Myslet jako SEAL – část 2

Pravděpodobně to znáte také. Nejdříve začnete s jedním úkolem, který vám připadá jako nejdůležitější, ale za chvíli zjistíte, že je potřeba ještě dodělat toto či tamto…a najednou se vaše jasná mise, jasný úkol, pohřbil pod tucty mini-úkolů, „které jsou také důležité“. V NAVY SEAL tomu říkají Front Sight Focus a v zásadě to znamená „udržet pozornost na jednom cíli“. Nenechat se rozptýlit dalšími úkoly, byť také mohou vypadat na první pohled důležitě.
Soustředit se na podstatné
Existuje již dostatek studií, které (nepřekvapivě) říkají, že člověku trvá určitý čas (cca 20 minut), než se ponoří do svého tématu a je schopen jej řešit (tzn., že se dostanete do stavu flow). Jakékoliv vyrušení znamená ztrátu koncentrace a velkou pravděpodobnost, že uděláte chybu.
NAVY SEAL navrhují rozdělit si úkoly do tří hlavních skupin:

• Úkoly, které mi umožňují se dále vzdělávat a být tak lepší než jsem byl včera
• Úkoly, které se týkají mých nejbližších a/nebo mého týmu
• Úkoly, které se týkají zbytku světa

Asi není potřeba říkat, které jsou nejdůležitější a kterým se budete věnovat, pouze pokud budete mít volný čas. Na tomto přístupu se mi líbí hned několik věcí:

Jednoduchost a srozumitelnost
Důraz na čas. Nakonec to není o penězích (například za seminář), jak si možná někteří myslí, ale o čase, který se rozhodnete strávit někde, nebo s někým. Penize jsou pouze výrazem vděku, že daná osoba s námi straví svůj čas a předá nám informace, které bychom jinak sháněli velmi těžko. Tohle člověku dojde až když sám začne učit. Do té doby pouze uvažuje v měřítkách “to je/není drahé”, ale již nikoliv, jestli požadované informace dokáže jinde sehnat levněji.
Jasné priority, kdy nejdříve se musím postarat o sebe a své bezpečí, abych následně mohl pomáhat ostatním.

Tento přístup bývá někdy chybně vykládán jako sobectví, ale přitom nakonec přináší prospěch všem, nikoliv pouze jedné osobě. Ostatně velice podobný přístup je doporučován i cestujícím v letadle, kde v případě problémů si nejdříve musíte navléci dýchací masku vy a až teprve pak můžete pomoci svému dítěti či manželce.

Žádné limity
Zeptáte-li se běžného člověka, kolik udělá kliků, většinou po chvíli zamyšlení vám odpoví například „asi udělám 25 kliků“. Pokud stejnou otázku položíte SEALovi, ten vám odpoví jinak: „udělám nejméně 100 kliků.“
Nejde ani tak o počet, jako o způsob myšlení. Zatímco v prvním případě člověk většinou přestane, jakmile udělá oněch 25 kliků, SEAL pojede dál do úplného maxima, protože řekl, že „udělá nejméně x kliků“. Vnímáte ten jemný rozdíl? Jakmile řeknete přesný počet, pak si v mysli určíte limit. A ten pokud dosáhnete, či lehce překročíte, pak máte splněno i když byste pravděpodobně mohli udělat ještě několik dalších opakování. Sami sobě si nesmyslně stanovujeme hranice a náš skutečný potenciál tak nikdy není dosažen.
SEALové přesně tohle vědí – jediné limity, které existují, máme ve vlastní hlavě. I proto vám tedy na podobnou otázku odpoví „dokážu udělat nejméně 100 kliků.“ To jim umožní posunout svou hranici opět o kus dále. A pokud se jich zeptáte příště, odpoví vám „dokážu udělat nejméně 127 kliků“, protože 127 kliků už zvládli předtím.
Nenechte si tedy určovat limity ani svým okolím, které vám „v dobré víře“ bude radit, na co máte a na co ne, a zkuste příště říci „tak jo, udělám nejméně….“
Pokud nepodvádíš, pak to nezkoušíš dostatečně pořádně
Prosím nechápejte výše uvedený nadpis špatně – to není o tom, abyste podváděli ve hře, ale abyste pečlivě a záměrně přemýšleli nad vším, co děláte a pokusili se najít lepší způsob, jak to provést. Jinými slovy řečeno myslet mimo zavedené způsoby myšlení. SEALové jsou známí tím, že dokážou improvizovat a díky tomu i přežít. Ostatně podobně jako i třeba naši čeští vojáci na zahraničních misích, díky čemuž jsou velmi kladně hodnoceni zahraničními jednotkami. Neberte nic za dané, pevně určené. Zkoušejte, jestli by to nešlo zvládnout jinak a lépe. Limity existují pouze ve vaší hlavě.
K tomu však potřebujete znalosti a dovednosti. Samozřejmě není možné, abyste si teď sedli do auta a zkoušeli, jak lépe zvládnout zatáčku v 90 kilometrové rychlosti, pokud jste nikdy (takové) auto neřídili. Tento princip není o hazardování, ale o posouvání (vašich) hranic a nalézání lepších způsobů řešení.
“V zásadě máme dva způsoby jak něco udělat: správně…a znovu.”

