Džúdó kata – cesta k celoživotnímu učení a zdokonalování

napsal: Llyr Jones

Úvod

Kodokan džúdó (džúdó) je všestranný vzdělávací systém a jeho pedagogika, kterou vytvořil Šihan Džigoró Kanó, vychází mimo jiné z neokonfuciánských hodnot, tradičních japonských bojových umění i moderních západních vzdělávacích principů.
Džúdó klade důraz na celostní výchovnou hodnotu tréninku v útoku a obraně, aby se mohlo stát “cestou” nebo způsobem života, kterého se mohou účastnit všichni lidé bez rozdílu věku či úrovně vzdělání. Zahrnuje tělesnou a duševní výchovu, metody sebeobrany, lékařské ošetření v případě nouze a intelektuální filozofii. Pravděpodobně nejvýznamnějším aspektem džúda je jeho kombinace fyzické a duševní výchovy, která pomáhá jeho cvičencům [judistům] rozvíjet vyvážené tělo a mysl respektujícím způsobem. Džúdó tak není ani “bojovým uměním”, ani “bojovým sportem”. Džúdó se zaměřuje na lidskost a lidskou důstojnost prostřednictvím étosu velkorysosti a vzájemné podpory – složek, které mohou přispět k budování ideálních společenství. Kanó předpokládal, že uplatňováním principů džúda v každodenním životě dosáhne džúdista rovnováhy a sebeovládání, což zvýší jeho schopnost orientovat se v každodenních společenských tlacích a pozitivně a vzájemně prospěšně spolupracovat s ostatními. Tyto zásady vyjádřil slovy seirjoku zenjó [“nejlepší využití mysli a těla” nebo “maximálně efektivní využití energie”] a jita kyoei [“vzájemné blaho a prospěch”] a právě tyto základní principy povyšují džúdó nad úroveň běžného sportu a činí z něj osobitou kulturní a fyzickou aktivitu.

Randori a kata

Fyzické cvičení džúda se skládá z randori a kata, přičemž techniky [waza], které se skládají z hodů, chvatů, škrcení, pák, úderů (a kopů), jsou odvozeny především ze stylů korjú [stará škola] džúdžucu Tenjin Shinyo-rjú [škola božské pravé vrby], Kito-ryu [škola vzestupu a pádu] a Yoshin-rjú [škola vrbového srdce].
Judisté by měli věnovat úsilí řádnému studiu celého spektra technik džúda, včetně ukemi, a vyhnout se výhradnímu zaměření na omezený soubor dovedností. Výuka a studium gokyo no waza [standardní osnovy technik hodů] je zásadní a přínosné je také řízené zkoumání specializovaných oblastí, jako jsou kansetsu-waza [páky na klouby] nad rámec těch, které jsou povoleny v šiai [soutěžích] katsu [oživovací metody], atemi waza [úderové techniky] a goshin-waza [sebeobranné techniky].
Kandži pro randori, 乱取り, znamená v doslovném překladu “chaos proti soupeři” a zdůrazňuje nácvik technik v dynamické, nepopsané situaci, kdy džúdista sám hledá možnosti, jak techniku použít. To je srovnatelné s předem určenými pohyby kata 形 [formy], které se zaměřují na základní, a dokonce i estetické principy. Ve svém nejzákladnějším smyslu kata jednoduše zahrnuje rozhodování a předem připravené akce mezi džúdistou a jeho tréninkovým partnerem. Tato rozhodnutí může judistická dvojice učinit sama, nebo o nich může rozhodnout někdo jiný, například jejich učitel. Při tomto základním pochopení kata je zřejmé, že kata dělá každý již od svých prvních dnů v judu – je mu předložen konkrétní scénář, zadána technika a poté je veden k tomu, jak reagovat.
Kata má v tréninku zásadní roli a lze ji považovat za jakousi gramatiku džúda, přičemž randori je již příběh. V randori je tento příběh psán vlastním jazykem (waza) podle gramatických zásad (kata). Zkoumání kata nabízí možnost prozkoumat historické kořeny mnoha waza (technik) džúdó, prozkoumat jejich původ a pochopit dokonce i filozofické základy (kontext) jednotlivých pohybů. Různé kata zahrnují všechny základní prvky a principy džúda a nabízejí myšlenky, jak řešit problémy, v útoku i obraně, prostřednictvím učení se na příkladu. Jsou také užitečné jako učební pomůcka.
Někteří judisté však mají tendenci věnovat kata až přílišnou pozornost, avšak rozvoj zdatnosti v judu významně závisí nejen na pochopení kata, ale také na cvičení randori. Bez zkušeností s randori se dosažení vysoké úrovně dovedností v kata, která je podložena správnými principy džúda, stává velmi náročným.

