Válečný Pankration

Přečteno: 2278

napsal Jim Arvanitis, přeložil Jarda Kolcun

V mnoha kulturách bylo válečné umění během století přetvořeno do sportovní formy. Klasickým příkladem je i pankration, původní smíšené bojové umění, které vzniklo ze systému zvaného pammachon. Antičtí Řekové při přeměně na sport měli neustále na mysli fakt, že i ve své sportovní verzi musí být pankration použitý k přežití na bojišti. Časem se však pankration posouval stale více k zápasení a k dalším a dalším pravidlům. Pammachon si však neustále uchovával svůj původní účel a proto drtivá většina technik zůstávala převážně v postoji, používaly se údery, které cíleně mířily na citlivá místa na lidském těle.

Název pammachon se datuje do doby ještě před první Olympiádou v roce 776 př.n.l. Pochází z řeckých slov pan , což znamená “vše” a mache, což je výraz pro “boj”. Termín mache však také úzce souvisí s dalším řeckým slovem machaira, což znamená “nůž”, nebo “krátký meč”. Pokud se tedy pokusíme přeložit termín pammachon, pak bychom to mohli přeložit jako “všeboj” nebo “úplný boj”. Termín tak zahrnuje jednak neozbrojenou, ale i ozbrojenou formu boje, kdy vojáci měli kopí, meč a nůž.

Etos bojovníků

Historie zná mnoho slavných bojovníků. Pro spartské bojovníky byl boj vším. Jejich kultura byla založena na areti, což je termín pro čest, statečnost a odvahu. Jejich bezmezná věrnost těmto ideálům z nich dělala jedny z nejlepších válečníků starověkého světa. Od areti se dostáváme k dalšímu termínu – “molon labe”, což se dá přeložit jako “Pojď a vezmi si to”, což plně charakterizuje srdce spartského bojovníka. Asi nejlépe je to vidět při bitvě v roce 480 př.n.l. proti perskému králi Xerxesovi, proti kterému se postavil spartský král Leonidas se svým 300 nejvěrnějšími bojovníky. Tehdy král Leonidas řekl, že spartští bojovníci nebudu útočníci, ale budou bojovat, aby bránili svou čest do posledního muže. Mnoho z těchto starověkých konceptů boje se dá nalézt i v současném světě.

Trénink, který věrně simuluje reálný boj je nedílnou součástí výcviku každého vojáka. Vojáci se učí nepanikařit v kritických situacích a právě etos jim slouží k tomu, aby přešli do protiútoku s totálním nasazením nejen těla, ale i hlavy a srdce. Právě tento princip nejlépe charakterizuje válečný pankration, systém boje, který čerpá z původního pammachonu. Důraz je kladen na praktické sebeobranné techniky zahrnující jednak neozbrojený, ale i ozbrojený boj. Trénink je sestaven dle modelu a jeho těžiště je ve scénářích a modelových situacích, stejně tak jako v kontaktním sparingu a drilech s různými prostředky pro sebeobranu. Pojďme si nyní představit základní komponenty, které pokud je začleníte do tréninku, z vás mohou udělat lepšího bojovníka.

Taktická připravenost

Je nepravděpodobné, že na ulici budete mít čas se připravit do bojového postoje předtím, než začne konflikt. Často konflikt proběhne tak rychle, že si vše uvědomíte, až už je pozdě. Proto je potřeba se snažit vnímat prostor a pracovat na svých reakcích. A samozřejmě si držet stabilitu, bez které by váš postoj, případně vaše reakce na útok byla k ničemu. V před-konfliktní fázi je pasivní postoj nejlepší, protože není konfrontační. Na rozdíl od klasického boxerského postoje, kde obě ruce jsou zdvižené a pěsti směřují k soupeři, vy se snažte mít ruce buď podél těla, případně již před sebou s prsty směřujícími k soupeři. Vše samozřejmě záleží na vzdálenosti od soupeře.

Pokud budete již blízko u soupeře, pak by ruce již měly být vysoko u hlavy a připravené krýt si vitální místa na hlavě. Pokud soupeř drží zbraň, může po vás požadovat zvednutí rukou. Udělejte to tak, aby ruce byly co nejblíže u sebe a přibližně v úrovni brady. Nezvedejte je nad hlavu, protože pak bude dosti náročné je při sebeobraně použít. Rada na závěr – váš postoj by nikterak neměl signalizovat fakt, že máte jakoukoliv zkušenost s bojovými uměními či sporty. Zkušený rváč vás dokáže už jen podle postoje odhadnout, jakému stylu se věnujete. Proto by váš postoj měl být co nejvíce neutrální, ale zároveň vás připravit na variantu, kdy se verbální diskuse zvrhne ve fyzickou rvačku.