Pozoruj, zorientuj se, rozhodni a jednej – OODA smyčka a “Semper Gumby”
(„Vždy pružná mysl“ – neoficiální motto mariňáků)
Adepti ke speciálním útvarům jsou učeni i speciálnímu způsobům uvažování a rozhodování. Ten se nazývá OODa smyčka a umožňuje jim hned několik věcí:

Ve zcela neznámém prostředí se bleskově zorientovat
Na základě svých pozorování následně zvolit další kroky
…a poté hned JEDNAT

Občas mám pocit, že přesně takový způsob myšlení nám chybí. Znám několik lidí, kteří donekonečna pozorují a i se zorientují, ale jakmile se mají rozhodnout a jednat, začnou pochybovat o svých znalostech a zkušenostech a raději volí další kolo pozorování a analýzu. Nu, a když pak někdo jiný udělá to, o čem oni přemýšleli mnoho týdnů, měsíců ba i let, pak jen pokrčí rameny, že holt udělali chybu a měli jednat rychleji. A myslíte, že to příště bylo lepší? Nebylo.
Další sorta lidí zase mají vymyšlený nějaký produkt či službu a donekonečna pracují na jejím broušení a vylepšování, ale vlastně nikdy s ní „nevyjedou na trh“, protože stále mají pocit, že tam je hodně co zlepšovat. Jenže pak s podobnou službou vyjede někdo jiný, a ačkoliv to není zcela dokonalé, své zákazníky si to najde a s každou další verzí se znatelně zlepšují. Tito lidé vědí, že absolutní dokonalost neexistuje, ALE je možné se k ní přiblížit. V předchozích článcích jsem psal o japonské filozofii Kaizen, která je založená na filozofii neustálého postupného zlepšování. Japonci, mistři zdokonalování, totiž již vědí, že nic nevzniklo dokonalé hned napoprvé, ale tak, jak se vyvíjelo a reagovalo na své okolí, tak se i postupně zlepšovalo.
A jak to souvisí s vojáky? Představte si, že jste vysazeni někam, kde jste být vůbec neměli. Zkrátka chybička se vloudila jako ostatně všude. Mr.Murphy si nevybírá. Co takový voják, sám v poli, má udělat? Stěžovat si na život, poslat emailem oficiální stížnost na plánovače či pilota? Ne….on nejdříve pozoruje své okolí, aby zjistil, kde sakra je. Jakmile se zorientuje a alespoň tuší, v jaké oblasti se nachází, využije naučené vzorce chování, svoje zkušenosti i znalosti a JEDNÁ. Adaptuje se na nový stav, neztrácí čas stěžováním si, jak je k němu život nefér, jaký je to smolař, že zrovna on přistane jinde. Improvizuje, protože má cíl, který musí být splněn.
A pro mnohé (především) mladší ročníky možná bude obrovským překvapením, že takto to funguje i v civilním životě. Pak by totiž místo focení selfíček a zveřejňování srdceryvných výlevů na sociální síti, kde si stěžují na svět, jenž zranil jeho/její křehké city, se v nově vzniklé situaci rychle zorientovali a vyřešili by ji. Jenomže takový přístup k životu vyžaduje odvahu, znalosti a dovednosti, které mnoho lidí již postrádá….

„Moudrý muž se přizpůsobí k prostředí podobně, jako voda se přizpůsobí k nádobě, ve které právě je.“
staré čínské přísloví

Předchozí díl
Pokračování

Zdroj: The NAVY SEAL Art of war (Leadership lessons from the world’s most elite fighting force), Rob Roy with Chris Lawson, Crown Publishing, 2015, ISBN: 978-0-8041-3775-1

Jarda Kolcun