Obecné vysvětlení
Pokud dokážete kontrolovat soupeřovu centrální osu, pak i kontrolujete možnosti, které soupeř má. A z toho také vyplývá, že pokud dokážete ubránit svou centrální osu před tím, aby ji kontroloval soupeř, pak máte velké možnosti, jak soupeře porazit.
Aplikace do jujutsu
Je to vlastně podobné jako v šachu, kde mistři se snaží kontrolovat střed šachovnice, protože odsud mají velké množství tahů na všechny směry. I v MMA se snaží závodníci kontrolovat střed Oktagonu, protože mají možnost jít se soupeřem do všech možných stran.
A jak začít kontrolovat centrální osu soupeře? Buď jeho síly (vycházející z centrální osy) rozdělíte, anebo je přerušíte/přesměrujete. Tento princip vychází z předpokladu, že nejsilnější technika je taková, která vychází z celého těla. A celé tělo se zapojí pouze v případě, že je plně srovnané ve směru na soupeře ve své centrální ose.
Čím dále budou jeho končetiny od jeho těla, tím méně síly nakonec budou mít. Je to vlastně podobné jako v případě armády – čím dále je jednotka od velitelství, tím menší kontrolu nad ní máte a tím hůře ji můžete zásobovat pohonnými hmotami, střelivem a jídlem. V tomto případě tedy hovoříme o rozptýlení/rozdělení kompaktního tvaru soupeře.
Ale zpět k soupeři – čím více bude mimo mou centrální osu, tím bude má síla na něj působící slabší. Jinými slovy řečeno přímý direkt bude vždy silnější než direkt boční.
Ne náhodou je hlava v center line. Když zasáhnete střed, pohnete celým člověkem. Když stranu, dojde k rotaci… a nabídněte mu nový pohled – vaše volná žebra, možnost rychleji se dostat za záda apod.
Bojová umění se většinou zaměřují primárně na útok na centrální linii, klasickým příkladem může být WING TSUN. A naopak jsou taková, které k centrální linii postupně směřují tím, že “odsekávají větve”, to jsou například filipínské styly boje.
Platí také, že čím dále od středu jste, tím slabší se stáváte. Proto se zápasníci jujutsu snaží držet si ruce a nohy co nejblíže středu, a naopak se snaží soupeři oddálit ruce/nohy od jeho trupu/středu, aby jej mohli následně upáčit.
Být vzpřímený a udržovat si těžiště pod sebou je klíčem v boji se zbraní – lekce kendo nás naučily tento princip bolestivou cestou, kdy naše těžiště bylo zpočátku před námi, jak jsme byli přikrčení a lehce předklonění. Zpočátku jsme nedokázali pochopit, čím to, že dostáváme tolik úderů do hlavy. Až potom se jednomu pokročilému studentovi nás zželelo a prozradil nám, že stačí se napřímit a pak primární cíl nebude hlava, ale spíše zápěstí a ruce.
Když při sparringu v jujutsu dokážete kontrolovat soupeřův střed, máte fakticky kontrolu nad celým jeho tělem. Když se snaží se rozmáchnout, aby vás zasypal údery, přitáhnete si střed/trup k sobě a najednou eliminujete optimální vzdálenost pro úder, nemluvě o tom, že posouváte jeho těžiště a on se tak nemůže pořádně zapřít k úderu.
V případě procvičování chápání tohoto principu zkuste identifikovat techniky/drily, které jsou přímo založené na centrální ose. Buď jeho získání či udržení. A pak si uvědomte, jaké kroky pro to musíte udělat, abyste získali kontrolu nad soupeřovou osou a/nebo následně ji udrželi či získali zpět.
Ve druhém kroku popřemýšlejte, jestli nemůžete tento princip použít i v jiných technikách. Možná jste si dosud neuvědomili, kde tento princip zatím chyběl (a vy jste pro to museli vydávat větší množství energie) a s tímto principem se stane technika lepší.
Při sparingu si hrajte s principem centrální osy. Jak snadno se dá kontrola ztratit anebo co je potřeba udělat, abyste ji získali. Tentokrát se nesnažte provést konkrétní techniku, ale snažte se cíleně neustále udržet kontrolu nad soupeřovou centrální osou. Zjistíte mimochodem, že tlak/tah zde hraje obrovskou roli.
Nebo v případě, že jsem v Tate shiho gatame (mount position) na soupeři. Pokud jsem přímo na něm tak, že má centrální osa je v linii se soupeřovou, pak mám nejsilnější kontrolu soupeře. Jakmile se vychýlím do strany, narůstá riziko, že mě může odrolovat a uniknout tak z mého držení. Druhou možností je být stranou a stále kontrolovat soupeřovu centrální osu například pomocí ruky (držící jeho hlavu/krk) či nohy (háčku). I přesto, že nejsem přímo (vertikálně) na něm, přesto jsem schopen jej účinně kontrolovat, protože má centrální osa směřuje na jeho centrální osu.
