Šikana dětí – oběť: „nejslabší mezi slabými“

Přečteno: 1905

Zatímco v předchozím díle jsme se zabývali postavou agresora, nyní si řekneme něco o oběti a dopadu šikany na člověka. Agresor je fakticky velice dobře poznána definován. Co je však překvapivé, jak vágní popis existuje u oběti…

I toto poznání je však důležité, protože nás informuje o jednom důležitém faktu – obětí šikany se může nešťastnou souhrou náhod stát prakticky každý. Je tedy jedno, jestli nosí brýle, má nadváhu, koktá či jeho studijní výsledky jsou špatné či naopak vynikající. A i přesto všechno zde však určitá typologie obětí existuje.

Oběť je většinou nejslabší spolužák ze slabých. Jinými slovy každý máme nějakou slabost či nedokonalost a pokud se najde někdo, kdo nedokáže svou slabost skrýt, případně ukáže extremní citlivost na její zveřejnění, pak je jasným kandidátem na šikanu.

Právě jejich viditelná bojácnost a zranitelnost je jakýmsi „feromonem“ pro agresory. Na rozdíl od ostatních v konfliktech ztrácejí hlavu, propadají panice, strachu, výčitkám svědomí či přílišné sebekritičnosti. A ačkoliv mohou být daleko inteligentnější, případně i fyzicky silnější, toto v okamžiku konfliktu hraje pramalou roli.

Proběhly zde pokusy, kdy takto fyzicky nadané děti přihlásili jejich rodiče do kurzů sebeobrany či jiných bojových sportů. Ukázalo se však, že problém leží jinde – děti nedokázaly ventilovat zablokovanou agresi do sportovního střetnutí a chyběla jim i vůle k tréninku pramenící z nedostatku víry v sebe sama. 

Pokud bychom se pokusili přesto nějakým způsobem klasifikovat oběť, pak jsou zde celkem tři hlavní handicapy –  takzvané tělesné handicapy jako je: malá fyzická síla, obezita, špatná motorika (neobratnost), vzhled (rozštěp, šilhání, brýle, koktání, apod.). Mezi psychické handicapy bychom mohli uvést hyperaktivitu (poruchy koncentrace), poruchy učení (dyslexie, dysgrafie), případně zaostalý duševní vývoj (naivita, malá orientace v sociálních vztazích, těžkopádné myšlení, apod.) 

Nicméně i vnější faktory/handicapy mohou hrát klíčovou roli – například nízký sociální status rodičů, rozvrácená rodina (dítě tak nemá komu by se svěřilo), demotivující výchova (dítě je neustále za něco kritizováno a je mu často sráženo sebevědomí i před ostatními), apod. Dalším důvodem může být vyčlenění ze třídy díky vynikajícím studijním výsledkům, případně z rasových důvodů.

Jak je tedy zřejmé, těch aspektů, které ovlivňují to, jestli dítě bude obětí šikany či ne, je relativně mnoho. Většina z nich se však dá shrnout do jednoho bodu – nedostatečné sebevědomí. Proto by i samotný kurz prevence šikany měl být primárně postaven na zvýšení sebedůvěry než na učení a pilování desítek sebeobranných technik. Ostatně o tom je například i Program prevence šikany (FAST Defense Antibully), který je pravidelně organizovaný našim klubem. Jeho cílem je naučit děti rozeznat šikanu a postavit se jí primárně psychicky. Fyzické techniky sebeobrany, které se zde děti sice také naučí, jsou však již jen „třešničkou na dortu“ celého kurzu.

Příště si řekneme o dopadech šikany na osobnost člověka

Zdroj:

Bolest šikanování, Dr.Michal Kolář

metodika FAST Defense (Antibully a CATS programy)

zkušenosti z vedení dětského oddílu Jujutsu  

Jarda Kolcun