Zkrácená historie Ninjutsu

Přečteno: 113

Napsal: Kacem Zoughari, Toshiba Foundation stipendium, doktorant v japonských historických studiích v INALCO, držitel grantu Lavoisier

Přeložil: Jarda Kolcun

Historie ninjutsu (čti nindžutsu) je dlouhá a prastará. Je téměř nemožné říci, kde, jak a díky komu ninjutsu vlastně vzniklo. Existuje mnoho teorií a příběhů, které vyprávějí o čínských a korejských přistěhovalcích, shugenja (asketech), buddhistických mniších, taoistech, zemědělcích, zlodějích, kouzelnících a dalších kejklířích, jež se zasloužili o vznik ninjutsu.
Připočtěme k tomu také skutečnost, že obraz válečníka oděného v černém, zpopularizovaný japonskou shanbarou i americkými akčními filmy, který inspiroval fantazii nejednoho nadšence, je v japonských dějinách relativně nový. Ve skutečnosti se tento populární obraz poprvé objevil v obrázkových knihách až v letech 1770-1780. S tím souvisí směs hrdinských legend, esoterických náboženských praktik, příběhů o magii a neviditelnosti atd. která nás přivádí k charismatickému obrazu “superšpióna ninji”. Skutečný příběh je ovšem úplně jiný…

Označení v různých obdobích

Při studiu historie ninjutsu a ninjů musíme především zapomenout na představu mužů v černém oděvu, a i na jméno, které jim bylo přiřazeno. Termín ninja (čti nindža) byl poprvé použit v díle Buyo Benryaku, které v roce 1684 sestavil Kinoshita Gishun a kde si můžeme přečíst jednu z prvních definic ninji i jeho trénink: “Ninjové byli lidé, kteří se uměli skrývat doma i v jiných krajích. Někteří z nich znali i techniky, které jim umožňovaly tajně proniknout do jakékoli chráněné oblasti…“.
Podrobný pohled na fakta uvedená v japonských vojenských kronikách nám ukazuje, že ninja měl různá jména v závislosti na období, regionu, a i v závislosti na svých dovednostech. Jejich první jména byla Kansai a Kancho, která znamenají špionáž, pečlivé pátrání.
V období Asuka (592-710), za vlády regenta knížete Shotoku Taishi (574-622), se používal termín Shinobi, složený ze tří sinojaponských znaků. Lze jej přeložit následovně: “Talent nebo dovednost, která umožňuje člověku realizovat své cíle využitím příhodného okamžiku“, případně “Talent nebo dovednost ovládat informace“. Jméno Shinobi nám také říká, že ninja a jeho trénink mu umožňovaly využít všechny své zdroje k osvojení a ovládnutí znalostí ve všech jejich podobách, protože to bylo v době války životně důležité.
Za vlády císaře Tenmu (673-686) bylo nejčastějším jménem Sokkan, což znamená “Ten, jehož znalosti mu umožňují ovládnout prostor a nejužší zákoutí“. I zde si můžeme všimnout, že velmi brzy v japonských dějinách jsou ti, které budeme mnohem později nazývat ninji, vždy součástí úzkého doprovodu mocného pána nebo císaře.
V pojednání o vojenské strategii a špionáži, jehož autorem je Sun Tzu a které do Japonska přivezl Kibi Makibi (693-775), Sun Tzu mezi pěti představenými kategoriemi špionů postavil na piedestal ty, kteří kromě toho, že byli trpěliví, chytří a moudří, disponovali také obrovským množstvím znalostí o válčení a špionáži. Tento typ špióna, nazývaný Shokan, by byl součástí vnitřního kruhu generála, který by ho na oplátku štědře odměňoval.
Provincie Iga a Koga (dnešní Mie a Shiga) se díky své obtížně dostupné poloze a skutečnosti, že unikaly kontrole sousedních provincií, staly rychle známými jako líheň ninjutsu a ninjů. Nejčastěji se používal název Iga no mono (muži z Igy nebo ti z Igy) a Koga no mono (muži z Kogy nebo ti z Kogy). V některých kronikách se můžeme setkat také s termíny Iga shu a Koga shu, které označují skupinu nebo oddíl Iga nebo Koga. Jedním z názvů, který nejlépe ilustruje charakter neviditelnosti a umění skrývání v ninjutsu, je termín Musoku bito, což znamená “ti, kteří chodí, jednají, aniž by je někdo viděl, nebo aniž by jim bylo vidět na nohy“. Jedním z technických termínů v ninjutsu, který označuje způsob pohybu v boji se zbraní nebo beze zbraně, je Musoku no ho neboli ninja aruki ho. S termínem Musoku no ho se setkáváme v mnoha školách klasického bujutsu, jejichž tradice sahají až ke škole Kage ryu.
V období Nara (710-794) se pro označení ninjů používaly různé znaky, ale jejich čtení bylo vždy stejné. Všechny se četly jako Ukami. V kronikách té doby se Ukami uvádí ve významu Mawashi no mono, tedy číhající. O několik století později, s nástupem třídy válečníků v čele moci a počínaje bojovníky období Kamakura (1185-1333), byla potřeba mít typ bojovníka zkušeného v rozmanitých neortodoxních technikách nesmírně důležitá. Proto ti, kteří se stali známými jako ninjové, představovali skrytý hrot síly v každé bitvě. Byli totiž schopni v jediném okamžiku převrátit misky vah bitvy použitím neortodoxních metod, které třída bojovníků v období Kamakura dosud ještě nevytvořila. V historických análech Bakufu z období Muromachi (1392-1475) se pro označení ninjů používal termín Kagimono hiki, tedy “ti, kteří se objevují ze stínů“.
Právě v období Sengoku (1477-1603), kdy se v důsledku občasných válek mnoho pánů snažilo rozšířit svou hegemonii, se služby ninjů staly velmi žádanými. Zde se také jejich jména stala četnými a lišila se podle toho, který vojevůdce, region atd. je využíval. Jedním z těch jmen, které nejlépe označovalo ninju a jeho praktiky, bylo jméno Kanja, které lze přeložit jako “muž okamžiku” nebo “muž, který proklouzne mezi nástrahami“. Už z toho je patrné, že ninjutsu bylo proslulé svým výjimečným a všestranným nadáním, které ninjovi umožňovalo zvládnout jakoukoli situaci.