Kompletnost

Každý bojový sport a bojové umění má své silné, ale i slabé stránky. Neznám systém, který by vše dokonale pokrýval. Například box má skvělé pohyby, ale je limitován jen pro ruce. Zápas je dobrý na zemi, ale zakazuje údery. Thajský box má devastující kopy, ale nemá boj na zemi. Dokonce brazilské jiu jitsu, které se tak dobře vede v ultimátních zápasech, je určené na boj proti jednomu útočníkovi. Bojové sporty jsou vynikající průpravou, ale pro sebeobranu, je potřeba si rozšířit znalosti o další arsenál technik a zbraní. A právě toto nabízí válečný pankration.

Funkční efektivita

Jedním z nejdůležitějších aspektů je efektivita. To znamená získání optimálních výsledků s minimálním nasazením a pohybem. V konfliktu je důležité neztrácet energii a čas. Proto je důležité se soustředit na techniky využívající hrubou motoriku. Pokud se věci pokazí a vy již musíte jít do blízkého kontaktu se soupeřem, je nutné využívat pouze jednoduché rychlé věci, které fungují. Komplikované kombinace úderů a kopů, případně nějaké zápasnické manévry nemají v konfliktu své místo. Neustále mějte na paměti princip KISS – Keep It Simple and Stupid – vše musí být jednoduché a blbuvzdorné – to je klíč k dobré sebeobraně. Jakákoliv kombinace, která je náročná na provedení, vám jen prodlouží reakční čas a sníží i efektivní obranu. Pokud má vaše sebeobranná technika více kroků, než útok, případně je založena na poznatcích z učebnic, pak je zde veliká šance, že vám nebudou na ulici fungovat.

Přizpůsobivost

Lidé, věnující se bojovým uměním a sportům, často předpokládají, že to, co vidí v MMA utkáních, je velice podobné tomu, s čím se setkají na ulici. MMA může mít funkční techniky, ale je to stále sport. A ačkoliv MMA utkání testují bojové schopnosti člověka, stále to není boj o vlastní život. Násilná přepadení začínají jen velice zřídka tak, že se oba hráči postaví do prolehlých rohů a po zaznění gongu se do sebe pustí. Místo toho se do sebe lidé pustí s minimálními varovnými signály, které by pomohly se obránci připravit a případně de-eskalovat situaci již v rovině verbální.

Proto nástroje a techniky, které aplikujete v boji, musí být co nejjednodušší. Reálný nácvik sebeobrany se musí co nejvíce podobat konfliktu na ulici a proto je potřeba do tréninku začlenit sparing, ale také scénáře a modelové situace. To vám umožní vytvářet si obranu přizpůsobenou aktuálnímu dění na ulici. Je to daleko vhodnější, než se učit kombinaci pohybů na určitý útok. Přizpůsobivost však není jen o fyzické kontrole protivníka, ale zahrnuje také mentální atributy. To znamená, že když se objeví něco nečekaného (například nůž v ruce), je potřeba improvizovat a upravit svůj postup. Cílem je tak mysl, která bude reagovat na aktuální situaci a nikoliv provádět automaticky naučené vícenásobné kombinace technik, ačkoliv se situace změnila, respektive obyčejně zhoršila ve prospěch útočníka.

Nejlepší obrana

Samozřejmě, že je nejlepší předjít boji ještě, než začne. Jakmile však je nezbytné přikročit k fyzické obraně, pak osoba, která udeří první (pre-emptive strike) a pokračuje ve svém postupu, má solidní šanci, že se ubrání. Samozřejmě, že tato strategie vyžaduje určitou pro-aktivitu a kontrolovanou agresi. Pokud již cítíte, že není jiná šance urovnat konflikt, vezměte situaci do svých rukou a zaútočte první.

Blokování, vykrývání, úniky, apod. jsou použitelné v případě, že jste zaskočeni útokem, ale čím dříve přejdete do protiútoku, tím je větší pravděpodobnost, že ze rvačky vyváznete nezraněni. Navíc to útočník nečeká, který již ve své mysli přehrává scénář, jak vám ublíží. Míra úspěšnosti roste s rychlostí a samozřejmě účinností vašeho preventivního úderu. Tento typ úderu může být cílen tak, aby vzvolal reakci soupeře, kterou si již poté zpracujete dle svého. Nemusí se však nutně jednat o fyzický úder jako takový. Může jít o výkřik, který na moment soupeře překvapí. Instinktivně se jeho mysl upne na výkřik,jak se bude pokoušet vysvětlit, jaký je jeho význam.

