozíčku, který tento systém vyučuje i své kamarády, kteří jsou podobně na vozíčku jako on. A je potřeba říci, že má vynikající výsledky….
Tohoto semináře se zúčastnila i například jedna z přeživších masakru na univerzitě ve státě Oregon, která teď „bude moci opět chodit beze strachu chodbami univerzitního kampusu, který spíše než kampus připomínal hřbitov tím, jak všude, kde zemřeli její spolužáci, ležely květiny….“ (její vlastní slova).
Byli zde však i „normální“ lidé, kteří již nechtěli být ovcemi, které si vše nechávají líbit od agresivnějších kolegů, či nepříjemných úředníků a zákazníků. Jak sami opakovaně navrhovali na konci semináře, tato akce by měla mít právem podtitul „jak se stát skutečným pasteveckým psem“.
S mnoha z nich jsem měl možnost na konci akce osobně hovořit a jejich pocity a upřímná poděkování mne hřejí u srdce dodnes. Jsem přesvědčen, že jsme drtivé většině z nich změnili jejich život k lepšímu.
Absolvoval jsem jako agresor v predátor obleku, v rámci mezinárodního týmu senior instruktorů, na stovku scénářů. Měl jsem tak možnost vidět reagovat mnoho typů lidí, kteří za sebou měli různě závažná traumata. Troufnu si říci, že na konci nebyl jediný, který by se díky této úžasné akci neposunul a nezbavil aspoň části démonů, které mu znepříjemňovali život…..
Jak vidíte, se sebeobranou to má pramálo společného. Jak jsem napsal na začátku reportáže, tento systém využívá sebeobranné techniky pouze jako vynikající prostředek pro „aktivaci“ člověka, ale jeho cílem skutečně není jej primárně naučit nějakým super efektivním sebeobranným technikám, které z něj udělají na ulici neporazitelného borce. Jak Bill Kipp sám řekl:“Nejdříve je nutné, aby se člověk naučil zvládnout konflikt mentálně a psychicky. A pak teprve se může (na)učit nějaký sebeobraný systém a svůj repertoár fyzických technik sebeobrany si rozšířit/upravit jak potřebuje.“
A právě pro toto byl tento systém fakticky postaven a úspěšně využíván již více jak 30 let. Bylo také zajimavé, že v okamžiku „aktivace“ lidé používali jen ty techniky, které jsme jim těsně předtím ukázali. Ať už to byli několikanásobní vojenští veteráni, kteří opakovaně absolvovali různé H2H army combat systémy, či policisté, kteří se s násilím setkávají prakticky denně (například San Diego policejní okrsek zde měl hned několik svých členů, ale viděl jsem zde i policisty a šerify prakticky z celých států), anebo instruktoři toho kterého bojového umění (viz výše). Spekulovat proč tomu tak bylo, tu nyní nebudu. Nejdříve si totiž potřebuji znovu v klidu prostudovat získané materiály. Během semináře zde totiž vzniklo více jak 170GB dat a informací, které již brzo dostanu k dispozici k dalšímu studiu tak, aby i česká verze byla stejně dobrá jako ta v Coloradu.
Cílem tak skutečně nebylo porovnávat či vyzdvihovat některé techniky či systémy, ale dostat lidi do kontrolovaného psychického zatížení prostřednictvím konfliktního scénáře a ukázat jim, jak jej úspěšně zvládnout. A to se 100% podařilo.
Vyžaduje to však velmi přesnou souhru celého týmu. Toto z instruktážních videí nevykoukáte, to mi můžete věřit. Vždyť pokud si dobře pamatuji, jen úvodní certifikace Dikem Chancem v Praze trvala několik dnů a my se pouze učili jak se hýbat v obleku, jakých chyb se nejčastěji dopouštějí štěkači, predátoři i koučové, na co si musíme dát pozor, abychom studenta „nezlomili“, atd. A to jsme, viděno pohledem dnešním, dostali asi tak třetinu systému a to ještě tu úplně základní.
