Napsal: Dave Hall
Kata jako předem připravené formy boje hrály významnou roli ve výcviku klasického japonského bojovníka. Nejstarší nám známé kata se začaly objevovat na přelomu období Kamakura a Muromachi, ačkoli o nich kromě několika názvů víme jen málo.
V klasických bojových tradicích (koryu) se však tyto bojové formy mezi nesčetnými tradicemi značně lišily. Z historického a hoplologického* hlediska si nebyly všechny kata rovny. Obecně lze říci, že v klasických systémech vznikly nejméně tři kategorie kata:
- formy, které vytvořili bojovníci, kteří přežili bitvu a/nebo osobní souboj a své úspěšné strategie „zakódovali“ do předem připravených bojových scénářů – často byly taové kata považovány za inspirované určitým božstvem;
- formy, které vytvořili bojovníci, většinou již bez bojových praktických zkušeností, tedy nejčastěji v mírových letech šógunátu Tokugawa anebo dokonce později; a
- formy, které byly extrapolovány z dřívějších forem s cílem naučit základní a středně pokročilé bojové techniky anebo pokrýt další varianty dřívějších bojových scénářů.
V případě této první kategorie byli někteří bojovníci – bojoví géniové – schopni uprostřed bitvy nebo na určitých místech duchovní síly intuitivně „vytušit“ a vytvořit vysoce účinné strategie a taktiky boje. Tyto strategie (heiho) nebyly pouhými technikami ve smyslu manipulace se zbraní. Byly to metody vyžadující psychofyzickou dokonalost; vrcholnou souhru těla, dechu a mysli v jednotném celku. Tato souhra dávala bojovníkovi schopnost porazit nepřítele tím, co se pozorovateli často může jevit jako nejjednodušší pohyby. Ačkoli můžeme tyto strategie analyzovat prostřednictvím svých vlastních kognitivních schopností, nejedná se o konstrukce, k nimž bychom dospěli běžným poznáváním. Místo toho vznikly v zápalu boje nebo jako vyústění vyčerpávajících, dlouhotrvajících náboženských asketických cvičení. Tyto strategie také nebyly aplikovány prostřednictvím běžného kognitivního vědomí, ani nebyly vyučovány běžnými intelektuálně pedagogickými prostředky. Mistr učitel je předával žákovi způsobem, který vyžadoval, aby žák používal intuici ve stresových podmínkách; v několika bojových tradicích se tak dělo dokonce před oltáři označujícími linii přímého přenosu od boha.
Jak jsme si již řekli, tyto jemné strategie se „nevyučovaly“ v intelektuálním smyslu slova. Jejich osvojení vyžadovalo, aby žák používal intuici** založenou na svých dlouholetých zkušenostech a výcviku.
Tento přístup k výuce se stává jasným, když se na něj podíváme ve světle současných studií v oblasti psychologie. Podle současného výzkumu intuice mají lidé tuto zvláštní schopnost právě proto, že si osvojili poměrně úzkou oblast činnosti. Je zřejmé, že tisíce hodin úsilí, které bojovník věnoval výcviku, by mu poskytly velký soubor zkušeností/znalostí, které skutečně poté vytvořily změnu ve způsobu jeho myšlení a uvažování. Dosáhl tak schopnosti pracovat s většími „kusy“ internalizovaných znalostí. Cílem této metody bylo poskytnout cvičenci schopnost intuitivních skoků uprostřed boje namísto zdlouhavého, analytického přístupu k jednání s nebezpečným nepřítelem. Kromě rozvíjení intuice byl výcvik v těchto scénářích zaměřen na rozvoj řady dalších bojových schopností.
A konečně, pravděpodobně pod vlivem buddhismu – zejména zenu školy Rinzai*** – byla řada těchto raných klasických kata konstruována, jak z hlediska názvu, tak z hlediska pedagogického, ve formě jakýchsi hádanek. Zenový kóan byl oblíbenou výukovou metodou v Rinzai zenu a jeho smyslem bylo donutit studenta, aby ve stresových situacích intuitivně našel odpověď. Někteří bojovníci, jako například Kamiizumi Ise-no-Kami, přebírali fráze přímo ze sbírek zenových kóanů a používali je i jako názvy kata.
Druhý typ kata – ty, které vytvořili samurajové, někteří jako „ředitelé“ starých tradičních škol, jiní jako zakladatelé škol nových – měly mít stejný účel jako dřívější formy. S vývojem umění a schopností bojovníka v letech míru Tokugawů však tyto formy často postrádají hloubku, razanci a efektivitu svých předchůdců z období Sengoku (Období válčících států).
A pak tu máme třetí typ kata, jak bylo uvedeno výše, který často neměly příležitost, aby byly inspirovány pratickými zkušenostmi z bojiště. Jsou různorodé, mnohé z nich se omezují na opakovanou výuku konkrétních technik a v období střední a pozdní vlády Tokugawů byly pak často zaměřeny spíše než na likvidaci soupeř na úspěch ve sportovních, soutěžních zápasech s jinými školami (taryujiaf). A tento proces se odehrává dodnes.
ZDROJ: Kata (koryu.com)
* Hoplologie je vědní disciplína zabývající se studiem zbraní, zbroje a bojových technik různých kultur a historických období. Název pochází z řeckého slova hoplon (ὅπλον), což znamená zbraň nebo štít. Tento obor se zaměřuje nejen na fyzické aspekty zbraní a výzbroje, ale také na jejich kulturní, sociální a technologický vývoj. Hoplologie zkoumá bojová umění, vojenské strategie, taktickou evoluci a psychologii boje. Mezi zakladatele moderní hoplologie patří Sir Richard Francis Burton, britský dobrodruh a učenec, a v moderní době ji dále rozvíjel E. W. Barton-Wright nebo George Cameron Stone. [pozn.překladatele]
**Pozor, nezaměňovat s instinktem. Instinkt je vrozený a biologicky daný, zatímco intuice je výsledkem podvědomé analýzy zkušeností. [pozn.překladatele]
***Zen Rinzai je jedna ze dvou hlavních škol japonského zenu (druhá je Sótó zen). Tato škola klade důraz na přímé osvícení (satori) skrze meditaci, paradoxy (kóany) a intenzivní trénink pod vedením mistra. [pozn.překladatele]
