Přiznám se, že jako malýho kluka mě na nindžutsu zajímaly spíše ty tajemné věci, než způsob boje. V té době jsem se učil džudo a měl jsem pocit, že si s tím vystačím. A když jsem ve filmu viděl černě oděné bojovníky chvíli máchající rukama a různě skládající prsty, aby pak dokázali neskutečné věci, věděl jsem, že tohle chci také umět. Jenže jak zjistit, zdali se jedná pouze o filmový trik anebo o skutečnou schopnost?
Začal jsem tedy o této problematice shánět více údajů a přes knihy Jaroslava Poláka jsem se dostal ke knihám Stephena K. Hayese a následně i k prstovým mudrám (tak se totiž říká těm pozicím) v józe. Objevil jsem několik možných vysvětlení včetně aktivace „super vlastností“ člověka prostřednictvím energetických bodů umístěných na akupunkturních drahách vedoucích i do prstů. Zdálo se mi to dosti přitažené za vlasy a tak jsem pátral dále. A objevil jsem, že to možná nebude science fiction, ba co víc, že se za tím skrývá velice propracovaný systém…..postupně jsem tak začal odkrývat o čem to celé je, až jsem před pár dny natrefil na video Stephena Hayese, kde vše již jasně vysvětluje (anebo já jsem dospěl do stavu, kdy mi to již dává smysl 😉 A protože věřím, že tyto informace budou zajimavé i pro vás, dovolím si je zde uvést tak, jak byly na semináři řečené.
Předem zdůrazňuji, že v tomto článku nepůjde o návod jak se jednotlivé prstové mudry naučit a následně i aplikovat, ale o vysvětlení systému. Kdo tedy čeká, že po přečtení tohoto článku bude ovládat systém Kuji kiri, bude zklamaný. Pokud se tomuto systému skutečně chcete věnovat, pak máte v zásadě dvě možnosti – najděte si nejbližší oddíl, kde nindžutsu vyučují a zde se postupně vzdělávejte pod dohledem zkušeného instruktora, anebo zkuste západní systémy (např. Silvova metody kontroly mysli, apod.), které fungují na velmi podobném principu.
Systém, který se zaobírá vizualizací a přeprogramování mysli bojovníka se nazývá „Kuji Goshin Ho“, kde „Kuji“ znamená „devět znaků“, slovo „Goshin“ „ochrana těla“ a „Ho“ se dá přeložit jako „metoda“. Tomuto systému se také někdy říká „Kuji kiri“, znamená kde „kiri“ znamená řezat/sekat, případně „Kuji no Ho“ – „Metoda devíti znaků“.
Kuji kiri není o žádné magii, či nějacích tricích, jak zmizet jen s pomocí podivně zapletených prstů. Dokonce to (vysoce pravděpodobně) není ani o tlakových bodech aktivovaných zapletením prstů. Krátce řečeno tyto pozice nijak neovlivní žádný z platných fyzikálních zákonů, což byl první poznatek, který je nutné nejen pochopit, ale i akceptovat. Jakmile nám je toto jasné, můžeme zjistit, k čemu tedy vlastně nindžovské prstové mudry jsou.
Bojovník hledal způsob jak se připravit na boj nejen fyzicky, ale i mentálně. Umět „přepnout se“ do módu, kdy by zapomněl na vše ostatní a soustředil se jen a pouze na splnění úkolu. A právě tyto metody mají pomoci vybudovat u bojovníka odvahu, bojového ducha, pozitivní přístup a otevřenou mysl k řešení nenadálých problémů.
Systém Kuji kiri se skládá z devíti základních prstových muder, které převzaly jména z čínštiny. Pravděpodobně však pocházejí až z Indie či Tibetu (proto je tu velmi pravděpodobná spojitost s prstovými mudrami v józe). Těchto devět muder symbolizuje 9 vlastností lidské existence, jako je síla, zdraví, energie, apod., jakožto vlastností, kterými by měl oplývat skutečný bojovník.
Základem Kuji kiri je, že stírá rozdíl mezi záměrem něco učinit a samotným činem. Čím více se záměr přiblíží samotnému činu, tím úspěšnější budete. Asi ve svém okolí znáte lidi, kteří mají plno plánů (záměrů) udělat to či ono, ale buď si vymyslí minimálně stejný počet výmluv, proč to teď nejde, anebo na své plány prostě a jednoduše rezignují.
Systém Kuji no Ho je tedy metoda o tom, jak tento trénink/výcvik autosugesce provádět. Existuje zde 9 muder a pak desátá, která všech devět spojí do harmonického celku. První mudra se týká fyzické/mentální/duchovní síly. Využívá se v situacích, kdy se cítíte unavení a potřebujete sílu k dokončení vytyčeného cíle. Druhá se soustřeďuje na energii. Jde tu o způsob jakým nazíráme na problémy, jakým si budujeme myšlenkové konstrukce pro zjištění budoucího vývoje událostí, a které by nám měly pomoci, ale ve skutečnosti nás velmi často matou. Jde tu také i o to, jakým nazíráme sami na sebe, zda-li o sobě pochybujeme, protože nám odmala říkali, že jsme hloupí, že nic nedokážeme, anebo naopak jsme vyrůstali v prostředí, kde nám vštěpovali do hlavy, že můžeme dokázat vše, co chceme. Bojovník nindža si uvědomoval, že spojit záměr s činem chce odvahu a dostatek energie.
A například devátá mudra je o tom být „neviditelný před zraky zla“. Ve skutečnosti to znamená vidět svět z té lepší stránky, protože pokud se budete hrabat pouze v těch špatných stránkách života a světa, velmi pravděpodobně se vám tyto věci budou dít i ve vašem životě. Je to podobné jako když například trávíte svůj čas s drogově závislými. Získáte pak pocit, že většina lidí je drogově závislá. Nebo jako policista trávíte většinu času s odpadem společnosti. Pak máte pocit že svět je jedna velká žumpa. Tuším, že se to nazývá deformace povolání. Pokud však najdete čas strávit čas i mezi „normálními“ lidmi, najednou vám svět nebude připadat tak zkažený.
Každá z těch devíti prstových muder má svůj význam, svou sílu. S každou mudrou je spojen určitý zvuk, určitá představa a pocit. Ti, kteří již vědí něco o programování mysli, ví, že čím intenzivněji zapůsobíme na naše smysly a mysl, tím rychleji a trvaleji se nový „program zapíše“ do mysli. Nindžové při tomto „přeprogramovávání“ využívali například slavné činy jejich klanu z historie, které jim připomínaly, že možné je prakticky vše. Vzývali přitom patrona a ochránce všech bojovníků Marishi-ten (摩利支天), který je měl vést a chránit při plnění jejich často velmi nebezpečných úkolů. Takový bojovník se přestal zajímat o vítězství či porážku (respektive život či smrt) a mohl se soustředit jen a pouze na splnění úkolu. Jinými slovy se soustředili na úspěch a nepřipouštěli si žádné pochyby.
Mudry využívají principu nabuzení psychiky bojovníka i prostřednictvím jeho předchozích úspěchů. Prstové mudry vám pomohou se dostat více do klidu a zbavit se stresu z možného neúspěchu. Toho můžete docílit tím, že před činem či akcí vykonáváte určitý sled pohybů, v duchu pronášíte mantru, případně meditujete. Ostatně podobný vzorec chování můžete vidět i u moderních sportovců, kteří před zápasem vykonávají nějaké činnosti a pokud by je nevykonaly, jsou přesvědčeni, že zápas prohrají. V moderní terminologii se těmto lidem říká, že jsou pověrčiví a proto nosí stejné ponožky na rozhodující zápasy, případně před zápasem 7x políbí puk, apod. Z psychologického hlediska se tím dostávají do stavu – „zóny“ – v jaké byli, když posledně vyhráli. Z předchozích článků již víme, že „zóna“ je stav, kdy je fyzická aktivita vykonávána bez zbytečných energetických výdajů a sportovec tak předvádí ty nejlepší možné výkony. A v případě Kuji kiri jde o to samé.
Je velice nutné, aby se emoce zapojily v maximální míře. Programování je velmi málo účinné, pokud budete stereotypně recitovat například „naučím se španělsky, naučím se španělsky, naučím…“. Pokud však do tohoto záměru zapojíte opravdovou radost z toho, že se naučíte španělsky, pak je velmi pravděpodobné, že španělštinu skutečně zvládnete. Emoce dodají záměru skutečnou sílu.
Není to tedy o pohybech rukou, prstové mudře samotné či recitování nějakého zvuku, které jsou pouze špouštěče umožňující bojovníkovi dostat se do správného duševního, emočního a fyzického stavu. Lidé si často myslí, že když nastaví určitou mudru, o které si přečetli, že je na posílení síly bojovníka, tak tu sílu získají…a pak jsou zklamáni tím, že se nic nestalo. Samozřejmě, že se nestalo, protože tu chybí trénink, který by tuto sílu nejdříve získal a vypěstoval.
Znovu tedy opakuji, že prstové mudry zde fungují pouze jako jakýsi spouštěč. Ten je však nutné naprogramovat a platí zde to, co v jakémkoliv jiném tréninku – čím pravidelněji a poctivěji budeme cvičit, tím bude účinnost lepší.
Zdroj: Kuji kiri – Stephen K.Hayes, délka videozáznamu 01:03:18
Jarda Kolcun