O tvorbě kata v judu

Kanó vysvětluje tvorbu kata v různých článcích v raných časopisech Kodokanu, jako je Yuko-no-katsudo [volně přeloženo jako Efektivita pohybu], a v různých přepisech přednášek. Bohužel se překladu dočkal jen omezený počet těchto prací, a tak shrnout všechny Šihanovy poznatky o kata by byl nelehký úkol. Kromě toho jsou Kanóva díla převážně anekdotická a jako taková postrádají systematickou prezentaci jeho myšlenek na toto téma. Přestože samotná koncepce džúda představuje jednotný systém, je důležité také skutečné uchopení jeho jednotlivých složených prvků.

Oblast tematického pokrytí článku

Tento článek se nyní bude zabývat některými zásadními aspekty role kata v judu, konkrétně:

• Rozvoj technického zdokonalení;
• bezpečný nácvik sebeobranných dovedností;
• pořadí, v jakém by se kata měla učit;
• cvičení pro judisty ve zralém věku.

Technické zdokonalení

Základní principy džúda lze rozvíjet studiem kata, všech kata, jejichž podstata spočívá v schopnosti intuitivně vnímat a vycítit soupeře. Je jisté, že zapojení se do cvičení kata hraje zásadní roli v kultivaci technických dovedností judisty, a i když randori lze provádět bez tohoto pochopení, a místo toho spoléhat na překvapení, rychlost a sílu, takový přístup, ačkoli je účinný, plně nezahrnuje původní koncepci džúda a potenciálně by byl jako jediná, dlouhodobá taktika neudržitelný.
Úspěšné házení soupeře pouhým překvapením a rychlostí může přinést výsledky, ale vyvstává otázka, zda to skutečně ztělesňuje džúdó, pokud akce není založena na smyslovém uvědomění a reakci na pohyby soupeře. V ideálním případě by akce měly být reakcí na to, co člověk vnímá, a tvořit spolu dynamickou souhru. I když lze diskutovat o tom, zda hod spoléhající se pouze na překvapení a rychlost skutečně představuje džúdó, efektivní využití fyzické energie by mohlo být argumentem pro jeho přijetí jako skutečného džúda. Tento výklad také zdůrazňuje vícerozměrnou povahu džúda, v němž se snoubí technická vytříbenost, smyslové vnímání a princip maximální efektivity. Kata byly souhrnně roztříděny do různých kategorií, jako např:

• Randori-no-kata – Nage-no-kata, Katame-no-kata a neoficiální Ura-waza a Gonosen-no-kata;
• Shobu-no-kata – Kime-no-kata, Kodokan Goshin-džucu, Kime-shiki a Joshi Goshinho;
• Rentai-no-kata – Ju-no-kata, Go-no-kata a Kodomono-kata;
• Ri-no-kata – Itsutsu-no-kata a Košiki-no-kata.

Z této kategorizace lze vyvodit určité závěry. Je logické vyvodit, že cvičení Randori-no-kata by mělo rozvíjet dovednosti úzce spojené s randori, zatímco Shobu-no-kata by měla odrážet to, co je podstatné při zapojení do shinken shobu [skutečného boje]. Dokonce i cvičení jiných kata, které se mohou zpočátku zdát randori vzdálené, jako jsou Ju-no-kata, Itsutsu-no-kata a Košiki-no-kata, může při správném cvičení a pochopení významně přispět k rozvoji “smyslu pro cit”, “smyslu pro porušení rovnováhy” a “smyslu pro tsukuri“. Obecná absence gokui [nejhlubšího učení] spolu s nízkým porozuměním základním principům džúda však může negativně ovlivnit chápání těchto kata, konkrétněji to, jak mohou přispět k dosažení hlavních cílů džúda.
V Kanóvě éře byly součástí tréninku džúda i detailní přednášky, což je prvek, který dnes zcela vymizel. V současné době je mimo Japonsko jen několik málo jedinců, kteří mohou poskytnout důkladný a podrobný výklad podstaty a praktičnosti Itsutsu-no-kata nebo Košiki-no-kata a toho, jak hladce se integrují do celého programu džúdó.

