Temné zákulisí světového taekwonda, organizovaný zločin a boj o olympijské přežití

V roce 2003 vystoupal tehdejší šéf a zakladatel Světové federace taekwonda (WTF), Kim Un-jong, na absolutní vrchol mezinárodní sportovní diplomacie. Jeho zvolení do funkce viceprezidenta Mezinárodního olympijského výboru (MOV) z něj učinilo druhého nejmocnějšího muže celého olympijského hnutí. V tehdejším zákulisí se jeho postavení přirovnávalo k pozici příslušníka tradiční korejské aristokracie – takzvaných jangbanů – z éry historické dynastie Čoson. Tato společenská vrstva disponovala neomezenou mocí, dědičnými výsadami a stála fakticky nad běžnými zákony. V novodobém světovém sportu se Kim těšil obdobné nedotknutelnosti; tehdejší komentátoři a novináři jej bez nadsázky označovali za sportovního boha, který má v rukou neomezenou moc měnit pravidla, ovlivňovat miliardové rozpočty a rozhodovat o osudech celých sportovních odvětví.

Tato neomezená autorita však měla brzy narazit na realitu jednadvacátého století, ve které ani nejvyšší diplomatický statut nedokázal zabránit únikům informací do médií. Zatímco se olympijské taekwondo potácelo od jedné krize ke druhé a s obtížemi směřovalo k dalším olympijským hrám, v zákulisí začaly sílit zvěsti o masivním uplácení. Podle těchto zpráv měl Kim financovat svou kampaň na post viceprezidenta MOV z nelegálních fondů. Brzy se však objevilo ještě závažnější obvinění: výměnou za hlasy podporující jeho vlastní viceprezidentství měl v zákulisí aktivně podkopat a obětovat oficiální kandidaturu jihokorejského města Pchjongčchang na pořadatelství zimních olympijských her v roce 2010.

Hořká ironie vlastenectví a olympijský obětní beránek

Obvinění z vlastizrady a zrazení národních olympijských ambicí působilo v kontextu Kimovy dosavadní kariéry téměř neuvěřitelně. Pokud existovala jedna konstanta, která definovala jeho desítky let trvající působení ve veřejném životě, byla to neotřesitelná loajalita k rodné zemi. Byl to právě Kim, kdo v osmdesátých letech naplánoval a řídil takzvanou „Operaci Thunderbird“ – diplomatickou ofenzívu, která navzdory všem předpokladům přivedla do Soulu letní olympijské hry v roce 1988 a definitivně tak zapsala Jižní Koreu na moderní geopolitickou mapu světa. O dvanáct let později zopakoval svůj triumf pomocí utajované „Operace 007“, díky níž dokázal na olympijských hrách v Sydney v roce 2000 prosadit taekwondo jako plnohodnotný medailový sport.

Kim prakticky vlastníma rukama vytáhl svou relativně malou zemi na absolutní vrchol mezinárodní sportovní scény, a to nejen v taekwondu, ale i v řadě dalších sportovních disciplín. Když však v dramatickém hlasování o pořadatelství zimních her pro rok 2010 kanadský Vancouver porazil korejský Pchjongčchang o pouhé tři hlasy v poměru 56 ku 53, frustrovaná veřejnost i politická reprezentace potřebovaly najít viníka. Z muže, který přinesl zemi největší sportovní triumfy historie, se rázem stal hlavní obětní beránek národní porážky.

V roce 2003 se Kim Un-jong setkal na mezinárodní sportovní akci zvané Univerziáda (světové studentské sportovní hry) se severokorejským představitelem Čang Ungem. Ten byl přímým nástupcem legendárního generála Čchwe Hong-hiho ve vedení konkurenční Mezinárodní federace taekwonda (ITF), s níž vedla Kimova organizace desítky let trvající ideologickou a politickou válku. Obe muži se dohodli na historickém gestu: na nadcházejících olympijských hrách v Aténách v roce 2004 uspořádají společný nástup sportovců Severní a Jižní Koreje pod jednou vlajkou. Mělo jít o zopakování vysoce emotivního okamžiku ze zahajovacího ceremoniálu her v Sydney, který tehdy dojal celý svět. Kim Un-jong se však zahájení aténských her už nezúčastnil.

Zlato, diamanty a miliony v trezoru: Konec nedotknutelnosti

Jihokorejské orgány činné v trestním řízení provedly nečekanou a koordinovanou razii v Kimově soukromé rezidenci i v jeho oficiálních kancelářích. Výsledky domovních prohlídek přinesly šokující svědectví o finanční realitě nejvyššího sportovního vedení: vyšetřovatelé objevili v soukromém trezoru hotovost ve cizích měnách ve výši 1,6 milionu dolarů. Celková hodnota zabaveného majetku, který zahrnoval zlaté pruty, diamanty, drahokamy a nelegální devizové prostředky, se vyšplhala na neuvěřitelných 5 milionů dolarů. V dramatických scénách, které plnily přední strany novin, odváděla policie muže s nasazenou bílou zdravotnickou maskou na tváři skrz davy kempujících reportérů.

