Šikana dětí – úvod do problematiky

Přečteno: 2415

Šikana je nemoc, která se v českých školách i školkách začíná čím dál více rozmáhat. Tento cyklus článků osvětlí, jak vážná tato záležitost je a nastíní i návrhy, jakým lze šikanu ze škol vymýtit. Informace jsem čerpal z tuzemské i zahraniční odborné literatury, metodických pokynů MŠ, ale také z metodiky FAST Defense tak, abych poskytnul kompletní pohled na celou problematiku.

Definice šikany dle Dr.Koláře u dětí zní: “Za šikanování se považuje, když silnější žák nebo žáci pro vlastní potěšení, často opakovaně, ubližují druhým. Zpočátku se to děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a „testíků“, případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním.. Později se otravování života obětem stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí….

Šikanu lze rozdělit několika způsoby:

  • Fyzické přímé aktivní – útočníci oběť škrtí, kopou, fackují
  • Fyzické nepřímé aktivní – kápo pošle někoho jiného, aby oběť zbili
  • Fyzické přímé pasivní – agresor nedovolí sednout si na své místo, apod. (brání ve splnění cílů)
  • Fyzické nepřímé pasivní – agresor nedovolí oběti odejít na záchod (odmítne splnit požadavek)
  • Verbální přímé aktivní – nadávky, urážky, zesměšňování
  • Verbální nepřímé aktivní – šíření pomluv včetně zesměšňujících karikatur oběti
  • Verbální přímé pasivní – nezodpovězení na pozdrav, položené otázky, apod.
  • Verbální nepřímé pasivní – spolužáci se nezastanou oběti, pokud je obviněna agresory neprávem

Na šikanu je nutné také nahlížet ze tří úhlů:

  1. Šikanování jako nemocné chování – Asi se shodneme na tom, že šikanovat někoho není ani normální natož akceptovatelné. Psychologické výzkumy prokázaly jednu zajímavou věc – šikanou trpí nejen oběť (šikanovaný), ale i agresor (šikanista). To je velice důležitý poznatek pro všechny, kteří se chtějí zabývat prevencí šikany. Soustředit se pouze na oběť (možná nakonec) pomůže vyléčit důsledky šikany, nikoliv však její příčinu. Agresor si dříve nebo později najde někoho jiného, na koho se soustředí a celý cyklus se bude opět opakovat.
  2. Šikanování jako závislost – V tomto případě jde o vazbu mezi obětí a agresorem, která může časem přerůst v podobný vztah jako je definován v rámci Stockholmského syndromu (kdy rukojmí začnou souhlasit s prostředky a cíli svých věznitelů). V tomto případě jde agresorovi fakticky o to, aby svůj strach skryl tak, že vyvolá strach u někoho jiného. Tento aspekt je nutné mít na zřeteli, když se budeme pokoušet rozklíčovat konkrétní případ nebo připravit vhodné scénáře pro nácvik prevence šikany. Můžeme se dostat do situace, kdy oběť obhajuje činy agresora, protože “si to vlastně zasloužila svým chováním“. Asi nemusím zdůrazňovat, že jde o obrovský omyl, který je nutné oběti vysvětlit a odborně s ní pracovat na nápravě tohoto pohledu.
  3. Šikanování jako porucha vztahů ve skupině – Tento pohled nám umožní pochopit šikanu jako „skupinové postižení“. Později vysvětlím na vývojových stádiích šikany, kdy se k jednomu agresorovi přidávají další, až vytvoří skupinu. V okamžiku, kdy vzniká toto „tvrdé jádro“ (3. stádium šikany) se již násilí rapidně stupňuje, protože se jednotliví členové navzájem předhánějí, kdo vymyslí větší utrpení pro oběť. Podobné vzorce chování lze také nalézt v případě dětských (ale i dospělých) gangů. Zatímco první dvě stádia se dají zvládnout relativně snadněji, třetí stádium již vyžaduje spolupráci školy, rodičů, psychologů a samozřejmě i samotných účastníků šikany.

Pokračování příště, kdy si popíšeme jednotlivá stádia šikany

Zdroj:

Bolest šikanování, Dr.Michal Kolář

Metodika FAST Defense (Antibully a CATS programy)

http://www.msmt.cz

Jarda Kolcun