Slova silnější meče – interview a háčky

Jednu z nejlepších rad, kterou jsem kdysi dostal od Billa Kippa, tvůrce systému FAST, zněla „neber si to osobně“. Co to přesně znamená? Pokud neznáte osobu, jež je na vás verbálně agresivní, případně ji znáte, ale nijak jste jí v minulosti neublížili, pak to osobní není.

Taková osoba se bude snažit z toho sice udělat osobní záležitost a zatáhnout vás do tance opičáků, ale vaším úkolem je nepodlehnout, včas si uvědomit vaše spouštěče a správně se rozhodnout (více viz článek zlaté momenty). Více k tomu asi není potřeba dodávat.

Háčky

Lidé, kteří používají násilí k dosažení svých cílů, často používají tzv. „háčky“. Háček je jakési odůvodnění proč museli nakonec použít násilí, aby dostali, co chtěli. Potřebují nějaký důvod, ospravedlnění, omluvu před ostatními i sebou samým. Například „vykonstruované“ obvinění, že je lhář, funguje velmi dobře. Takový rozhovor (interview) pak může vypadat například takto:

Agresor: Nazdaaar

Obránce: Dobrý den, co potřebujete?

Agresor: Hele, fandíš Spartě, že jo?

Obránce: Já se o fotbal nezajímám.

Agresor: To chceš jako říci, že fotbal je na hovno?!

Obránce: Ne, to vůbec neříkám. Jen, že mě fotbal nezajímá.

Agresor: Ku.va, to jsi buzerant, nebo co, že se o fotbal nezajímáš?

Obránce: Nejsem, ale prostě mě zajímají jiné věci. Nezlobte, ale už musím jít.

Agresor: Hele, řekni jednoho hráče Sparty a já tě nechám jít. Abych viděl, že nejsi za.raný buzerant.

Obránce: Nezlobte se, ale fotbal mě nezajímá.

Agresor: Takže seš zku.venej buzerant.

Obránce: Nejsem, ale prostě mě zajímají jiné věci. Nezlobte, ale už musím jít.

Agresor: Tak ku.va řekni jednoho hráče a já ti dám pokoj.

Obránce: Řepka?

Agresor: To není fotbalista Sparty.

Obránce: Aha, já jsem někde viděl, že ano.

Agresor: Chceš říci, že jsem lhář?!

Obránce: Ne, to vůbec neříkám. Jen, že mě fotbal nezajímá.

Agresor: Tak ku.va řekni jednoho hráče a já ti dám pokoj.

Obránce: Nezlobte, ale už musím jít. Běžte pryč

Agresor: Jooo, nebo co?

Obránce: Nezlobte, ale už musím jít. Běžte pryč!

Agresor: Tak co uděláš, ty zku.venej buzerante!

Obránce: BĚŽTE PRYČ!!

Agresor: Polib mi p.del ty zku.venej buzerante! Se s tebou nebudu špinit!

Z rozhovoru je jasně patrné, že agresor hledá jakoukoliv záminku, kterou by mohl odůvodnit svůj další útok. Pokud ji nezíská, pak si pravděpodobně vyhlídne jinou oběť (pozor – nemusí to tak však vždy skončit a agresor se rozhodne přesto zaútočit. V tom případě je nutné již použít fyzické techniky sebeobrany)

Na seminářích FAST doporučujeme lidem, aby se drželi sedmi základních pravidel slovní deeskalace:

• Netykat – musí být jasné, že se baví dva cizí lidé
• Neurážet – nechceme konflikt eskalovat
• Neponižovat – dtto
• Nevyzývat k boji – řeči typu „mám černý pásek v judu“ jsou spíše přilitím oleje do ohně
• Nechat agresorovi možnost odejít a přitom si zachovat tvář – velice důležité. Nemusíte se pak obávat pomsty někdy v budoucnu
• Snažit se nebrat si osobně jakékoliv urážky (buzerant, kretén,…) – jsou to jen slova…a pro vás je důležitější strávit večer s rodinou, než „dokázat mu, že se mýlí“
• Snažit se maximálně uplatňovat taktiku porouchané gramofonové desky, viz poslední část výše uvedeného interview.

Agresor, ať už se jedná o agresi na ulici, nebo doma (domácí násilí), se snaží udělat maximum, aby svoje činy obhájil. „Říkala si o to sama, děvka, když mi večer dala studenou večeři“, „Neměl mi říkat, že jsem blbej“, „Říkal mi, že prej lžu“, apod.

Rozumějte dynamice vývoje:

• Záměr zaútočit
• Získání „povolení“ ke svému činu – háčky
• Provedení aktu násilí, který si osoba „plně zasloužila“

I toto je jednání opičího mozku. Nemá nic společného s biologickým přežitím (plazí mozek), ani civilizovaným dosažením svých cílů (lidský mozek). Je to osobní, je to o emocích, a proto je ve vedení mozek opičí. A opičí mozek nerozlišuje mezi ponížením a smrtí, mezi fiktivním a reálným ohrožením života. Pro něho to je jedno a to samé. Dle intenzity konfliktu vám adrenalin zaplaví organismus a vy následně jednáte na úrovni plazí (instinkty), anebo opičí (tanec opičáků).

Jak jsem psal výše, tato část sebeobrany je velice těžká, protože reagovat s klidem na agresivního blbce, je…výzva.

Agresor: „Na co čumíš, zm.de?!“

Obránce: „Na nic, jen se tak koukám kolem, Měl jsem náročný den. Jak se vede?“

Agresor: „Co tím ku.va myslíš?!“

…a tak dále….a tak dále…..

Je velice těžké nebýt v takových chvílích sarkastický nebo dokonce útočný. Je však nutné si uvědomit, že právě tohle je past opičího mozku. Nepomáhá ani omluva typu „omlouvám se, pokud to tak vyznělo“, protože tím jen budete vypadat v očích agresora zranitelnější. Řešení je možné nalézt v psychologii chování zvířat. Vzpomínáte si na hry o dominanci – tanec opičáků? Lev nikdy nebude hrát “tanec opičáků“ s lvíčetem stejně tak jako dospělý pes se štěnětem. Dospělý pes zůstává klidný a nad věcí. Aby se něco podobného podařilo i vám, je nutné samozřejmě trénovat podobné konfliktní scénáře a zvyknout si jednak na intenzitu agrese a nástrahy (háčky), které v takových situacích číhají.

Krátce řečeno (náročné však na realizaci), je ukázat agresorovi, že podobné hrátky jsou pod vaši úroveň. A ukázat to takovým způsobem, aby si agresor stále zachoval tvář. To můžete například tím, že řeknete „hele, dostáváme se na nebezpečnou půdu, raději toho nechme. Koupím ti pivo a v klidu se rozejdeme, ok?“

Důležitá poznámka – vše zde řečené nefunguje na 100% a ani ve všech situacích. Můžete natrefit na trotla, který si nedá říci a situace se bude dále zhoršovat. Celá problematiky verbální sebeobrany totiž není černobílá s radami, které by vás ze všeho zachránili. Zvládnutí efektivní verbální deeskalace vyžaduje zkušenost, empatii a samozřejmě i dávku štěstí, aby celý konflikt skončil jen na úrovni dohadování se.

Naslouchejte příběhům lidí, kteří se v takových situacích ocitli a dostali se z nich bez nutnosti se porvat. Vezměte si z nich ponaučení, nespoléhejte na to, že když to fungovalo u nich, bude to fungovat i u vás. Možná ano, možná ne.

Jednou z možností, jak konflikt vyřešit, je prostě jen z místnosti odejít (například konflikt s partnerkou). U manželky asi není takové nebezpečí, že vás napadne zezadu, jako je tomu u trotla na ulici. Proč by vás napadnul, když jste to (podle něj) vzdali? Protože opičí mozek chce mít vždy poslední slovo a pokud vás nenapadne fyzicky, pak zaslechnete minimálně ještě nějaké urážky a výhružky.

Další možností je zvednout sázky „Mám tomu rozumět tak, že se mě snažíš rozzuřit? Tak já ti řeknu, co se v následujících vteřinách stane…“ – Rory Miller toto nedoporučuje, pokud nemáte s podobným riskantním jednáním vlastní zkušenosti. Pro někoho to totiž může být spouštěč a jiného to odradí od dalšího počínání. Tahle možnost je zábavná v akčních filmech, ale v reálu bych ji rozhodně nepoužíval, pokud neumíte hodně dobře blafovat. Nicméně i tato možnost má své plusy – čím více se vám podaří agresora zastresovat (vyděsit/rozzuřit), tím předvídatelnější bude. A není horší nepřítel, než ten, u kterého nevíte, co v příštím okamžiku udělá.

A to samé platí i naopak – žádný agresor s vámi nebude chtít jednat, pokud zachováte chladnou hlavu a budete jednat racionálně. Opice agresora chce jednat s opicí potenciální oběti, té rozumí a zná její postupy. Lidský mozek nehraje takové hry, ani se nechytne do pastí (háčků), které mu opice nachystá.

Jak tedy poznat, že se něco děje?

Rozeznejte, že vás snaží někdo manipulovat do opice. Emoce? Posuzování? Tak jste tam.
Neodmítejte tento pocit, jen si jej uvědomte. Odmítnutí vyvolá emoce a…jste tam.
Zhluboka se nadechněte.
Řekněte nahlas „pardon, měl jsem pocit, že se mě snažíte vytočit, o co přesně tu jde?“, nebo jakoukoliv jinou podobně znějící větu.

Je to takto jednoduché. Klíčem k jednání s lidmi, kteří „nahazují háčky“ je najít nějaké společné téma. Je to podobné jako diskutovat se schizofreniky. Jejich jednání a komunikace vám často nemusí dávat smysl, a čím více se v tom takový smysl budete snažit najít, tím více zmatenější budete. Takže například „rozumím tomu, že vidíte modré lidičky. Já je bohužel nevidím, pojďme tedy najít něco, co dokážeme vidět oba dva.“ A jakmile naleznete společné téma, pak se již jen ujistěte, že více nasloucháte, než hovoříte.

Předchozí díl

Pokračování

Zdroj:
Conflict Communication – A new paradigm in conscious communication; Rory Miller; YMAA Publication Center; 2015; ISBN-13: 978-1594393310
On killing – The Psychological Cost of Learning to Kill in War and Society; Dave Grossman; Back Bay Books; Revised ed. edition; 2009; ISBN-13: 978-0316040938

Jarda Kolcun