Pod drtivým tlakem ze všech stran byl Kim donucen rezignovat na svůj mandát v jihokorejském Národním shromáždění (parlamentu) a okamžitě opustit i post prezidenta Světové federace taekwonda. Následné vyšetřování odhalilo, že z fondů této federace přímo zpronevěřil 676 000 dolarů. Šlo přitom o finance, které organizaci daroval nadnárodní konglomerát Samsung již v roce 1971 na výstavbu a rozvoj Kukkiwonu – světového ústředí a posvátné mekky olympijského taekwonda.

Kim se bránil tvrzením, že všechna obvinění jsou politicky motivovaná, avšak pro toto tvrzení nepředložil žádné konkrétní důkazy ani vysvětlení. Ve svém oficiálním prohlášení zvolil klasickou rétoriku úhybného manévru: „Tato podezření jsou v současné době předmětem vyšetřování právních orgánů a pravda brzy vyjde najevo. Bez ohledu na fakta však skláním hlavu v hluboké omluvě za to, že jsem svým pochybením znepokojil národ.“ Mezinárodní olympijský výbor na nic nečekal a svého viceprezidenta s okamžitou platností suspendoval.

Gangsteři v tělocvičnách: Proč sport potřeboval podsvětí

Pád neomezeného vládce vyvolal nejhlubší krizi v celých dějinách olympijského taekwonda. Jakmile zmizela ústřední autorita, začala se po celém světě domina hroutit. Národní asociace v jednotlivých zemích se rozpadaly, dlouholetí spojenci opouštěli své funkce a Kimova globální mocenská síť se ocitla v troskách. V samotné Jižní Koreji vyšetřovatelé rozkryli systematické a dlouholeté propojení mezi strukturami sportovního taekwonda a organizovaným zločinem.

Po Kimově nuceném odchodu z čela Korejské asociace taekwonda (KTA) byl novým lídrem organizace zvolen vlivný jihokorejský politik Ku Čchon-so. Změna ve vedení však nepřinesla očistu, ale pouze další eskalaci kriminálních metod. V prosinci 2003 policie Kua zatkla a obvinila z masivního uplácení úředníků a z manipulace voleb, které mu měly zajistit předsednické křeslo. Vyšetřovatelé prokázali, že Ku si před rozhodujícím hlasováním najal soukromou armádu tří set gangsterů a bojově vycvičených expertů na taekwondo. Tuto úderné komando rozmístil kolem volební místnosti s jediným úkolem: fyzicky zablokovat vstup všem rivalům a opozičním delegátům.

Situaci lze přirovnat k volbám do vedení nadnárodní korporace, kde jeden z kandidátů obklíčí budovu ředitelství těžkooděnci z podsvětí, kteří dovnitř pustí pouze ty akcionáře, kteří přísahali věrnost jejich zaměstnavateli. Před samotnou volbou navíc Ku vyplatil dvěma klíčovým funkcionářům asociace úplatky přesahující částku 20 000 dolarů. Přes hradbu gangsterů se do sálu nakonec probojovalo pouhých sedmnáct delegátů, kteří v hermeticky uzavřeném prostoru jednohlasně zvolili Kua novým lídrem Korejské asociace taekwonda.

Státní zastupitelství tehdy ve své oficiální zprávě bez obalu konstatovalo: „Korejská asociace taekwonda byla plně ovládána politiky a kriminálními gangy. Mafiánští bossové uplatňovali přímý vliv na fungování asociace již od devadesátých let dvacátého století. Když ve společnosti začal růst tlak na to, aby s těmito praktikami přestali, podsvětí spojilo své síly a prostředky, aby do čela organizace protlačilo pana Kua jako svého zástupce.“

Společně s novým předsedou skončil v poutech také vlivný poradce asociace Lee Seng-wan. Tento mistr taekwonda měl za sebou temnou minulost: již v roce 1987 byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za to, že si najal padesát gangsterů k násilnému rozprášení politické strany bojující za demokratické reformy. O sedmnáct let později stanul před soudem znovu, kdy byl odsouzen ke čtyřem letům vězení za spiknutí s Kuem a dalšími osobami při násilném blokování sportovních voleb. Tento opakující se vzorec chování jasně ukázal, že využívání bojových umělců a organizovaného zločinu jako úderné síly pro politické a mocenské cíle nebylo ojedinělým excesem, ale hluboko zakořeněnou systémovou normou.

Proč vlastně šéfové organizovaného zločinu projevovali tak masivní zájem o bojové umění? Odpověď leží v obrovském ekonomickém potenciálu, který globalizované taekwondo generovalo. Jeden z vlivných mafiánských bossů byl usvědčen z přijímání lukrativních úplatků od výrobní společnosti, která dodávala Světové federaci taekwonda elektronické chrániče – tedy přesně to technologické vybavení, které mělo v budoucnu zabránit podvodům a lidským chybám při olympijském zápasení. Během rozsáhlého policejního zátahu v roce 2003 bylo zatčeno celkem jedenáct klíčových postav podsvětí, mezi nimiž figurují tři šéfové organizovaných kriminálních skupin, jeden aktivní politik a sedm zločinců zapojených do korupčního skandálu ve městě Tegu.