Povědomí o prostoru/situaci

V jakékoliv nebezpečné situaci je důležité být na pozoru. To asi není potřeba zdůrazňovat. Nejedná se však o paranoidní stav, kdy má člověk pocit, že k útoku může dojít každou chvíli. Je to o uvědomění si situace a volbě správných rozhodnutí. Pozornost je vaše první linie útoku. Tím, že si uvědomíte situaci, která může vyústit v potencionálně násilný konflikt, máte velkou šanci, že se z této situace dostanete ještě dříve, než samotný konflikt nastane.

Schopnost poznat, že se něco děje, většinou přichází ve formě pocitu z vašeho podvědomí, kdy fyzicky cítíte, že „je něco fakt špatně“. Věřím, že jste se s tím již setkali a tak víte, o čem píšu. Takový neurčitý pocit v břiše, který vám říká „vypadni odsud, tady to bude za chvíli hodně ošklivé“. Tento pocit je součástí vašeho primitivního instinktu přežití. Nicméně veškerý váš trénink a kondiční připravenost je k ničemu, pokud budete přepadeni. Je důležité si uvědomit, že útočníci nejsou hlupáci a často mají velice bohaté zkušenosti s tím, jak neočekávaně přepadnout člověka. Snažte se proto nepouštět si potencionálního útočníka příliš nablízko. Pokud budete mít neustále mysli fakt, že útok může přijít kdykoliv a odkudkoliv, máte šanci, že k přepadení nedojde. V konfliktu skutečně zvítězí většinou ten, komu se podaří využít prvek překvapení.

Přesné údery a další nástroje

Vaším cílem v boji bude zastavit útok, případně nějakým způsobem zneschopnit útočníka. Proto je vhodné útočit na místa, která způsobí co největší bolest a zranění. Neztrácejte čas a sílu na zásahy bodů, které útočníka pouze „načnou“. Ve stresu se lidské tělo stává neuvěřitelně silné a odolné vůči útokům a proto je potřeba používat techniky, které spolehlivě způsobí značná zranění.

Mezi takové techniky například řadíme:

  1. Útoky dlaní do tváře – údery prsty do očí, škrábání, drápání, facky, apod.
  2. Přímé a hákové údery – jelikož se ruka skládá z mnoha malých kůstek, je lepší, když budete útočit na měkké cíle, než na jiné kosti. Pokud již musíte zaútočit na kost, použijte kladivový úder
  3. Lokty a kolena na blízkou vzdálenost – tenhle typ úderů vám umožnit zaútočit bez většího rizika, že se sami zraníte.
  4. Nízké kopy a dupnutí – jsou velice rychlé a protože jsou prováděné pod pasem, jsou velice těžké k blokování.
  5. Zápasové porazy, strhy a vybrané techniky škrcení a páčení – Jsou využitelné zvláště v případě, že nemůžete použít údery.
  6. Kousání a vydloubávání očí – pokud jde o váš život, pak neexistují ne fér techniky.
  7. Využití zbraní i předmětů denní potřeby – využití buď předmětů, které jsou primárně určeny na sebeobranu (nůž, teleskop), případně předmětů, které se k sebeobraně také hodí (popelník, židle, apod.)

Emoční stránka

Velkou zásluhu na tom, co vás činí v boji efektivním, je právě vaše psychika a to, co by se dalo nazvat jako „emoční obsah“. Bojovníkův ethos, zabijácký instinkt (killer instinct) jsou toho nedílnou součástí. Jde o touhu ubránit se bez jakéhokoliv zaváhání. Není to tedy o vítězství či porážce, ale jde o způsob myšlení, který může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Řízení emocí je základním předpokladem pro úspěšný boj. Musíte být schopni se sebou komunikovat na základě faktů a nikoliv dojmů. To samozřejmě ovlivňují vaše pocity, které pak následně ovlivní i vaši obranu. Jakákoliv změna ve vašem nastavení mysli ovlivní výsledek boje. Pravděpodobně dokonce i více než by jej ovlivnil útočník samotný. Strach, úzkost a obava se řadí mezi před-konfliktní emoce, které vám brání reagovat tak, jak byste reagovali v klidu a bezpečí. Jinými slovy rapidně omezují váš potenciál k efektivní reakci. Jenom myšlenka na to, že můžete být zraněn, či ponížen, vás může totálně ochromit. Je potřeba, abyste aspoň dočasně se těchto myšlenek zbavili. V okamžiku sebeobrany s musíte oprostit od jakýchkoliv emocí, protože díky nim můžete v rozhodujícím okamžiku zaváhat, případně se dopustit taktické chyby. „Killer instinct“ vám umožní použít ty nejvíce účinné techniky bez toho, abyste zvažovali následky. Současně s tím, je však nutné, abyste zvážili maximální efektivitu a bezpečí při provádění těchto technik. Vaše mysl se během konfliktu vyvíjí. Než začnete, jste klidní a pozorujete vývoj situace. Vaše sebejistota pramení ze zkušenosti, kterou jste získal během tréninku a nácviku různých scénářů a modelových situací. Jakmile se však dostanete do situace, kdy konflikt je již nevyhnutelný, uvolněte svou agresivitu. Snažte si však udržet kontrolu tak, abyste byli schopni se rozhodnout co dál v post-konfliktní fázi boje.

