Minulý týden se systém TacFit (TF) a Survival ju jitsu (SJJ) poprvé (a zcela jistě ne naposledy) představil vybraným zástupcům české policie i armády. Seminář vedl Alberto Gallazzi, který má za sebou skutečně obdivuhodnou minulost jako člen italských speciálních jednotek, osobní ochránce představitelů italské vlády, ale i popových hvězd. A v posledních deseti letech i jako jeden z hlavních představitelů systému TacFit a Survival ju jitsu.
V současnosti jezdí po celém světě, kde prezentuje a vyučuje jednak systém fyzické přípravy TacFit, ale i systém sebeobrany určený pouze ozbrojeným složkám, zvaný Survival ju jitsu. Hlavní výhodou však je, že oba tyto systémy se vzájemně doplňují takovým způsobem, že techniky a principy, které se vyučují ve fyzické přípravě, se automaticky a přirozeně aplikují i do oblasti sebeobrany.
Alberto úvodem vysvětlil, že zvláště v posledních 5-6 letech je TacFit hodně využívaný i v Izraeli, kde jej adoptují nejen do IDF (Israeli Defense Forces). Mají tam totiž velké problémy s vojáky, kteří nastoupí do armády ve věku 18 let, následně slouží prakticky 24 hodin denně ve válečné zóně bez skutečné možnosti si odpočinout, ventilovat nahromaděný stres, případně pracovat na zvyšování odolnosti vůči stresu. Výsledkem pak je fakt, že tito kluci už po 3-5 letech odchází fyzicky i psychicky ve velmi špatném stavu. A i když mají k dispozici odborníky z oblasti psychologie, mnoho z nich buď končí tak, že žijí někde asketickým životem v Thajsku, anebo se dají na dráhu zločinu, protože po těch letech nedokáží žít bez „své dávky adrenalinu“.
Alberto byl proto pozvaný spolu se Scottem Sonnonem, tvůrcem systému TacFit, jak do izraelské armády, tak například i do Wingate institutu, kde tento systém představili a jelikož se ukázalo, že při pravidelném cvičení TF skutečně poskytuje to, co tvrdí, postupně TF začínají přebírat i další jednotky, včetně těch speciálních. Nicméně tento systém je pravidelně vyučován i u jednotek v USA, Dánsku, Itálii, Francii, Anglii, Španělsku, Rusku, atd. A jak Alberto sám říkal, pokud budou mít kluci i zde v Praze pocit, že TF & SJJ může pomoci i jim, pak tato akce splnila svůj účel. A nyní již pojďme k průběhu samotných seminářů.
TacFit Survival Jiu jitsu seminář pro policii (10. – 11. 12. 2014, Policejní akademie ČR)
Alberto v Praze strávil celkem tři dny. První dva dny byly určené pro policii včetně zásahových jednotek i jiných policejních speciálních útvarů. První den byl věnován převážně fyzické přípravě s tím, že se začalo s mobilitou, tedy s identifikací a odstraněním svalových disbalancí a kloubních omezení, které kluci sloužící v tom kterém útvaru velmi pravděpodobně mají. Například útvary, které stráví většinu času v autě sledováním podezřelého, případně monitorováním oblasti, mají jiné zdravotní problémy, než ti, kteří jsou většinu času v protiúderovém obleku, balistické vestě, případně mají na sobě jinou těžkou výstroj. Proto je nutné nejdříve identifikovat a následně i odstranit veškerá tyto omezení proto, abychom mohli lépe fungovat ve službě.
Druhý den již Alberto aplikoval principy, které vysvětlil předchozího dne do SJJ, tedy sebeobrany. Současně také vysvětlil rozdíl mezi bojovým sportem (thajský box, MMA,…) a řešením konfliktu u policistů. Principy zcela rozdílné.
Poté se zaměřil na nůž, obranu, kontrolu protivníka, avšak velice minimálně se věnoval odejmutí nože, protože s těmito technikami měl velmi špatné zkušenosti. Zvláště v poslední době, kdy například u italské vězeňské služby, která si jej pravidelně zve na výuku, se objevují případy, že si vězňově tejpují nože k ruce tak, aby jim nemohl být odejmut. Proto raději doporučuje lámat ruce, než se snažit nůž odebírat.
V souvislosti s tím také popsal neustálou snahu vězňů zlepšovat svou taktiku zabíjení ve vězení. Vyprávěl o případu, kdy byl vybrán vězeň k zabití a zatímco jeden na něj zaútočil, jiný měřil čas, kdy dorazí zásahová jednotka. Tyto akce tak mají dvě pokračování – jednak zásahová jednotka musela kompletně změnit svou taktiku zásahu (ve smyslu zrychlit) a jednak vězni, jako odpověď na rychlejší zásah, začali trénovat rychlejší eliminaci jiného vězně. Proto také zdůraznil, že je nutné neustále pracovat na vylepšování taktik zásahu, protože „druhá strana“ na svých metodách pracuje neustále. Navíc má k dispozici více financí k zaplacení skutečně kvalifikovaných odborníků (například bývalých členů těchto zásahových týmů), takže je v mnoha případech o krok před policií.
TacFit Survival Jiu jitsu seminář pro armádu (12. 12. 2014, Vojenský prostor Ruzyně)
Jelikož u vojáků jsme byli fakticky jen půl dne, museli jsme zkrátit jak část věnovanou fyzické přípravě (TF), tak i část věnovanou systému boje (SJJ). A opět se jednalo o zcela jiný systém, byť principy podobné, než prezentoval předchozího dne. Zatímco policisté musí zadržet podezřelého, vojáci v drtivé většině případů nepřítele likvidují, a tomu odpovídaly i zakončovací techniky, včetně průpravných drilů, které byly cíleny primárně na jiné nastavení mysli v konfliktu. Času na podrobnější vysvětlení o čem SJJ i TF je, však nebylo, ale i přesto jsem měl dojem, že i to, co Alberto měl možnost ukázat a vysvětlit, kluky zaujalo.
Alberto poté již musel odjet na letiště, protože měl již domluvenou další výuku, tentokrát v Itálii, kde působí pravidelně jako instruktor u mnoha policejních i vojenských jednotek, jejichž názvy mi jako civilovi skutečně nic neříkaly 😉
Během tohoto semináře Alberto také několikrát zdůraznil fakt, že není příznivcem civilních systémů (ať už bez či se zbraní), které vyučují likvidační techniky (svůj názor na tuto problematiku jsem popsal již v tomto článku). Tohle civil zkrátka jednak nepotřebuje a jednak k tomu není uzpůsoben ani jeho trénink. Naučí totiž maximálně pouze své tělo provést likvidační techniku, nepřipraví na ní však svou mysl.
Vzpomínal, jak kdysi, když začínali v jeho jednotce s výukou boje nožem, všem rozdali nože a živé slepice, či králíky. Vojáci pak museli slepici či králíka podříznout, stáhnout z kůže a dodat kuchařům, kteří z nich poté připravili chutnou večeři. Ti, kteří to nedokázali, končili. Protože pokud jim to připadalo nechutné, odporné a kruté zabít nožem zvíře, jak asi zvládnou v kritické chvíli zabít člověka?
Proto se vyjadřoval k civilním školám, kde se učí boj nožem dosti kriticky. Pokud používají při výcviku nůž podobně jako jiní halapartnu, kopí, či meč, tedy jako pomůcku při cvičení a v rámci uchování toho kterého bojového stylu, pak je to absolutně v pořádku.
Pokud lidé využívají tyto zbraně, aby získali bod při zásahu v nějaké soutěži, pak je to také v pořádku.
Ale pokud instruktor svým studentům tvrdí, že je učí SEBEOBRANU nožem a necvičí i odpovídajícím způsobem jejich mysl k zabíjení, pak takové instruktory přirovnával k „nožovým paintbolistům“. Hrají si na boj, ale boj to není.
Tohle také vysvětloval i vojákům, během semináře. Ten, kdo na ně zaútočí nožem, je chce zabít. Nikoliv jen pořezat, postrašit, získat bod, apod. Proto i jejich reakce musí odpovídat závažnosti útoku a musí udělat vše proto, aby přežili. A tomu odpovídaly i drily, které spíše než o technikách byly o nastavení mysli. Na to byla zaměřená drtivá většina času při semináři.
Nu a co jsem si z těchto seminářů odnesl já?
- Tlumočení „od nevidím, do nevidím“ je skutečně náročné. Zvláště, když se Alberto často zapomínal a prostě hovořil a hovořil, takže ke konci se jednalo o simultánní tlumočení.
- Jak se nepohybuji v této oblasti, tak zatímco část tlumočení věnovaná TacFitu byla bez problémů, část věnovaná systémům sebeobrany pro policii a armádu již co do odborných “termitů” znatelně pokulhávala, takže do příště si musím doplnit mezery ve vzdělání 🙂
- Díky tomu, že jsem měl možnost vidět již i další aplikace TF systému (do ozbrojených složek), vnímám nyní tento systém v celkovém kontextu….a kromě jiného mne to utvrdilo, že jde o komplexní systém, který v sobě má vše, co potřebuji jak pro kondičku, tak třeba i pro jujutsu 🙂
- Potvrdil jsem si, že TacFit není sportovní záležitost. Tady se cílí v prvé řadě na odstranění svalových disbalancí a kloubních omezení, abychom následně mohli celé tělo harmonicky zpevnit, posílit a dále rozvíjet tak, jak je potřeba v tom kterém konkrétním případě a pro tu kterou skupinu, ať už se jedná o zásahovou jednotku policie, vojenskou jednotku, která bude vyslána na zahraniční misi, golfového profíka nebo „kancelářskou krysu“.
- Vnitřně jsem si sám pro sebe ujasnil, že nemám dostatečné zkušenosti, abych říkal policistům, či vojákům, jak mají svou práci dělat lépe. O to více mě to však utvrdilo v tom, že má volba – soustředit se pouze na civilní sféru, je správná.
- A o to více také nerozumím civilním instruktorům, kteří nikdy nepracovali v řadách policie či armády, ale přesto se cítí dostatečně erudovaní k tomu, aby tyto ozbrojené složky vyučovali.
- Na vlastní oči jsem viděl rozdíl mezi civilním pojetím sebeobrany, policejním a vojenským systémem. To je zkušenost k nezaplacení. Kdysi mi jeden člověk řekl, že ač senior instruktor jujutsu (civilní verze), tyhle věci znát nepotřebuji. A ať už předtím byly jeho důvody jakékoliv, teď s ním plně souhlasím. Já to zkrátka nepotřebuji vědět, protože s výukou fyzických technik likvidace člověka musí nutně být spojena i příprava psychická. A protože mám problém zabít i kapra ke Štědrovečerní večeři, techniky s nožem či jakékoliv jiné likvidační techniky neučím a učit nebudu.
Nu a závěrem snad jen dodám, že šlo o velmi zajímavou zkušenost jak pro mne, tak i pro Alberta a věřím, že i pro kluky, které měl možnost vidět během těch tří dnů. Již se připravují následné kroky, které umožní daleko hlubší a specializovanější náhled jak na TF, tak i na SJJ. A že to bude opět stát za to, to vám mohu slíbit již teď 🙂
Jarda Kolcun
TacFit – Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
Jujutsu instruktor