Bezpečnost a sebeobrana

Při vývoji bezpečné a zároveň realistické metody cvičení džúda musel Kanó hledat alternativu k intenzivnímu boji v shinken shobu (reálný boj). Randori se ukázalo jako vynikající řešení, díky němuž se džúdó odlišuje realistickým cvičebním systémem, který zajišťuje efektivitu a zároveň zachovává bezpečnost. Aby Kanó vyvážil efektivitu a bezpečnost, vyloučil z randori některé rizikové techniky, jako jsou kopy, údery, páky na jiné klouby než loket a cvičení se zbraněmi. Protože si však uvědomoval praktický význam těchto sebeobranných technik v komplexním systému, požadoval bezpečnou metodu pro jejich zařazení – proto omezil jejich použití pouze na kata. Ačkoli kata mohou být prezentovány jako série formálních ukázek pro publikum, nikdy nebylo záměrem, aby demonstrační aspekty s kompletním slavnostním předváděním celých sérií byly v popředí. Podle Kanóva pojetí nemělo být cílem kata něco předvádět a demonstrovat, ale spíše se něco naučit. Původním smyslem kata totiž bylo pravidelně zařazovat jednu nebo dvě vybrané sekvence z určitého cvičení do každodenní praxe jako praktickou a reálnou činnost pro učení technik. Předepsané pohyby a obrany se prováděly v reakci na předem připravené hypotetické útoky v souladu se zásadou “když ty útočíš takhle, tak já se mohu bránit takhle”. Nepochopení základního účelu kata a její vnímání jako rozšířených, do konce dotažených formálních ukázek vedlo k její neoblibě u některých judistů. Tento nesprávný výklad do jisté míry ohrozil sebeobranné schopnosti džúda a jeho praktické využití v reálných situacích.

O pořadí učení kata

Výcvik kata je přizpůsobitelný různým úrovním zkušeností, podobně jako randori, které se může přizpůsobit cvičencům s jakoukoli úrovní zkušeností. Nicméně některé kata se mohou ukázat jako vhodnější pro začátečníky na začátku jejich tréninkové cesty.
V roce 1921 se Šihan Kanó v knize Juko-no-katsudo podělil o své postřehy na téma “Pořadí nácviku kata”: “Pokud jde o pořadí, v jakém by se kata měla učit, je vhodné začít s Ju-no-kata. Je možné, že v budoucnu budou vznikat další a další nové kata, ale dnes si myslím, že ze dvou důvodů by se nejdříve měla učit právě Ju-no-kata. Za prvé, tato kata je nejdůležitějším aspektem džúda. Je vhodná k pochopení principu přizpůsobení se síle (svého) soupeře, aby bylo možné kontrolovat vítězství. Dále se nehází, a navíc, protože je to klidné cvičení, je dobré, aby se ji učili začátečníci. Další je Nage-no-kata pro randori, pak Katame-nokata, Kime-no-kata, Itsutsu-no-kata, Košiki-nokata, Go-no-kata a tak dále.”

Ju-no-kata [forma jemnosti a pružnosti] se skládá ze záměrných, pomalých pohybů, jejichž cílem je naučit základní principy džúda, zejména koncept ju [poddajnosti]. Tato kata umožňuje svým cvičencům provádět ji v běžném oděvu, vynechává dokončení hodů a tím i nutnost ukemi [pádů]. Proto je neocenitelným nástrojem pro seznámení začátečníků s džúdem, rozvoj flexibility a budování základních dovedností. Kromě praktického přínosu je Ju-no-kata úchvatnou ukázkou ladné gymnastické zdatnosti, která vizuálně podmanivým způsobem předvádí složité techniky útoku a obrany.

Další kata, kterou se džúdista může naučit velmi brzy ve své kariéře, je Sei-ryoku Zenjó Kokumin Taiiku [Maximálně efektivní národní tělesná výchova]. Tento soubor cvičení, zavedený v roce 1924, má za cíl poutavým a praktickým způsobem podporovat rozvoj silné a zdravé mysli a těla. Skládá se ze dvou sad pohybů – osmi Tandoku renshu pro sólové cvičení a devíti Sotai renshu pro cvičení ve dvojici. Tandoku-renshu klade důraz na atemi-waza s údery, údery a kopy, zatímco Sotai-renshu se dále dělí na Kime-shiki, zaměřené na bojový styl, a Ju-shiki, zdůrazňující pomalé a mírné pohyby. Stejně jako Ju-no-kata vyžaduje Seirjoku Zenjó Kokumin Taiiku minimální předchozí znalosti džúda, takže je dostupná i začátečníkům.