Boj na zemi

Díky nárůstu popularity MMA se mnoho lidí soustředí na grappling jako svou první linii obrany na ulici. Mnoho prozíravých bojovníků znali skutečnou efektivitu zápasu, kdy je omezena převážně bojem jeden na jednoho. Například Plato a několik dalších starověkých řeckých vojenských vůdců varovalo, že sportovní pankration přestává být funkční pro boj na bojišti. Tvrdili, že pro bojovníka v plné zbroji je prakticky nemožné vést efektivní obranu na zemi díky váze výstroje, pohybovým omezením dané brněním, včetně faktu, že se tak stává velice zranitelný pro útok ze třetí strany. Proto válečný pankration učí zůstat co nejdéle v postoji a nepouštět se do zápasových technik na zemi. Nicméně je dobré zápasové techniky na zemi znát. Je potřeba mít také na mysli fakt, že zápasové techniky na zemi vyžadují více úsilí a tak se bojovník učí šetřit energii na správný moment.

Válečná verze pankration se soustřeďuje na kontra techniky proti strhům, porazům a hodům. Pokud útočník obejde vaši obranu a dostane se na blízko, aby vás mohl strhnout či hodit na zem, je velice důležité se naučit dávat údery z blízké vzdálenosti a jak se rychle dostat od útočníka. Pokud vás dostane na zem, musíte se naučit mu rychle a bez jakéhokoliv zaváhání vydloubnout oči a zasahovat ta místa, která útočníka maximálně zraní. Pokud se tedy ocitnete na zemi, ze všeho nejdříve musíte ochránit své zranitelné zóny a poté co nejdříve vstát do postoje. Rozhodně netvrdím, že všechny zápasové techniky jsou pro boj nepraktické. Člověk se může vyskytnout v situaci, kdy škrcení, páka či hod je nejlepší řešení. Vše záleží na konkrétní situaci a vaší schopnosti rozdávat efektivní údery. Stejně tak se člověk může vyskytnout v situaci, kdy aplikace hodu může být velmi riskantní, vše záleží na kontextu dané situace.

 

Má filozofie je: Na zem běž pouze v případě, že se sám rozhodneš, nikoliv proto, že za tebe rozhodl někdo jiný.

Pokud se však již na zemi ocitneš, dej si pozor na následující věci:

  1. Více útočníků – je fakticky nemožné zvládnout na zemi více jak jednoho útočníka. A aby toho ještě nebylo dost – vaše vidění se hodně zúží.
  2. Zbraně – je velice těžké se bránit na zemi proti čepelovým zbraním . Daleko lepší šance máte pokud stojíte.
  3. Vliv drog – pokud je útočník na drogách, má neskutečnou sílu a je imunní vůči bolesti. Některé zápasové techniky tak na zemi nebudou fungovat.
  4. Prostředí – prostředí, ve kterém se budete na zemi pohybovat, nemusí být zrovna přátelské k vaším zádům a kloubům. Například skleněné střepy jsou daleko méně tolerantní k vašemu pohybu na zemi než tatami.
  5. Kousání a útoky na oči – některé zápasové techniky půjdou hůře provést bez této formy obrany.

Obnovení

Až donedávna byl pammachon ztracenou kapitolou řeckých dějin. Jeho znovuvzkříšení ve formě válečného pankrationu je dokonalé řešení pro sebeobranné systémy 21.století. Umožňuje to obránci čelit násilí také násilím s využitím prostředků boje starověkých spartských bojovníků. Molon Labe!

Zdroj: Jim Arvanitis – Real world conflict resolution in the Spartan tradition of all-out combat – Battlefield Pankration, Black Belt Magazine, September, 2011

Jarda Kolcun

TacFit Field Instructor

FAST Defense Instructor