Během mého pobytu v Coloradu se mi všechny ty informace posunuli o několik levelů výše právě díky důležitými detailům, které zde zazněly, ale i osvětlení celého konceptu, kterému jsme právě během naší pražské certifikace ne úplně porozuměli. Právě zde jsem si uvědomil, že v některých dosti zásadních věcech jsme se s klukama mýlili a snažili se to mermomocí vidět a posuzovat z toho našeho pohledu – jako sebeobranný systém. Možná to bylo skutečně našimi mylnými očekáváními. A možná to bylo tím, že Dik byl nucen během naší certifikace omezit množství poskytnutých informací na nezbytné minimum tak, abychom aspoň to, co v rámci omezeného počtu dnů získáme, nám dávalo nějaký smysl. Takže jsme ve skutečnosti získali tak třetinu informací a chyběl nám celkový pohled, který bý nám pomohl získané informace zařadit do správného kontextu. Nedokážu to nyní posoudit. Každopádně hromada věcí mi takzvaně „docvakla“ právě díky tomu, že jsem měl možnost se seznámit již s celým systémem a vše si vyzkoušet na „vlastní kůži“. Celá ta mozaika se mi dosti zásadním způsobem přeskládala tak, že to nyní dává větší smysl i s informacemi, které již mám z jiných spolehlivých zdrojů (Dave Grossman, atd.). Krátce řečeno…stálo to za to 🙂
Závěrem bych ještě asi měl zmínit jednu věc – nemám ambice hovořit do toho, jak mají policisté nebo vojáci trénovat, protože nejsem policista/voják/hasič a nemám ani jejich zkušenosti či znalosti s čím se tu u nás potýkají. Má specializace bude vždy na civilní sféru. Pro ozbrojené složky i hasiče mám však již patřičné kontakty, kterým chci předat to, co jsem se v Coloradu dozvěděl a pak to bude na nich, jestli tyto znalosti využijí, anebo ne. Informace o specifikách tréninku pro tu kterou skupinu budou k dispozici a já je nyní musím jen sepsat do uceleného konceptu. A jak jsem uvedl již dříve, chci se soustředit na civilní oblast, kde něco podobného TAKÉ chybí. Na tom teď budu v nejbližší době pracovat právě s lidmi, kteří k tomuto tématu mají co říci. Držte mi palce, protože pokud se to podaří, pak to bude akce, která obohatí život nás všech podobně jako se to stalo mě před pár týdny v Coloradu 🙂
Na konci celé této akce si Bill Kipp a Dik Chance svolali všechny instruktory, poděkovali nám za perfektní provedení “štěkání” a vedení semináře a Bill poté prozradil, že se mu tím splnilo jedno velké přání – tento rok uspořádat tuto akci jako jakousi velkou “family reunion” všech, kteří patří do rodiny FAST Defense. Ostatně to byla další věc, která mne velmi příjemně překvapila – spolupráce a sdílení informací mezi jednotlivými instruktory se tu klade na první místo. Opakovaně jsem měl velmi intenzivní pocit, že si jsou lidé vědomi faktu, že o peníze tu ani tak nejde, že jde fakticky jen o příjemný bonus za výuku, nikoliv však cíl. Odvezl jsem si tak hromadu kontaktů na lidi z USA, Austrálie, Británie i Německa, kteří mají větší zkušenosti v té či oné oblasti a kteří se nabídli, že bez problémů (a zdarma) poradí a pomohou….koneckonců je to pomoc v rámci “rodiny FD”. Tento přístup se hned tak nevidí, jak asi sami uznáte.
No a závěrem malá perlička – večer toho dne si mě pak vzali Dik a Bill stranou, řekli mi, že mě po celou dobu pečlivě sledovali a gratulují mi k Senior Instruktorovi pro systém FAST Defense – Adrenaline Stress Response Training. Život je krásný 🙂
A zde jsou fotky z akce 🙂
Jarda Kolcun
Senior FAST Defense Instructor (Adrenaline Stress Response Training)
