Obecné vysvětlení
Když nemůžete pohnout soupeřem, pohněte se vy. Akceptování věcí, které nemůžete změnit a současně mít odvahu měnit věci, které měnit můžete.
Aplikace do jujutsu
V principu VYCHÝLENÍ (kuzushi) se toto již rozebíralo jako jeden ze základních principů jujutsu. V tomto případě jde však maličko o něco jiného. Když máte aktivního soupeře, který se hýbe, pak je samozřejmě jednodušší si počkat na správný moment a pomoci mu vychýlit ještě více.
Pokud je však soupeř pasivnější a hlídá si své těžiště, pak je to náročnější. A místo toho, abyste jej silově (tj. s velkým výdajem energie) vychýlili, pohnete se vy takovým způsobem, že se bude muset pohnout poté i on…a to bude váš moment. Berte proto tento princip jako jakýsi začátek provedení techniky (první kontakt (blok), zkrácení vzdálenosti, vychýlení, nástup, hod, na zemi získání dominance a vyjednání soupeřovy porážky).
Další uplatnění tohoto principu je v případě, že jde o provedení techniky, kdy je přímo vyžadováno, abyste se pohnuli a tím pádem techniku provedli s co nejmenším výdajem energie…a také bezpečně. Klasickým příkladem jsou techniky z kategorie Sutemi waza (strhy). V rámci této fáze se proto podívejte na vaše konkrétní techniky (ve vašem systému boje), kde/kdy je přímo bezpodmínečně nutné, abyste se pohnuli, což bude velká většina technik (vč. úniků, přechodů apod.). No a pak se podívejte, jestli byste techniku nedokázali zlepšit, pokud místo snahy pohnout soupeřem se pohnete vy.
A při sparringu si hrajte s tím, abyste se spíše hýbali vy než vynakládat vzácnou energii na hýbáním soupeřem. To samozřejmě neznamená, že byste se měli hýbat bezcílně. Učte se, kdy je lepší vynaložit energii na pohnutím soupeřem a kdy je lepší se raději pohnout sám.
Zkoumejte…určitě se dostanete do pozice, kdy nemůžete hnout ani soupeřem, ani sebou. Co uděláte? Pokud nevíte, podívejte se znovu na princip PŘEDSTÍRANÁ KAPITULACE (False surrender). V ostatních případech zjistíte, že můžete udělat i mini pohyb, kterým si připravíte pozdější pozici. Vyhrajte jednu malou bitvu, abyste poté vyhráli celou válku.
Tento princip je také možné využít pro kontrolu soupeře. Například, když se snaží uniknout, přesuneme více svou váhu na něj/zachytíme některou z jeho končetin/hlavu) a znemožníme mu dále se již posouvat.
Dalším příkladem je technika škrcení kimonem, která se nejlépe provede v případě, pokud si přitáhneme soupeře co nejblíže k sobě. Jenže soupeř ne vždy se tomu podvolí. Řešením je tedy se přiblížit k němu dle rčení „když nejde hora k Mohamedovi, musí jít Mohamed k hoře“ 😉
Soupeř nás pro provedení techniky potřebuje ideálně znehybněné. Tento princip je o tom, že když nemůže soupeře vychýlit, aby nemohl provést svou techniku, pak je nutné, abychom se pohnuli my a z jeho pokusu o techniku unikli.
Například při držení Yoko shiho gatame (side position) nám kreveta (Upa/Ebi) pomůže k tomu, abychom unikli a dostali se do výhodnější Do osae (guard position) pozice. To znamená, že soupeř je nehybný a velmi stabilní. Protože s ním nepohneme, pohneme se pod ním prostřednictvím pohybu krevety, abychom unikli.
Aplikace do běžného života
V jujutsu platí, že když nemůžete soupeřem hnout, musíte se pohnout vy. A soupeřem většinou nedokážete pohnout, protože ve vašem směru je pevný a stabilní. Pokud se však pohnete vy a změníte úhel útoku, najednou je jeho stabilita mnohem slabší. Je to hlavně o adaptaci a umět podívat se na problém z jiného úhlu, tím, že se změníme my (a nikoliv, že se snažíme změnit soupeře – Princip PŘESMĚROVÁNÍ).
Nu a jak tento princip využít v běžném životě? Zkuste si představit situaci, že jste s rodinou na pláži a užíváte si klid, sluníčko a pohodu. Najednou se vedle vás objeví parta mladých, kteří popíjejí alkohol, kouří a jsou velmi hluční. Jedna možnost je dojít za nimi a požádat je, aby odešli. Asi tušíte, že tohle by nemuselo dopadnout dobře. Zvláště, když budou podnapilí a budou ve skupině. Diskuse pak bude asi probíhat ve stylu „my tu byli první“, „no a co“, „co s tím uděláš“, „chceš do držky?“…
Druhá možnost tak je se sbalit a přesunout se trochu dál, kde vás jejich povykování nebude rušit. Zdá se vám se to nesprávné či dokonce zbabělé? Víte, v teorii sebeobrany existuje termín Zlaté momenty a video (thajsky s anglickými titulky) níže.
To jsou okamžiky ve vašem životě, kdy se máte rozhodnout jedním či druhým směrem. Například jedete po ulici a někdo vám hodí myšku. To vás zcela přirozeně naštve. V jednom případě riskujete (své) vážné zranění a možná i smrt, když mu půjdete ručně vysvětlit, že takto se řidič na silnici nechová (a přitom netušíte, jestli to není nějaký rváč, jestli není ozbrojený, jestli nemá zbraň apod.) A zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdyby se vás na JIPce ptala vaše žena a malá dcerka „tati, co se to vlastně stalo?“ A vy byste řekli: „chtěl jsem mu nakopat pozadí, protože mi hodil myšku.“ Cítíte, jak nesmyslná ta reakce byla? Kvůli jedné myšce jste riskovali svůj život….
Anebo si zvolíte druhou variantu. Odfrknete si, možná v autě pronesete několik nehezkých slov na jeho adresu, ale pokračujete v jízdě domů za rodinou.
Ještě jeden příklad – na prvních lekcích pro začátečníky občas vidíme kluka či holku, kteří se nechtějí zapojit, stydí se, nevěří si, zkrátka „hora k Mohamedovi nejde“. Osvědčilo se nám nesnažit se „horou hýbat“ a místo toho k takovému studentovi přijde některý z pokročilých studentů a povídá si s ním. Jen si s ním povídá a nenutí ho se přidat. A pak mu navrhne si to zkusit s tím, že bude cvičit jen s tím studentem. Ve většině případů tohle zafunguje a brzo se takové dítě zapojí i mezi ostatní.
A na závěr ještě jeden případ – COVID znamenal, že jsme nemohli fyzicky cvičit. Jednoduchá volba by mohla být, ok, tak kvůli tomu COVIDu a státním nařízením, bla bla bla nemůžeme cvičit, my s tím nic neuděláme. Je nám líto, drazí studenti, ale končíme. Anebo… Jsme si místo toho nastudovali specifika online výuky. Nakoupili jsme potřebné vybavení a do týdne rozjeli Online jujutsu akademii, které se postupně začaly účastnit nejen naši studenti, ale i jejich sourozenci a v některých případech dokonce i jejich rodiče (zvláště, když student neměl s kým cvičit). A bylo to úžasné. Dvakrát týdně jsme po celou dobu lockdownu vedli výuku a děti byly nadšené. Po skončení jsme nemuseli rozjíždět náborovou kampaň, protože jsme měli potenciální nové studenty již zajištěné. A to vše pro to, že když studenti nemohli za námi, vymysleli jsme způsob, jak se i přes lockdown ke studentům přesto dostat.
Podobných příkladů bych mohl uvést tucty, tak již jen jeden telegraficky – když jsem hledal vhodný klub bojových umění pro své dcery a nenašel, s kamarádem jsme založili svůj, který splňoval hodnoty, jež jsme chtěli, aby dcery studiem bojových umění získaly. Nečekali jsme, až se nějaký klub možná časem objeví, ale šli jsme tomu naproti. A přesně o tom je tento princip.
