Intuice nejen v sebeobraně – část 1.

Přečteno: 2018

Před nějakým časem jsem napsal, že výuka sebeobrany se postupně bude posouvat dále od konfliktu. Zatímco v současnosti se instruktoři převážně soustřeďují na fyzické řešení konfliktů, kdy pilují jednotlivé techniky, a jejich kombinace, případně diskutují nad strategií fyzického řešení konfliktu, v budoucnu se tito instruktoři budou muset více ponořit do psychologie a začít se zajímat i o takové vědní obory jako je například sociologie.

A i když tak pod pojmem sebeobrana se teď lidé učí spíše jak se lépe porvat (než bránit), věřím, že onen posun ve výuce je již otázkou příštích několika let. Už teď jsou ve světě jednak systémy, ale i odborné studie, které toto vyučují, případně tím směrem mají nakročeno. Ostatně o několika z nich jsem psal právě na tomto portálu.

Než začnu hovořit o využití intuice v sebeobraně, dovolte mi nejdříve objasnit několik souvisejících „termitů“, které se v této souvislosti často objevují a bohužel i často zaměňují tak, „jak se autor právě vyspal“. A dva nejdůležitější z nich jsou instinkt a intuice.

Instinkt a intuice

Slovník cizích slov definuje instinkt jako vrozený pud. Jde tedy o něco biologického, co není možné se naučit, ani ovlivnit. Co však ovlivnit lze, je jeho nástup, nebo přesněji řečeno kdy a v jaké intenzitě se projeví instinktivní reakce. A přesně s tímhle pracují instruktoři sebeobrany založené na biologických reakcích člověka ve vysoce emotivních situacích. Lidé totiž v takových situacích reagují přesně popsaným způsobem, a pokud víte jakým způsobem, pak je možné s touto informací pracovat při výuce (Tony Blauer, Andy Normann…). Instinkt tedy nelze naučit, ani se jej odnaučit. Ten prostě máte a musíte s ním počítat.

Intuice je naopak získaná dovednost. Nejde o žádný ezoterický šestý smysl, jak si někteří možná myslí. Intuice je, zjednodušeně řečeno, souhrn vašich znalostí a zkušeností, které denně využíváte na nevědomé úrovni. To vám následně „vnukne“ odpověď, ale vy ji často většinou následně nedokážete racionálně vysvětlit a tak se logicky nabízí ono ezoterické vysvětlení. Jak jsme si však již řekli v cyklu článků Quo Vadis sebeobrano, a následně budeme rozebírat podrobněji i zde, intuici lze naučit.

A jak spolu tyhle dva termíny souvisí? Ve chvílích, kdy se člověk dostane do situace, kdy se musí rozhodnout ve velmi krátkém časovém úseku a ještě například, pokud jsou tam další stresory (člověk-agresor, omezení některých lidských smyslů – zrak, sluch… či i v kombinaci s vnějšími podmínkami – zima, vlhko, nedostatek spánku, hlad, střelba….), pak mozek používá k pochopení situace dvě velmi odlišné strategie. Tu první známe asi nejlépe – je to vědomá strategie – přemýšlíme o tom, zvažujeme pro a proti a následně dojdeme k logickému rozhodnutí. Je však velmi pomalá a ve výše popsaném případě není použitelná. Ta druhá je naopak nejméně prozkoumaná a pracuje velmi rychle. Má ale tu nevýhodu, že funguje zcela pod hladinou vědomí. Posílá sdělení nepřímými kanály, jako třeba prostřednictvím potních žláz v dlaních. Mozek dojde k závěru, ale bohužel nám neřekne, jak k němu došel. A s tím má naše vědomá, logická část docela problém.

Kognitivní psycholog Gerd Gigerenzer to nazývá „rychlé a úsporné myšlení“. V tomto případě člověk cítí, že „něco je špatně“, začnou se mu třeba potit dlaně, chloupky na krku se mu zježí, případně začne mít divný pocit břiše. Ale neví, proč ta změna. Naše mysl není přirovnávána k počítači bezdůvodně. Tak jako mnoho kalkulací probíhá na pozadí, tak i naše mysl provádí mnoho výpočtů bez toho, aby tím zatěžovala, nebo jakkoliv to oznamovala našemu logickému vědomí. Je to takový autopilot, který v každém okamžiku spočítá a provede veškeré činnosti potřebné k tomu, abychom uchopili hrníček s kávou, naskočili do tramvaje, apod. Nezvažujeme přitom povětrnostní podmínky, jaké boty právě máme, atd. atd. Prostě naskočíme. V případě hrnku kávy jen upravíme svůj úchop hrnku dle toho, jestli je káva horká, případně jestli hrnek dostatečně teplo izoluje, abychom se následně nespálili. A pokud se tak přesto stane, nastupuje právě ona zmíněná instinktivní reakce a my hrnek okamžitě upustíme. Nepřemýšlíme nad tím, jak moc je horký a jestli by to přesto všechno nešlo vydržet, kam hrnek máme položit, atd. To už by mezitím mohlo dojít k vážnějším popáleninám a naše tělo to samozřejmě nechce dovolit.