V oblasti Kantó, kde se nachází současné hlavní město Japonska Tokio, najdeme jiný typ ninji, který působil v rámci skupiny podobné elitní jednotce. Šlo o ty, kteří se nacházeli první linii, jejímž cílem bylo vyvolat zmatek a nepořádek. Kronika vztahující se k těmto historickým událostem týkajícím se rodu Hójó, Hójó Godaiki, uvádí pojmy Rappa, Seppa a Suppa, které mají význam “vytváření nepořádku a zmatku” nebo “pronikat jako vlna a vytvářet zmatek“. Uvádí se zde také termín Shinobi no mono, tedy “ten, kdo je skrytý, aniž by se ukázal“.
Kronika, která zaznamenala vojenské úspěchy rodu Takeda, Koyo Gunkan, uvádí termín Kagimono hiki.
Slavný vojevůdce Oda Nobunaga (1534-1582), který byl dobře známý svou obrovskou nenávistí vůči ninjům z oblasti Iga a který je později v roce 1580 rozdrtil, měl své vlastní ninji, kteří se nazývali Kyódan, tedy „ti, kteří slyší šepot“.
I Tokugawa leyasu (1542-1616) používal ninji, kteří přežili bitvu u Igy, kde většinu z nich potkal tragický konec. V období Edo (1603-1867) zaměstnával různé ninji podle jejich schopností a nadání, aby měl pod kontrolou případné riziko výbuchu. Někteří z nich se jmenovali Onmitsu, tedy tajný agent Bakufu, a Oniwaban; strážci, kteří chránili osoby blízké rodině Tokugawů a prostory, které pro ně byly na hradě vyhrazeny. Metsuke působili jako informátoři, kteří přinášeli nejrůznější informace, aby se předešlo jakémukoli výbuchu a udržel se mír. Teppotai byla skupina, která sloužila jako blízká ochrana šóguna při jeho cestách mimo hradby hradu. Tyto skupiny se staly základem různých policejních skupin, ozbrojených budoucností, které se začaly formovat v období Edo.