Názorným drilem kontroly soupeřovy centrální osy je dril zvaný Buldozer, kdy jste neustále nad soupeřem, zatímco ten se snaží uniknout rolováním. Vy se snažíte, aby vaše centrální osa byla neustále nad jeho, ať se roluje na jednu či druhou stranu.
Aplikace do běžného života
Kontrola centrální linie, středu, základny, vaší podstaty, je důležitá nejen v bojových uměních, ale i v běžném životě. Tam je tento princip hlavně o nastavení si nějakých základních pravidel, dle kterých se budete řídit. Nebudu krást, lhát, kouřit, mlátit lidi, i když si to zaslouží, budu jíst zdravě, pivo jen 2x denně 😉, zkrátka cokoliv, co ve svém životě považujete za důležité.
Ony základní pravidla máme i v našem klubu. A jedno z nich zní – neubliž záměrně svému parťákovi. Před nějakou dobou jsme do klubu přijali klučinu, který byl mimo klub velmi problémovým dítětem. Ve škole při hodinách vyrušoval, nerespektoval učitele, občas něco ukradnul, zkrátka byl na nejlepší cestě do pasťáku. Pocházel z rozvedené rodiny a zcela očividně postrádal nějaký mužský vzor, který by mu ony hranice a pravidla postupně vštěpoval tak, jak by to správný táta předával svému synovi. Jeho maminka z něj již byla velmi nešťastná a dozvěděla se o našem klubu. Oslovila nás s tím, že by potřebovala pomoci. Musím upřímně přiznat, že jsme z toho měli smíšené pocity. Pokud bychom klučinu přijali, znamenalo by to, že mu zvláště zpočátku budeme muset věnovat mnohem více než ostatním. A to jsme nepovažovali za férové vůči ostatním studentům. Přesto jsme však nakonec souhlasili. Hned na začátku jsme si spolu s ním stanovili jasná pravidla, i co hrozí, pokud je poruší. Doteď si pamatuji ten jeho výraz, který vůbec nebyl rebelský, ale spíše…hmmm…jako kdyby mu někdo konečně určil mantinely, kterých se může držet.
Chvíli vše fungovalo skvěle a pak jsme si všimli, že někteří s ním nechtějí cvičit a když jsme začali zjišťovat proč, dozvěděli jsme se, že je tenhle klučina až moc surový. A vzhledem k tomu, že se věnujeme studiu bojových umění, to bylo docela vážné. Proto jsme si ho vzali stranou a měli s ním vážný pohovor. Nejdříve jsem se ho však zeptal, proč je vlastně tak surový…a jeho odpověď mě docela překvapila „protože chci vždycky vyhrát, protože chci jednou získat černý pásek, jako máte vy, sensei“. Odpověděl jsem mu, že skutečný sparring není o tom, abychom se snažili za každou cenu vyhrát, ale abychom se učili a současně to umožnili i svému parťákovi. A tak pokud dostane slabšího soupeře, má schválně začít ze slabší pozice, případně zápasit jen jednou rukou. Pokud bude se silnějším, má si všímat momentům, kdy přesně se soupeři podaří ho dostat. Bylo to proto, že natahoval příliš ruku, bylo to proto, že se k němu nemoudře otočil zády? Zkrátka to naše kočkování na konci každé lekce ve skutečnosti není o vítězství, ale o vzájemném učení se jeden od druhého. A pokud by i nadále docházelo k tomu, že by někoho zranil, pak by musel klub opustit. Bylo vidět, že nad tím začal přemýšlet a zkrátím-li to, od té doby jsme již podobné stížnosti neměli. Klučina dostal nové hranice, i jaké důsledky mu hrozí, pokud mantinely poruší. Díky tomu pak dokázal fungovat bez toho, aby byl nebezpečný ostatním.
V boji nás tento princip učí nastavit soupeři hranice, aby nemohl rozvinout svůj útok. V makro pohledu to může být omezení nepřítelovy síly tím, že zvolíme místo, kde svoje vojska nedokáže plně rozvinout. Asi si hned vzpomenete příklad 300 udatných spartských bojovníků, kteří odvážně čelili několik dnů mohutné perské armádě.
V běžném životě je dobré si stanovit pravidla pro pracovní život, rodinný život i svoje koníčky. Aby se nestalo, že sice budete úspěšný manažer, ale budete rozvedení a vaše děti se k vám nebudou chtít znát…nemluvě o vašem zdraví, kdy sice ředitel firmy, ale budete mít za sebou tři infarkty a problémy s nadváhou… Je to tedy o prioritách. Je pro mě důležitější oslovení „pane řediteli“, anebo spíše „táto“? A ačkoliv všichni tak nějak tušíme správnou odpověď, ve skutečném životě to tak černobílé není…. Ale jakmile si určíme, co je pro nás důležité, kde je naše „centrální osa“, pak je život o mnoho jednodušší. Hovořím z vlastní zkušenosti…