Džúdó pro stárnoucí judisty

S přibývajícím věkem se u judistů zhoršují různé fyziologické faktory, jako jsou srdečně-respirační funkce, svalová hmota, anaerobní a svalová síla, a starší cvičenci jsou tak oproti svým mladším kolegům fyzicky znevýhodněni.
Starší judisté jsou také náchylnější ke zraněním a jejich rekonvalescence bývá delší. Zatímco specifické akce “Masters”/”Veterans” jsou určeny těm starším judistům, kteří jsou motivováni randori a soutěží, tyto aktivity nejsou všeobecně přitažlivé, protože ne každý má zájem o šiai (soutěže). Kata proto může pro stárnoucí judisty hrát významnou roli. Po mnoha letech strávených v judu jim kata může nabídnout způsob pro získání nových dovedností a také jim odkrýt další nové rozměry jejich tréninku – včetně osvojení metod sebeobrany a získání náhledu na původní korjú džúdžucu. Samozřejmě není nutné, abyste při nácviku jakékoli kata pokaždé plně dokončili finální techniku nebo hod.
Zatímco kata je často součástí v rámci různých sylabů pro povýšení (zejména pro vyšší stupně dan), starší judisté vyhledávají další nové možnosti učení.
Pokud však jde o kata, tyto požadavky na učení se nejlépe řeší proniknutím do hlubší podstaty a základních principů kata, spíše než příliš častým zaměřením na zdokonalování triviálních technických detailů, jako jsou drobné úpravy postavení nohou. Zatímco zapojení do kata představuje přirozený pokrok s věkem a může představovat cestu k pokročilejším fázím džúda, je však nezbytné si uvědomit, že kata a randori se navzájem nevylučují ani v pokročilém věku. Jednorázové zvládnutí randori je často předpokladem pro efektivní provedení kata, a i když se někteří mohou pokoušet o i, aniž by si předtím osvojili dovednosti randori, výsledná kata může být prázdná a povrchní, vyznačující se statickými pohyby a kuzushi, které vycházejí spíše z paměti než z přirozené dynamiky akčních reakcí.

Stojí za zmínku, že sám Šihan Kanó se od aktivit džúdó, které nejsou zaměřeny na kata, odklonil v poměrně mladém věku a randori opustil ve svých čtyřiceti letech. Dokonce i v rámci kata dával přednost košiki-no-kata, přičemž toto konkrétní cvičení v sobě zahrnuje významnou část teorie džúda a také zprostředkovává složitou filozofii nastíněnou v sylabu staré džúdžucu školy kito-rjú. Kanó si uvědomoval hloubku významu kata Košika-no a cvičení i několika vybraných technik z kata mu stačilo k udržení a posílení jeho schopností. Pokud totiž uvažujeme o judu jako o celoživotním cvičení, kata vystupuje jako zásadní a cenný prvek praxe. Slouží jako prostředek, jak se soustavně věnovat judu a v průběhu času ho zdokonalovat.

Závěr

Džigoró Kanó si představoval džúdó jako cestu k rovnováze a sebeovládání, a která se řídí principy seirjoku zenjó a jita kyoei. Tento článek se zabýval vybranými aspekty významu kata v judu – zdůraznil jejich přínos k technickému zdokonalení, bezpečnému nácviku sebeobrany a celoživotnímu vzdělávání, zejména pro starší studenty. Cvičení kata také umožňuje judistům neustále prohlubovat jejich vztah k judu a rozvíjet smysl pro slušnost a uvědomělost. Díky tomu se džúdó stává cvičením, které obohacuje jejich život i mimo soutěžní arénu.

Poznámka

Tento článek byl upraven a zkrácen Llyrem Jonesem a obsahuje starší materiály z různých internetových diskusních fór o judu, do nichž významně přispěli Lance Gatling, Carl De Crée a Michael Hanon. Případné chyby jsou výhradně dílem Llyra Jonese.

Zdroj: The Kanó society bulletin, Issue No.61, July 2024, strana 1-4