Historie a původ

Množství názvů, pojmenování a funkcí ukazuje, jak je skutečně obtížné určit původ ninjutsu. Navíc už při pouhém vyslovení výše uvedených, a v průběhu staletí změněných, názvů je jasné, že Ninjutsu je mnohem víc než pouhá technika partyzánského boje nebo neortodoxní styl boje, jakých bylo v Japonsku mnoho. Jeho rozmanitost a komplexnost – jsou zdrojem vzniku metody využívající kombinace ortodoxních prostředků a technik neortodoxních způsobů.
Tato disciplína věnovaná přežití, která se později bude nazývat ninjutsu, debutuje jako nejasně definovaná kontrakultura, jakási vynucená reakce na dominantní proud politických, ekonomických a společenských tradic Japonska. Absorbuje vše, co by jí umožnilo překonat jakoukoliv situaci, odolá a přijme vlivy mnoha směrů a věd o boji zavedených ze zahraničí. Všechny tyto poznatky by se spojily s místními znalostmi různých bojovníků převzatými z jejich zkušeností z války, utrpení, porážky i naopak přežití. Vzhledem k nepřístupnosti své geografické polohy představovaly regiony Iga a Koga ideální místa pro kulturní skupiny, disidenty a bojovníky, kteří se chtěli vyhnout politické a ekonomické moci vápna. Právě mezi 6. a 7. stoletím, s příchodem četných přistěhovalců z Číny a Koreje a s nimi i nových esoterických náboženských proudů, získalo ninjutsu multikulturní fasádu a zároveň si zachovalo své jedinečné japonské kořeny.
Ninjutsu se pomalu, ale jistě s vzestupem třídy bojovníků rozvíjelo, a nakonec se stalo ústředním prvkem pro zajištění vítězství nebo kontroly informací. V každé válce se setkáváme se skupinou ninjů nebo alespoň s jedním ninjou, který operuje ve stínu za účelem obnovení rovnováhy. Poprvé se ninjové historicky objevili v bitvě magari no jin v roce 1487 v provincii Koga, kde byl pán Rokkaku Takayori zachráněn skupinou ninjů z Kogy. Následovaly další bitvy, které vždy vyžadovaly služby ninjů. Všichni japonští vojevůdci, císaři a chrámy zaměstnávali ninji. Ti také měli schopnost, kterou tradiční válečníci neměli. V podstatě mohli vypovědět smlouvu nebo změnit stranu podle vlastního uvážení, a hlavně měli naprostou volnost pohybu. To pro samuraje, bushiho neplatilo, protože byl vázán ke svému pánovi až do jeho smrti.
Bitva u Igy, známá pod názvem Iga no ran (1581), ukončila autonomii velkých ninjovských rodů v provincii Iga. Tato oblast odedávna sloužila jako útočiště disidentům, rebelům a dalším zklamaným bojovníkům, kteří chtěli žít svobodně. Rodiny jako Hattori, Momochi a Fujibayashi ovládaly celý region Iga, zatímco Koga byla pod kontrolou více než dalších 50 rodin válečnického původu. Všechny později vzniklé školy ninjutsu vycházely z Iga-ryu a Koga-ryu, protože jejich technický základ spočíval v hlubokých znalostech a vědě o používání těla v boji. Po bitvě u Igy se zbývající členové posledních rodů, jako například Hattori, ujali funkcí u Tokugawů. Předtím zachránili Tokugawu tím, že ho bezpečně doprovodili na jeho panství na druhé straně Igy po útoku Mitsuhideho u chrámu Honno (1581), kde Oda Nobunaga skončil svůj život spácháním seppuku.
Pomoc, kterou rodina Hattori prostřednictvím Hattori Hanza (1543-1596) poskytla, zapůsobila na leyasu natolik, že je přijal do svých služeb, které trvaly až do konce období Edo. Bitvy u Sekigahary (1600) a dvě tažení proti hradu Osaka (1614) a Shimabara (1637) se staly posledními bitvami, kterých se ninjové zúčastnili. Jejich pragmatická technika a úloha přežily přizpůsobení novým požadavkům období Edo, kdy rodina Tokugawa nastolila relativní mír, který trval až do znovuotevření Japonska okolnímu světu v roce 1868.
Dokumenty, zbraně, nástroje a písemnosti jsou dodnes veřejnosti prezentovány v několika muzeích po celém Japonsku, z nichž nejznámější jsou muzea v Ize (prefektura Mie) a Kóze (prefektura Shiga). Očima japonských návštěvníků nebo západních kolemjdoucích všechny zbraně, dokumenty a spisy udržují mýtus o nechvalně proslulém bojovníkovi, kterým byl ninja.

Zásadní historická data:

  • 1487 bitva u Magari, Magari no jin, první výskyt: Ninja v bitvě proti pánu Rokkaku Takayorimu za šóguna: Ashikaga Joshihisa.
  • 1579-81 povstání v Iga, Iga no ran. Nobunaga Oda s armádou 46 000 mužů vtrhl do provincie Iga a popravil její obyvatele.
  • 1582 Incident v chrámu Honno, Honnoji no hen. Tokugawa leyasu se obával útoku Mitsuhide Akechiho, a proto povolal přeživší z Igy, zejména Hattori Hanzo, který ho měl doprovázet: mezi městy Sakai a Mikawa.
  • 1600 bitva u Sekigary.
  • 1603 Tokugawa leyasu založil svou vládu ve městě Edo, dnešním Tokiu. Ninjové jsou využíváni pro ochranu rodiny, špionáž, policii a nové ozbrojené síly.
  • 1614 Tažení proti hradu Osaka.
  • 1637 Shimabarovo povstání na Kjúšú. Poslední významná vojenská role ninjů. Deset z nich proniklo do hradu Hara, kde bylo obleženo 40 000 křesťanských povstalců. Sbírali informace o vojsku a žili na hradě.
  • 1676 Fujibashi Yasutake, potomek rodu Iga, sepsal densho obsahující techniky a použití ninjů z rodů Iga a Koga nazvané Bansenshukai (Oceán deseti tisíc řek).
  • 1853 Na příkaz rodiny Todo proniká bojovník Sawamura Kansaro na loď komodora Perryho

Zdroj: Budo & Koryu (Articles and Interviews); Dr. Kacem Zoughari; 2022; 1. edition; Bu Shi Shuppan GbR, Eberswalde, Germany

Autor

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *