Mozek je unikátní v tom, že nám umožní identifikovat podobnosti mezi jednotlivými lidmi bez rozdílu národností, rasy, apod. To nám následně pomůže vyhodnotit jejich chování a odpovídajícím způsobem zareagovat.
Náš mozek, ať již na úrovni vědomé či podvědomé, má naše reakce plně pod kontrolou. Abychom plně porozuměli tomu, jak se člověk v příští chvíli zachová a hlavně proč reaguje právě takto, musíme nejdříve plně pochopit, jak fungují procesy v našem mozku. I velice zběžné pochopení funkce našeho limbického systému nám tak pomůže pochopit první, instinktivní, reakce člověka.
Limbický systém
Limbický systém je systém s jedním jediným úkolem – zajistit naše přežití, ať se děje, co se děje. Jakmile vstoupí informace do mozku prostřednictvím některého z našich smyslů, mozek okamžitě začne analyzovat tuto informaci a vyhodnocovat jak moc je pro nás nebezpečná. Pokud informaci vyhodnotí jako nebezpečnou, aktivuje některou ze tří reakcí: strni-uteč-bojuj (Freeze – Flight – Fight nebo také krátce F-F-F), o které podrobně budu psát v některém z dalších článků.
Centrální nervový systém (CNS)
Jakmile se mozek rozhodl, jakým způsobem zareaguje, pošle nezbytné příkazy právě prostřednictvím CNS. Hlavním poslem těchto zpráv je autonomní nervový systém (ANS), který má na starosti regulaci interních orgánů, včetně očí, slinných žláz, vlasových váčků, krevního řečiště, potních kanálků a srdce. V zásadě má ANS na starosti všechny životně důležité funkce těla. Aby je tato část dokázala efektivně kontrolovat, je rozdělena na dva hlavní subsystémy – Sympatikus (SNS) a Parasympatikus (PNS) (o kterých jsem psal zde, pozn. překladatele).
Zatímco Sympatikus má na starosti aktivaci organismu (excitaci), Parasympatikus má naopak na starosti utlumení organismu (inhibici). Proto F-F-F spouští právě Sympatikus a je důležité poznamenat, že tyto reakce jsou instinktivní, což znamená, že je nemůžeme ovlivnit. Co však ovlivnit (časem) dokážeme, je doba, kdy se začnou projevovat. Proto trénovaný operativec dokáže zachovat chladnou hlavu v situacích, ve které by již běžný člověk velmi slušně panikařil. Co tedy Sympatikus všechno udělá? Zvýší nám tep, takže se nám do svalů dostává více krve. Svaly jsou tak připravené na akci. Zpomalí se nám trávení, takže vnitřní orgány nepotřebují krev k trávení potravy. A ta následně může být poslána do svalových skupin, které se podílí na F-F-F reakci. Celkově tak hovoříme o tzv. biometrických reakcích člověka (o kterých jsem psal zde, pozn. překladatele), jako je nepřirozené dýchání, pocení, atd. Jakmile se krev dostane do rukou a nohou, dokážeme bojovat, případně utéci od nebezpečí. A jakmile umístíme naše ruce a nohy mezi nás a útočníka/nebezpečí, budeme potřebovat také mít v zásobě krev pro případ, že nás útočník zraní. Zde již hovoříme o kineziologii (o které jsem psal zde, pozn. překladatele), kdy nám naše podvědomí posílá zprávy, díky nimž se začneme cítit „nepohodlně“. A naše tělo se tak začne připravovat na některou z F-F-F reakcí. A pokud útočník/nebezpečí vstoupí do naší proxemické intimní zóny (o které jsem psal zde, pozn. překladatele), naší přirozenou reakcí bude opět prodloužit vzdálenost tak, abychom se opět cítili pohodlně.
