Slova silnější meče – jak změnit skripty?

Běžným skriptem kriminálníka je stát se naštvaným a hlasitým tak, aby maximálně zastrašil svého protivníka. Následně pak očekává v zásadě pouze tři reakce na své zastrašování. Asi nejčastější nekonfliktní reakcí je submisivní ignorování takového zastrašování.

Lidé se buď v tu chvíli dívají dolů na zem, či někam před sebe jen proto, aby se nemuseli dívat agresorovi do očí a nepřitáhli tak jeho pozornost na sebe. Toto je velice běžné jednání například ve vězení, případně v jiné prostorové omezené oblasti (malý byt, ponorka, výtah). A pokud takový kriminálník nechce něco od konkrétního člověka (znásilnit, okrást o jeho peníze, cigarety, drogy, apod.), pak již jen pocit, že ostatní mu takto projevili podřízenost, mu udělá dobře a po chvíli přestane.

Občas se však ve skupině najde někdo, kdo se bude snažit agresora zklidnit. Pokud je tento pokus zklidnit agresora udělána z pozice sociálně níže postaveného či nerespektovaného člena, pak se většinou agresor ještě více naštve („co mě má poučovat taková nicka?!“) a celá situace se může vyhrotit. Pokud však osoba ukáže, že z něho nemá strach, pak se většinou (neplatí však vždy) agresor stáhne a celá situace postupně skončí jen s několika nadávkami a urážkami, aby si zachoval tvář před ostatními. Mimochodem, základní pravidlo komunikace s agresorem – nikdy mu neříkejte „uklidni se“. To většinou zapůsobí spíše jako urychlovač, než utlumovač emocí.

Poslední možností je zrcadlová reakce, kdy se osoba, která se snaží vyřešit situaci, stane také hlasitější a agresivnější. Výsledkem pak je nám již známý tanec opičáků.

Zkušení psychologové radí v takových případech se nenechat zatáhnout do tance opičáků, ale zkusit si představit, jak by takovou situaci vyřešil například kněz, policista, rodič, či poddajná oběť. Nebo se zeptat sám sebe „když bych toho chlapa měl rád jako kamaráda, jak bych s ním jednal?“ A uvědomit si následně, že každý další způsob komunikace by následně vedl k dalšímu skriptu jednání.

I proto je velmi důležité, aby při výuce zvládání konfliktních situací si student mohl vyzkoušet různé způsoby řešení a viděl tak, kam vedou. Právě verbální deeskalace konfliktu patří k těm nejvíce nejnáročnějším oblastem v celém konceptu výuky sebeobrany. Naučit se nějakou fyzickou techniku proti konkrétnímu jednoznačnému útoku (úder na hlavu či kop mezi nohy) je relativně jednoduché, ale při slovní sebeobraně musíte brát v úvahu mnohem více věcí. Kromě jiného i vlastní spouštěče a skripty, do kterých často automaticky „najíždíte“, když se emočně vzrušíte.

Odborníci na řešení konfliktů také doporučují si během tréninku vyzkoušet různé konverzační styly. Představte si, že jste Matka Tereza či Gandhí, despota, hlupák, zkrátka kdokoliv jiný, než vy.

Neustále mějte na paměti, že jednáte s jiným člověkem, který nemusí jednat logicky, ani smysluplně. Vy však máte jasné úkoly a cíle. Cíl – deeskalovat konflikt, aby se nedostal na úroveň fyzického řešení, kdy již budete riskovat zranění. Vaše skripty/úkoly vám ve splnění tohoto cíle mohou bránit. Jinými slovy řečeno – udělejte všechno proto, abyste večer strávili se svou rodinou, či v kruhu svých přátel a nikoliv v nemocnici nebo dokonce na pitevním stole. Na ničem jiném nezáleží.

A pamatujte také na to, že v takových chvílích bude vaším (špatným) rádcem opičí mozek, který „se snaží dokázat, že dočůrá dále / má ho delšího / je chytřejší / lepší / silnější, jen proto, aby nevypadal blbě/slabě před ostatními“. Stojí vám za to riskovat svůj život?

„Agresoři počítají s podobnými reakcemi a cíleně se snaží je vyvolat, protože pak již neuvažujete svým rozumem (lidským mozkem). Nenechte se zatáhnout do jejich hry“, říká Marc MacYoung, jeden z vynikajících instruktorů výuky sebeobrany a řešení konfliktů v USA.

Když budete jednat s takovými lidmi, pravidelně si najděte čas bleskově zhodnotit, jestli jednak vaše současné jednání skutečně situaci zklidňuje a jestli náhodou již nejednáte podle skriptu i vy. Skutečně není zapotřebí nějaká komplexní analýza, většinou se stačí jen krátce zamyslet a uvědomit si odpovědi na tyto dvě otázky. To všechno má za účel zabránit agresorovi, aby jednal pod vlivem opičího mozku, a hlavně, abyste i vy zastavili ten svůj opičí mozek a přenechali komunikaci racionálním lidským mozkům.

A v okamžiku, kdy bude mít agresor pocit, že celá záležitost začíná být již osobní, vyšle opičák signál lidskému mozku, „dej si pauzu, protože TOHLE JE OSOBNÍ a na to jsem specialista právě já.“ Opičí mozek má hodně v oblibě slova jako „já“, „ty“, „tvoje vina“, „ty vždycky“, apod. Raději jedná na této úrovni, protože to je hra „kdo dál dočůrá“ a je mu jedno, jestli a jak celá situace dopadne. Na konci to však musí být on, kdo „dočůrá nejdál“ a přes to zkrátka nejede vlak.

Popřemýšlejte o tom, až se příště budete dohadovat se svým partnerem/partnerkou, šéfem, prodavačkou, či agresivním řidičem. Co je vaším skutečným cílem? Ukázat to tomu blbovi i za cenu své ztráty (peníze, zranění, poškození vozidla, apod.), anebo naopak co nejrychleji situaci uklidnit, abyste se mohli věnovat skutečně důležitějším věcem jako je vaše rodina, vaši přátelé či váš koníček?

Mnoho bolesti vzniklo jen kvůli tomu, že se účastníci konfliktu nechali bezmyšlenkovitě zatáhnout (více viz článek zlaté momenty) do tance opičáků a to následně vedlo k  tragickým událostem, které již nešly vrátit….. Pro představu sem dávám vynikající video (s anglickými titulky) právě na toto téma.