Zpověď „hříšníka“: Když násilí nahrazuje předsednické kladívko

O rok dříve, v roce 2002, konfrontoval jihokorejský novinář tehdejšího viceprezidenta WTF Lee Čchong-ua s otázkou, proč se v mocenských strukturách bojového umění pohybuje takové množství členů kriminálních gangů. Lee ve velmi otevřeném rozhovoru přiznal, že přítomnost gangsterů vrhá na taekwondo velmi špatné světlo, a sám sebe označil za „hříšníka“ za to, že jejich pronikání do organizace dopustil.

Když se reportér přeptal, zda to znamená, že vedení tyto lidi si přímo najímalo pro udržování pořádku na valných shromážděních nebo zasedáních správní rady, Lee odpověděl překvapivě upřímně. Přiznal, že nešlo jen o tyto oficiální akce. Vedení se podle něj neustále potýkalo s tím, že průběh schůzí a rozhodovacích procesů byl paralyzován a narušován nekonečnými spory o zcela nepodstatné, malicherné problémy. Aby vedení tyto chaotické situace „uklidnilo“, zjistilo, že zviditelnění těchto nebezpečných lidí v zasedacích sálech dokázalo rychle nastolit „příznivější podmínky pro jednání“.

Tuto praxi lze vysvětlit jednoduchou analogií: představte si předsedu parlamentu, který místo použití dřevěného kladívka k uklidnění rozvášněného sálu posadí do prvních řad těžce ozbrojené vymahače dluhů. Samotná jejich fyzická přítomnost a hrozba násilí okamžitě zmrazí jakoukoliv opozici a donutí delegáty hlasovat podle přání vedení.

Na přímý dotaz novináře, zda gangsteři pronikli do struktur asociace kvůli prastarým frakčním bojům, které taekwondo odedávna rozdělovaly, Lee bez váhání přisvědčil. V pozadí těchto nekončících bojů stály historické skupiny spojené s generálem Čchwe Hong-him a jeho rivalskou organizací. Svou zpověď uzavřel Lee postesknutím nad tím, že pro úspěšný přechod taekwonda do další historické fáze se měl nástupce tehdejšího neomezeného šéfa Kima objevit „o den dříve“.

Že mezinárodní intriky a finanční nesrovnalosti sahaly mnohem dál než jen na domácí půdu, potvrdil i další důkazní materiál v rukou policie: pouhý rok po tomto rozhovoru dorazil do Kimovy soulské kanceláře fax od vysokého severokorejského úředníka. V dokumentu severokorejská strana Kima důrazně upomínala, že je ve skluzu s finančními platbami, které dluží severokorejskému olympijskému funkcionáři Čang Ungovi – předsedovi konkurenční mezinárodní federace.

Dominový efekt v zámoří: Kolaps v USA a Kanadě

Zemětřesení v centrálních strukturách v Soulu vyvolalo masivní otřesy v pobočkách po celém světě. V témže roce zasáhl americký olympijský výbor nekompromisním způsobem proti Americké unii taekwonda (USTU) a s okamžitou platností ji vyloučil ze svých řad. Důvodem byl rozsáhlý seznam chronických selhání v oblasti organizace soutěží, vnitřního řízení a především finanční transparentnosti. USTU působila od roku 1984 jako oficiální zástupce světové federace ve Spojených státech a představovala jeden z nejdůležitějších pilířů globálního taekwonda.

Během neřízeného rozkladu odstoupil z funkce prezidenta unie Sang-Chul Lee, osobní přítel Kima Un-jonga. Brzy nato byla celá organizace definitivně zrušena a spolu s ní bylo rozpuštěno i všech padesát státních asociací. V účetnictví chybělo přibližně 1,2 milionu dolarů a spustila se lavina soudních sporů.

Tato krizová situace otevřela stavidla dlouho potlačované nespokojenosti. Experti a mistři taekwonda ne-korejského původu působící v USA využili pádu starých struktur k tomu, aby veřejně promluvili o své dlouholeté diskriminaci. Popisovali praxi, kdy byli systematicky přehlíženi při obsazování významných funkcionářských a rozhodcovských pozic výhradně proto, že neměli korejskou národnost. Poukazovali na hluboko zakořeněný etnocentrismus, který v mezinárodním bojovém umění nespravedlivě protěžoval rodilé Korejce na úkor všech ostatních národností.

Když se bitevní pole v roce 2006 konečně vyčistilo, stará a nefunkční unie byla minulostí. Místo ní vznikla nová organizace s názvem USA Taekwondo (USAT), která převzala zodpovědnost za očistu sportu. Nové vedení dokázalo chybějících 1,2 milionu dolarů olympijskému výboru v plné výši splatit a zřídilo speciální komisi pro nápravu minulých křivd. Hlavním cílem bylo přivést zpět stovky poctivých instruktorů a průkopníků, kteří odmítli participovat na korupčních schématech předchozí éry.

Spolupředseda této komise Joon-Pyo Choi situaci shrnul velmi přesně: „Celou organizaci zničila jen malá hrstka lidí na vrchu. Jejich chybou však bylo, že během svého vládnutí systematicky zlikvidovali a vyštvali všechny korejsko-americké mistry i velmistry ne-korejského původu, kteří v USA budovali taekwondo už od padesátých let. To byla katastrofální chyba.“

Vlna bratrovražedných bojů a rezignací se přelila i přes severní hranici do Kanady. Wayne Mitchell, který tehdy zastával funkci generálního tajemníka kanadské pobočky světové federace, popsal, jak pád ústředního vedení změnil pravidla hry: „Pro Kanadu i pro celou světovou federaci se vše změnilo v okamžiku, kdy byl Kim Un-jong přistižen s rukou v pokladně. Vyvolalo to okamžitý nouzový stav a Mezinárodní olympijský výbor nám dal jasné ultimátum: buď si okamžitě uklidíte ve vlastním domě, nebo končíte. Spousta slušných lidí tehdy vystoupila a řekla, že už toho bylo dost.“

Kanadský státní orgán pro podporu sportu (Sport Canada) hrozil okamžitým zastavením veškerého státního financování. Pod tímto existenčním tlakem musela asociace od základu změnit své stanovisko a přijmout novou, plně demokratickou ústavu. Nové vedení postavilo svou strategii na absolutní otevřenosti a odpovědnosti. Poprvé za celých padesát let existence organizace spatřily světlo světa veřejné rozpočty, transparentní účetní knihy a nezávislé audity. Trvalo půl století, než mezinárodní sportovní federace začala fungovat podle standardních pravidel moderního světa.

Při hledání příčin, proč bylo taekwondo tak hluboce prorostlé korupcí, poukázal Mitchell na historické kořeny zakladatelské generace: „Často přemýšlím o tom, zda to nebylo dáno historickou érou, ze které tito lidé vzešli. Kim Un-jong zahájil svou kariéru v tajných službách… a Jižní Korea měla tehdy k demokracii nesmírně daleko, přestože se tak navenek dlouho označovala.“ Na počátku šedesátých let vstoupil Kim do veřejného života v atmosféře všudypřítomné korupce, která byla pevnou součástí tehdejší jihokorejské vojenské diktatury. Své působení ve sportu řídil metodami tajné policie – pomocí absolutní poslušnosti, sledování rivalů a netransparentních fondů. O čtyřicet let později zakončil svou kariéru úplně stejným způsobem; s tím rozdílem, že se tak stalo v podmínkách moderní demokracie, kde už tyto praktiky nebylo možné utajit.

V červnu 2004, pouhé dva měsíce před startem letních olympijských her, jihokorejský soud uznal Kima vinným ze zpronevěry více než 3 milionů dolarů z fondů sportovních organizací a z přijetí úplatků přesahujících 700 000 dolarů. V odůvodnění rozsudku obžaloba zdůraznila, že Kim přeměnil veřejné sportovní federace a olympijské struktury ve své soukromé podnikatelské léno. Soud mu vyměřil nepodmíněný trest v délce dvou a půl let a uložil mu pokutu ve výši více než 600 000 dolarů. Následné odvolání k Nejvyššímu soudu přineslo mírné zmírnění trestu na dva roky.

Jeho věrní stoupenci nadále prohlašovali, že celé policejní vyšetřování i následný pobyt za mřížemi byly výsledkem vykonstruované politické msty a že Kim posloužil jako obětní beránek za neúspěšnou kandidaturu Pchjongčchangu na zimní hry 2010. Žádné důkazy pro tuto teorii však nikdo nepředložil a Kim si svá tajemství odnesl s sebou. V červnu 2005, po odpykání přibližně jednoho roku ze svého trestu, byl tehdy čtyřiasedmdesátiletý funkcionář podmíněně propuštěn na svobodu. Ve svém písemném prohlášení k novinářům uvedl: „Zatímco se těším na návrat ke své rodině a na konec tohoto dlouhého utrpení, rád bych využil této příležitosti, abych nadále trval na své nevinně ve všech bodech obžaloby.“ Krátce po svém propuštění se podrobil operaci prostaty.

Nová krev a boj o olympijské přežití

Jak mohl nový prezident Světové federace taekwonda po tak zničujících soudních procesech nastoupit do funkce se vztyčenou hlavou? Čcho Džung-won byl mužem zcela jiného ražení než jeho předchůdce. Od roku 1999 působil jako člen výkonného výboru Korejské asociace taekwonda, v letech 1996 až 2003 zastával funkci prezidenta univerzity a byl hlavním architektem a zakladatelem specializované Katedry taekwonda na této vysoké škole. Jeho akademické pozadí a pověst budovatele institucí z něj činily ideálního kandidáta pro krizové období.

Ve volbách získal drtivou většinu 106 ze 149 hlasů členských zemí federace. Ve své nástupní řeči před světovými médii sebevědomě vyhlásil: „Nyní nastal čas, abychom se znovuzrodili jako skutečně nadnárodní sportovní organizace.“ Aby svá slova podpořil činy a stabilizoval rozvrácenou členskou základnu, okamžitě oznámil rozsáhlý program finanční pomoci: každá členská země obdržela 20 000 dolarů a každá kontinentální unie taekwonda 50 000 dolarů ze speciálního „reformního fondu“, který poskytl Mezinárodní olympijský výbor. O dva měsíce později se nový prezident setkal na olympijských hrách v Aténách se šéfem severokorejské ITF Čang Ungem. Během slavnostního ceremoniálu si sportovci Severní a Jižní Koreje symbolicky podali ruce a kráčeli společně, přesně jak to před svým pádem naplánoval Kim Un-jong.

Před novým vedením však stála okamžitá a existenciální výzva: jak udržet taekwondo v programu olympijských her. Mezinárodní olympijský výbor totiž v té době vážně zvažoval, že tento sport po skončení aténských her v roce 2004 z olympijského programu definitivně vyřadí. Vnitřní problémy federace se zdaleka netýkaly jen finanční kriminality a nespravedlivého rozhodování. Ještě větší hrozbu pro budoucnost sportu představoval fakt, že olympijské zápasy byly pro nezaujatého diváka extrémně nudné, což se přímo odráželo v katastrofálně nízké sledovanosti televizních přenosů. V olympijském prostředí, které je závislé na zájmu globálního publika a sponzorů, představovala nudnost v ringu rozsudek smrti.

Nuda v ringu: Záchrana před televizní smrtí

Průkopník bojových umění ve Spojených státech, legendární mistr Jhoon Rhee, popsal jádro problému naprosto přesně: „Taekwondo je na olympijských hrách jako divácký sport nesmírně nepopulární. Už léta nahlas volám: ‘Udělejte ty turnaje trochu zajímavější!’ Podle stávajících pravidel se používají pouze nohy, jsou zakázány jakékoliv údery rukou na hlavu, takže se závodníci přirozeně spoléhají výhradně na kopání.“ Rhee byl dlouhá léta hluboce frustrován konzervativním přístupem Kima Un-jonga, jeho blízkého spolupracovníka Uhm Won-kyua a dalších členů starého vedení. „Měli své hlavy neprodyšně uzavřené; absolutně mě nechtěli poslouchat,“ stěžoval si Rhee na neochotu vedení přizpůsobit sport moderní době.

V roce 2005 publikoval prestižní časopis Tae Kwon Do Times nekompromisní analýzu stavu sportovního zápasení. V článku příznačně nazvaném „Záchrana olympijského taekwonda“ novinář Chuck Stepan otevřeně napsal, že zápasy na nedávné olympiádě v Aténách byly pro diváky absolutním utrpením: „Dokonce i samotní rozhodčí v ringu už začínali být zoufalí a demonstrativně mlátili pěstmi o sebe, aby přiměli závodníky k nějaké skutečné akci a výměně úderů. S výjimkou členů korejského týmu zachvátila celý svět jakási malátnost, kdy závodníci nastupují do zápasu s jedinou touhou – nějak to přežít, místo aby chtěli zvítězit.“

Stepan popsal typický průběh tehdejšího olympijského zápasu s ironií, která přesně vystihovala realitu: „Nekonečné poskakování na místě, pak konečně jeden krok, přískok a opatrný obloukový kop na vestu – okamžitý ústup zpátky a celé se to opakuje znova, nebo se do sebe závodníci zavěsí v klinči. To je očekávaná rutina moderního závodníka.“ Pro vysvětlení tohoto absurda použil autor přímou analogii z běžného života: „Každý zápasník bojující na body nebo i obyčejný rváč z hospody, který sleduje olympijský zápas v taekwondu, moc dobře ví, že jedna poctivá rána pěstí na nos by okamžitě udělala konec všemu tomu neustálému poskakování a tanečkům okolo. Olympijské taekwondo však žádné údery na hlavu nepovoluje.“

Novinář dále hořce litoval, že z moderního zápasení zcela vymizely tradiční, technicky náročné a divácky atraktivní techniky, které kdysi činily taekwondo jedinečným: výskoky s kopem vzad, letící přímé kopy ve výskoku či nejrůznější varianty rotačních kopů z otočky. „Vraťte do hry údery pěstí na hlavu a zachraňte ten sport,“ prosil ve svém textu. Dodal také, že přetrvávající korupční skandály v americkém taekwondu image sportu vůbec nepomáhají.

Ještě více ho však znepokojoval úpadek sportovního chování a etiky u značné části samotných závodníků: „Sedí okolo bojiště, na hlavách kšiltovky obtěžkané desítkami sběratelských odznáčků, a na své stájové kolegy v ringu řvou hesla jako: ‘Zabij ho, utrhni mu hlavu!’ a další podobné laskavosti. A to vše při provozování aktivity, o které jsem byl vždy hluboce přesvědčen, že má být především pokorným a zdvořilým úsilím.“ Z bojového umění založeného na vzájemném respektu se před televizními kamerami stávala nudná, ale zároveň vulgární karikatura.

Technologická revoluce a hrozba hackerů

Na konci roku 2004 představil nový prezident Čcho obsáhlý, 188stránkový Stratecký plán, který měl taekwondo transformovat ve sport, který bude nejen transparentní v kancelářích, ale především atraktivní v ringu. V roce 2005 se Čcho stal prvním prezidentem nově založeného Korejského výboru pro fair play (KFPC). Tímto krokem se přímo vymezil proti cynickému tvrzení bývalého viceprezidenta Lee Čchong-ua, který o tři roky dříve v rozhovoru prohlásil, že žádné fair play v taekwondu neexistuje. „Fair play je skutečně nesmírně důležitá věc,“ zdůraznil Čcho v rozhovoru s novináři. „Jako prezident tohoto výboru udělám vše pro to, abych ducha fair play rozšířil do celého našeho sportu.“

Jižní Korea proslula po celém světě svým ohromujícím ekonomickým růstem během posledních čtyřiceti let dvacátého století. Globální rozvoj taekwonda představuje hned druhý nejneuvěřitelnější úspěch této země; síla a atletičnost tohoto bojového umění přitáhla ke Koreji pozornost celého světa a jeho olympijský statut poskytuje zemi neocenitelnou mezinárodní platformu pro vlastní propagaci. Ať se v zákulisí dělo cokoliv, nové vedení si plně uvědomovalo, že o olympijské uznání nesmí za žádnou cenu přijít. Speciální reformní komise federace oznámila médiím, že její prioritou je přinést do ringu více akce a do administrativy více profesionality. Mezi zvažovanými novinkami byla i změna pravidel, která by závodníky motivovala udělováním bonusových bodů za pokusy o technicky náročné kopy z otočky a ve výskoku.

Ruku v ruce s atraktivitou šel i důraz na marketing. Vedení federace korejskému tisku sdělilo, že plánuje přitáhnout mnohem větší pozornost komerčních sponzorů. Zisk z těchto marketingových aktivit měl putovat přímo na podporu 177 národních asociací ve formě nákupu jednotných dresů a tréninkového vybavení, spolu s metodickou a technickou asistencí, jako bylo financování vzdělávacích programů pro trenéry a sportovce.

Tato intenzivní diplomatická a reformní ofenzíva přinesla své ovoce. Většina ze 116 členů Mezinárodního olympijského výboru nakonec hlasovala pro zachování taekwonda v olympijském programu pro nadcházející hry v letech 2008 i 2012. Čcho neskrýval obrovskou úlevu: „Cítil jsem, že po zpronevěře a odsouzení Kima Un-jonga se nám podařilo získat zpět důvěru světové taekwondistické komunity,“ svěřil se novinářům.

Aby vedení definitivně eliminovalo lidský faktor, ovlivňování rozhodčích a sporné výroky, oznámilo zavedení elektronických chráničů pro soutěžní zápasy. V praxi to znamenalo revoluci: speciální senzory ve vestách a chráničích nohou měly automaticky registrovat sílu a přesnost úderu, takže o přidělení bodu už nerozhodovalo oko lidského rozhodčího, ale počítačový algoritmus. Federace toto zařízení poprvé ve velkém otestovala v roce 2007 na národním turnaji, kde si novinka získala schválení u 70 procent účastníků.

„Bylo to docela vzrušující, ale kompletně to sebralo rozhodčím v ringu jejich tradiční funkci,“ zhodnotil test Joon-Pyo Choi, který v roce 1988 trénoval americký olympijský tým a aktivně se podílel na reformách v USA. „Elektronický bodovací systém však bezpochyby minimalizuje lidské chyby a manažerská selhání při řízení zápasů.“

Muži jako Choi a Čcho vkládali do technologické revoluce velké naděje, avšak realita byla složitější. Záhy se ukázalo, že elektronické chrániče nebudou pro nejbližší olympijské hry v roce 2008 ještě plně připraveny. Mezinárodní rozhodčí museli projít náročným přeškolením, aby se naučili s novým systémem v ringu pracovat. Ještě větší výzvu však představovala kybernetická bezpečnost. Počítačoví experti museli narychlo přepracovat a zabezpečit bezdrátový přenos dat mezi chrániči na těle sportovců a bodovacími počítači u stolku rozhodčích.

Vznikla totiž reálná a zcela absurdní hrozba, že by technicky zdatní hackeři z hlediště mohli pomocí rušiček nebo falešných signálů proniknout do systému a na dálku manipulovat s bodovým skóre probíhajícího boje! Situaci navíc tradičně zkomplikovaly nové korupční skandály, které okamžitě začaly kroužit kolem lukrativních státních zakázek na nákup tohoto drahého elektronického vybavení.

Nekonečný boj s hydrou: Absurdita v Kukkiwonu

Přetrvávající chaos a neustále se vracející korupce v pozadí taekwonda však při hlubším pohledu nebyly zas tak překvapivé. Toto bojové umění se zrodilo uprostřed politických sporů a po většinu své moderní existence vzkvétalo v područí autoritářských režimů a diktátorů. Dva muži, kteří stáli desítky let v samotném středu všech konfliktů – zakladatel ITF Čchwe Hong-hi a vládce WTF Kim Un-jong – pocházeli ze zcela jiné historické éry a opustili scénu. Jejich oddaní žáci, mocenské sítě a institucionální dědictví však přetrvávaly dál, stejně jako nekončící snahy nového vedení vykořenit podvody a korupci. O tom, že šlo o boj s hydrou, které po odseknutí jedné hlavy vyrostou dvě další, svědčí chronologie událostí z následujících let:

• V roce 2006 jihokorejská policie odhalila a usvědčila vysoké funkcionáře světové federace, kteří provozovali výnosný nelegální byznys s prodejem falešných mezinárodních rozhodcovských licencí. Tuto falešnou kvalifikaci si od nich zakoupilo více než třicet osob. Vedení federace kompromitované úředníky okamžitě propustilo.

• V roce 2007 došla trpělivost Australskému olympijskému výboru, který nekompromisním administrativním úderem vyloučil ze svých řad oficiální australskou pobočku světové federace. Vnitřní převraty, frakční boje a netransparentní financování u protinožců přesně kopírovaly krizové scénáře, které o několik let dříve vedly ke kolapsu organizací ve Spojených státech a v Kanadě.

• V roce 2008 vypukla uvnitř samotného vedení světové federace malá globální válka po tom, co jeden z úřadujících viceprezidentů podal oficiální protest proti manipulacím a nekalým praktikám v mezinárodním výběrovém kurzu pro rozhodčí, kteří měli řídit turnaj na blížící se olympiádě v Pekingu. Federace musela narychlo sestavit vyšetřovací komisi, aby celý proces prověřila.

Nejabsurdnější a nejbizarnější kapitola novodobých dějin se však začala psát v roce 2008, kdy bylo oficiálně oznámeno, že se novým ředitelem Kukkiwonu – světového ústředí olympijského taekwonda – stal Lee Seng-wan. Ano, přesně ten Lee Seng-wan, který strávil roky ve vězení za to, že si v roce 1987 najal padesát gangsterů k násilnému potlačení prodemokratické opozice, a který byl v roce 2004 odsouzen ke čtyřem letům za koordinaci komanda tří set gangsterů při blokování sportovních voleb v Korejské asociaci taekwonda.

Tento dvakrát trestáný recidivista a architekt mafiánských praktik v bojových uměních po svém jmenování do čela posvátného ústředí vystoupil před novináři s neuvěřitelným prohlášením: nastal prý nejvyšší čas, aby Kukkiwon „přehodnotil svůj personál a nekompromisně se zbavil všech zkorumpovaných jedinců“. Slyšet takový moralizující apel z úst dlouholetého kriminálníka a organizátora násilností představovalo ironii tak dočista nehotovou a bijící do očí, že z ní plynul jediný možný závěr: drsné války o vliv a území v zákulisí taekwonda ani zdaleka neskončily a nové vedení světové federace bude muset svést ještě velmi dlouhý boj, než se mu podaří definitivně vyčistit sport od korupce a podvodů.

Kauza ztraceného zavazadla: Nová tvář, staré způsoby

Jak složité bylo najít v tomto prostředí nezkompromitované osobnosti, ukázal případ Jina-Suka Yanga. Legendární průkopník Jhoon Rhee novinářům s nadšením doporučoval, aby se obrátili právě na Yanga, který byl nově jmenován do klíčové funkce generálního tajemníka světové federace. Yang měl ztělesňovat novou, sofistikovanou, vysoce vzdělanou a reformovanou tvář světového taekwonda. „Mluví naprosto perfektně anglicky, působil jako starosta menšího města v kalifornských Spojených státech a je nesmírně inteligentní,“ nešetřil chválou Rhee.

Yang byl uznávaným mistrem taekwonda, v minulosti úspěšně vedl vlastní síť tělocvičen v zámoří a zároveň měl za sebou kariéru na vysoké manažerské pozici v jihokorejských policejních složkách. V úřadu generálního tajemníka nahradil Moona Dong-hooa, který sám rezignoval poté, co prezident federace vyhlásil razantní transformaci ústředí s cílem přivést do vedení „mezinárodně smýšlející a profesionální personál“.

Těsně předtím, než se novináři stihli s novou nadějí světového sportu spojit, však tiskem proběhla explozivní zpráva: generální tajemník Yang byl přistižen na mezinárodním letišti v okamžiku, kdy nabízel obálku napěchovanou hotovostí členovi Mezinárodního olympijského výboru Natu Indrapanovi. Aby byla ironie celé situace dokonalá, Indrapana v té době shodou okolností předsedal speciální Reformní komisi pro taekwondo!

Yang se okamžitě začal bránit s tím, že předaná hotovost v žádném případě nebyla úplatkem ani pokusem o ovlivňování olympijského funkcionáře. Obálka s penězi měla být podle jeho vysvětlení pouze přátelským gestem a výpomocí, která měla Indrapanovi kompenzovat nepříjemnosti způsobené tím, že mu letecká společnost během cesty ztratila osobní zavazadlo.

Etická komise Mezinárodního olympijského výboru však pro toto vysvětlení neměla nejmenší pochopení. Ve svém oficiálním stanovisku konstatovala, že předávání obálek s hotovostí představuje „zcela nepřijatelné chování, neboť takové jednání s sebou nese očividné a bezprostřední riziko, že bude interpretováno jako pokus o korupci“. Komise následně důrazně doporučila světové federaci, aby vůči svému generálnímu tajemníkovi vyvodila patřičné disciplinární důsledky. Ještě v polovině roku 2008 se však vedení federace stále bezradně radilo, jak s tímto trapným přešlapem své nové reformní tváře naložit.

Od tajných služeb k občanské kontrole

Po desetiletích, kdy bylo taekwondo formováno násilím, intrikami a megalomantstvím svých nedotknutelných vůdců, nastoupila nová generace organizátorů s mnohem skromnějšími, avšak o to důležitějšími cíli: pomáhat sportovcům vyhrávat medaile v čistém prostředí. Po celou polovinu století řídila řada nejvyšších představitelů toto bojové umění metodami, které si nezadaly s praktikami náboženských sekty nebo zločineckého syndikátu. V čele těchto struktur stáli muži, kteří se chovali buď jako neomylná božstva, nebo jako všemocní mafiánští kmotři.

V tomto temném historickém kontextu působí poněkud úsměvně, ale zároveň nesmírně pozitivně fakt, že snad největším úspěchem světového taekwonda v prvních letech po odchodu starého vedení bylo zjištění, že nikdo z nových šéfů nebyl přistižen při krádeži částky přesahující jeden milion dolarů, ani při plánování fyzické likvidace svých politických rivalů. Současné prohřešky a skandály se pohybují v řádově nižší rovině závažnosti. Ačkoliv se v kancelářích stále občas létají výhrůžky a boj o moc nekončí, celkový systém se daří držet pod kontrolou. Po celém světě chodí miliony dětí každý den po škole do svých tělocvičen trénovat taekwondo a samotní sportovci konečně cítí, že na soutěžních tatami ubývá systematického podvádění a zmanipulovaného rozhodování.

Navzdory přetrvávajícím bizarním problémům a občasným skandálům jsou dnes obě hlavní světové organizace taekwonda – WTF i konkurenční ITF – nesrovnatelně transparentnější než kdykoliv v minulosti. Tuto zásadní proměnu přesně vystihl generální tajemník kanadské asociace Wayne Mitchell: „Před deseti lety přišlo ústřední vedení a klidně vyhlásilo zásadní změnu pravidel pouhé dva dny před startem světového šampionátu. A nikdo s tím nedokázal vůbec nic udělat. Mohli si prostě dělat naprosto všechno, co se jim zachtělo. V roce 2008 se pokusili o něco podobného – chtěli protlačit změny pravidel těsně před světovou olympijskou kvalifikací, aniž by se předem zeptali členských zemí, co si o tom myslí. A výsledek? Členské země to jednohlasně smetly ze stolu.“

Mitchell popsal, jak se poměr sil definitivně otočil: „Národní asociace vedení světové federace jasně řekly, že pokud se pokusí tyto neodsouhlasené pravidla na turnaji použít, soutěž se prostě neuskuteční, protože všechny výpravy na protest odstoupí a odjedou domů. Myslím, že vedení nakonec pochopilo, že musí hrát s členskou základnou férovou hru. Už se prostě nemohou chovat tak jako v minulosti.“

Diktátoři světového taekwonda odcházejí do důchodu. Jejich éra, spojená s tajnými službami, kufříky plnými zlata a najímáním gangsterů, se pomalu stává historií. Ačkoliv cesta k dokonalé čistotě bude ještě dlouhá, bojové umění, které kdysi sloužilo jako nástroj osobní moci a politické propagandy, se konečně stává skutečným sportem pro jednadvacáté století – sportem, který patří sportovcům, trenérům a fanouškům, nikoliv bohům v kimonu a kmotrům v zákulisí.

ZDROJ: A Killing Art: The Untold History of Tae Kwon Do