Povídání o strachu – část 4. – Tipy od SEALů

Mnoho lidí si myslí, že odvaha je to jediné, co je vlastně potřeba k poražení strachu, ale to není pravda. Odvaha je především kombinací víry v sebe sama a své schopnosti i bleskové analýzy situace.

Odvážní lidé znají své schopnosti a dovednosti. Vědí, které situace u nich spouští obavy (stresovou reakci) a pevně důvěřují svým schopnostem (protože si je x-krát otestovali v podobných podmínkách). I díky tomu jdou do krizové situace s již vymyšleným plánem. Vojáci vyznávají jednoduché pravidlo „voják, který ví, že se bude bát a naučí se na tento stav připravit, se stane lepším vojákem“, a věřím, že je toto pravidlo snadno aplikovatelné i do našeho světa civilistů.

Poznejte o čem je strach tím, že budete podstupovat situace, jež vás děsí, v kontrolovaném prostředí a pod dohledem zkušených specialistů a naučte se strach využít ve svůj prospěch. O tom je například i systém FAST, který postupně připravuje účastníky na stále intenzivnější konfliktní situace.

Je zajímavé, že alfa typ mužů si často odmítají připustit byť i jen možnost, že by se něčeho mohli bát….a následně v kritických situacích totálně zklamou. Ten moudřejší typ mužů si naopak nejen připustí tuto možnost, ale i aktivně vyhledává další potenciální situace tak, aby se naučil se strachem pracovat a postupně jej využít pro svůj lepší výkon.

Například již dříve zmiňovaní účastníci BUD/S kempů jsou záměrně trénováni tak, aby chápali reakce svého těla i hlavy na psychické i fyzické zatížení, ať už se jedná o krizové situace pod vodou, nebo někde v mrazivém lese. Jejich výcvik co nejvěrněji napodobuje tempo, stres, fyzické i psychické požadavky aktuální bojové situace, což jim umožní opakovaně praktikovat vyučované metody kontroly stresu.

Dech ti napoví, protože je měřítkem intenzity emocí

Dýchání je velmi důležitou funkcí našeho těla. Dokážeme řadu dní vydržet bez jídla i bez pití, ale bez dechu vydržíme maximálně několik minut. Bylo zjištěno, že naše nálada, stav mysli je velmi úzce spojena se složením krve, respektive s dostatečně okysličenou krví. A díky tomu nám pak dobře fungují i ostatní vnitřní orgány v těle. Dýchání se používá i při navození klidného stavu během meditace. Pokud se totiž soustředíme na dech, pak nemáme čas se zaobírat minulostí ani konstruovat (často katastrofickou) budoucnost.

Dech také spojuje tělo a mysl, o čem se pravidelně přesvědčují fanoušci systému TacFit i systému FAST. Asi nejnázornějším výsledkem propojení dechu a těla je stav Flow, který se do češtiny dá volně přeložit jako „zóna“ či „sportovní orgasmus“. Jde o jakési „rozpuštění se do hry“ bez rušivých myšlenek. Ale zpět k dýchání, ke stavu Flow se vrátím daleko podrobněji v chystaném cyklu článků, který se bude věnovat pouze tomuto aspektu optimálního výkonu.

Vzpomínám si, jak při mém pobytu v Coloradu, kde jsem pomáhal vyučovat FAST, jsem hovořil s jedním vojákem, který se právě vrátil ze zahraniční mise. Potvrdil mi, že během své několikaměsíční mise musel „modulovat“ (speciálně dýchat) více jak 3,000 krát (!!!), aby všechny ty krizové situace zvládnul….sám tak na sobě potvrdil účinnost dýchání na zmírnění projevů stresu na hlavu i tělo. V čem tedy toto dýchání spočívá? V rámci absolvování BUD/S kempu se dozvíte, že se jedná o „dýchání 4×4“. Spočívá v tom, že máte nádech na čtyři vteřiny a následně výdech opět na čtyři vteřiny. Z fyziologického hlediska jde o opětovné nastavení rovnováhy (alostázy) – zklidnění přespříliš aktivovaného sympatika a naopak vybuzení utlumeného parasympatika.

Autor knihy Killer Athletes, Cole Tucker tvrdí, že existují četné lékařské výzkumy, které potvrzují rychlé zklidnění organismu a snížení stresu, jež přímo souvisí s fází REM (Rapid Eye Movement), kterou člověk má během hlubokého spánku. Právě fáze REM je totiž pro zotavení lidského organismu klíčová.

Podle lékařů z Naval Special Warfare centra je právě tato metoda účastníkům BUD/S kempů doporučována provádět na denní bázi, ať již se právě věnují běhu, plavání, případně překonávání náročných překážkových drah. Je důležité také zdůraznit, že tato metoda rozhodně není výtvorem SEALů, ale velice pravděpodobně existovala odpradávna zvláště ve válečnické komunitě a až teprve v posledních letech byla následně dostatečně podpořena i vědeckým důkazem.

