Přečteno: 1819

Tentokrát si budeme povídat o principech nastavení mysli vojáků jednotek NAVY SEAL. Časem zjistíte, že se od nich můžeme hodně naučit a nemusíme se přitom nutně stát členy této elitní armádní jednotky. Nejde o uniformu a insignie, ale o princip uvažování a metody, které tito vojáci používají k tomu, aby každý den byli o něco lepší, než ten předchozí.

Právě teď a tady. Zbytek neřeš

„Podívej…musíš už konečně přestat myslet na to, co je špatně a kdo ti ublížil, anebo z čeho máš obavy,“ řekl jednomu účastníkovi instruktor během proslulého BUD/S kurzu. „Jediné, na co se teď musíš soustředit, je na to, co tě právě teď čeká. Ne za hodinu, zítra či za pár dnů, ale teď a tady. Přestaň si dělat starosti s tím, co teprve přijde, nebo kdo kdysi zranil tvoje křehké city a věnuj veškerou svou pozornost tomu, co je právě teď před tebou. Pokud si neustále budeš s něčím dělat starosti, tak to nezvládneš.“
„Víš, proč tak často po vás chceme, abyste nahlas křičeli – „jedna mise, jeden tým“?“, zeptal se jej po chvíli instruktor. „To není proto, že se nám líbí tón vašeho hlasu, ale proto, abyste se už SAKRA PŘESTALI LITOVAT!!!“, ke konci už na něj řval svým obvyklým hlasem dril seržanta. V té chvíli si člověk uvědomí, jak často se vrtá ve svých pocitech, místo toho, aby šel a situaci konečně vyřešil.
NAVY SEALové mají tento přístup lépe zmáknutý a výsledkem pak je, že mise je dokončena. A to je přesně to, co bychom si měli z výcviku amerických NAVY SEAL odnést my, civilové. Principy myšlení a řešení situací. To je to, co umožnilo těmto elitním bojovníkům přežít i situace, ze kterých bychom my měli noční můry do konce života.
„První věc, kterou musíš udělat, je přestat se ptát, co bude dál. Co přijde, to přijde. Teď máš před sebou jasný úkol, tak ho splň. Zvykni si na to a už to neřeš.“, řekl autorovi knihy „The NAVY SEAL Art of war“ jeho instruktor během „Pekelného týdne“. „Chápu, že chceš vidět celý obrázek, ale věř mi, v tomhle případě je lepší, když se soustředíš jen na to, co je právě před tebou. Rekapitulovat můžeš, až budeš starý. A do té doby se po tobě chce jediné – nikdy to nevzdat.“

Jediná cesta ven je skrz

Tento přístup úzce souvisí s tím předchozím. Jsou chvíle, kdy není čas na dlouhou analýzu a čím déle budete zůstávat na jednom místě, tím vyšší je pravděpodobnost, že tam zůstanete. Ať již fyzicky nebo mentálně. Takže si přestaňte vymýšlet výmluvy a omluvy a začněte jednat. Kdysi jsem někde viděl velmi výstižnou radu: „když jste v žumpě, přestaňte se litovat a místo toho z ní co nejdříve vylezte.“ Když jsem to viděl poprvé, jen jsem se tomu zasmál a pustil to z hlavy. Ale pak jsem o této radě začal čím dál více přemýšlet a nacházel mnoho významů v běžném životě. Jsem přesvědčený, že tohle na první pohled vtipné doporučení, v sobě vlastně skrývá jedno z mnoha tajemství spokojeného života.
Něco se vám nepovedlo? Poučte se a běžte dál. Někdo vám ublížil? Nechte to být a běžte dál. Něco vám nejde? Chvíli si odpočiňte a pak to zkuste znovu a jinak. Zkrátka udělejte cokoliv, jen už neseďte proboha v žumpě.
A pokud je vás v žumpě více, o to lépe – prostě jen každý zvedne svůj zadek a vydrápe se ven. A jakmile ostatní uvidí, že to jde (a ono to jde vždy), pak vylezou i ostatní.
U NAVY SEAL je jedno z velmi vyčerpávajících cvičení nošení velké klády na rameni. Pokud některý z týmu povolí, ostatní musí vynaložit o to více energie, aby kládu unesli. Během Pekelného týdne se často stává, že to vzdávají muži, kteří jsou na tom svalově několikanásobně lépe než takoví ti, které byste pravděpodobně nazvali třasořitkami. Instruktoři jsou v takových případech obzvláště nelítostní – vidí, že ti osvalení pozéři neznají význam slov jako je loajalita, obětavost a vytrvalost. Nemyslí na svoje parťáky a současně ani neznají svoje skutečné možnosti. Odmítli snést trochu toho nepohodlí a místo toho podrazili svoje parťáky. Již Marcus Aurelius říkal: “První pravidlo úspěchu je udržet si mysl čistou od starostí. Druhé je podívat se na věci a vidět je takové, jaké ve skutečnosti jsou a nikoliv, jak si představujeme, že asi budou.“