Sympatikus vám dodá do těla energii, která se někde musí nutně projevit. A pokud k tomu nedojde, pak ji většinou lidé ze sebe přirozeně ventilují způsobem, kterému říkám „zklidňující chování“, to znamená, že si například začnou vyklepávat ruce, nohy i celé tělo, případně se snaží zhluboka nadechnout a dostat nahromaděný stres a napětí pryč z těla (tento stav běžně zažívají noví štěkači a predátoři ve FAST Defense systému. Často mají pak i problémy usnout, pokud ze sebe onen stres nedostanou. Časem se však naučí jej účinně ventilovat. Pozn. překladatele). Samozřejmě nemůžeme pozorovat samotný Sympatikus, ale můžeme pozorovat jeho projevy na těle a psychice člověka. Je také důležité zmínit, že častá, případně dlouhodobá aktivace Sympatiku je pro lidské zdraví jednoznačně škodlivá, pokud ovšem není vyvážena odpovídající intenzitou funkce parasympatiku. Proto mnoho lidí umírá v relativně mladém věku na srdeční či jiné nemoci, protože neustálý stres nedokázaly efektivně ventilovat a ten se následně projevil v jejich těle (proto například v izraelské armádě nyní zavádějí systém TacFit, který toto umí účinně řešit, psal jsem o tom zde. Pozn. překladatele).
Parasympatikus je naopak systém, který má tělo zklidnit a opět uvést do odpočinkového módu. Aktivuje se v okamžiku, kdy nebezpečí odezní a člověk si může oddechnout. Mizí tunelové vidění a slyšení, zpomaluje se dech i tep a tělo se přestává ochlazovat (potit). Často se stává, že lidé, kteří prožili intenzivní stresový zážitek, musí i vyměnit své spodní prádlo, protože vylučování je během stresové události považováno za nedůležité pro život člověka a tak často povolí oba svěrače. Není to žádná ostuda, jde o přirozenou reakci člověka, o které se bohužel příliš nehovoří (psal jsem o ní zde, pozn. překladatele).
Opět zde však hovoříme o znovunastolení tzv. baseline (o kterém jsem psal zde, pozn. překladatele) a na řadu přichází znovu znalosti kineziologie a biometrických signálů. Ne vždy totiž musíme reagovat instinktivně, zvláště pokud mozek vyhodnotí nebezpečí jako nízké či dokonce nulové. V takovém případě se Sympatikus neaktivuje a my přivítáme přicházejícího člověka s úsměvem na tváři a vřelým objetím.
Proč je to důležité?
Pokud se lidé naučí věřit své intuici a vyhodnocovat své okolí pokaždé, když získají onen pocit, že „něco je špatně“, pak jde o výsledek procesu, který jsem popsal výše. Vaše amygdala (která má na starosti vyhodnocení ohrožení) ve spolupráci s hipokampem (kde jsou uschovány vaše vzpomínky) totiž dokáže okamžitě vyhodnotit rizikovost situace a zaktivovat tak sympatikus daleko rychleji, než si vůbec uvědomíte, že se něco děje. V tom okamžiku, bez toho, abyste do těchto procesů jakkoliv zasahovali, se vám začne stahovat krev z trávicího ústrojí. A to má právě za následek onen fyziologický pocit, že „něco je špatně“. Jakmile se v této oblasti budete stávat zkušenějšími, začnete automaticky „skenovat“ okolí a hledat „odchylky“ od běžného stavu. Čím větší budete mít databázi zkušeností a znalostí (o kterém jsem psal zde, pozn. překladatele), tím rychleji dokážete tyto odchylky identifikovat a následně na situaci reagovat.
Shrnutí
Způsob, jakým náš limbický systém kontroluje naše chování (zvláště ve stresových situacích), je stejný, kdekoliv na světě. A jelikož se tento systém projevuje navenek, je možné pomocí řeči těla a chování člověka rozeznat a relativně pravděpodobně i odhadnout jeho další chování. Právě proto je behaviorální analýza a její aplikace do praxe – profilování, tak důležitá a cenná pro každého, kdo se teoreticky může nacházet ve stresových situacích. Právě profilování nám odpovídá na otázku „PROČ“ a na tomto základě určit další kroky, které mohu zcela předejít nebezpečí.
Zdroj: How the brain controls behavior; cp-journal
napsal Patrick van Horne
přeložil Jarda Kolcun