Metody SEAL ke kontrole zastresování

A jaké jsou metody nejelitnější americké speciální jednotky SEAL? Kandidáti na členství v této jednotce se učí následujících sedm technik:

1. Nastavení cílů a jejich následné rozkouskování („eating elephant one bite at a time“) – četné studie z BUD/S kempů ukázaly, že pouze ti vojáci, kteří si určili dílčí cíle („zvládnout jenom dnešní den, přežít ještě pět minut v chladné vodě, vyběhnout pouze na tamten kopec…“), zvládli i celý kurz. Naopak ti, kteří si neustále opakovali, že mají před sebou ještě několik dalších podobně náročných dnů, to většinou vzdali.
2. Kontrola zastresování organismu. Již víme, že určitá intenzita psychické a/nebo fyzické zátěže spustí v mozku instinktivní reakci, kde jde racionální uvažování stranou. To je v případě kritických situací nepříliš dobrá situace (nicméně to neznamená, že jde o absolutně špatnou situaci, viz cyklus článků O přežití). Vojáci vědí, kdy a jak přesně se u nich stres projeví a snaží se preventivně proti tomu působit (dýchání, cílené uvolňování svalů…).
3. Vizualizace. Velmi často podceňovaná součást tréninku. V armádě je vizualizace využívána ve vysoce rizikových i vysoce stresových situacích. O vizualizaci jsem psal podrobněji již v článku Rozvoj technik boje prostřednictvím vizualizace, anebo Kuji kiri – vizualizace a přeprogramování vědomí.
4. Pozitivní sebemluva. Armádní psychologové znají velmi dobře sílu pozitivní sebemluvy. Existují jasné výzkumy, které ukazují, jak právě pozitivní sebemluva zachránila vojákovi život v často na první pohled bezvýchodné situaci. Tento krok slouží k upevnění správného stavu mysli, sebejistoty a odolnosti, kterou potřebujete k dosažení cílů.
5. Vytěsnění. Vojákům je během výcviku vštěpováno, že jejich kamarádi a bratři ve zbrani mohou být v boji zraněni či dokonce zabiti. Jsou však také učeni, že v takové chvíli nesmí podlehnout smutku a musí pokračovat v boji. V našem civilním životě při troše štěstí nebudeme muset být vystaveni podobně traumatizujícím situacím, nicméně tento princip se hodí například při zkouškách či pohovorech. Pokud se nám jedna část pohovoru či zkoušky nepovede, nesmíme se tím (dočasným) neúspěchem nechat zdrtit a musíme se soustředit na zkoušku další. Tohle je cíl systematického budování psychické odolnosti. Truchlit můžete až když je konec, do té doby se seberte, přestaňte brečet a dokončete ten zatracený úkol!
6. Plán B. Vždy mějte v záloze další plán, pokud se vám věci nevedou tak, jak jste plánovali. Ne nadarmo se říká, že žádný plán nepřežije první střetnutí s realitou. Vědomí, že máte plán B, vám dodá klid a jistotu.
7. Pozornost a koncentrace. Toto platí jak u speciálních jednotek, tak i u šachisty. Pokud se nesoustředíte a nevěnujete plnou pozornost tomu, co se děje PRÁVÉ TEĎ, pak velmi pravděpodobně se dopustíte chyb, které mohou znamenat zranění či dokonce smrt. V lepším případě vám „pouze“ utečou důležité momenty vašeho života.
8. Bonusová technika – myslete bez omezení. Zbavte se nesmyslných limitů, které vám dali do hlavy rodiče, učitelé, přátelé či jiné autority. Nikdo nezná lépe než vy, co můžete dokázat a pokud tak vnitřně akceptujete nějaký limit, více už opravdu nedokážete. Úspěšní lidé nebo vojenští veteráni vám pravděpodobně potvrdí, že v okamžiku, kdy ze svého slovníku odstranili slovo „nemožné“, se jim žilo a bojovalo mnohem lépe. Stačí se jen podívat na historii sportovních rekordů. Než padnul, dokonce i vážené lékařské kapacity tvrdily, že další zlepšení již není možné. Bez odvážných snílků by náš svět byl stále ještě v době kamenné.

Síla sugesce

Sugesce je patrně jednou z nejúčinnějších (preventivních) metod jak bojovat se strachem. Vyžaduje pouze pravidelný nácvik a správně volená slova. To je asi největší kámen úrazu při nácviku (spolu s disciplínou při pravidelném nácviku). Zatímco výsledkem tvrzení „chci se zbavit bolesti“ je pocit, že se skutečně chcete zbavit bolesti, pokud maličko přeformulujete toto tvrzení na „jsem zdravý“, pak zdravý opět budete. Pokud si vzpomenete na první díl tohoto cyklu, kde jsem zmiňoval knihu Antirrheticon, pak již víte, že i tato dovednost je velmi velmi stará.

Pomáhá také, když se snažíte kombinovat sugesci s vizualizací. Zatímco tvrzení „jsem zdravý“ je samo o sobě již dobré, představte si k tomu ještě sebe sama v situacích, které můžete dělat, tedy že jste již zdraví. Dodejte tomu i maximum detailů, včetně pozitivních emocí (radost, že to již děláte), pak účinek mnohonásobně umocníte. I toto funguje, ale vědecky dosud netušíme jak přesně.

Základním pravidlem je tak jednak správně zvolený výrok a následně i pravidelný nácvik. Právě to je i často hlavní kámen úrazu většiny lidí. Pokud nevidí výsledek ve velmi krátké době, přestávají nacvičovat a tím tak přichází o velmi účinnou metodu, jak prožít lepší život. Ostatně stačí se zeptat vrcholových sportovců či úspěšných manažerů. Jsem si jistý, že potvrdí nejen používání metody autosugesce, ale i její účinnost.

KONEC

Předchozí díl

Použitá literatura:
Strach je přítel vítězů; Marián Jelínek, Markéta Hůrková; nakladatelství Starý most, s.r.o.; 2011; vydání první; ISBN 978-80-87338-10-0

Neuropsychologie; Petr Kulišťák; nakladatelství Portál; 2011; druhé přepracované vydání; ISBN 978-80-7367-891-3

Killer Athletes – America’s Elite Special Operations Warriors share lessons & advice to help athletes become champions; Cole Tucker; 2015; Made in the USA; Lexington, KY; ISBN 978-150-546-118-3

Jak si správně přát; Pierre Franckh; nakladatelství Anag; 2008; vydání první; ISBN 978-80-7263-454-5

Jarda Kolcun