Intuice se projevuje například v situacích, kdykoliv děláme pohovor v zaměstnání, s někým se poprvé setkáme, či třeba reagujeme na nový nápad. Určitě jste zažili situaci, kdy jste si řekli „tak my si rozhodně rozumět nebudeme“, případně „to je vlastně skvělý nápad!

Ale když byste pak měli vysvětlit, jak a proč jste došli k takovému názoru, pravděpodobně budete muset pátrat ve své mysli a přijdete s nějakou myšlenkovou „konstrukcí“, která asi nebude mít příliš pevné základy. Ale to není nic špatného, jak si později vysvětlíme.

To však neznamená, že intuice nám pokaždé dá správnou odpověď. Jako v případě logického uvažování, i uvažování na nevědomé úrovni může dojít k nesprávným závěrům. Zvláště když si vnitřně přejeme, aby tomu bylo jinak. Případně, když vědomě popíráme realitu, jak jsem psal již v tomto článku. I to lze však kultivovat a naučit se ovládat.

Krájení na tenko

Jak tedy probíhá uvažování na nevědomé úrovni? Odborníci tomu říkají „krájení na tenko“. Jde o schopnost našeho nevědomí najít v situacích a v chováních strukturu na základě velmi malého výřezu zkušeností. Naše podvědomí neuvěřitelnou rychlostí fakticky probírá situaci, v níž se nachází, vyřazuje vše, co je irelevantní, a umožňuje nám soustředit se na to, co je skutečně důležité. A velmi často je naše nevědomí pak i daleko lepší v získání správné odpovědi, než rozvážné a důkladné způsoby uvažování. Většinou informace, které „nevidíte“ na vědomé úrovni, mají daleko větší hodnotu, než informace, které máte přímo před nosem a které jsou často spíše zavádějící, než aby nám pomohly se správně rozhodnout.

Toto krájení na tenko přitom není žádná výjimečná, spirituální schopnost. Patří neodmyslitelně ke každému člověku. Jen si to většina z nás neuvědomuje. Krájíme na tenko, když se seznámíme s novým člověkem, či v situaci, kdy vstoupíme do vozovky a v tu chvíli uvidíme rychle jedoucí vozidlo naším směrem. Na rozhodnutí máme zlomky vteřin. Ve spoustě situací nám tak tato metoda může říci velmi mnoho a někdy třeba i zachránit život.

Je také pozoruhodné, kolik různých profesí a disciplín tuto metodu využívá. Košíková, lékař při velmi náročné operaci, policista při zákroku, horský záchranář, ale i hokejista, či tenista. Fakticky všude tam, kde je nutné rychlé rozhodování ve stresu.

Například člověk, s bohatými zkušenostmi v tenise, dokáže poznat dle tenistova držení těla, či ve způsobu, jakým nadhazuje míček, jestli udělá dvojchybu ještě předtím, než se skutečně stane. Nebo třeba americký historik umění Bernard Berensonněkdy znepokojoval kolegy tím, že nedokázal srozumitelně vysvětlit, jak totiž tak jasně vidí na nějakém díle různé drobné nedostatky a nepatřičnosti, jež v něm odhalují buď primitivní kopii, nebo falzum. Dokonce když Berenson svědčil v jednom soudním případu, byl schopen říci jedině, že je mu špatně od žaludku. Podivně mu zvonilo v uších. Přepadla ho chvilková deprese. Nebo se mu dělalo mdlo a ztrácel rovnováhu. Nebyly to právě vědecké popisy toho, jak věděl, že stojí před něčím podvrženým nebo padělaným. Nic víc ale ze se nedostal,“ jak popsal jeho kolega profesor Hoving. Ale intuice se nevyužívá jen ve sportu, či v umění. Například jeden velmi významný finančník si také velmi dobře uvědomuje důležitost svého nevědomého uvažování. U něj se projevuje nevědomé uvažování tím, že jej náhle začnou bolet záda. Velmi pravděpodobně byste měli problém takovému člověku svěřit peníze, pokud by vám řekl, že přesně toto je jeho systém….pokud to ovšem není George Soros.

V současnosti se klade velký důraz na to, abyste své rozhodnutí patřičně zdůvodnili. Musíte uvést zdroje i poznámkový aparát, aby bylo vše jasně a průkazně potvrzeno, že jste k vysvětlení došli logickou cestou. Jenže se bohužel neberou v úvahu vaše předchozí zkušenosti a znalosti (tzv. znalostní databáze), včetně jejich kombinací a aplikací i do jiných oblastech. Čím více totiž člověk proniká do určité oblasti, tím více zjišťuje, že principy jsou buď zcela totožné, či velmi podobné. Liší se jen ve specifikách toho kterého oboru. Například fyzikální princip akce a reakce se dá velmi dobře použít v sebeobraně, stejně tak jako při vaření, ale i při termojaderné reakci. Jakmile toto pochopíte, daleko rychleji začnete chápat i jiné obory lidského poznání. A vaše intuice tak začne fungovat i zde 🙂

Pokračování

Zdroj: Mžik – jak myslet bez přemýšlení; Malcolm Gladwell; 2007; první vydání; nakladatelství Dokořán; dotisk 2010; ISBN 978-80-7363-097-3

Jarda Kolcun
TacFit – Field Instructor
CST – Clubbell Instructor
A.S.R.T. Senior Instructor
Jujutsu instruktor

Můžete komentovat

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *