Šikana dětí – pět stádií šikany

Přečteno: 3707

Zatímco v úvodním článku jsme si vysvětlili základní pojmy, v tomto článku si popíšeme jednotlivá stadia šikany. Toto rozlišení je velice důležité, protože nám například pomůže vyladit jednotlivé scénáře pro nácvik prevence šikany. FAST Defense metodika toto rozlišení plně pokrývá prostřednictvím barevné škály podobné Cooperově stupnici připravenosti.

Dr. Kolář rozlišuje celkem 5 stádií šikany. Ilustrují, jak se tato choroba postupně šíří a stává se novým standardem nejen pro agresora samotného, ale i pro skupinu jeho fanoušků, třídu, a nakonec i školu, což je považováno za nejvážnější stadium.

Stádium 1: Zrod ostrakismu

Běžně se lidé domnívají, že ke vzniku šikany je nutné, aby se v danném v prostředí vyskytlo něco špatného, ať už absence kázně ve třídě, přítomnost přirozeného agresora, apod. To je však omyl. V drtivé většině případů jsou agresoři normální holky a kluci, do kterých byste to v životě neřekli. Mohou být oblíbení ve třídě, mít vynikající studijní výsledky a přesto být agresory schopnými těch nejbrutálnějších útoků. V každé třídě se dříve či později objeví někdo, kdo je nejméně oblíbený pro svou tělesnou konstituci, případně psychický stav (stydlivý, apod). Takovým lidem se běžně říká “obětní beránci”, “outsider”, “černá ovce”, “looser”, apod. Ostatní se k nim po nějaké době začnou chovat tak, že jsou ostrakizování (vylučování z kolektivu). Ostatní děti se s nimi nebaví, pomlouvají je, zesměšňují, případně mu jinak znepříjemňují život. Právě toto stadium je zrodem pozdější šikany.

Stádium 2: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace

Pokud se pedagog nebo rodič nevšimne typických znaků šikany již v prvním stádiu, agresor postupně přitvrzuje své činy vůči oběti. Dalším důvodem může být stupňované napětí ve skupině (například díky blížícím se zkouškám, apod.), kdy agresor využívá šikanu jako ventil stresu. A protože se mu nic nestalo, když si dělal legraci a všelijak jinak si z oběti utahoval, své jednání vůči oběti stupňuje. V tomto stádiu již může ničit věci oběti, vyžadovat peníze, nebo svačinu pod pohrůžkou násilí, apod. Přichází první strkanice, případně facky, pohlavky a další mírnější projevy násilí.

Stádium 3: Klíčový moment – vytvoření jádra

Pokud ani teď si nikdo z dospělých ničeho nevšimne, a agresorovi zatím vše prochází, začínají se k němu otevřeně hlásit další děti. Zčásti ze strachu, aby se samy nestaly obětmi, zčásti proto, že si chtějí také “užít”, když za to nehrozí trest. Začíná se budovat hierarchie a “úderné jádro” ve skupině, kde původní agresor stojí nejvýše a ostatní jsou “členy klanu”. I třída samotná je již rozdělena na jednotlivé “kliky”, které bojují o moc. Pokud se v tomto okamžiku nenajde dostatečně silná skupina, která bude protipólem agresorů, pak se šikana ve třídě rychle rozvine do obludných rozměrů. Velice často však “ti správní” nic nehlásí a pasivně přihlížejí, protože “bonzovat se přeci nemá”. To dává agresorům prostor pro další stupňování šikany.

Stádium 4: Většina přijímá normy agresorů

Pokud tedy nemáme ve třídě dostatečně silnou skupinu, která se agresorům dokáže postavit, dochází k situaci, kdy normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem v celé třídě! V tomto okamžiku získá šikana úplně jiné rozměry. I ti relativně slušní akceptují fakt, že “určitý” stupeň násilí a bezpráví je normální a nevidí v tom nic špatného. V soukromí oběť litují, ale veřejně se za ni již nepostaví, protože by se mohli velice snadno ocitnout v podobné situaci. A často i právě tito relativně slušní žáci se začnou chovat krutě a aktivně se zúčastní týrání spolužáka. Ba co víc, nacházejí v tom uspokojení….

Stádium 5: Totalita neboli dokonalá šikana

Zde již šikana nabývá rozměrů, kdy se neomezuje na jednu třídu, ale na celou školu. “Tvrdé jádro” rozšiřuje svou působnost a v týrání se neomezuje na spolužáky ze své třídy. Vybírají si kohokoliv ve škole. Agresoři v této fázi sami sebe často nazývají “plantážníky“, “otrokáři”, “nacisty“, “nadlidi”, “velkoknížata“, “kingy“, “mazáky” a ostatní titulují jako “podlidi“, “židi“, “negry“, “poddané“, “nevolníky“, “hulibrka“, “bažanty“, apod. Od svých obětí vyžadují nejen poslušnost, ale i materiální dary, sexuální služby, apod. Když nesposlechnou, jsou okamžitě brutálně potrestáni. Agresoři v této fázi již ztrácí pojem o realitě a skutečně sami sebe považují za nadřazené ostatním dětem ve škole/školce. Brutální násilí je považováno za výbornou legraci a jako naprosto normální a přijatelné. U skupiny chybí úplně pocit viny. “Otroci” se stávají stale závislější (viz Stockholmský syndrom) na “plantážnících” a hledají způsob, jak do školy nejít. Například nemoc, neomluvená absence nebo take pokusy o sebevraždu….V některých případech se tato forma provalí až v okamžiku, kdy dojde k těžkému zranění. Toto stadium, ve své nejhorší podobě, je nejbežnější například v armádě, věznicích, či výchovných ústavech pro mládež. Ve škola či školce se vyskytuje spíše mírnější podoba. Hlavní agresor je většinou premiantem třídy, má kultivované chování, pomáhá pedagogovi ochotně plnit jeho úkoly, apod.

Pokračování příště, kde si popíšeme rozdíly mezi šikanou dětí a náctiletých.

P.S. Mimochodem velice dobra kniha, která popisuje klíčové momenty, kdy se z “hodného člověka” stává “ďábel v lidské podobě”, je od psychologa Phila Zimbarda – The Lucifer effect, kterou naleznete i u nás v Amazon store. Časem o tomto tématu napíšeme více.

Zdroj:

Bolest šikanování, Dr.Michal Kolář

Metodika FAST Defense (Antibully a CATS programy)

http://www.msmt.cz

Jarda Kolcun