Přístup „lézt, chodit, běžet“

Historie zná mnoho příkladů, kdy se špatné věci staly proto, že člověk neudělal nic. I vás může v okamžiku, kdy se rozhodnete uprostřed akce zastavit a analyzovat, protože budete zahlceni náročností situace, nepřítel dostat. SEALové se na takové situace připravují neustále. Například se učí střílet. Pak se učí střílet a současně při tom i běžet. Pak se učí to samé, ale v úplné tmě. A tak dále. Pokud pokaždé použijete přístup „lézt, jít, běžet“ při zvládání nové dovednosti, jednak se jí daleko rychleji naučíte a jednak ji budete umět automaticky aplikovat i v běžném životě.
Je to ostatně podobné jako jedno z pravidel systému TacFit – pokud se chcete naučit nějakou motoricky náročnou techniku, tak ji nejdříve rozsekáme na menší kousky, a ty se naučíme zvlášť. Jakmile je umíme provést odděleně, začneme navyšovat komplexitu tím, že je začneme spojovat k sobě tak, že nakonec jsme schopni provést techniku v dokonalém provedení kdykoliv a kdekoliv. Ostatně podobný přístup mají i programátoři, kteří nejprve vyvinou malý kus kódu, ten spojí a otestují s dalším a tak postupují do té doby, dokud nemají na konci očekávanou složitou funckionalitu, kterou měli dodat. Jak vidíte, principy jsou stejné a je úplně jedno, jestli se bavíme o drsných NAVY SEALech, nebo introvertních programátorech.

Cíl není JAK, ale CO

Generál George S. Patton často říkal svým velitelům: “Nikdy neříkejte svým lidem, JAK mají misi splnit. Místo toho jim řekněte, CO je potřeba udělat, a PROČ, a oni vás často překvapí svou vynalézavostí.“ Velitelé jednotek NAVY SEAL postupují podle následujících následujících pěti pravidel:

Postarejte se, abyste najali správné lidi pro misi
Udělejte z nich tým
Poskytněte jim možnost vlastního řešení dané situace
Poskytněte jim možnost vlastního zisku na věci

Vlastním ziskem nemyslím nějaký hmotný zisk ve formě peněžní odměny, ale často je daleko větší odměnou uznání, pochvala, či nejčastěji možnost naučit se něco nového.

Festina Lente

Tohle latinské přísloví v překladu znamená „pospíchej pomalu“. Ač to může znít na první pohled v rozporu s tím, co jste již četli, opak je pravdou.
Položím vám otázku – co je lepší? Být rychlejší, ale minout cíl, anebo pomalejší, ale cíl zasáhnout? Samozřejmě takto (hloupě) položená otázka má jasnou odpověď, ale přesto vidím například při výuce systému FAST, TacFitu nebo i jujutsu velmi často, jak se lidé dopouštějí právě této chyby – útočí rychle, příliš silně….a poté příliš často minou cíl. K čemu pak takový útok je?
Samozřejmě to neznamená, že by člověk měl útočit pomalu, ale měl by „útočit“ jen tak rychle, aby věděl, že stále je ještě schopen spolehlivě zasáhnout cíl, tedy, že má pohyb zcela pod kontrolou. Festina Lente – pospíchej pomalu. Skutečně není kam pospíchat. Pokud něco uspíšíte, hrozí zranění vám či vašemu týmu. I proto je nejčastějším nepřítelem vaše ego, než nějaký jiný člověk.

Pokračování

Zdroj: The NAVY SEAL Art of war (Leadership lessons from the world’s most elite fighting force), Rob Roy with Chris Lawson, Crown Publishing, 2015, ISBN: 978-0-8041-3775-1